Hra začíná skvělým intrem, které ale s nadcházejícím dějem nemá nic moc společného. Funguje spíše jako taková návnada. Po jeho shlédnutí se dostanete do celkem líbivého menu a hurá na New game. Vše začíná ve filmovém stylu, titulky a skvělá hudba navozující atmosféru. Zkrátka se budete cítit, jako byste koukali na film od Johna Woo. Po jejich skončení se seznámíte s Jackem Slatem, policistou z oddělení K-9, a jeho čtyřnohým pomocníkem Shadowem. Jack je na rutinní prohlídce města, když tu zavolá dispečer, že se má jet podívat na nedaleké staveniště, protože tam byla zaslechnuta střelba. Jack se s ničím nepáře, šlápne na to a prorazí autem vrata vedoucí na staveniště. Tady naše hra začíná.

První mise je spíše tréninková. Autoři vás v ní seznámí s mnoha aspekty, které budete v boji s mnohonásobnou přesilou potřebovat. Ovšem v příběhu má už tato mise velký význam. Jakmile se prostřílíte přes pár ozbrojených dělníků, najdete svého (Jackova) otce mrtvého. Jack to tak samozřejmě nenechá a začne pátrat po tom, co se vlastně stalo. Někdo mu ale opravdu nepřeje, a tak aby toho nebylo málo, je ještě později obviněn z vraždy a odsouzen k trestu smrti. Takhle možná celý příběh působí jako ohrané klišé, což taky ve své podstatě je, ovšem jeho podání dokáže oslnit. Scénář je velice slušně napsaný a renderované filmečky vás skutečně uchvátí. To samé se bohužel nedá říct o in game animacích, při nichž se postavy ani neobtěžují otvírat ústa a s trochou nadsázky by se dokonce dalo říct, že se podobají stařičkému Metal Gear Solid z PS1. Nepřidá tomu ani dost zastaralá grafika.

Hra je ovšem vyšperkována několika skvělými nápady, které ji činí unikátní. Jedním z nich je již zmiňovaný Shadow, kterého můžete čas od času vyslat na nepřátele. Shadow tak v animaci vyběhne na nepřítele, spolehlivě ho usmrtí a poté vám ještě donese jeho zbraň. Bohužel se po takovéto akci musí pejsek poměrně dlouho, „dobíjet”, než je znovu připraven. Potom tu máme plno miniher začleněných do příběhu. Namátkou vyberu třeba vzpírání, páku nebo např. ovládání Shadowa při hledání skrytých bomb, které posléze opět v kůži Jacka musíte v další mini hře deaktivovat. Hodně narazíte také na otevírání zamčených dveří.

Dalším odreagováním mezi neustálým mačkáním spouště jsou pěstní souboje. Například ve vězení pochopitelně nemáte k dispozici střelné zbraně, a jelikož jste na toto místo dostali většinu vězňů právě vy, nebudete v kolektivu příliš oblíbeni. A tak se musíte bránit holýma rukama. Úplně bezmocní nejste ani proti ozbrojenému nepříteli. Pokud se vám k němu podaří dostat dostatečně blízko, stisknutím tlačítka Jack provede jeden z mnoha opravdu skvěle vypadajících odzbrojovacích chvatů, které většinou spočívají v brutálním zabití protivníka jeho vlastní zbraní a následně jejím přivlastněním. Neméně povedené jsou také souboje s bossy. Zde opět uvedu přirovnání k sérii Metal Gear Solid. Tentokrát ovšem kladné. Každý z bossů ve hře má totiž nějakou tu unikátní schopnost a samozřejmě také slabinu. Souboje s nimi se tak stávají jednou z nejlepších vlastností hry.

A nakonec ještě rozeberu pasáže, které tvoří většinu hry, a sice přestřelky. Při těch máte k dispozici velkou škálu možností, jak přežít. Samozřejmě tu máme působivé zpomalené skoky ala Max Payne, které využijete asi nejvíc, dále můžete vzít protivníka jako živý štít, což se často také vyplatí. Samozřejmě se můžete přikrčit nebo přilepit ke zdi a střílet zpoza rohu a hojně využijete také již zmiňované odzbrojovací chvaty a Shadowa.

Nepřátel je skutečně hodně. Jejich likvidaci vám trochu ulehčí automatické zaměřování, ale i tak je hra v některých pasážích opravdu náročná. K dispozici máte tři stupně obtížnosti. Zkoušel jsem hru na všechny, přičemž už ten prostřední mi dal v určitých částech dost zabrat, o nejtěžším nemluvě.

A na úplný závěr musím popsat i nějaké ty stinné stránky hry. Mezi ty patří již zmiňovaná grafika, která je přinejmenším nevzhledná. Ke konci hry se navíc podíváte do lokací, ve kterých už jste jednou byli (např. v desáté misi opět zavítáte na staveniště). Co se týče délky hry, bylo to asi jako u prvního Maxe tj. cca 10-12 hodin, záleží na obtížnosti.

A co říci závěrem? První Dead to rights byla úžasná hra a pokud překousnete ošklivou grafiku, tak stále ještě je. Škoda jen, že druhý díl s podtitulem Hell to pay byl (určitě nejen pro mě) velkým zklamáním a PSPčkový Reckoning na tom byl ještě o něco hůř. Zbývá nám tak jen doufat, že se u připravované trojky autoři vrátí zpět ke kořenům jedničky. Jestli tomu tak bude, máme se skutečně nač těšit.