Recenzovaná verze: PlayStation 5

Série Final Fantasy je tu s námi už více než třicet pět let, během nichž se z ní stal globální fenomén, na čemž měli největší zásluhu vývojáři, jenž drží v rámci hlavní série i různých spin-offů, které by dnes člověk už jen stěží spočítal, velmi vysokou kvalitu. Jednotlivé díly této obrovské ságy přitom nabídly vlastní unikátní zasazení, zápletku, hrdiny a dokonce se mnohdy lišily i svoji hratelností, ačkoliv stále mezi sebou sdílely některé charakteristické prvky a hlavně ctily žánr, který Final Fantasy série pomohla vytvořit a zpropagovat mainstreamovému publiku. Hra Final Fantasy XVI se od svých předchůdců už na první pohled značně liší, až se mnozí fanoušci záhy po oznámení začali ptát, jestli jde stále o Final Fantasy a dokáže je zaujmout. Šestnáctý přírůstek se totiž oprostil od doposud převládajícího artového stylu inspirovaného anime, příběhů koncentrovaných kolem party teenagerů a dystopického „nomurovského“ cyberpunku, aby mohl opustit se svou temnou středověkou fantasy stojaté vody JRPG žánru.

Tradiční středověké prostředí a styl byly tentokrát vybrány proto, že řada členů vývojářského týmu si tento původní styl Final Fantasy oblíbila a měla pocit, že v posledních letech se série pohybuje již příliš v žargonu sci-fi. Inspirace temným a ponurým evropským středověkem, což vyvolalo docela velké pozdvižení z mnoha různých důvodů, není jedinou velkou změnou, s níž Final Fantasy XVI přichází. Jak už jsem naznačil, vývojáři značně překopali i hratelnost, výsledkem čehož je, že souboje jsou vůbec poprvé v rámci hlavní série Final Fantasy kompletně v reálném čase po vzoru původních dílů God of War nebo Devil May Cry. Jelikož neměla divize Creative Business Unit III prakticky žádné zkušenosti s rychlým akčním soubojovým systémem, rozhodl se producent N. Yoshida oslovit ke spolupráci harcovníka z Capcomu Ryotua Suzukiho, který je jedním z autorů proslulého systému soubojů u výborného Devil May Cry V. Zjevná je i inspirace seriálovým hitem Hra o trůny nebo Zaklínačem, takže nechybí násilí, nahota, vulgární mluva nebo mučení, tedy něco, co bylo pro sérii, jenž byla doposud hodně přístupná i mladšímu publiku, velké tabu. Změny obrovské, ale už na začátku mohu prozradit, že vývojáři moc dobře věděli, co dělají. Na hře je vidět zcela jasná vize Yoshiho-P a jeho týmu včele s režisérem Hiroshiem Takaiem, který je podepsán pod sérií SaGa a neprávem opomíjeným JRPG titulem The Last Remnant.

Ačkoli je Final Fantasy XVI svou hratelností, designem a příběhem odlišnou zkušeností, než na jakou byli fanoušci po desetiletí zvyklí, má mnoho styčných prvků z celé série. Najdeme zde Chocoby a mnohé známé příšery, dokonce mocné magické krystaly, ba i pověstná Summon monstra, která jsou zde označována jako Eikoni, a to po vzoru mytologie představené u Final Fantasy XIV. Propracovaný příběh jdoucí ve stopách politických válečných dramat okořeněných silným osobním příběhem, které jsme sledovali povětšinou u Ivalice nebo FF XIV, se odehrává ve světě Valisthea. Ten je rozdělen mezi národy vlastnící magické krystaly. Je to asociace na původní Final Fantasy díly z 2D éry (FF I, FF III a FF V). Svět Valisthea má však jedno specifikum – existují zde takzvaní Dominanti neboli osoby, které jsou hostiteli mocných Eikonů. Jedním z nich je urozený Clive, hlavní hrdina, jenž se stane jako poručník svého mladšího bratra Joshua svědkem zkázy své rodiny a království, a proto se vydá na cestu pomsty. V tom mu pomáhá nejen síla Eikona Ifrita, ale také věrný pes Torgal a další vedlejší postavy.

