Testovaná verze: PlayStation 4

Studio Bioware vždy umělo budovat obrovské zajímavé světy s vlastní historií, ať už to byl Mass Effect nebo právě Dragon Age. Možná se ptáte, jestli je pro vás Dragon Age: Inquisition určen, pokud jste nehráli předchozí díly, a třeba je nechcete hrát. Tady je odpověď celkem jednoduchá, ano, hru si také užijete, vývojáři celkem vše vysvětlují, ale samozřejmě, pokud jste si předchozí díly zahráli, nebudete na začátku moc tápat, zvláště v termínech, budete tu jako doma. Hlavní zápletka zní docela jednoduše, a vlastně je i jednoduchá a pro fantasy hru standardní. Templáři jsou ve válce s mágy, přičemž když už se schyluje k nastolení nějaké té dohody, aby krveprolití skončilo, do Thedasu se otevře velká díra a začnou z ní proudit démoni různých velikostí, navíc téměř všichni jsou zabiti, kromě tedy hlavního hrdiny, kterému zůstane na ruce zajímavá jizva. Vše má zlikvidovat nová vzniklá strana Inkvizice, do níž patří i hlavní hrdina, který má navíc speciální moc menší díry do cizí dimenze zavírat, což je dáno díky jeho jizvě. Zápletka zní takto docela jednoduše, ale vývojáři samozřejmě do ní zatáhli různé politické problémy, ale také je vše obohaceno nečekanými zvraty a nejedním překvapením, zajímavými postavami s vlastní historií a problémy, které během hraní potkáte, navíc se povedlo napsat velmi dobré dialogy, u kterých se nedá nudit, ale je jasné, že musíte umět dobře anglicky. Textu či klasických rozhovorů je v Dragon Age: Inquisition hromada a dá se lehce ztratit, pokud nedáváte pozor.

Hned po zapnutí si pochopitelně musíte vytvořit postavu, což je třeba oproti druhému dílu, kde vše bylo jasně dáno, jistě změna k lepšímu. Vybrat si můžete klasického válečníka, mága nebo zloděje. Všechny třídy se samozřejmě od sebe docela dramaticky liší, mají své přednosti a stromy dovedností, které se navíc po čase ještě dále vrství, aby definovaly každou postavu. Každopádně si můžete po vybrání postavu různě upravit, máte tu možná stovky různých možností a je jen na vás, jak bude ve výsledku virtuální bojovník vypadat. Editor je hodně propracovaný a jen v něm se dá strávit několik desítek minut. Ostatně vytváříte v něm postavu, která následně prožije docela velké dobrodružství, takže je dobré si s ní trochu pohrát.

Hry od Bioware vždy obsahovaly důležitá rozhodování, která následně změnila další události, přičemž v novém Dragon Age: Inquisition je vše dovedeno do naprostého extrému. Přitom rozhodování, které budete v rámci příběhu dělat, není klasické, že byste zvolili zlo nebo dobro, ona některá rozhodnutí jsou spíše nejasná zpočátku, a kolikrát jsem následně nad některým rozhodnutím přemýšlel, jestli jsem udělal dobře. Třeba nad osudem mágů, jejichž volné pobíhání má své plusy i mínusy, ale to je pochopitelně jen začátek. Ve hře navíc neovlivňujete kolikrát jen příběh skrze důležitá rozhodnutí a volby, ale i osud stovek NPC postav, které ve světě žijí, na rozhodnutí reagují i postavy v partě, a ne vždy se jim vaše rozhodnutí líbí. Možnost rozhodovat prakticky o všem se mi v Dragon Age: Inquisition hodně líbí, a rozhodnutí nemají zrovna malý dopad na následné dění, ale docela velký. Ono samozřejmě jde, že nebudete nad morálním dopadem přemýšlet, a můžete si zvolit klasickou cestu dobráka nebo padoucha.

Na začátku může být pro někoho problém to, jak se Dragon Age: Inquisition docela pomalu rozjíždí, a vlastně vypadá i jako naprosto standardní fantasy RPG, kterých tu bylo za poslední roky dost. Prvních zhruba patnáct hodin opravdu jen slouží jako takový větší tutoriál, abyste vše pochopili a naučili se vše potřebné, až se hra následně rozjede. K tomuto účelu prakticky slouží první velká instance Hinterlands. U mnohých her by se jednalo o svět, kde se vše odehrává, ale opravdu jde jen o jednu obrovskou lokaci, v níž se naučíte vše potřebné. Na začátku jsem se do ní vypravil s jedním hlavním úkolem, ale následně se na vše začaly nabalovat desítky vedlejších questů a dalších problémů, až mi z celého deníčku šla hlava kolem. Nejlepší proto bylo nesledovat deníček a jednoduše úkoly plnit podle přehledné mapy, kterou si postupně odkrýváte.

