Testovaná verze: PlayStation 3
První díl jsme prožili s Gabrielem Belmontem, který toho musel dost vytrpět při cestě nejen za pomstou, ale i za záchranu světa. Gabriel na konci se kompletně změnil a na hradě se stal Drákulou. Od prvního dílu uběhla docela dlouhá doba, nyní se Drákula probouzí a může se vykoupit, pokud porazí Satana, který rozpoutává novou válku. Jak ale tušíte, vykoupení rozhodně lehké nebude. Druhý díl na ten předchozí přímo navazuje, takže je rozhodně plusem, pokud jste ho hráli (nejlépe i Castlevania: Lords of Shadow - Mirror of Fate), protože jinak budete občas tápat, vývojáři v tomto moc nevysvětlují. Příběh každopádně má docela slušné tempo, staví na solidně napsaném scénáři se zajímavými postavami, vývojáři si navíc připravili i několik překvapení a zvratů, i když třeba konec je takový, no jak to říci, neuspokojí prostě nikoho a už vůbec ne fanoušky.

Od prvního dílu uběhlo opravdu hodně času, což se podepsalo hodně na prostředí, v němž se vše odehrává. Hra je zasazena do současnosti, takže na ulicích jezdí auta a je všude moderní technika. Musím se přiznat, že zasazení mi moc nesedlo a hlavně úrovně s moderní architekturou nejsou zrovna extra povedené a postrádají nějaký ten nápad. Jsou prostě tuctové a sem tam se docela dost opakují. Naštěstí občas se hra bude odehrávat v katakombách a dalších lokacích, které jsou už na tom lépe, ale rovněž nejde o něco úchvatného. Když si vzpomenu, jak úžasným gotickým designem se pyšnil první díl, který nabídl skvělé lokace s vlastní nezapomenutelnou atmosférou, v nichž byla radost se pohybovat, je nepochopitelné, že zde vývojáři zatáhli zpátečku a nedokázali na své první představení navázat. Navíc se mi občas zdálo, že design jednotlivých levelů je trochu zmateční, a ačkoliv máte na mapce šipku, kam jít, ne vždy je cesta jasně patrná a občas jsem lehce bloudil. To by se dít nemělo, a zřejmě za to může i otevřenější svět, který nemusí každému sednout.

Během procházení levelů budete likvidovat nejrůznější monstra všech velikostí i tvarů. Vývojáři připravili spoustu druhů protivníků, kteří se navíc po stránce designu povedli, každý navíc vyžaduje vždy trochu jinou taktiku k poražení. Nestačí jen mačkat dvě tlačítka, ale chce to i trochu toho přemýšlení. Souboje s řadovými protivníky jsou fajn, nepřistihl jsem se, že bych se nudil, čemuž jistě dopomáhá i slušně fungující soubojový systém založený na nepřeberném množství komb a nutnosti vykrývat útoky nepřátel. Systém soubojů od minula neprošel zrovna velkou obměnou, ale proč taky na něco sahat, co očividně funguje. I když má Drákula omezený výběr zbraní, není to na škodu, i vzhledem k tomu, že se časem jeho možnosti rozrůstají díky možnosti upgradů. Těch je tu docela dost a na konci se naučíte nejen efektivní, ale i efektní komba, kterým neodolá žádný nepřítel. A to ani bossové. Těch je tu rovněž docela dost, ale jsou spíše menší a souboje s nimi postrádají trochu té epičnosti, jakou se pyšnil první díl. Pokud by ji vývojáři přidali, bylo by to jen ku prospěchu, ale i tak jsou bossové fajn a nemůžu si na ně stěžovat. Navíc některé finální údery pro tato monstra by mohl Drákolovi závidět i Kratos.