Před vydáním jsem se trochu bál, aby se příběh hry netočil jen kolem pomsty hlavního hrdiny. Podobných příběhů jsme tu měli už docela dost a nejde o něco, co by zrovna dokázalo na první dobrou zaujmout. Jsem i proto rád, že příběh jen o pomstě není, záhy hra začne řešit další témata a spory, až vše přeroste prakticky v záchranu celého světa Valisthea, ale se budou začleňovat do hry témata jako naděje a svoboda. Příběh, jenž obsahuje všechny důležité prvky, aby dokázal uspět nejen v žánru výpravných akčních RPG her, ale také v rámci série Final Fantasy, je největší devízou hry. Je vidět, že ho psali zkušení autoři, kteří už podobné hry mají za sebou a Final Fantasy rozumí, jako málokdo. Ostatně hlavním scénáristou byl Kazutoyo Maehiro, za nímž stojí výtečně přijatý scénář k Heavensward, příběhovému rozšíření pro Final Fantasy XIV. Příběhu navíc pomáhají výborně zrežírované filmečky a vůbec obrovská produkční hodnota celé hry, na níž je vidět, že vývojáři neponechali nic náhodě.

Příběh obsahuje vše, co byste od něj čekali. Napětí, řadu nečekaných velkých zvratů, strhující tempo, šokující scény, ze kterých doslova mrazí, lásku, propletené a kolikrát složité vztahy mezi jednotlivými postavami, které jsou navíc skvěle napsané a zahrané, a svoji mimikou a chováním dokážou vyjádřit celou řadu emocí během filmečků i výborně napsaných dialogů, jedněch z nejlepších v žánru akčních RPG her. S hlavním hrdinou Clivem Rosfieldem a jeho tíhou se lze hodně rychle sžít, a to nemluvím ani o dalších postavách (zamiloval jsem se přímo do dívky Jill), na kterých mi hodně záleželo. A protože vývojáři nemají problém s likvidací kohokoliv, mnohdy navíc brutálními způsoby, často jsem se o ně bál. Na hlavních postavách se mi líbí i jejich postupný vývoj během celého příběhu, dalo by se říci, že na konci jde o úplně jiné lidi, ale to se dá vzhledem ke všem těm událostem pochopit. A neplatí to jen o nich, protože události mají velký vliv i na vedlejší postavy a prostý lid, který ve světě Valisthea žije. V jednu chvíli můžete pro místní obyvatele plnit vedlejší úkoly, pak ty stejné tváře vidíte v kalužích krve nebo přibité na kůly. Takové scény musí pohnout naprosto s každým, a Final Fantasy XVI takových obsahuje celou řadu.

Protože je příběh hry opravdu rozmáchlý a obsahuje velké množství postav, které nejsou na obrazovce pořád a někdy se neobjeví po několik hodin, oceňuji přidání funkce Active Time Lore. Jde prakticky o deníček, jenž je možné si vyvolat stisknutím touchpadu během každého filmového prostřihu. V něm následně máte popsány všechny postavy, které se zrovna objevují na scéně, případně jednotlivá místa a nachází se v něm i další důležití informace. Jde o skvělý způsob, jak být neustále v obraze a neztratit se. Navíc se jedná o výbornou funkcí hry Final Fantasy XVI. Až jsem si chvilkami říkal, že bych něco takového uvítal u každé takové na postavy i příběh bohaté hry.

