Než se pustíme do samotné hry, je třeba upozornit všechny čtenáře, že recenze je psaná z pohledu hráče, který kvality jedničky okusil jen střídmě, a proto pro něj většina herních prvků a mechanismů Dark Souls II představuje něco zcela nového. Recenze tak vedle samozřejmého srovnání s dílem předchozím nabídne i pohled nováčka v sérii a zodpoví otázku, zda ke dvojce mohou přistoupit i hráči neznalí prvního dílu.

Ačkoliv Dark Souls II přímo nenavazuje na Dark Souls, odehrává se ve stejném světě Drangleic. Vypráví však jiný příběh bez souvislostí s jedničkou, což je plus pro hráče, kteří k sérii přistoupí vůbec poprvé. Hlavním protagonistou je Nemrtvý, jež byl proklet a ve světě Drangleicu bude hledat lék k odstranění kletby. Cestou bude potkávat nespočetné množství hlavních a vedlejších postav, které – pakliže sledujete veškeré rozhovory – rozkrývají další a další vrstvy na první pohled docela obyčejného příběhu. Můžete se tak soustředit na mini-příběhy, jimž hlavní příběh slouží jako scelující rámec.

Hned v úvodu hry si zvolíte charakter vaší postavy – bude se vybírat z repertoáru osmi postav: bojovník, rytíř, kouzelník, neurozený a další. Každá postava dostane speciální dar a má v základu různě předdefinované statistiky a schopnosti, které průchodem hry měníte a upravujete dle vlastních potřeb a představ. Každý charakter se hodí na jiný druh boje a záleží tedy jen na vás, jakou cestou se chcete do Drangleicu vydat bojovat – jestli jako rytíř nebo například klerik. Po zvolení postavy a upravení vzhledu na vás čeká krátký tutoriál – ten vám odhalí některé speciální pohyby, o principech vylepšování postavy a principech hry vám toho ale moc neřekne, což je především pro nové hráče škoda.

Dark Souls II je fantasy RPG viděné z pohledu třetí osoby, a stejně tak jako v případě prvního dílu, nabízí kolosální otevřený svět plný nejrůznějších skrýší, zákoutí, hradů, dungeonů, hor, vod, kopců, jeskyní, měst, vznášejících se ostrovů a dalších fantasy výtvorů. Pokud bychom měli prostor světa charakterizovat jedním slovem, byl by to výraz: pestrý. V Dark Souls II se totiž z kolosální jeskyně můžete během mžiku oka dostat na písečnou pláž s majákem a troskami hradu, takové změny vás čekají neustále. Pozitivem je, že stále se měnící prostor nijak neruší nebo nepůsobí nekontinuálně, naopak, je svěžím zpestřením, a hráč tak má neustálou potřebu svět objevovat. Satisfakce ho rozhodně nemine, protože fantazie tvůrců nezná mezí, a zkrátka stojí tu krásu vidět.

Samotný svět je neskutečný a sám o sobě živoucí, což zaručují vedle originálních prostorů i neustálá setkání s fantastickými bestiálními stvořeními (skřeti, draci, různá zvířata, banditi ani obří bossové a další nechybí) a dalšími obyvateli světa (obchodníci, lovci, tuláci, vědmy, kouzelníci atd.). NPC postavy po vás můžou žádat nějaký úkol, můžou si s vámi jen povídat, nasměrovat vás, ale třeba na vás i náhle zaútočit. Záleží jen na vás, jak s nimi naložíte. To se netýká jen interakce s postavami, nýbrž i samotného průchodu celou hrou – záleží na vás, zda budete trávit čas prozkoumáváním každého kouta, nebo půjdete lineárně tam, kam vás cesty zavedou. Volnost pohybu ale občas překročí hranice a nezkušené hráče může mást – nám se ostatně kolikrát stalo, že jsme se při hraní ztratili a nevěděli, kam dál. Po chvilce hledání ale cestu vždy naleznete, hra vás ale nijak nenasměruje. V tomto momentě si každý hráč musí definovat své priority – chce absolutní volnost, kterou v Dark Souls II dostane, nebo chce mít jasně danou cestu?

Soubojový systém zůstal od prvního dílu nezměněn, to znamená, že znovu ovládáte pravou a levou část těla zvlášť, což působí velmi dynamicky. V bojích můžete využívat různých taktik a každý správný chvat je po zásluze odměněn ubráním pořádné porce zdraví vašeho protivníka. Opět je třeba užívat celého repertoáru pohybů: bránění se, útok, kotouly, úskoky do stran; to všechno může na začátku působit složitě, ale časem se do toho dostanete a zjistíte, že to jeden z prvků, který Dark Souls II posouvá na výsluní RPG žánru. V Dark Souls II vedle klasických sečných zbraní a zbraní na dálku využijete také černou magii. Bojový systém je komplexní a neustále vyžaduje promyšlený, nikoliv bezhlavý postup.

Když se řekne old-school RPG, každý hráč si pravděpodobně představí něco jiného. Někdo si třeba nepředstaví vůbec nic. Není divu, je to pojem poměrně obecný, v případě Dark Souls II se ho však nezdráháme použít jako jeden z charakteristických rysů. V jakém smyslu? Dark Souls II nabízí opravdu promakaný a do každého sebemenšího detailu vymyšlený RPG systém vylepšování postavy. Obsahuje obsáhlý inventář, využívá zbraní, kouzel a klade důraz na opravdový old-school přístup, tedy na něco, co by se dalo opsat slovy: vyhraješ jen tehdy, pokud na to máš a pokud jsi dostatečně dobrým hráčem. O tom přesně Dark Souls II je. Získané zkušenostní body nelze investovat bezhlavě. Sofistikovaný postup totiž znamená daleko jednodušší průchod hrou, zatímco bezhlavé upgradování vám hru ztíží.

