Věřte nebo ne, i takto by se dal označit jeden strávený den v zatím posledním pokračování legendárního Falloutu, který se v roce 1997 poprvé ukázal na osobních počítačích a zanechal za sebou početnou základnu fanoušků a nadšených hráčů, kteří si nemohli hru vynachválit. Návyková hratelnost, ruku v ruce s propracovaným herním systémem a formou odměn dopomohla hře vystartovat do síně slávy legendárních PC her. Píše se rok 2008 a na scénu přichází prozatím poslední pokračování, které má na starosti studio Bethesda Softworks. Ti samí lidé mají prsty v rozlehlé sérii The Elder Scrolls, jejíž poslední počin Oblivion přistál i na moderních konzolích. Pokud si tyto dvě hry postavíte před sebe, zajisté si všimnete neskutečné podoby. Je to dobře nebo špatně? Tak či onak, hře moderní kabátek vskutku prospěl, ale za jakou cenu. Akční RPG ze západu vám vytře zrak svým pojetím, ale také chybami o velikosti atomových hřibů.

Vše začíná nenápadně. Narodíte se svým rodičům (překvapivě), čímž začíná prvotní volba vzhledu vaší budoucí postavy a prvních počátků vaší osobnosti. Právě tento výběr může mít veliký vliv na váš herní styl, případně schopnosti až dospějete. Následuje sekvence, při které vaše matka umírá vyčerpáním z porodu. O rok později již začínáte zaznamenávat první krůčky ve vašem domově. Ale počkat. Domov? Ten je jediný, Vault 101, bunkr, který chrání jeho obyvatele před radioaktivním spadem, který vzešel z nukleární války, která se před dvěma sty lety odehrála tam na povrchu. Již od vašeho těsného narození se pohybujete pouze uvnitř krytu, kde je život sice lehce utlačovaný, ale přesto spokojený, neboť ten pravý svět venku neznáte, všechny ideály jsou vám dá se říci vnucovány, až do dne, kdy váš otec otevře víko a uprchne ven. To jste už ale dospělí, a tak musíte nést následky za sebe. Jenže otevření krytu způsobí obrovskou paniku v řadách jak dozorců, tak obyvatel bunkru, za což máte být potrestán právě vy. Jelikož to byl váš otec, velmi respektovaný a zkušený vědec, veškeré jeho problémy jsou spojovány s vámi. První otázka je na místě. Proč táta utekl? Dobrat se k pravdě je pouze na vás, ale vězte, že pátrání bude to nejlepší na celé hře. Když už je Vault otevřen, tak proč nezkusit štěstí tam venku. Jakmile otevřete dveře a vaše oči poprvé zahlédnou sluneční paprsky, budete jednoduše uchváceni. Místo živých měst plných lidí, bujných zelených plání překypujících životem a lesů plných divoké zvěře naleznete totálně zdecimované východní pobřeží USA, které má do života velmi daleko. Takto vstupujete do naprosto otevřeného světa, který vám neklade vůbec žádné meze. Hra vás prostě vyhodí a dělejte si, co jen uznáte za vhodné, což je sice paráda, ale vznikají určité komplikace, jelikož začátečníci budou určitě nějakou dobu lehce zmateni ovládáním, bojovým systémem, ale také formou úkolů a jejich plněním. To je však spíše otázka času a zvyku. Hlavní příběhová kostra je ve hře opravdu jen na oko. Funguje jako obloha u hlavního jídla, jelikož si každý hráč nastaví svoje priority. Chcete se svobodně potulovat po nehostinné krajině a objevovat krásy této vyprahlé a nebezpečné země, nebo se budete živit jako žoldák prodáváním otroků? Jak jsem řekl, možností, jak si přivydělat, máte neskutečně mnoho, až se z toho občas trošku zamotá hlava, jelikož člověk prostě neví, kam dříve skočit. Ale to rozhodně není zápor, jelikož svoboda volby je na prvním místě. Jak ale záhy zjistíte, holýma rukama svět nezboříte, a tak bude potřeba něco, co dokáže alespoň trochu zabít. O tom ale později.