Začátek hry Final Fantasy XVI je čistě lineární záležitost a hra vás vede za ručičku, ale jakmile nahrajete několik hodin a ocitnete se v království Rosaria, začne se hra postupně otevírat a nabízet otevřenější plácky, které je možné prozkoumávat, plnit v nich vedlejší aktivity, bojovat na nich s protivníky a hledat nejrůznější předměty i suroviny. Co se mi na světě Valisthea hodně líbí, tak je jeho velká rozmanitost. Království Rosaria našince zaujme tím, že je hodně podobné střední Evropě (vývojáři do hry zakomponovali i česká jména jako Bohumil, Matěj nebo Honza), protože obsahuje louky, lesy, malebné vesničky i velkolepá města a všude jsou hrady s krásnou architekturou s fotorealistickými interiéry, u nichž padá brada. To je ale jen začátek, protože záhy hlavní hrdina navštíví i další lokace, třeba pouštní říši Dhalmekia, které se navzájem mezi sebou hodně liší, ale co mají společného, tak jsou kolikrát naprosto fenomenální scenérie, nad nimiž musí zaplesat srdce nejednoho hráče.

Final Fantasy XVI je jednou z těch her, v níž se kolikrát jen zastavíte a budete obdivovat nádherné výhledy a pořizovat jejich fotky, což je díky Photo režimu hodně usnadněno. Ten je ale jen základní a nenabízí moc nastavení, navíc je ukryt v inventáři a jde ho snadno přehlédnout. Já ho hledal několik dní a dokonce si myslel, že ve hře chybí. Protože jsou některé lokace docela dost otevřené a překonat vzdálenosti v nich by trvalo docela dlouho, v rámci vedlejšího úkolu je možné si odemknout jízdu na Chocobovi. Toho je pak možné si kdykoliv vyvolat a průzkum světa je díky němu rychlejší a vlastně i zábavnější.

Vývojáři z Creative Business Unit III se hned na začátku vývoje rozhodli, že Final Fantasy XVI opustí bezpečné vody žánru japonských RPGček a vydá se cestou hack and slash akce, což přináší do série obrovskou změnu. Tou největší je skutečnost, že tentokrát po celou dobu hraní ovládáte pouze jednoho hrdinu, a navíc souboje jsou kompletně v reálném čase. Mnozí fanoušci určitě nad tímto po oznámení jen obrátili oči ve sloup, ale ve výsledku jde jen o evoluci série, která se už posledními díly i remaky více k akci přikláněla. Navíc kritika zde ani není na místě, protože vývojářům se povedlo vytvořit jeden z nejpropracovanějších a nejzábavnějších soubojových systémů tohoto žánru, který staví na dědictví série Devil May Cry, hlavně tedy pátého dílu. Navíc si bere i inspiraci v Souls hrách a velkou roli hraje i správné načasování úskoku před útokem protivníka, případně jeho odražení. Nejedná se tedy jen o zběsilou klikačku jednoho tlačítka.

Hlavní hrdina Clive Rosfield se postupně může naučit nepřeberné množství komb, navíc soubojový systém je oživen Eikony, které postupně získáváte a můžete během boje využívat jejich ohnivé, ledové, elektrické a další vlastnosti. Každý Eikon má dva hlavní útoky, které se po použití chvilku nabíjí, a jeden pohyb, který je možné využívat neustále. Jedním z takových pohybů je třeba blokace úderů protivníka, což se docela dost hodí hlavně pro hráče, kteří si nevěří tolik na správné načasování úskoků. Na soubojovém systému se mi líbí nejen jeho komplexnost a skutečnost, že se na všechny ty útoky a komba krásně dívá, protože způsobují na obrazovce obrovský chaos, ale také skutečnost, že je nutné u nich trochu přemýšlet a správně časovat útoky a správně používat Eikony, kteří svými schopnostmi dokážou zlikvidovat i několik protivníků najednou a dát i masivní poškození nejednomu bossovi.  

