Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

V několika posledních letech se hodně spekulovalo, jak moc je důležitá pro sérii Call of Duty příběhová kampaň, která během vývoje spolkne hromadu peněz a jde tedy o pěkně nákladnou položku. V minulém roce Call of Duty: Black Ops 4 ukázalo, že jde o pěkný bonus, ale nikoliv naprosto základní a zásadní část, kvůli níž by se hráči hnali do obchodů. Ostatně důkazem jsou rekordní prodej tohoto dílu. Už před rokem ale Activision potvrdil, že s Black Ops 4 se chtěli zaměřit hlavně na inovace v multiplayerové části a přinést hráčům trochu odlišný zážitek, ale v budoucích dílech se klasická kampaň znovu vrátí. A je to pravda. Minulý týden vydaný díl Call of Duty: Modern Warfare kampaň pro jednoho hráče obsahuje, a to dokonce velmi povedenou, na níž je vidět, že ji vývojáři věnovali stejnou pozornost jako multiplayeru.

Vývojáři nám už delší dobu slibovali, že s kampaní nyní budou daleko odvážnější a ta bude temnější a realističtější, než tomu bylo v minulosti. A měli pravdu, protože přesně takový pocit jsem z ní po dohrání měl. Každopádně vše začíná v momentě, když se teroristé zmocní chemických zbraní, přičemž pokud by byly použity, mohly by ohrozit životy milionů lidí po celém světě. V ten moment začne celkem komplikovaná zápletka, odehrávající se v současnosti i v minulosti, aby vývojáři umožnili nahlédnout jiným pohledem na nastalou situaci, ale také dali vyniknout motivům jednotlivých postav, které jsou skvěle napsané a je jednoduché s nimi soucítit a vše maximálně prožívat. Ať už jde o ikonického kapitána Price, který neztratil nic ze svého charismatu, případně arabskou dívku Farrah, s níž si život nepěkně zahrál a hraje v příběhu velmi důležitou roli. Když jsem na začátku zmínil, že příběh je nyní daleko realističtěji podaný, tak tím jsem myslel to, že vývojáři se nyní nebáli ukázat pravou a dosti nepěknou tvář války. Nešetří se spoustou až děsivých scén, u nichž jsem si říkal, jestli už nejsou trochu za hranou, ale velmi dobře dotváří drama, které se rozhodli vývojáři vyprávět. Takové zpracování bych od pořád spíše mainstreamové střílečky opravdu nečekal.

S hrou Call of Duty: Modern Warfare se vývojáři snaží ukázat moderní válčení, takže nepřekvapí, že příběh je očividně inspirován současnými událostmi a konflikty ve světě. Po většinu času se odehrává ve fiktivní zemi Středního východu, ale podíváte se i do dalších zemí po celém světě, takže rozmanitost lokací a úrovní je ve výsledku velmi slušná. Na kampani je skvělé, že vývojáři v jednotlivých misích neustále mění tempo a atmosféru, takže zatímco v jedné misi vás čeká velká přestřelka proti přesile nepřátel a jde svým způsobem o klasické Call of Duty v hollywoodském stylu, v další musíte pěkně potichu uniknout z okupované oblasti. Vrcholem jsou určitě čistící mise v noci. Pro ty se vývojáři očividně nechali inspirovat útokem Američanů na teroristu Usámu bin Ládina, při němž byl zabit. Během nich potichu postupujete s týmem elitních vojáků, čistíte jednu místnost za druhou a nikdy nevíte, co vás za dalšími dveřmi čeká. Jestli terorista s prstem na spoušti nebo vyděšená žena s dětmi, která ale může také představovat obrovské nebezpečí, pokud se v její blízkosti nachází zbraň.

Dohromady rozmanité a skvěle navržené mise tvoří velmi zábavný mix, který je lehké si užívat po celou dobu, což je podpořeno i kvalitním příběhem s dobře napsanými postavami, ale také výbornými filmovými prostřihy. Vlastně si nepamatuji, kdy naposledy jsem se u kampaně série Call of Duty takhle bavil a dohrál ji na jeden zátah. To není u Call of Duty: Modern Warfare nějak extra těžké, protože kampaň trvá nějakých pět nebo šest hodin. Čas je ale na sérii standardní, a možná i o to intenzivnější je samotná kampaň, která na vás hází jeden vypjatý moment za druhým a ani na moment nedá vydechnout.

