Psal se rok 1985, když Namco vydalo na legendární herní konzoli NES od Nintenda Battle City. Jednalo se o arkádovou tankovou hru, která se odehrávala na mapách s rozměry 13x13 kostiček, kde jsme museli chránit orlici, jakožto znak naší armády před dotírajícími tanky nepřítele. Nemusíme ani psát, že zničení orlice znamenalo, že jsme si museli dát celou hru od začátku. Během hry z barevných tanků vypadávaly nejrůznější předměty. Třeba granátem jsme mohli vyhodit do vzduchu početnou nepřátelskou jednotku, hvězdičkou si zase vylepšit svůj tank a sebráním tanku jsme získali jeden život navíc. Kromě těchto věcí jsme mohli sebrat lopatku, která dodala opancéřovaný krunýř chráněné orlici. Kromě hry pro jednoho hráče, která přinesla celkem 35 nádherných levelů, byla doména hry v kooperačním režimu a level editoru. O těchto dvou režimech si nyní něco povíme.

Pokud existuje něco, kvůli čemu si Battle City pamatujeme dodnes, je to vynikající kooperační režim. Battle City byla navíc první hrou, která tento režim přinesla, takže se dá označit za průkopníka v tomto režimu. Co-op byl určen pro dva hráče, kteří společně bránili orlici před dotírajícími tanky. Tento režim přinesl neskutečnou zábavu na dlouhé hodiny a nepamatujeme si hru, u které bychom strávili více času. V tomto módu fungoval i jakýsi friendly fire režim, akorát spojenec nevybuchl při zásahu, ale jen se zmrazil, takže ho druhý hráč musel po menší čas chránit. Projít s kamarádem jsme mohli všech 35 skvěle navržených levelů, ale i levely vlastní, vytvořené v editoru.

Level editor byl další skvělou vlastností této hry. Hráč si mohl postavit level dle svých představ, k čemuž měl všechny možné prostředky jako tvůrci této hry. Stavba levelů byla velmi jednoduchá, protože stačilo kolem orlice udělat terén, kterým budou tanky jezdit. Poté už stačilo level pouze zapnout a plně se oddávat bitevním radovánkám. Přesto měl editor jednu velkou nevýhodu, která byla spjata bohužel s konzolí. Hráči vytvořené levely se nedaly ukládat, takže jste si vždy užili level pouze jednou a nemohli už ho ukázat třeba za nějaký čas kamarádovi. I přesto jsme v tomto herním režimu strávili spoustu hodin a dodnes si pamatujeme na záludné levely, které jsme vytvářeli.

Grafická stránka hry byla na svoji dobu rozhodně na dobré úrovni, přestože byla jednoduchá, jako v té době skoro u každé hry. V úrovních jsme přesto mohli rozpoznat, co je kámen, co opancéřovaná zeď a co třeba řeka, kterou bylo nutno objet. Možná i díky tomu byly levely velice přehledné a určitě se nenašel žádný, u kterého by si hráč neporadil s projetím. Fyzika u hry spočívala pouze ve zničení zdí a tanků, přičemž se zničený tank dočkal docela povedeného výbuchu. Dnešní hráči nad tím sice mávnou rukou, ale tehdy jsme měli pusu až na zemi. Hudební stránka hry byla rovněž povedená, základní melodii si pamatujeme dodnes.

Battle City byla na svoji dobu neuvěřitelně chytlavá hra se spoustou levelů, vynikajícím kooperačním režimem a vypiplaným editorem, kde jsme si mohli dělat svoje vlastní levely. I dnes Battle City pořád patří ke špičce a dovolíme si tvrdit, že žádný z jeho nástupců tuto legendu nepřekonal. Doufejme jen, že se někdy v budoucnu objeví ke stažení na nějaké dnešní konzoli, abychom si ji mohli znovu zahrát v plné parádě. Za tuhle hru bychom dali vše.