Sice jsem zmínil, že hlavní hrdina Clive Rosfield je teď na vše sám, ale to není úplně pravda. Sem tam ho doprovází na mise společníci, kteří při boji jen tak nepostávají, ale také přiloží ruku k dílu. Ať už svým mečem nebo kouzli, a někdy dokážou i podat pomocnou ruku v podobě léčení. Schválně se vyhýbám tomu, abych prozradil, kdo vše bude hlavního hrdinu doprovázet. Koho ale mohu prozradit, je věrný vlk Torgal, jemuž je možné jako jedinému dávat během boje příkazy. Třeba pro léčení, ale také dokáže sundat během vteřiny létajícího protivníka, aby na něj Clive dosáhl a mohl rychle zlikvidovat. Jde tedy o roztomilého, ale hodně důležitého člena party, kterého jsem si hodně zamiloval, a sám o sobě je důležitou postavou celé hry.

Jedním z vrcholů hry jsou bezesporu souboje s bossy, které jsou naprosto dech beroucí, skvěle navržené a neskutečně epické. Kolikrát jsem si říkal, že je musel připravovat naprostý génius. Nebudu vám zde nic spoilerovat, nemusíte se bát, protože tyto souboje si jednoduše musíte zažít na vlastní kůži, a to i díky výbornému soundtracku. Final Fantasy byla vždy synonymem pro dechberoucí orchestrální magnificence a truchlivé melodie. Dvorní skladatel série Nobuo Uematsu si sice už užívá herní důchod, ale Final Fantasy XV a Final Fantasy VII Remake prokázaly, že Square má celou plejádu talentovaných hudebníků. K Final Fantasy XVI byl přizván Masayoshi Soken, který spolupracoval s Yoshidou na Final Fantasy XIV, a navíc byl schopen nastavit jedinečný směr inspirovaný celkovým temným fantasy prostředím. To se mu podařilo znamenitě a hudební doprovod Final Fantasy XVI představuje jeden z vrcholů celého unikátního a kompaktního díla. Soundtrack je mistrovské dílo, které krásně doprovází emotivní scény, filmové sekvence, souboje s protivníky i průzkum prostředí, ale kde naprosto dominuje, jsou právě souboje s bossy, které díky němu představují v současnosti vrchol nejen série Final Fantasy, ale i žánru akčních RPG her. A mezi souboje s bossy mohu řadit i souboje Eikonů, jedny z nejpůsobivějších podívaných, jaké můžete v současnosti ve videohrách vidět.

Jak už jsem naznačil výše, Final Fantasy XVI není jen o akci, ale obsahuje i RPG prvky. Ty ovšem nejsou tak rozsáhlé a komplexní, jak by asi každý u RPG hry očekával, ale to mi nakonec moc nevadilo. Final Fantasy XVI je hlavně akce a RPG prvky ji jen s citem doplňují, a tento fakt je nutné přijmout hned na začátku. Můžete si vylepšovat skilly, získané Eikony, kteří tak získají na síle a dostanou nové vlastnosti, no a nechybí ani vylepšování zbraní, případně jejich výroba u kováře za nalezený materiál.

Příběhová část Final Fantasy XVI je doslova strhující s řadou nezapomenutelných a velkolepých momentů, navíc se mi líbilo, že nemá moc hluchých míst. Občas se vyprávění a posun trochu zpomalí, ale většinou jen proto, aby si hráč odpočinul a mohl se připravit na další několikahodinovou ohromující jízdu. Každopádně já dohrál hlavní linku za nějakých čtyřicet hodin na střední obtížnost. To je slušný čas a vzhledem ke kvalitě jsem hodně spokojen. Herní čas je ale možné si ještě prodloužit plněním dalších aktivit. Hra už během prvních pár hodin začne servírovat desítky nepovinných vedlejších úkolů pro obyvatele zdejšího světa. Bohužel je na nich trochu vidět, že mají klasickou strukturu z MMO her, takže většinou spočívají jen v tom, že musíte něco donést někomu, něco najít či sesbírat nebo pozabíjet skupinku protivníků. Díky výbornému soubojovému systému tyto úkoly zabaví, ale přál bych si, aby byly daleko propracovanější a nápaditější, jako je tomu třeba u her Zaklínač 3: Divoký hon nebo Horizon: Forbidden West. Kromě vedlejších misí hra nabízí zábavné hony monster. Dále pak je zahrnut Arcade režim, v němž můžete zopakovat na skóre už dohrané úrovně, případně si je v rámci Stage Replay dát znovu se současnou úrovní. Pokud byste po dohrání hledali výzvu a nechtěli si hru zopakovat jen na New Game+, je možné se pustit na odemknutou obtížnost Final Fantasy, která má těžší protivníky, kteří jsou navíc jinak rozmístěni po světě, no a na tuto obtížnost je možné získat to nejlepší vybavení, jaké je ve hře.