Taktičtější a ukempenější multiplayer

Ačkoliv se kampaň vývojářům z Infinity Ward povedla a byl jsem z ní po dohrání nadšený, tak pořád tou hlavní a nejdůležitější částí v celém balíčku je multiplayer. Pokud patříte mezi fanoušky série, tak určitě víte, že během posledních let se snažili různá studia tuto část upravovat a přidávat nové prvky a novinky. Naposledy s Black Ops 4 byla snaha vytvořit daleko týmovější střílečku s agenty s různými schopnostmi ve stylu Overwatch. Ať už ale se snažili vývojáři přidat jakoukoliv novinku, pokaždé stavěli na pevných a osvědčených základech a jednalo se tedy o rychlou střílečku se skvělým gunplayem. Šlo tedy o pravý opak toho, co léta servírovala série Battlefield, kde hratelnost byla o dost pomalejší. U Call of Duty: Modern Warfare je ale vidět, že vývojáři se rozhodli jít trochu jiným směrem a udělat z nového dílu trochu taktičtější, pomalejší a bohužel pro mnoho fanoušků i ukempenější zážitek. Svým způsobem tak jde nyní o mix Call of Duty, Battlefieldu a trochu i Rainbow Six. Až čas ukáže, jestli jde o dobrou cestu, ale pravdou je, že pro fanoušky série může být taková změna tempa i atmosféry docela velkým šokem, na který je třeba si zvyknout.

Nic ale nemění na tom, že gunplay, obohacený nyní o třetí rozměr v podobě parádního ozvučení, je stále parádní a je onou hlavní hvězdou hry společně s rozmanitým arzenálem všelijakých zbraní. Od pistolí po smgčka, samopaly, brokovnice pušky nebo kulomety, každý si může najít tu svoji oblíbenou zbraň. Stejně jako v předchozích dílech i ze si postupně oblíbenou zbraň vylepšujete o nové doplňky, které mají své plusy i mínusy, a můžete si ji tak upravit dle svých potřeb, situace i mapy, na které se budete zrovna nacházet. Editor zbraní je hodně komplexní a asi zatím nejlepší, jaký se kdy v sérii Call of Duty objevil. Ačkoliv je Modern Warfare stále spíše arkádovější válčení než simulace, každá zbraň se chová jinak, vždy poznáte, jak ji ovlivňují různé doplňky a zároveň má každá i fantastické ozvučení, na kterém si nyní dali vývojáři hodně práce a přizvali si k tomu i řadu expertů. Vyplatilo se. Jen o zbraních ale hratelnost není, protože nechybí ani klasické killstreaky, případně různé další perky a vlastnostmi, s nimiž můžete vybavit vybrané postavy. Ty na rozdíl od Black Ops 4 nemají vlastní unikátní schopnosti, a jde tak jen o skin. 

Nyní už ale k samotnému hraní a herním módům. Zde musím přiznat, že zážitek hodně ovlivňuje to, jaký mód hrajete. Mezi ty naprosto základní patří Team Deathmatch a Domination, které netřeba představovat, pro 6v6 nebo 10v10 hráčů. Bohužel jde asi o nejméně povedené módy, které není ani moc zábavné hrát. Může za to jednak rozporuplný design většiny map, kde stačí držet jeden úhel a čekat, až vám do něj vběhne protivník. Boje tak probíhají jen na několika málo silných pozicích. Design map k tomuto stylu hraní přímo vybízí. Vývojáři se totiž pokusili vytvořit tak trochu Battlefieldovské mapy, ale výsledkem je, že jsou plné kompromisů a nejsou tak kvalitní, jak bych si představoval. Ano, jsou na pohled pěkné, ale svým návrhem se moc do multiplayerové hry nehodí. Snad se to s dalšími, na nichž už vývojáři pracují, zlepší. 