Úkoly na začátku v lokaci Hinterlands nevybočují z klasických RPG her, takže musíte hledat jídlo, zabít vlky nebo zavírat brány do jiné dimenze, prostě klasika k seznámení, ale samozřejmě jak pokračujete, rozmanitost i nápaditost roste. Vedlejší úkoly nejsou navíc jen do počtu, aby se nějak zaplnila mapa, ale slouží k získávání síly Inkvizice, za které si následně odemykáte další obrovské lokace, které jsou pochopitelně opět plné desítek úkolů, ale samozřejmě slouží hlavně v posunutí se v příběhu dále, protože na hlavní úkoly potřebujete často určitý počet bodů. I na tomto je vidět, že on je Dragon Age: Inquisition značně nelineární záležitostí, prakticky si můžete zvolit libovolnou cestu, vše je jen na vás, nic není předem nalajnováno od vývojářů. Máte naprostou svobodu, a je jen na vás, kam povedou další kroky. U hlavních úkolů se mi líbilo, že se od těch vedlejších dramaticky liší, prožijete v nich epické bitvy, mnohdy ve filmovém ražení, kolikrát hra připomíná svým zpracováním Pána prstenů a další výborná fantasy dobrodružství.

Docela se mi v hlavní menší lokaci, později na hradě Skyhold, líbil válečný stůl, který slouží nejen pro odemykání nových a nových lokací, do kterých se následně vydáte, ale také k řešení vzniklých situací díky svým poradcům. Ty můžete do jednotlivých menších lokací posílat, aby vše vyřešili třeba diplomaticky, ale pokud se nechcete s ničím párat, je možné vše vyřešit i vojensky. Netřeba říkat, že všechna tato rozhodnutí mají rovněž vliv na další hodiny hraní, ale samozřejmě i na odměny.

Trochu jsem nakousnul lokace. Už od první minuty je vidět, že vývojáři vytvářeli svět Dragon Age: Inquisition s láskou. Třeba první lokace The Hinterlands vypadá se svými loukami a horami kolem skvěle, ale to je pochopitelně jen začátek, protože následně se dostanete do bažin v The Follow Mire a skvěle vypadá i hrad Skyhold, který se stane útočištěm pro hlavního hrdinu, ale i samotnou Inkvizici. Hrad je kapitola sama pro sebe, protože ho můžete zvelebovat, vyrábět si v něm nové zbraně, ale třeba i mluvit s desítkami NPC postav, od nichž se dozvíte spoustu zajímavých informací, ale dostanete i sem tam nějaký ten úkol. Lokací je samozřejmě daleko více, podíváte se i do pouští a tak dále, každý kout světa je jedinečný, má řadu svých charakteristických prvků a je radost ho prozkoumávat a plnit v něm úkoly. Už dlouho jsem v takovém RPG neviděl svět, který by měl takové kouzlo.

Po světě se pohybuje spousta nepřátel, kteří samozřejmě nevidí hlavního hrdinu a jeho družinu rádi, takže se na něj hned vrhají. Jsou tu Templáři, mágové, ale i zvířata kolikrát představují nebezpečí, a to nemluvím o dalších neřádech. Kapitolu samu pro sebe tvoří třeba obrovští draci, s nimiž nikdy není moc legrace. Pro souboje s protivníky vývojáři připravili akčnější systém, který je třeba viděn v Diablu, ale nemusíte se bát, že by vše bylo jen o mačkání jednoho tlačítka. Hlavní hrdina, případně hrdinové, umí pochopitelně spoustu dalších útoků a vlastností, které se postupně učí skrze RPG systém, takže je ve výsledku i nutné je využívat, přičemž vše je velmi intuitivní. To je dáno především větší silou protivníků. Sice na základní, které potkáte na začátku v The Hinterlands, ještě jeden útok stačí, na ty další už ale nikoliv. Ono je to ale pochopitelně i dobře, že souboje jsou výzvou a nejsou jen takovým tím tupým sekáním, jako tomu bylo třeba ve dvojce, na druhou stranu, třeba v prvním díle byly souboje ještě o chlup těžší, takže vývojáři přišli s rozumným středem, který je přístupný jak nováčkům, tak uspokojí fanoušky. Souboje ovlivňuje hodně i složení party, kterou taháte sebou. Je dobré mít rozmanité kolegy, protože třeba jen válečníci sice mají hrubou sílu, ale už se moc dále nepodpoří. Vyváženost party je vždy klíčem k úspěchu, jak ostatně hra sama naznačí už na začátku.