Celá hra se odehrává na hranici mrtvého a živého, a tak není divu, že smrt je ústředním tématem celé hry. Nikoliv však proto, že příběh vypráví o Nemrtvém, nýbrž proto, že se smrtí se budete setkávat skoro na každém rohu. A to doslova. Nestydíme se přiznat, že během prvních pár hodin hraní se počet smrtí vyšplhal na desítky. Hra totiž trestá jakýkoliv nezodpovědný přístup – vyprovokujete NPC postavu, dostanete na frak, protože na první pohled neškodný sedlák vytáhne palici, kterou vás uzemní. Vidíte bedýnku blyštící se na druhém konci propasti – dávejte si pořádný pozor, protože vás může nemile překvapit nepřítel nebo přírodní nástraha. Nutno dodat, že neustále umírání a vracení se může otravovat, záleží však na tom, co od Dark Souls II očekáváte – pokud profesionální řežbu, dočkáte se jí, pokud hru, která vás povede za ručičku, zkuste to jinde.

Dark Souls II se svému předchůdci podobá jako vejce vejci. Je tu však pár prvků, které aktualizuje, mění nebo přidává, a právě o nich bude řeč v tomto odstavci. Oproti prvnímu dílu jsou přidána stanoviště s ohništěm, která slouží jako záchytné body a prostřednictvím kterých budete moci po světě Drangleicu rychle cestovat a jednodušeji ho objevovat, což jsme velice přivítali. Další změnou je, že protivníci už nejsou věční - zatímco v jedničce jste se protivníka nezbavili, v Dark Souls II, po určitém počtu zabití dané bestie, zrůda prostě zmizí a už se znovu neobjevuje (to zamezuje levelování postavy na jednom skřetovi). Tento prvek vyvažuje fakt, že použití určitých objektů na ohništi může protivníka vyvolat zpět, a hlavně, že každá smrt znamená redukci vašeho maximálního zdraví v další hře až na 50% původní hodnoty. Prostřednictvím speciálních předmětů anebo účasti v multiplayerovém klání pak můžete zpátky dostat 100% hodnotu. Redukce zdraví se projeví i vizuálně – postava má totiž více Nemrtvých prvků.

Stejně jako první díl série, i Dark Souls II nabízí propracované multiplayerové rozhraní, které je provázané i se singleplayerovou částí hry, ale propojení s online světem je samozřejmě možné vypnout. Pakliže jej zapnete, sdílení hraní se zhmotňuje – tak například pak můžete sledovat vzkazy, které nechali na zemi hráči před vámi, sem tam se světem mihne nemrtvý přízrak, nebo se objeví krvavá skvrna, připomínající nedávnou smrt hráče třeba z druhého konce světa.

Dark Souls II využívá prvků PvP, což jinými slovy znamená, že – pakliže jste připojeni k internetu během hraní – může se do vaší hry kdokoliv připojit a dělat neplechu, platí to ale i naopak – i vy se můžete někam připojit a vyzvat živého protihráče, případně mu pomáhat. Napadání hráčů je ale možné, jak už jsme zmínili výše, zamezit vypnutím onlinu, chránit se můžete i přidáním k různým společenským paktům – v praxi to znamená, že jste-li napadeni jiným hráčem, přispěchají vám na pomoc další rytíři. Na online rozhraní oceňujeme vedle skvělého propojení s offline světem, který ožívá nahodilou přítomností náhodných hráčů, také plynulost a absenci lagů.

Zatímco obsahově je Dark Souls II pravděpodobně jedním z vůbec nejpoctivějších RPGček, které si v současnosti můžete zahrát, technická stránka pokulhává. Nedá se říct, že by hra vypadala přímo ošklivě, ale nepěkně v ní kontrastují úžasné, ohromující a nádherné výtvory virtuálního světa se zvláštními animacemi, grafickými chybami a bugy (prosvítání pláště, chybějící textury, jejich nenávaznost, zrnění), a především s nemotornými animacemi pohybu postavy a její jakási podivně vypadající levitace - hlavní hrdina totiž po zemi rozhodně nechodí. Dark Souls II není o grafických orgiích, je ale škoda, že postava se hýbe po zemi jako dřevěná loutka, chůze do kopce, po schodech a dalších nerovnostech pak vypadá strašně zastarale. Ve verzi pro Playstation 3 nás velmi potěšil stabilní framerate a praktický žádné záseky.

Hudba je krásná a krásně korespondující s originálním fantasy světem, černou kaňkou je dabing, který místy – především u vedlejších NPC postav – působí hodně chladně a bez zájmu. Dalším chybkám technického rázu, přičemž na mysli máme například zpožďování některých zvuků nebo jejich občasná úplná absence, se tvůrci také nevyhnuli. Byť se to děje v minimu případů, zmínit a reflektovat slabší technické zpracování ve výsledném hodnocení musíme.

Dark Souls II je vynikající hra, především fandové žánru budou chrochtat blahem, protože na ně opět čeká absolutní volnost v editaci postavy dle vlastních představ, rozsáhlý a žijící svět, který ožívá i díky přítomnosti propojení se zbytkem světa skrze online rozhraní a ke kterému lze přistupovat zcela libovolně, a především desítky hodin tvrdého, ale poctivého hraní plného dobrodružství a nástrah. Nováčci budou zpočátku trochu tápat, ale pokud vydrží a přistoupí na nekompromisní hratelnost, čeká je skvělá zábava, byť místy s trochu slabším technickým zpracováním. Abychom zodpověděli otázku z úvodního odstavce – má opravdu hodně v nabídce, jak pro znalce série, tak úplné nováčky.