Jak jsem již nakousl, ve hře najdete opravdu veliké množství rozmanitých úkolů, které se dělí na několik základních kategorií. Ty hlavní příběhové jsou ve většině případů pevně stanoveny a není možné je nějak dodatečně měnit svými činy. Také jsou kupodivu velice krátké a není problém celou příběhovou linku dohrát během několika hodin. Hlavní nevýhodou je ale fakt, že po jejich dokončení nemůžete ve hře dále pokračovat, jako tomu bylo například u Oblivionu. Další částí jsou postranní neboli sekundární questy, kterých je ve hře opravdu požehnaně a jsou navíc ještě ve většině případů rozvětveny do menších podčástí, které později třeba změní samotnou odměnu a zakončení daného úkolu podle postupu plnění. Jasný cíl, kde musíte někoho zabít, sebrat mu klíčovou věc a odnést zadavateli, se může kompletně změnit, jelikož po cestě najdete spoustu informací, které svědčí o něčem jiném, než jste byli doposud přesvědčeni. To je ale obecný popis, který je možné využít téměř u každého postranního úkolu. Nemusím snad připomínat, že jste za většinu činů odměňováni. Nejde jen o peníze, ale o věci, které v přírodě prostě nenaleznete. To je ovšem vedlejší, neboť tím hlavním jsou zkušenosti, se kterými se kompletně vyvíjí vaše osobnost. Celkově můžete takto postoupit o dvacet úrovní. S každou úrovní získáváte další body, které musíte rozložit do několika hlavních kategorií, což jsou zejména dovednosti jako ovládání různých zbraní, boj na blízko, odemykání zámků, ovládání počítačových terminálů a spousty dalších užitečností, které vždy nějakým způsobem uplatníte. Další zajímavostí jsou perky (zdravíme hráče Call of Duty), z nichž si můžete zvolit vždy po jednom kusu s každou novou úrovní vaší postavy. Vývoj prostě nezastavíš!

V posledním odstavci jsem lehce nakousl systém odemykání zamčených dveří a hackování počítačů. Tyto dvě schopnosti jsou jedny z nejklíčovějších ve hře, neboť mohou velmi značně ulehčit vašim potížím. Vše se zase odehrává dle vašeho skillu, pokud je dostatečně veliký můžete si troufnout i na ty nejtěžší zámky a počítačové systémy. Způsob, kterým tyto věci obcházíte, je celkem jednoduchý. U zámků pouze zastrčíte paklíč a zkoušíte různé kombinace při otáčení. Pokud vše klapne, dveře se otevřou a vy můžete vybrakovat cokoli, co se za nimi schovávalo. Pokud ne, zámek je zničen a do dveří se nedostanete, dokud nezískáte speciální perk, který vám dovolí znovuotevření již zničených dveří. Takřka stejná věc platí i u hackování PC terminálů, kde musíte ve změti symbolů hledat správná slova, která odemknou přístup do sítě. Znovu máte ale omezený počet pokusů, po jejichž vyčerpání můžete zamávat hledání min, nebo klasickému Solitaire. Pak už se můžete spolehnout pouze na vaší hrubou sílu, nebo přesvědčovací schopnosti. Ne nadarmo se říká, že vlídné slovo vnese světlo do temné duše.

Pozastavme se u rozhovorů, které tvoří velmi obsáhlou část hry a takřka slouží jako nosný pilíř celého příběhu. Předem upozorňuji, že je jich mnoho! Gestikulace NPC postav možná není na úrovni Mass Efect, každopádně je velice příjemné si vyslechnout každý rozhovor. Téměř každá (ne)přátelská postava ve hře vám má co říci, ať už jde o obyčejné klábosení o situaci ve městě, nebo trochu detailnější popis čehosi, co může vést až k novému questu. Co je ještě lepší, texty se nijak zvláště neopakují, i když ruku na srdce, při takovéto rozloze světa je nevyhnutelné, aby se několik lidí bavilo o stejných věcech. Za tohle směřuji potlesk na stranu vývojářů. S tím se ale také pojí lehká monotónnost hlasů použitých ve hře. Prostě narazíte na spousty NPC postav se stejným hlasem, ale co na plat, sehnat několik stovek dabérů by byl velice obtížný quest i pro Bethesdu. Přesto si však dialogy zaslouží pozornost, což se už tolik nedá říct o samotných zvucích ve hře. Působí lehce utlumeně a jednoduše.

