Recenzovaná verze – PlayStation 4 (pochází z ní i obrázky vytvořené SHARE tlačítkem)

Hra Daylight před vydáním vzbudila pozornost i z důvodu toho, že příběh napsala Jessica Chobot, kterou určitě mnozí z vás znají díky jejímu dřívějšímu působení u serveru IGN. Právě příběh je ale ve výsledku tím největším zklamáním, protože ačkoliv nám vývojáři před vydáním předhazovali v tiskových zprávách historii místa, kde se vše odehrává – opuštěná nemocnice, dříve vězení na ostrově, a další zajímavé podrobnosti, ve výsledku je to celkem i jedno. S příběhem se tedy Jessica moc nemazlila a zřejmě ho i sepsala za jeden večer, když se zrovna nevěnovala svému dítěti. Zatímco u takového Outlastu jste měli i chuť vše procházet a odhalovat, u Daylight po několika minutách přestane příběh zajímat a chcete se hlavně co nejrychleji dostat pryč s hlavní hrdinkou Sarah, s níž je navíc docela těžké se vůbec sžít. Nemáte motivaci sbírat dopisy po úrovních, abyste se dozvěděli další informace, které vám stejně moc toho neřeknou, ani poslouchat spoj přes mobilní telefon, sloužící jinak jako mapa úrovně, který prohodí občas několik suchých hlášek. Podání příběhu je určitě velké zklamání, potenciál tu jistě byl, ale zůstal trestuhodně nevyužit.

Vývojáři ze Zombie Studios nezklamali alespoň v atmosféře, která je dobrá, navíc hra dokáže kolikrát i slušně vylekat. Asi třikrát jsem se dokonce leknul tak, že mi tlak vyletěl hodně vysoko. Hra nestaví na skriptech, jako třeba Outlast, ale duchy v podobě čarodějnic hází před vás pokaždé v jiných momentech, takže se na ně nejde moc dobře připravit. To je ale určitě dobře, hře jen a jen pomáhá tento systém. A ani nevadí, že tu je jen jeden druh nepřátel. Před nimi musíte vždy utéci, případně je můžete zničit ohnivou světlicí, kterých je vždy dost. Nacházíte je v různých policích nebo na stolech.

Zatímco atmosféra je fajn, co se už moc nepovedlo, je samotná náplň. Hra má celkem rozmanité lokace, budete se pohybovat nejen po opuštěné nemocnici, ale také v kanalizacích, v lese a dokonce navštívíte i pobřeží, což je jistě fajn. Na druhou stranu v nich pokaždé budete plnit to samé. V každé lokaci vždy musíte sesbírat určitý počet dopisů, abyste se dozvěděli něco více o místě a místních pacientech, po každém vždy začne trochu více houstnout atmosféra. Pak už stačí jen najít speciální klíč v podobě předmětu jako bible, medvídek či nůžky, a s ním si odemknout dveře vedoucí do další nové lokace. Nic více. Tento systém se neustále opaku, jen v jiném prostředí, což je docela nuda a rozhodně mohli vývojáři zapracovat na daleko větší rozmanitosti.

Daylight není problém dokončit za pouhé dvě hodiny, což je i vzhledem k ceně docela málo. Vývojáři ale před vydáním hodně poukazovali na procedurálně generované levely, které mají mít za následek to, že na každé rozehrání nebo novém načtení po smrti je hra jiná, tedy má jinak rozmístěné chodby a důležité lokace. Výsledek je ale trochu rozpačitý, protože ačkoliv má hra jinak rozmístěné cesty a dopisy, vše pohřbívají stejně vypadající chodby a místnosti. Asi není v pořádku, když vstoupíte do jedné místnosti a o pár desítek metrů narazíte na úplně stejnou chodbu znovu i se stejnou místností, po níž jsou naprosto stejně i rozmístěny předměty. Duplicita místností a chodeb je až příliš velká a hratelnosti neprospívá. Pokud by se vývojáři na tyto hrátky s generovanými úrovněmi vykašlali, a navrhli jeden, ale slušný design levelů, asi by udělali i lépe. Takto je znovuhratelnost dost diskutabilní, popravdě já jsem po dohrání neměl nutkání si dát vše znovu, čemuž i určitě dopomohla samotná náplň, o níž jsem se zmínil výše. To třeba takový Outlast má prostředí stejné, ale po dohrání jsem ho rozehrál ještě jednou.

Vývojáři se pro Daylight rozhodli vsadit na nový Unreal 4 engine studia Epic Games. Každý by tak očekával fantasticky vypadající hru, ale vizuální hody se ve výsledku nekonají. Ne, že by hra vypadala špatně, to rozhodně ne. Prostředí je detailní, navíc použitý engine ukazuje sílu u nasvícení případně lesklých povrchů, ale určitě bychom čekali ještě o něco více, navíc sem tam se objeví nějaká ta ošklivější textura. Vývojáři se už před vydáním nechali slyšet, že se s enginem teprve seznamují, takže nemáme po této stránce očekávat nějakou revoluci. Ačkoliv grafika je jen lehce nadprůměrná, dala by se odpustit, pokud by hra jela tak, jak má. Když vstoupíte do nějaké nové lokace, hra má tendenci se chvilku škubat, asi tím, jak se generuje. Po načtení už jede slušně, i když občas je vidět docela znatelné zpomalení. Zvláště po polovině hry v lese hra rozhodně nejela na 60fps, ba dokonce bych řekl, že ani ve 30. Snad tedy vyjde nějaký optimalizační update. Zatímco technické zpracování je rozporuplné, Daylight boduje u ozvučení, které se povedlo na jedničku a stará se o celkem slušnou atmosféru a sem tam dokáže navodit i pořádný strach, čemuž dopomáhá i občasné sténání hlavní hrdinky, která je pořádně vystrašená. Zvláště když budete hrát později večer, budou vám stát všechny chlupy na těle.

Po slibech vývojářů a atmosférických trailerech se určitě každý na Daylight těšil. Výsledek je ale čistě průměrný, protože ačkoliv vývojáři dokázali navodit slušnou atmosféru, selhali nejen u příběhu, ale také u skladby obsahu a tak trochu i u optimalizace, která by si zasloužila větší péči. Procedurálně generované úrovně pak znějí fajn na papíře, ale výsledek je také docela rozpačitý. Daylight mohu doporučit jen největším fanouškům žánru, kteří nemají zrovna do čeho píchnout. Ostatní ať raději počkají na přídavek pro Outlast.