Ačkoliv jde jen o kapesní hru, vývojáři se nebáli napsat celkem inteligentní a rozsáhlý příběh, točící se nejen kolem Drákuly, ale i zrcadla osudu. Více spoilerovat nebudu, jen dodám, že celá zápletka je rozhodně zajímavá, svým způsobem obohacuje předchozí díl, ale velkým problémem je, že ačkoliv příběh jako takový je zajímavý, je i dost předvídatelný, takže vás nastalé zvraty moc nepřekvapí, budete je očekávat dlouho předem. Tomu dost napomáhá skutečnost, že se zde vracíte vždy v čase a vidíte nastalé události vždy z trochu jiného úhlu. Každopádně, jak už asi víte, vývojáři připravili hned čtyři hlavní hrdiny, za které si zahrajete. Jako první je tu Gabriel Belmont. Toho jistě znáte z původního Lords of Shadow, zde si za něj několik minut zahrajete, ale moc velká část mu nepatří, prakticky ze všech čtyř hrdinů nejmenší. Jakmile za něj dohrajete prologue, přijde na řadu jeho vnuk Simon Belmont, který se bude muset prodrat až k Drákulově trůnu, což ostatně platí i o třetím Alucardovi. No a vše poté uzavírá Trevor Belmont.

Fanoušci série jistě uvítají návrat do klasického 2D pohledu, který kapesní konzoli daleko lépe vyhovuje, a proč si to nepřiznat, Castlevania slavila největší úspěch právě v něm. I když se série vrátila do 2D, je možná škoda, že se jedná o docela dost lineární záležitost, takže tu nejsou žádné skryté chodby, které byste mohli odhalit. Vždy jdete jen jednou cestou, přičemž sem tam se objeví nějaký ten bonus v podobě informace o příběhu či potvorách, případně upgrady ke zdraví a magii, k němuž se můžete později vrátit, pokud nemáte ještě schopnost, abyste se k němu dostali rovnou. Vše ale máte vždy vyznačeno na mapě nacházející se na dolním dotykovém displeji, takže nic těžkého. Jakékoliv prozkoumávání levelů, na kterém stavěly předchozí díly, tak padá, což má za následek i celkem nízkou znovuhratelnost, takže u nové kapesní Castlevanie platí, že jednou a dost. Vývojáři před vydáním slibovali, že na dokončení si máme připravit nějakých 16 hodin. No, takto dlouhá hra není, sám jsem ji dokončil za nějakých 8, za 10 i s veškerým vysbíráním, alespoň tento čas mi ukazuje hra v menu.

Ačkoliv jsou levely v rozlehlém hradě většinou lineární a nedá se v nich moc zabloudit, jistě se slušní vyzdvihnout pěkný design, který se jen tak neokouká. Všechny části hradu jsou nádherné, ať už se budete procházet venku po hradbách, či jeho útrobách nebo dávno zapomenutých katakombách, ukrývají navíc spoustu zajímavých hádanek, které budete muset vyřešit, a že některé dají pořádně zabrat, až se z nich kolikrát opotíte. Tedy spíše váš mozek. O neustálé akci nová Castlevania není, což je rozhodně dobře. Hádanky celou hratelnost oživují, stejně tak skákací pasáže a překonávání důmyslných pastí. V tomto Mirror of Fate dost připomíná původní Castlevania: Lords of Shadow, vlastně má velmi podobné ražení. Jen si vše převeďte do 2D.

