Na GamesComu hra Aliens vs. Predator od Rebellion nechyběla, takže jsme k ní už v pozdějších hodinách zamířili. Ono vidět všelijaká ta videa je fajn, ale zažít hru na vlastní ruce je pochopitelně zážitek úplně jinačí. Hrozně moc jsme si chtěli vyzkoušet hraní za Predátora, protože přeci jen hraní za Mariňáka nám nepřijde tolik cool. Nakonec jsme nepohrdli ani Vetřelcem. Jak asi tušíte, Vetřelec je hodně rychlý a dokáže přesprintovat v okamžiku i několik desítek metrů, aby skolil svoji kořist. Bohužel je také velmi křehký, takže stačí jedna dobře mířená rána z brokovnice a následuje restart. Nejlepší je tak hrát podobným stylem jako Predator, kdy číháte na svoji kořist do poslední chvíle.

Design levelu nám přišel na podobné hrátky jako dělaný. Všude máte šachty, do kterých můžete vlézt a obíhat tak nebohou kořist ze všech stran. Musíte si ovšem dávat pěkný pozor, protože vaše dupání v šachtě je někdy opravdu hodně slyšet, takže mariňák dokáže v tuhle chvíli bleskově zareagovat a pošle vám na cestu oheň na zahřátí a poté i několik kilo olova. Musíte se tak doslova i plížit v šachtách, abyste nevzbudili žádnou pozornost. Když už se dostanete do nějaké té místnosti, nejlepší je, když drápy nebo ocasem zničíte všechno světlo. Většinou tak získáte obrovskou výhodu. Poté už je nejlepší čekat, až se vyděšená kořist přiblíží a jedním podařeným švihem ocasu ji sundat na zem.

Z mariňáků odpadává opravdu vše. Od hlavy až po useknuté ruce. Brutalita tedy nezná meze. Největší zbraní Vetřelce je vystřelovací čelist. Ta totiž provrtá ve správné chvíli hlavu jakéhokoliv mariňáka. Jenomže dostat se tak blízko k cíli je velmi obtížné, a tak musíte vzít za vděk jakoukoliv schovku, ať už je na zemi, na stěně nebo na stropě, ze kterého je nejlepší útočit. Občas se tak z levelu stává jakýsi logický rébus, jak se správně dostat nepozorován a v tichosti k cíli. Je tak jasné, že hraní za Vetřelce nebude jen klasickou střílečkou jako třeba za mariňáka, a konec konců i Predátora. Možná i díky tomu se Aliens vs. Predator odliší od té spousty akčních her, které se na nás ženou opravdu kosmickou rychlostí.

Hraní za Predátora už není tolik o schovávání, ale přímém vyhledávání nějakého toho konfliktu. Díky tomu, že se můžete stát na nějakou chvilku neviditelnými, z vás dělá velkého zabijáka, který bude lovit nebohé mariňáky. Ty ovšem dokáží každý nešetrný pohyb potrestat vysláním kulek, ale to nepředstavuje až tak velký problém, protože Predator přeci jenom vydrží déle než jeho mimozemský kolega. Přišlo nám poněkud divné, že když nás spatřila skupinka mariňáků a začala po nás pálit, tak po přepnutí do neviditelného režimu přestala. Jako predátor máte k dispozici několik režimů vidění, takže vám nedělá problém vidět naprosto vše. Normální režim není pro lovení moc použitelný, takže nejlepší je termo, kdy vidíte všechny vojáky pěkně zbarvené. Poté má Predator ještě jakýsi zelenošedý pohled na vetřelce. Jako zbraně používá samozřejmě svoje ostré čepele, mocný kanon, ale i granáty, které dokáží zlikvidovat v okamžiku celou skupinku vojáků. Skoro vše má Predator na energii, takže si ji musí doplňovat u elektrických generátorů.

Hodnotit Aliens vs. Predator po pár minutách hraní je pochopitelně nesmysl. Hra za Vetřelce je pomalá a vyžaduje velmi dobrou přípravu a taktiku, protože bez ní skončíte rozprsknutý na zdi a nepomůže vám ani vaše kyselina v těle. I díky tomu bylo hraní velmi zajímavé, ale tak nějak jsme nemohli pochytit onu atmosféru, která zdobila předchozí díly. Možná to bylo onou kulisou, kde byl člověk rád, že neohluchl z ostatních her, takže se už těšíme, až doma zhasneme, zabouchneme okna a pustíme se do lovení mariňáků a predátorů pěkně postaru.