Bojovky jakožto produkt herního průmyslu nachází odbytiště převážně na Dálném východě. Zatímco Evropa a Amerika se radši navleče do uniformy mariňáka a s Mčtyřkou v ruce, Japonsko, Jižní Korea a další přilehlé státy na to jdou ve videohrách trochu jinak. A stejně tak jako je pro evropské hry těžké prorazit na tamní trh, je pro asijské oříškem proklestit si cestu na ten náš. Začarovaný kruh, říkáte si. Přesto se ale vždycky, minimálně párkrát do roka – a ne, není to jen Street Fighter –, najde titul, který to zvládne. Recenzenti v Zemi vycházejícího slunce musí mít nějaký speciální talent rozeznávat jednu od druhé. Často totiž asijskou bojovku od druhé asijské bojovky dělí skutečně jen název.

Měla by být právě Asura’s Wrath tou, která zboří obecně platné mýty? Koneckonců proč ne, na začátku je to vždycky padesát na padesát. Tohle dílko z dílny v našich končinách neznámého CyberConnect2 (ano, všechno dohromady) přichází – světe div se – skoro od mistrů v oboru. Capcom si musí určitě mnout ruce, jaké profíky pro hru najal. Mají za sebou totiž mimo jiné hned dvanáct různých Naruto videoher. Není se tedy čemu divit, že v Asura’s Wrath chtěli trochu změnu. A taky se o ní jaksepatří snaží. Tenhle počin se totiž jednoznačně vymyká tomu, na co jsme zvyklí. Jen ta teatrálnost, tolik pro japonské anime příznačná, ta mě ničí…

Příběh jako by z oka vypadl tisícovkám jiným. Ocení ho tím pádem jedině ti, kterým klišovitost a plochost dialogů nevadí a prostě obojí přijímají jako součást žánru. Jinak totiž budete nuceni po deseti minutách celé Asurovo tažení skrečovat. Každopádně – celý fantasy příběh se točí kolem poloboha Asury, jednoho z velkých generálů, kteří válčí proti temným silám na Zemi. Hledáte paralelu? Ty temné síly jsou podobní zmetci jako Reapeři. Asura má na ně vztek (jak postupně zjistíte, tenhle chlápek se snad nikdy nezklidní), a tak válčí jako posedlý. A dá se vlastně říct, že docela úspěšně. Je to polobůh, takže je v podstatě nesmrtelný, a rozhádat si někoho takového – to vážně nechcete.

Přesto se jeho kolegové rozhodli, že to zkusí. Navlékli na něj vraždu císaře a provolali zrádcem. Jeho ženu zavraždí a jedinou dceru (mimochodem dost platnou dívku v oblasti válčení) unesou. A Asuru samotného…zavraždí. Ale jak už tu padlo, s polobohy to není tak snadné. Chvíli to sice potrvá, nakonec se však za dvanáct tisíc let od incidentu hlavní hrdina vyškrábe zpět do země živých, a co nevidí: K jeho úžasu se jeho prohnaní kolegové stále ještě nevypořádali s temnými silami. Takže je na Asurovi, aby to konečně skončil. Jak s příšerami, tak s polobohy. A taky zachránil dceru. Bude mít dost vzteku, aby tohle celé utáhl?

Celý příběh je vyprávěn jako seriál. Jednotlivé sekvence jsou uspořádány do epizod, které spojují manga kresby a „previously“ pasáže. Ve hře působí spíš úsměvně. Daleko víc by něco podobného sedělo třeba Alanu Wakeovi s podobným stylem. Porovnávat seriózní a fungující thriller s příběhem v Asuře, který mnohdy cucá z prstu, to ale nejde. Navíc, často se taky dočkáte „dramatického“ prostřihu v nějaké vypjaté chvíli, třeba při nástupu bossů a jejich dramatickému monologu. Kdyby se alespoň nesnažili vyšponovat dramatičnost tím ukrutným řevem. Ale ono to je taky trochu dáno neuvěřitelně jednoduchými dialogy, které by bez patřičného procítění/zařvání, ztratily i tu poslední špetku zápletky, kterou v sobě ukrývají.

Když upustíme od příběhu, zbývají tu ty vzácné chvíle pro boj. A tady byste pro chválu nemuseli chodit daleko. Komb možná mohlo být trochu víc, nějaké XP body by možná hře taky slušely, každopádně si ale s tím, co Asura’s Wrath nabízí, perfektně vystačí. Mlátíte nepřátele hlava nehlava, mačkáte tlačítka jako šílení a doufáte, že se z těch všech záblesků a plamenů vynoříte jako živý. Většinou ano. Jakmile vyřídíte hordy respawnujících se protivníků, obvykle se do vás ještě pustí hlavní boss. A to buď současně se svými nohsledy, nebo samostatně. Díky škále útoků ho ale rychle vyřídíte. Posunete příběh do další epizody, prohlédnete si, co vás v ní čeká (skutečně ve formě televizní upoutávky) a pokračujete v boji.

A takhle se to s vámi vleče většinu času. Přesto ale kupodivu nezabřednete do většího stereotypu. To je dobrá zpráva. Tvůrci taky zvládli poměrně obstojně grafické zpracování, které prostě musí ctít východní tradici a být vyobrazeno v jasně komiksovém duchu. Asura’s Wrath to sluší, o tom žádná. Hlavní hrdina je i přes všechen svůj vztek sympaťák, kterému by polygon navíc rozhodně prospěl, ale i v současné podobě nijak neztrácí. Povedla se taky výrazná hudba s asijskými prvky, jenž perfektně dokresluje celou atmosféru. Ta totiž hře rozhodně nechybí. Ať už se to jakkoli protiřečí s kvalitou příběhu, beznaděj a touha po pomstě je z celého děje jasně patrná. A to zjevně bojovce stačí.

Asura’s Wrath tak trochu předurčuje směr, jakým by se měly východní bojovky ubírat, chtějí-li prorazit i jinde než jen na domácím trhu. Vrhnout dva fialovlasáče do arény už se zkrátka nenosí. Když překousnete tisíckrát zmíněnou teatrálnost všech protagonistů, musíte se bavit. Ale je tu jedno velké upozornění. Komu naskakuje husí kůže při pohledu na jakýkoli japonský videoherní produkt, musí dát ruce pryč. Všichni ostatní můžou být mile překvapeni.