Většinu soubojů ve hře jsem absolvoval v klasickém akčním režimu, což je dáno i docela dobrou umělou inteligencí kolegů v partě, kteří využívají naplno své schopnosti a značně tak pomáhají. Neslouží jen jako taková ta okrasa, kterou byste tahali sebou. To je pochopitelně dobře, když máte někoho, na koho se můžete během boje spolehnout. Každopádně obtížnost zvláště v druhé polovině trochu přitvrdí, a třeba na souboje s bossy nebo draky je lepší zapnout taktický režim a za souboje udělovat postavám jednotlivé příkazy. Do tohoto režimu se přepnete stisknutím touchpadu, přičemž hra se hned přepne do pohledu seshora. V něm pak můžete postavám přikázat nejen útok na protivníka nebo protivníky, ale i třeba to, aby držely pozici a tak dále. Taktický režim funguje velmi dobře a neměl jsem s ním žádný problém, ale jak už jsem zmínil, hodí se hlavně v opravdu tuhých soubojích.

Jak putujete světem, jako v každém akčním RPG, i zde padají s protivníků nejrůznější zbraně, brnění a další drahocennosti, vše je možné získat i prozkoumávání jeskyní a dalšími aktivitami. Předmětů je v Dragon Age: Inquisition opravdu hodně, a možná i proto moc nepadají zrovna takové věci, které by se hodily, ale když už něco pěkného seberete, o to více si toho vážíte. Každopádně vývojáři přidali i možnost vytváření si skrze jednoduchý systém vlastních zbraní, včetně jejich modifikací, dalších předmětů i lektvarů díky sebraným surovinám, které jsou po světě, takže určitě se je vyplatí sbírat, nejsou na okrasu, jak by se mohlo na začátku zdát.

RPGčka jako Dragon Age: Inquisition jsou většinou cílena na ovládání skrze klávesnici a myš, ale vývojáři z Bioware mají dostatek zkušeností s vývojem pro konzole, což se zde projevilo. Celkový interface je výborný, skvěle se hodí pro gamepad, lehce se dají ovládat nejen souboje, ale také je snadné a hlavně rychlé procházet inventář a další nabídky, jen je si třeba v něm zvyknout na přepínání postav skrze D-pad a listování skrze analogovou páčku. Pak už není žádný problém. Ono je ostatně na ovládání vidět, že pro vývojáře byla konzolová verze zřejmě tou hlavní, což je samozřejmě jen a jen dobře pro nás konzolisty, protože s ovládáním nemusíme vůbec bojovat, je krásně intuitivní a přesné. Protože jsem měl k dispozici k testu PlayStation 4 verzi, možná se ptáte, jestli Dragon Age: Inquisition využívá nějaké funkce DualShocku 4. Popravdě jsem si žádných nevšiml, pokud tedy nepočítám využitý touchpad jako tlačítko pro přepnutí do taktického režimu, o němž byla řeč výše. Rozhodně to ale nevadí, je dobře, že Sony nechává jakékoliv využití čistě na vývojářích.

Pokud se budete věnovat převážně hlavním úkolům a sem tam nějakému tomu vedlejšímu, můžete dohrát Dragon Age: Inquisition za nějakých šedesát hodin. Musíte ale pochopitelně počítat s tím, že vše neprozkoumáte a neuvidíte, řada věcí prostě unikne. Takto prolétnout hrou by byla ale obrovská škoda, zvláště když svět a postavy dokážou hodně vtáhnout. Kolikrát jsem jen tak pobíhal světem a pomáhal obyvatelům s kupou nepovinných úkolů, jenom proto, že jsem chtěl. Každou chvíli jsem si užíval. Dragon Age: Inquisition má navíc hodně velkou znovuhratelnost, už díky rozmanitosti jednotlivých tříd postav, ale i kvůli důležitým rozhodnutím, které následně během hry děláte. Nejde tedy o hru na několik dní a možná ani týdnů, ale měsíců. Za své peníze dostanete opravdu nadstandardní porci zábavy.