Díky tomu ale na nich dochází i k obrovským extrémům. Pokud protivníka zatlačíte, boje probíhají jen kolem jeho respawnovacího místa. Snadno tak můžete dávat spawnkilly, případně na místo posílat jeden killstreak za druhým, což kolikrát vyústí v to, že najednou nehrajete proti deseti hráčům, ale jen dvěma. Nikdo nechce být takto lacině zabíjen. Ostatní hry i předchozí díly Call of Duty to řeší tak, že když je tým zatlačen, automaticky se hodí spawnovací místo na jinou část mapy, aby byla možnost pro prohrávající tým zvrátit průběh zápasu. Zde ale tato možnost naprosto nelogicky není, protože jak je jednou jeden tým zatlačen, znamená to jeho několikaminutové znásilňování a obrovskou frustraci. Popravdě ani pro druhý tým to není zrovna nějaká velká zábava. Zápasy mají být napínavé, plné adrenalinu, jako to bylo v minulosti, ale v  Team Deathmatch a Domination je to jen nuda a kolikrát spíše i frustrace a naštvání. Proč se k tomuto vývojáři uchýlili, asi nepochopím, ale je jasné, že s tím budou muset urychleně něco dělat. Jinak se může stát, že jim za pár týdnů jejich hru hrát nikdo nebude.

Kromě těchto dvou režimů tu jsou pak další menší režimy na kola, které mi popravdě přijdou zábavnější, zvláště když hrajete s týmem, s nímž můžete spolupracovat. Mezi ně patří třeba Cyber Attack, kde buď bráníte místo, nebo se snažíte položit bombu. Jde svým způsobem o takovou obdobu populárního módu Search and Destroy, který zde samozřejmě také nechybí, ale změnou v něm je, že můžete neustále zvedat své zabité kolegy z týmu. Pak je tu také mód Headquarters, kde se snažíte s týmem obsadit na mapě určený bod a následně ho udržet. Když bod ale obsadíte, tak háčkem je v tom, že přijdete o respawny, což přináší do hraní docela zajímavou situaci. No a nechybí ani klasický Free-for-all, který si popravdě zahraji raději jak Team Deathmatch, protože jednak respawny jsou tu celkem normální, ale zároveň hráči nemají takovou tendenci kempit a zdržovat se po celou dobu jen na jednom jediném místě.

Vedle klasických módů, které dlouholeté fanoušky asi moc nepřekvapí, obsahuje multiplayer Modern Warfare i několik novinek. První novinkou je mód Gunfight, který byl ukazován už během oznámení. Jde svým způsobem o 2v2 eliminačku, v níž naplno prokážete své schopnosti využívat rozmanitý arzenál zbraní s různými modifikacemi. Každé druhé kolo se vám totiž změní výbava, takže zatímco první dvě kola můžete mít v rukou brokovnici, další máte sniperku, samopal či jen pistolku. Cílem pak je buď zlikvidovat oba soupeře, nebo zabrat vlajku uprostřed mapy. To ale není zase tak lehké, protože mapy jsou celkem malé a tak na vlajku dochází spíše ojediněle. Kola jsou většinou hodně rychlá, rozhoduje nejen umění s danými zbraněmi, ale i reflexy, aim a případná souhra obou hráčů. Protože mám rád eliminačku už z prvního Destiny, tak se mi Gunfight líbí a zažil jsem během jeho hraní s kamarády řadu vypjatých momentů, ale hlavně spoustu zábavy. A ještě zažiju, protože se k němu určitě budu vracet.

Další novinka je prakticky odpovědí Activisionu na sérii Battlefield a jeho oblíbený Conquest, protože jde o mód Ground War. V něm desítky hráčů bojují na velké mapě o body, přičemž boje neprobíhají jen za pomoci klasických zbraní, ale také je možné usednout do vrtulníku, tanku či dalšího vozidla. Hráč je tak vhozen do víru války a svým pojetím opravdu Ground War hodně připomíná sérii od EA, ale na druhou stranu si stále zachovává pro Call of Duty charakteristickou tvář, ať už jde o rychlejší hratelnost, killstreaky a další prvky. První dny v Ground Waru byly ze strany hráčů hodně o rozkoukávání a většinou přestřelky probíhaly na několika málo místech, třeba v obrovském věžáku na schodišti, kde jsem postřílel s kamarády desítky a možná i stovky nepřátel. Pak už ale začali hráči hrát více takticky, zabírat body, bojovat o ně, takže přestřelky probíhaly prakticky po celé mapě, čímž stoupla i zábavnost a podepsalo se to na samotném herním zážitku. Ground War je tak ve výsledku zábavné doplnění hlavní multiplayerové části a je lehké se k němu vracet.