Abychom se na chvilku odtrhli od všeho toho kecání, je na řadě trocha násilí, které vnese špetku radosti do vašich očí. Ve hře máte na výběr ze dvou bojových režimů. Buďto klasický real time, kde nezáleží na počtu vašich akčních bodů, ale čistě na vaší schopnosti mačkat akční tlačítko. Druhý, daleko zajímavější je režim V.A.T.S, kde se obrazovka na chvíli zastaví a vy můžete zaměřit jednotlivé části těla vašich nepřátel, což má značnou taktickou výhodu. Každou část těla totiž můžeme oslabit dostatečným poškozením. Pokud si moc nepotrpíte na rychle běhající protivníky, prostě jim pochroumejte nohy. To samé můžete udělat s rukama, ba dokonce i hlavou. V tomto systému a taktickém přemýšlení tkví značná výhoda, ale je jen na vás, zda ji uplatníte, či nikoliv. Dále by bylo záhodno upozornit na celkem veliké množství brutality ve Falloutu. Pokud se vám dělá špatně, když se jenom říznete do prstu, raději odvraťte zrak, děti pošlete spát a psa uvažte u boudy. Co by to bylo za svět, ve kterém se s vámi každý mazlí a zachází s vámi jako v bavlnce? Tohle je ztvárnění brutálního světa, kde každý hraje na vlastní pěst a kde se jde přes mrtvoly. A to doslova! Při dobře mířené střele můžete totiž nepřátelům nejen ničit jednotlivé části těla, ale dokonce je i oddělovat. Během chvilky se tak celkem poklidná přestřelka změní na krvavou lázeň. Velmi pěkné chvilky zažijete zejména při výbuchu, kdy se tělo změní na bezvládné torzo bez končetin a hlavy, zatímco za sebou zanechává hnilobný pach krve. Ne že bych si osobně nějak stěžoval, každopádně míra brutality je lehce přehnaná a dohnaná na občas směšnou úroveň. Proto se vám někdy stane, že při úderu tyčí někomu odlétne třeba hlavička nebo jiná část těla. Ničeho se neděste, vše je v naprostém pořádku, pouze si budete muset opravit zbraň, otřít ji od krve a pokračovat dál stejným stylem.

Stejně jako Olivion je i Fallout obdařen vlastním 24 hodinovým cyklem, kde se NPC postavy chovají závisle i nezávisle na vás. Během jediného dne se může na mnoha místech odehrát mnoho zajímavých věcí, proto by bylo cestování po svých značně zdlouhavé a namáhavé jak pro vaše prsty, tak pro vašeho herního avatara, pomocí něhož čistíte tento svět od zla/dobra. Během mžiku se tak můžete pomocí vaší mapy světa teleportovat na vámi již objevená místa, kterých naleznete věru mnoho. Nevyhneme se dalšímu srovnání s Oblivionem, kde byly jednotlivé dungeony velice podobné, místy téměř totožné s ostatními. Toto už není případ Falloutu, neboť každé objevené místo dýchá svým vlastním životem.

Za zmínku také stojí systém pověsti. Už mnohokrát jsem řekl, že mají vaše činy zásadní dopad na společnost, ve které se pohybujete, a řeknu to ještě jednou. Doufám, že už naposledy. Pokud jste přívětivý k ostatním lidem, získáváte tím kladné body, které se přičítají k vaší Karmě. Ta může nabývat tří různých hodnot. Dobrá, neutrální a záporná. Zvolit si můžete sami, ale vězte, že se špatnou pověstí bude váš život ve světě ještě několikrát obtížnější, než už i tak je.

To všechna bylo to hezké, jenže od této části článku nastávají jenom muka. Ač je Fallout 3 výborný po téměř všech směrech, obsahuje i šílené množství chyb, které mohou leckdy i silně zasáhnout jednak do příběhu hry, tak i do samotné hratelnosti. Typický příklad za všechny. Člověk, který vám zadal quest se z ničeho nic objeví mrtvý ve svém domě. Jak k tomu hráč sakra přijde? Nezbývá nic jiného, než reloadovat poslední uloženou pozici pokud jí máte, v horším případě to může znamenat nový začátek hry. Je asi jasné, že podobné čertoviny udělají radost zejména ke konci samotné hry. A pak už to jde pěkně za sebou. Obyvatelé měst se zasekávají o zdárně nezaseknutelné předměty, chodí do zdí, začnou na vás bezdůvodně útočit, nebo prostě nereagují na vaší snahu komunikovat. Chápu, že život vždy není pouze med, ale vypadá to jako nepodařený vtip ze strany Bethesdy, která nebyla schopná hru kvalitně usměrnit do hratelné podoby. K tomu všemu si připočtěte kolísání frame ratu nebo úplné zamrzání, které se týká zejména PS3 verze. Přesto však Bethesda údajně pracuje na opravných patchích. Bohužel to je malá ostuda, obzvláště jedná-li se o takto očekávanou hru.

Jak to jen shrnout. Osobně dávám známku A, dle mého názoru si hra zaslouží vysoké hodnocení. Unikátní příběh a pojetí apokalyptického světa zničeného tak strašně, až z toho jde člověku mráz po zádech, silný důraz na kvalitně provedený příběh, žijící svět a velice pohlcující hratelnost, to všechno jsou klady, které hrají na tu dobrou stranu. Ať už je technické zpracování v místy dezolátním stavu, nelze si vzpomenout na špatné chvilky strávené u Falloutu. Každou prohranou minutu u hry budete milovat. Fallout 3!