Ačkoliv je Dragon Age: Inquisition hlavně rozsáhlé příběhové RPGčko pro jednoho hráče, vývojáři z Bioware připravili i multiplayerovou část, která je k mému překvapení docela dobrá a nabízí slušné vyblbnutí, pokud hrajete s kamarády. Online část je od té pro jednoho hráče kompletně oddělena, takže začínáte s novou postavou, kterou si následně levelujete, čímž se odemykají nové možnosti. Každopádně vývojáři připravili tři lokace, ve kterých s dalšími třemi hráči musíte spolupracovat na plnění zadaných úkolů, likvidaci potvor a samozřejmě následně i bosse. Tím, jak v této části ovládáte jednu postavu, by se mohlo zdát, že vše je hodně akční a podpora není zase tak důležitá, ale opak je pravdou. Vzájemná podpora je pořád důležitou částí, zvláště na vyšší obtížnosti, ale i během soubojů s bossáky na konci kapitoly. Multiplayerová část je opravdu zábavná, vydrží na několik hodin, jen je možná škoda, že lokací není více, ale třeba vývojáři další připraví v dodatečných DLCčkách.

Zatím jsem převážně chválil, a u Dragon Age: Inquisition je rozhodně co, ale sem tam bohužel je nějaká ta chybka, či spíše bug, který kazí celkový dojem. Největší problém je občasné zasekávání dialogů, kdy chvilku civíte na postavu, která se nehýbe, a ani není možné nějak scénu přeskočit, dokud se znovu nerozjede. Dokonce se mi jednou stalo, že se scéna nerozjela už vůbec a já musel restartovat celou hru. Chápu, že takto rozsáhlou hru je těžké udělat zcela bez chyb, ale tyto bugy v rozhovorech snad vývojáři vychytají, jsou nejzávažnější chybou, na jakou jsem narazil, ostatní už patří spíše do kategorie menších, úsměvnějších, které pomalu nestojí za řeč.

Vývojáři z Bioware použili pro Dragon Age: Inquisition osvědčený Frostbite engine studia DICE, který dále modifikovali pro svoje potřeby, výsledkem čehož je nejen rozlehlý svět, ale i to, že na PlayStationu 4 vypadá hra prostě a jednoduše nádherně. Prostředí má úžasné detaily, čemuž pomáhají textury ve vysokém rozlišení, spoustu detailů mají i postavy a všichni rozmanití protivníci, do toho vývojáři nešetří parádními efekty. Skvělé je hlavně osvětlení jednotlivých scén, které dodává na nezapomenutelné atmosféře. Troufám si tvrdit, že takto nádherný svět tu v rozsáhlé RPG hře nebyl, a bledne před ním i třeba Skyrim. Svět před vašima očima přímo oživne a jen těžko si lze představit, že by šlo něco udělat lépe. I když vypadá Dragon Age: Inquisition parádně, běží po většinu času ve 30fps, nějakých velkých propadů, které by byly viditelné, jsem si nevšiml, což je jistě plus. Menší propady podle všeho jsou, ale moc si jich nevšimnete. Pochválit musím i parádní soundtrack obsahující spoustu uchu lahodících skladeb, které si zaslouží samostatný poslech. Povedlo se i ozvučení a u Bioware her je klasicky na vysoké úrovni i dabing jednotlivých postav. Nadabováno je úplně vše, což muselo dát spoustu práce vzhledem k tomu, jak je hra obrovská a ukecaná.

Od her studia Bioware se vždy čeká hodně, ale u Dragon Age: Inquisition byla i trochu obava, jak vše dopadne. Druhý díl nebyl žádnou hitparádou, ale nyní už můžu říci, že nový počin je prostě skvělý. Ačkoliv má jen standardní příběh o dobru a zlu, který tu už byl milionkrát, je skvěle podaný, má spoustu zajímavých postav, navíc svět vypadá parádně a je radost se po něm pohybovat, a vše pochopitelně doplňují kolikrát epické souboje, které si budete užívat. Dragon Age: Inquisition je i přes trochu pomalejší začátek parádní akční fantasy RPG na desítky, spíše stovky hodin, které by si měl zahrát každý fanoušek žánru.