Když bylo Call of Duty: Modern Warfare poprvé představeno, vývojáři z Infinity Ward oznámili, že chtějí se svoji hrou spojit svoji obrovskou komunitu napříč platformami, a proto přidávají nejen cross-save, ale hlavně cross-play. Hráči tak mohou hrát společně a je jedno, jakou platformu vlastní, což je něco, co bylo před pár lety něco naprosto nemyslitelného. Každá z konzolí měla svůj vlastní ekosystém a nezdálo se, že by se do cross-playe chtěla Sony nebo i Microsoft nějak hodně pouštět. Časy se ale mění. Kdo ale nechce hrát proti hráčům na jiných platformách, je možné si cross-play v nastavení vypnout, jen tedy v režimu Ground War to nejde, ale to zase tak moc nevadí. Zvláště když hra spojuje mezi sebou hráče hlavně dle toho, jestli hrají na gamepadu nebo na myši a klávesnici.

Poslední věc, kterou musím u multiplayeru zmínit, tak je skutečnost, že se vývojáři rozhodli hru ušetřit různých loot boxů a pay-to-win mechanik. Místo nich přidají v dohledné době Battle Pass, v němž si budete moci řadu kosmetických doplňků odemknout, ale nebude chybět ani speciální ingame obchod. V něm ale vždy uvidíte, co za své peníze dostanete. To je myslím férový přístup, a to i vzhledem k tomu, že veškerý dodatečný obsah jako mapy, postavy nebo režimy budou přidávány v rámci sezón zcela zdarma.  Kdo chce dále do hry investovat a třeba vývojářům i skrze zakoupení kosmetického předmětu poděkovat za další obsah, bude mít tu možnost.

Kooperace jen do počtu

Poslední díly Call of Duty série vždy nabídly i nějakou tu kooperativní část. Díly od Treyarchu se proslavily hlavně svým skvělým zombie režimem, no a nové Modern Warfare má režim nazvaný jednoduše Spec Ops. V něm na vás čekají čtyři mise, v nichž s dalšími třemi hráči plníte na větší mapě řadu rozmanitých úkolů. Vybavení v této části máte stejné jako v multiplayeru, takže si můžete zvolit, s jakými zbraněmi se do mise pustíte, ale důležité je i vybrání role v týmu. Jen dobře složený tým má větší šanci na úspěch, protože jak jsem záhy zjistil, Spec Ops režim se vyznačuje brutální a možná i dost přepísknutou obtížností. Ta přitom nespočívá ani tak v překonávání těžkých výzev, ale skutečnosti, že se na vás protivníci neustále hrnou ze všech stran a nikdy neutichne zvuk vašich zbraní. Hrát s náhodnými hráči tento režim tak prakticky postrádá smysl, protože bez komunikace a sehranosti nemáte šanci misi splnit. Na rozdíl od Zombie režimu v dílech od Treyarchu ale nepovažuji Spec Ops za nějakou důležitou část s velkou znovuhratelností. Jakmile jednou připravené čtyři mise projdete a odemknete si díky tomu postavy do multiplayeru, tak nemáte důvod je chodit. Je vidět, že se vývojáři zaměřovali hlavně na příběhovou kampaň, multiplayer a audiovizuální zpracování, k němuž se hned dostanu.

Součástí Spec Ops je na konzoli PlayStation 4 i kontroverzní Survival mód. Kontroverzní z toho důvodu, že si na něj Sony zajistila roční časovou exkluzivitu. Každopádně pokud základní Spec Ops je částí hry, kterou zkusíte a jakmile dohrajete jednotlivé kampaně, asi se k ní nebudete vracet, tak Survival je doplňkem, bez něhož by se hra i klidně obešla. Na několika mapách se totiž jen bráníte před vlnami neustále silnějších nepřátel, a vlastně tu máme před sebou tu nejzákladnější verzi Hordy, která je zábavná v prvních několika minutách, ale následně hodně rychle omrzí. Zvláště když nijak neodměňuje a není ani motivace tento mód Spec Ops hrát.