Nová Castlevania hodně stojí na soubojích s nepřáteli, ostatně v tomto se od svých předchůdců moc neliší. Během toulek hradem budete likvidovat nejrůznější kostlivce, skřítky, prapodivné psy nebo obrovské obry, mnohdy připomínající padouchy ze Silent Hillu, kteří občas nahánějí až hrůzu, no spíše svým zevnějškem než silou v boji. Jejich likvidace je totiž mnohdy celkem snadná, za což může především nízko postavená obtížnost, což je u série Castlevania tak trochu nezvyklé. Všemu jistě napomáhá jednoduchý, ale nesmírně efektivní bojový systém, který je celkem snadné se naučit. Stejně tak tomu je i s docela velkým seznamem komb. Na začátku jich umí hlavní hrdina/hrdinové jen pár, ale jak zabíjíte nejrůznější potvory, postava postupně leveluje, čímž se učí se nová. Levelovací systém zde slouží jen pro odemykání nových komb, tak je nutné k němu přistupovat, větší využití nemá. Něco propracovanějšího tu být mohlo. Zajímavé také je, že level systém bere všechny postavy, takže když skončíte s první postavou na levelu 6, s tou další od tohoto levelu pokračujete dále, nezačínáte od začátku. Tím vás tak ani nemusí kolikrát zajímat, že naskočí nový level, protože stejně se jen odemknou pouze nová komba, nic dalšího.

Základní zbraní je pochopitelně bič, kterým všichni hlavní hrdinové dokážou zlikvidovat většinu nepřátel. Poté ale každý má ještě několik vedlejších věciček, jako jsou výbušné hvězdice, zpomalovací výbušniny či elektrizující koule. Pěkný arzenál, takže poté není divu, že nepřátelé padají jako hrušky ze stromu. Většina základních protivníků proto nepředstavuje problém, zato bossové, to je kapitola sama pro sebe. Souboje s bossy jsem si oblíbil, protože představují jednak výzvu, čímž vývojáři jediným připomínají těžkost předchozích her, ale jsou i originální a nápadité. Rozhodně jedna z nejlepších částí, která zde slouží jako taková menší odměna pro hráče.

Protože si postupně zahrajete za čtyři postavy, hratelnost je docela rozmanitá. Prostředí je samozřejmě stejné, budete potkávat více méně stejné nepřátele, dokonce i bojový systém je stejný. Každá postava ovšem umí něco jiného, takže třeba Simon Belmont umí vyvolat na sobě ducha jako pomocníka, který umí sestřelovat nepřátele, případně má i štít, to Alucard zase umí jako duch se dostat přes dveře, Trevor Belmont je tu poté za odborníka na otevírání začarovaných dveří. Každá kapitola je postavena vždy na těchto schopnostech jednotlivých hrdinů a nutí vás je používat, takže jejich zvládnutí a naučení se je základem k úspěchu. Ostatně nic složitého to není, stačí pár vteřin, abyste vše ovládli.

Pokud v něčem Castlevania: Lords of Shadow – Mirror of Fate naplno boduje, je to rozhodně vizuální zpracování. Všechny lokace jsou nádherné, stejně tak to lze říci o modelech hlavních postav případně nepřátel, navíc lze pochválit i pěkné animace a stabilní framerate. Větších technických neduhů jsem si za celou dobu hraní nevšiml. Vývojáři před vydáním říkali, že 3D efekt je zde velmi důležitý, a skutečně je. Při jeho zapnutí má hra větší hloubku, někdy obraz vystupuje i z displeje, takže 3D má rozhodně vliv na celkově kvalitnější zážitek. Pochvalu si vývojáři zaslouží i za hudební doprovod, obsahující několik povedených skladeb, i když tedy musím zmínit, že kvalitou soundtrack na předchozí díly ani zdaleka nemá. Výrazné jsou v rámci možností zvuky, povedený je dabing.

Jestli budete ke hře Castlevania: Lords of Shadow – Mirror of Fate přistupovat jako k nástupci předchozích 2D dílů, možná budete zklamáni, protože se od nich značně liší, a proč si to nepřiznat, ani kvalitou se k nim zdaleka nepřibližuje. V takovém případě si znovu rozehrajte některý ze starších dílů, u něhož se budete bavit daleko více, navíc po delší dobu. Pokud ovšem chcete svižnou 2D akci s propracovaným soubojovým systémem, zajímavými bossy, pěkným level designem a občasnou zapeklitou hádankou, jste na správné adrese.