Final Fantasy XVI je v mnoha ohledech hodně ambiciózní hra, která navíc fantasticky vypadá a kolikrát mi přišlo, že se dotýká výkonnostního stropu konzole PlayStation 5. Modely postav jsou maximálně detailní s dobrými animacemi, prostředí vypadá také výborně a má spoustu detailů, ať už jde o venkov, pouštní duny nebo vesničky či rozsáhlé hrady s fotorealistickými texturami. A do toho musím zmínit krásné efekty i výborné nasvícení všech scén, s nímž si dali vývojáři hodně práce. To, co jsem doposud napsal, platí hlavně v režimu zaměřující se na co největší vizuální věrnost. V něm hra nemá po vizuální stránce chybu, tedy až na to, že v něm běží ve 30 snímcích. Menší propady sem tam v tomto režimu jsou, ale nejsou nijak závratné, a hru jsem většinu času hrál v něm.

Ačkoliv hraji hry raději s lepším frameratem, zde režim výkonu moc nedoporučuji, a to ze dvou důvodů. Během prozkoumávání světa framerate dost skáče a hra se viditelně trhá. Když hra ale skočí do soubojů, najednou framerate vylítne a je téměř perfektní. Na druhou stranu se ale znatelně sníží rozlišení a tím i kvalita obrazu. Hra je najednou dost rozmazaná a nevypadá prostě pěkně. Daň za lepší framerate je dle mého názoru zde obrovská a jen těžko akceptovatelná. Zvláště, když uvidíte, jak hra vypadá na grafický režim. Režim výkonu tedy není vůbec ideální a určitě to zamrzí, a to i z toho důvodu, že jinak je hra velmi dobře odladěná a nesetkal jsem se s žádným pádem ani nějakou závažnou chybou. Vlastně se mi během hraní stal jen jeden bug, a to ten, že mi nešlo odepnout sledování vedlejších úkolů. Něco, co vývojáři mohou opravit velmi rychle. U tak velké hry je absence závažných chyb opravdu neuvěřitelný počin vývojářů Square Enixu.

Hra Final Fantasy XVI se od předchozích dílů značně liší, ale zachovává si ducha i atmosféru této série a přináší strhující emotivní příběh o lásce, přátelství a svobodě, doplněný o epické souboje s bossy, parádní soubojový systém a svět se spoustou krásných míst a jedinečných scenérií. To vše je pak podpořeno ohromující výpravou, parádní prezentací a fantastickým vizuálním zpracováním a jedním z nejlepších soundtracků, jaký byl kdy pro sérii Final Fantasy složen. Škoda jen, že vývojáři nepřipravili kvalitnější vedlejší mise a že výkonnostní režim je spíše katastrofou se špatným frameratem a nízkou kvalitou obrazu. Pokud by se vývojářům povedlo tyto dvě části dotáhnout, měli bychom tu zářící hvězdu této generace. Takhle tu máme jen skvělou akční hru, v mnohém definující hack and slash žánr pro následující roky, které budou muset vývojáři ještě obrousit některé ostré hrany pomocí několika updatů.