Audiovizuální orgie

Když byla hra Call of Duty: Modern Warfare oznámena, vývojáři se pochlubili, že pro ni byl vytvořen zcela nový next-gen engine, který bude série využívat i v následujících letech. To určitě muselo každého zaujmout a musím říci, že výsledek je opravdu parádní. Vizuálně vypadá nové Call of Duty opravdu skvěle a je vidět na něm obrovský posun, ať už se jedná o vynikající modely postavy s uvěřitelnými animacemi, do posledního detailu propracované prostředí s texturami ve vysokém rozlišení, ale také parádní efekty, s nimiž vývojáři nešetří v příběhové kampani ani v multiplayeru. Vše pak doplňuje realistické nasvícení, ať už při misích za denního světla nebo v noci. Vizuálně Call of Duty: Modern Warfare ani trochu nezklame a jsem opravdu zvědav, jak tento nový moderní engine vývojáři využijí v následujících letech, jakmile se na trh dostanou nové konzole. Nejen vizuální stránka je pro Call of Duty důležitá. To je i plynulost. U série jsme si zvykli, že běží i na konzolích plynule v 60 fps. Modern Warfare i přes zcela nový moderní engine se snaží těchto čísel na základních konzolích opět dosáhnout. Hru jsem testoval chvilkami na základní konzoli PlayStation 4, kde framerate byl u příběhové kampaně někde mezi 40-50 snímky, zatímco v multiplayeru byl framerate o něco konzistentnější a dosahoval větších hodnot. To na konzoli PlayStation 4 Pro je to trochu jiný písnička, protože kampaň běží prakticky neustále v 60 fps a to samé se dá říci i o multiplayeru. Sice jsou sem tam viditelné menší propady, hlavně v režimu Ground War, ale hratelnost to moc neovlivňuje.

Vývojáři z Infinity Ward se u Modern Warfare nezaměřili jen na co nejlepší vizuální stránku, ale rozhodli se kompletně překopat i ozvučení. Ne že by bylo v předchozích dílech špatné, ale ve srovnání s konkurencí už na tom Call of Duty nebylo tak dobře a hlavně nepůsobilo modernějším dojmem. Jakmile nové Modern Warfare zapnete, tak si rozdílu ihned všimnete a dáte zapravdu, že jde o velmi důležitou část, která má vliv na hratelnost i celkový zážitek z hraní. Ozvučení je v Modern Warfare fantastické, ať už jde o střelbu ze zbraní, případně různé efekty, vše působí maximálně realisticky. V Multiplayeru následně přesně slyšíte, odkud se na vás žene protivník, a dokonce i snadno poznáte, jak moc daleko je od vás a jestli třeba neběhá v patře pod vámi nebo nad vámi. Chvilkami jsem si s kamarády říkal, že hrát multiplayerovou část bez lepších sluchátek prakticky nejde, protože ozvučení stejně jako u Battle royale her nebo Rainbow Six hraje u Call of Duty: Modern Warfare velkou roli a je nedílnou součástí hratelnosti. A zvláště nyní, když je hratelnost ve hře více hráčů daleko pomalejší. Z ozvučení nového Call of Duty jsem opravdu nadšený a dosahuje těch nejvyšších kvalit, stejně jako povedený soundtrack, případně dabing jednotlivých postav v příběhové části. Ačkoliv tu tedy máme Call of Duty: Modern Warfare ještě na současné generaci konzolí, působí hodně next-gen dojmem.

Call of Duty: Modern Warfare jsem měl letos mezi nejočekávanějšími hrami, ale úplná spokojenost to není. Příběhová kampaň s dobře napsaným scénářem i postavami a řadou parádních misí je jednoznačnou hvězdou balíčku. To multiplayer je trochu rozpačitý. Nové herní režimy jsou v pořádku a zábavné, navíc je vše podpořeno výborným gunplayem a propracovaným editorem zbraní, které je možné různě modifikovat a upravovat. Jenomže některé základní režimy jsou spíše frustrací, ať už kvůli horšímu designu map nebo příšerným a nelogickým respawnům. Kooperativní část je pak přímo zklamáním, protože nápaditost a radost ze společného hraní je zde nahrazena naprosto přepálenou a uměle navýšenou obtížností. Opravdu dlouho jsem nad svoji závěrečnou známkou přemýšlel a rozhodování to nebylo vůbec jednoduché. Nakonec i díky příslibu vývojářů nedostatky řešit a hru v následujících týdnech a měsících vylepšovat a obohacovat o nový obsah zcela zdarma, volím tu vyšší zamýšlenou známku. Je ale s pořádným vykřičníkem.