Recenzovaná verze: Xbox One X

Než se pustím do samotné recenze, tak musím zmínit jednu zajímavost. Doom Eternal: The Ancient Gods Part 1 vychází ve dvou verzích. Můžete si ho zakoupit jako klasické DLCčko, které spustíte následně v hlavní nabídce Doom Eternal, ale také jako samostatně spustitelná hra, k níž původní Doom Eternal nepotřebujete. Pokud jste tedy původní hru prodali nebo ji zrovna nemáte v poličce, můžete si koupit rozšíření samostatně, což je jistě fajn. Na druhou stranu nedoporučuji nováčkům začít rovnou rozšířením. Jednak navazuje na příběh původní hry, ale také se vývojáři nijak neohlíží. To znamená, že od začátku máte odemknutý veškerý arzenál zbraní, všechny schopnosti a tak dále, přičemž vývojáři nezakomponovali prakticky žádné tutoriály. Pokud tedy nemáte herní systémy zažité, budete na začátku dost tápat. A vlastně i budete dostávat pořádně na zadek, protože obtížnost je oproti originálu o něco těžší a nepřátelé tak agresivnější a valí se navíc na vás ve větším počtu. Vítejte v opravdovém pekle. Každopádně, to bylo jen takové upozornění na začátek pro případné nováčky.

Pokud jste si mysleli, že po poražení hlavního bosse v Doom Eternal je všemu zlu konec a vesmír je zachráněn, pořádně jste se spletli. Když Kahn Maykr padl, byla narušena rovnováha sil ve vesmíru, takže démoni začali ovládat Urdak, díky čemuž se mohou dostat prakticky kamkoliv. Doom Slayer se tak musí vrátit a všelijakým démonům jejich plány zhatit. Jak asi tušíte, příběh ani tady nebude nominován na žádné ceny, ale na něm nikdy série Doom nestavěla a ani to nevadí. Na druhou stranu nijak ani neurazí, má pár silnějších momentů a otevřené finále, s nímž vývojáři lákají na druhou část, která by měla vyjít v příštím roce. Každopádně důležitější jak příběh je u série Doom hratelnost, a ta je stále skvělá. Likvidování nejrůznějších démonů je pořád velká sranda, za což může hlavně skvělý herní základ, rozmanitý arzenál zbraní (nová zbraň v rozšíření bohužel není, což trochu zamrzí) i kvalitní gunplay. Pokud jste si zamilovali původní Doom z roku 2016 nebo Doom Eternal, tak vás The Ancient Gods Part 1 rozhodně nezklame.

Celé dobrodružství v Doom Eternal: The Ancient Gods Part 1 začíná na ropné plošině za silného deště, která je obklopena rozbouřeným mořem. Dále se podíváte do tajemných krvavých bažit a nakonec vše vyvrcholí v záhadném mytickém městě. Ať už se podíváte v rozšíření kamkoliv, tak každá lokace je jiná a navíc má i parádní a propracovaný level design, nabízí svoji vlastní jedinečnou atmosféru i problémy, které musíte řešit. To se mi na rozšíření hodně líbí, a nejde jen o tu rozmanitost, ale také skutečnost, že se nové lokace značně liší i od původní hry Doom Eternal nebo Doom z roku 2016. V nových úrovních pak budete většinou bojovat proti starým známým monstrům. Vývojáři ale přidali i dva nové, docela agresivní kousky, s nimiž není radno si zahrávat, a vzbuzují solidní respekt od první minuty. Ať už je to Spirit, který dokáže ovládat ostatní démony a přidat jim na rychlosti i síle (z tohohle neřáda se budu ještě nějaký ten čas večer odkopávat), nebo nakažený Maykr Angel.

Ačkoliv jsem se po většinu času u Doom Eternal: The Ancient Gods Part 1 bavil, tak mám k němu i dvě výhrady. První věc, která se mi nelíbila, tak je skutečnost, že některé střety s protivníky trvají až příliš dlouho a kolikrát jsem si říkal, že právě hraná místnost nemá konce. Tady mělo přijít určitě lepší vybalancování. Ano, hratelnost je zábavná, ale když musíte čelit zdánlivě nekonečnému zástupu monster, je to čase spíše ubíjející než zábavné. No a pak tu jsou skákací pasáže. S těmi jsem popravdě v původní hře neměl zase takový problém, ale zaznamenal jsem, že mnozí fanoušci s nimi spokojeni nebyli. V rozšíření jsou tyto pasáže zastoupeny ještě ve vyšší míře, navíc vyžadují od hráče naprostou preciznost a třeba i ve skoku střelbu do terčů, což na normálním gamepadu je značně frustrující. To by byly prakticky dvě jediné mušky, kterých jsem si u rozšíření všiml.

Protože je Doom Eternal: The Ancient Gods Part 1 jen první částí velkého rozšíření, mohlo by se předpokládat, že půjde o velmi krátkou záležitost, ale opak je pravdou. Na první hraní vystačí na normální obtížnost na zhruba 5-6 hodin, což je velmi pěkný čas, za který by se nestyděly ani jiné akční hry. Za své peníze tak dostanete adekvátní porci zábavy, navíc všechny tři obří úrovně mají slušnou znovuhratelnost díky skrytým výzvám i sběratelským předmětům, takže se je vyplatí projít několikrát.

Když jsem začátkem roku Doom Eternal recenzoval, tak jsem v recenzi zmínil, že jde o jednu z nejhezčích a nejlépe optimalizovaných akčních her, jakou jsem si mohl tuto generaci na konzolích zahrát. Jednak hra vypadala opravdu parádně, ať už šlo o různá monstra, design prostředí a spoustu detailů, tak parádní efekty, ale také se skvěle hýbala. Prakticky neustále běžela v 60fps, takže jsem si mohl užívat kromě vizuálního zpracování i velkou plynulost, která je pro takto rychlou akci hodně zásadní. Doom Eternal: The Ancient Gods Part 1 v tomto prakticky na originál navazuje a dá se o něm říci to samé. Jediné, co bych asi v tomto odstavci trochu vytkl, tak je horší soundtrack. Hudba mi nepřišla nějak extra výrazná a je spíše průměrná, což je i dáno tím, že původní skladatel Mick Gordon na novém soundtracku nepracoval. A to kvůli sporu mezi ním a studiem id Software. To je určitě obrovská škoda.

Doom Eternal: The Ancient Gods Part 1 je kvalitní rozšíření původní hry. Fanoušci budou určitě nadšeni ze tří nových velkých úrovní s rozmanitým a povedeným designem, v nichž je radost střílet nejrůznější pekelné potvory. Základní formulka funguje stále skvěle a už se nemohu dočkat, až vývojáři vše zakončí ve druhé části. Ta zatím nemá termín vydání, ale dočkat bychom se jí měli v příštím roce.