První díl Castlevania: Lords of Shadow dobře skloubil akční pasáže s úrovněmi, v nichž se skákalo, a řešily se hádanky. Na tomto základu se vývojáři snaží stavit i zde, ale výsledek není rozhodně tak dobrý, jak bych očekával, ale na druhou stranu nejde ani o vyložený průser. Skákací pasáže jsou sice dobře provedené, nefrustrují a většinou i víte, jak danou překážku překonat nebo kam doskákat, i když sem tam trochu zazlobí kamera, ale hádanky jsou na můj vkus až moc jednoduché a nepředstavují takovou výzvu, jako tomu bylo v prvním dílu, což je určitě škoda.

Hodně diskutovanou novinkou jsou stealth pasáže. Moc nechápu, proč se je vývojáři snažili začlenit, když absolutně nefungují, zdržují a přerušují akorát tempo a občas i pořádně frustrují. Navíc jsou kolikrát vrcholem nudy, takže jsem si u nich přál, aby byly za mnou a já se mohl zase bavit. Pokud by je vývojáři vyškrtli, hra by ztratila nějaké ty minuty, ale rozhodně by ji to prospělo. Drákula není Solid Snake ani Sam Fischer, aby se musel plížit a bát se o svůj život, a to si měli vývojáři uvědomit. Zvláště když některé tyto pasáže jsou navíc naprosto zbytečné, když protivníka musíte nejprve obejít, u čehož vám hra bude pěkně brnkat na nervy (zdravím hlavně jednoho z bossů), abyste ho následně o několik metrů dále v souboji porazili.

Když půjdete jen čistě po hlavní lince, vystačí vám Castlevania: Lords of Shadow 2 na zhruba dvanáct až patnáct hodin, což není úplně špatné na dnešní dobu. Po dohrání si můžete vše dát znovu, abyste třeba objevili všechna skrytá místa a vysbírali všechny bonusy, ale znovuhratelnost je bohužel hodně diskutabilní, protože mě nic po dohrání nelákalo vše rozehrát znovu, jako tomu bylo třeba u prvního dílu, a to ani na New Game+. Castlevania: Lords of Shadow 2 je tak jednou z těch her, kterou si i možná rádi zahrajete, ale pak už se k ní nevrátíte, protože vás nic nemotivuje.

V čem hra Castlevania: Lords of Shadow 2 boduje a ukazuje, že za ní stojí zkušení vývojáři, je vizuální stránka. Už první díl byl nádherný a v mnoha směrech tlačil konzole PlayStation 3 a Xbox 360 až na okraj jejich možností. Druhý díl v tomto samozřejmě pokračuje a vypadá na starých konzolích velmi dobře. Nyní nemluvím jen o detailních postavách nebo prostředí, ale i o nasvícení či nejrůznějších efektech, které se určitě budou líbit. Líbit se bude i stabilní framerate, který se po většinu hry drží na čísle 30 a pokud někdy o něco klesne, určitě to nezaznamenáte. Plynulost je pro tuto hru hodně důležitá a je dobře, že si s ní vývojáři pohráli. Po technické stránce odvedli vývojáři dobrou práci, a je jen škoda, že se nezaměřili stejně i na obsah a další části. Každopádně velmi kvalitní je i hudební doprovod, který chvilkami navozuje dobrou atmosféru, a možná by nebylo na škodu, si soundtrack sehnat samostatně. Ozvučení je rovněž na dobré úrovni, stejně jako dabing. Na začátku sice působí Patrick Steward trochu znuděně, ale postupně se rozjíždí a znovu do role dostává.

První díl Castlevania: Lords of Shadow byl před několika lety velkým překvapením, navíc dokázal zatopit i velkým žánrovým stálicím, a v ledasčem je i předčít. Druhý díl se snaží na svého skvělého předchůdce navázat, ale v mnoha směrech se mu to nedaří a dokonce i propadá po několika nepochopitelných designérských rozhodnutích. Špatná hra Castlevania: Lords of Shadow 2 není, jak nám bylo ze všech směrů hlášeno, ale když si vezmeme, jaký měla potenciál, nemůžeme být spokojeni. Doporučujeme jen fanouškům, ostatní najdou na trhu kvalitnější kousky.