Ale zpět ke hře. Po vložení UMD disku do vaší mechaniky, menším zachroustání jak PSP načítá a hned tu máme první intro. Nenechte se hned zmást, grafika je tak dokonalá jen ve videu. A co se tedy v intru vlastně dozvíme? Že poteče krev a bude zde mezirasová nesnášenlivost. Proč by se měli protivníci mít v lásce. Vztahy ale taky vynecháme. Nás zajímá hratelnost a prezentace celé hry. Asi hned zamíříte do One player sekce (hra jednoho hráče). Zde mi menu připomnělo FIFU. A čím že to? To možnostmi: One-off Match by se dal nahradit za rychlou hru, Begin a campaign jako kariéra a do třetice Begin a competition jako turnaj. Takže mi prosím netvrďte, že to podobné není. Ono taky co jiného vymyslet že? Vezmeme klasickou formu a aplikujeme ji na X dalších sportovních her. Recept zaručen. Výsledek už ne.

Zarazila mě ale možnost výběru týmu. Klasické čtyři rasy, které známe z Warhammeru - lidé, orkové a elfové (za čtvrtou jsem myslel trpaslíky), jsou tu rozšířeny o další čtyři. Takže tu máme Lidi, Trpaslíky, Skaverny, Orky, Lizardmany, Skřety, Elfy a Chaos (toto není organizace Chaos z filmu Dostaňte agenta Smarta). A každá tato rasa má své plusy a mínusy. Lidé jsou třeba dobří na dlouhé nahrávky, ale zase jsou více zranitelní. A opakem lidí jsou trpaslíci. Malí a odolní, ale zas neumí pořádně přihrát. Pokud se chcete hrou co nejdříve seznámit v dobrém světle, tak volte buďto lidi nebo orky. Ostatní týmy jsou již příliš specifické a ze začátku tak zvedají laťku obtížnosti.

A teď už k hraní samotnému. Vždy si vyberete nějakou tu rasu, kterou budete ovládat, zvolíte obtížnost a hurá do hry. To ovšem neplatí u kariéry. Zde si sice vyberete rasu, ale tým vám nebude automaticky sestaven. Vytvořit si ho musíte vy! Ale ještě předtím musíme správně pojmenovat svůj tým. Co třeba Mlátičky(Beat-machines)? Říká vám to něco? Taková inspirace. V kariéře budete jezdit po turnajích. Ty se odehrávají v městech. Pro začátek máte možnost výběru jednoho města, ale celkem jich je kolem 15ti. Přesně do puntíku jsem je nepočítal. Ale jejich očíslování by se rozhodně hodilo. Na jednu sezónu je tu 57 týmů a ano, my jsme ti nejhorší a musíme se propracovat na vrchol pyramidy.

Ještě před tím než začneme zápasit, musíme nakoupit hráče do svého týmu. Na to by nám měl postačit rovný milion (to je ta jednička a šest nul za ní) kreditů. Ty získáváte za vítězství v zápasech a turnajích. A i zde se nákup liší. U lidí můžete vybírat z pěti povolání (obránce, běžec, nadhaovač, rozrážeč a pak speciální postavy) a u jiných ras je výběr omezený třeba jako u Chaosu jen na tři: beastman, Chaos Warrior a Minotaur. Každá postava má nějakou tu vlastnost, kterou zvládá lépe, než ostatní. Obránce umí blokovat, rozrážeč poodsunout protivníka a tak dále. Nepřítele můžete dále i omráčit, skolit nebo dokonce i zranit. Ale to závisí již na tom, s jakou postavou se o to pokoušíte. V Menu kampaně můžete pomocí kreditů ovlivňovat fanoušky, kupovat lektvary či jiné pomocné předměty, nebo nakoupit či dokoupit hráč do týmu. Nudné a chaotické. Tak bych shrnul menu.

A teď šok číslo dva. Jedná se o tahovou strategii! Jak víme, tak RTS strategie na PSP moc úspěch neslaví a tvůrci her sázejí spíše na takový systém. A na stejnou kartu vsadili i zde. Před zápasem si hodíte mincí, a pokud mátě štěstí a vyhrajete, tak už skoro začne klasický americký fotbal. Zvolíte, jestli chcete vykopávat nebo chytat. Vyberete strategii, a když vám ta přednastavená nesedí, tak si vytvoříte vlastní. Hřiště je jako síť. Rozdělena na spoustu políček, po kterých se hráči mohou pohybovat. Ale na přeběhnutí jedné poloviny potřebujete alespoň dva tahy, takže je tím snad dostatečně jasné, že každá postava má omezený dosah, kam až může dosáhnout. Ten je ale rozšířen o dvě další políčka, na kterých je jakoby kostka. Jedná se o risk. Když budete mít štěstí, postava se jednoduše přesune a to je vše. Když smůlu, tak ho neviditelná zeď knock outuje. Knock-Out je ednou z nejdůležitějších částí hry. Když jste totiž knock-outování, kolo pro vás končí a řada je na protivníkovi. To samé platí i opačně. Takže hra není jen o strategii, ale dost i o štěstí. Pokud totiž probíháte kolem protivníka, máte to tak 50/50, že budete knock-outováni. No a ten, kdo bude mít na konci hry nejvíce bodů, tak vyhrává. Touch down!

Ovládání samotné je jednoduché. Abych se přiznal, tak jsem za celou dobu hraní na analogovaou páčku ani nešáhl. K celkovému ovládání mi postačily směrové šipky a unikátní tlačítka. Boční tlačítka nyní zastávají funkci pro změnu pohledu na hřiště. I když změna to moc není. Buďto vidíte hřiště více ve 2D nebo ve 3D. Kameru můžete ještě změnit. A to tak, že si ji pomoci analogu ovládáte sami, nebo že ji necháte fixní. Intuitivnost a jednoduchost zaručeny. O čem jsem se ještě ale nezmínil, je obtížnost hry. I když hrajete na nejlehčí stupeň (easy), tak máte co dělat, abyste se alespoň ubránili. AI je skoro bezchybná a nastavená tak, že vždy ve vaší obraně najde skulinu. Bude vám trvat dlooouho než najdete styl, díky kterému budete vítězit. No a ten pak stačí už jen stále opakovat dokola, což vede ke dvěma rozhodnutím: 1. Zvýšit obtížnost, 2. Stereotyp. Rozhodnutí je na vás, ale zvýšení obtížnosti je po sžití se hrou naprostá strategická sebevražda (tím jsem myslel, že musíte začít hrát jakoby úplně od nuly).

Grafika je kapitola sama o sobě a to hned z důvodu, že vás naladí pěkné intro. Samozřejmě že se jedná jen o render. V menu je celkem vyvedená, a to do středověkého stylu, který si se hrou rozumí. Horší to je se samotným hraním. Během tahů je tak na průměru. Spíše lehce lepším průměru. Nemáte problém rozeznat typy jednotek, efekty taky nevypadají nejhůře a sem tam i nějaký pěkný detailek. Ale nic extra. Za to zase ty animace (třeba když začínáte hru a vyhazujete míč) jsou otřesné. Snad jen jedním slovem: kostičky. Takže ve výsledku budete asi lehce zklamáni. Zvuky samotné mi připadaly průměrné. Nic nijak nepřekvapilo a ani nepohoršilo. Co se efektů týče, občas zvuk přišel o chloupek později než dění na hřišti, ale to byla vážně výjimka.

Recenzi poskytl magazín PSP Revue http://gamer-revue.cz .