Když vyšla v roce 1999 střílečka Aliens vs. Predator, získala si většinu herního publika, protože se jednalo o velmi atmosférickou akci, na kterou spousta hráčů vzpomíná dodnes. Rovněž byla hra velmi kvalitní, což vyústilo v neméně úspěšné pokračování od studia Monolith. Poté jsme se dočkali ještě několika odboček, jako strategická hra nebo Aliens vs. Predator na PSP, který dopadl velmi průměrně. S oznámením restartu série přišlo nadšení. Příběh nás tentokrát zavede na vzdálenou planetu, o které lidstvo donedávna nemělo ani nejmenší tušení. Během průzkumu naleznou vojáci opuštěný chrám, který skrývá obrovské tajemství. Tím je královna Vetřelců. Na planetu ihned přiletí trošinku šílený vědec Karl Bishop Weyland, který kolem chrámu vybuduje rozsáhlou vojenskou základnu s nejvyspělejší laboratoří. Královnu Vetřelců se jim podaří získat a zahájí rozmnožování. Toho si pochopitelně všimnou i Predátoři, kteří ihned neváhají a vydají se na planetu srovnat pořádek. Nyní si možná řeknete, že už jste podobný příběh někde viděli. My vám nyní musíme dát za pravdu, protože příběh rozhodně není originální a hodně čerpá z prvního filmového zpracování. Pochopitelně je jen zasažen do jiné doby a na jinou planetu.

Už při oznámení hry vývojáři slibovali tři velmi silné příběhové kampaně, ve kterých si zahrajeme za všechny tři rasy. Zde je nutno říci, že všechny tři kampaně se navzájem prolínají a dohromady tvoří celkem podařený celek, který vysvětluje spoustu věcí. Přesto si nejde nevšimnout lehčích scénáristických kiksů. Protože se příběhové linky ve všech třech kampaních prolínají, opakují se tak bohužel i levely, ve kterých se pohybujete. Sice se do každého levelu vždy dostanete trošinku jinou cestou, ale už předem víte, kde je postaven kulomet a kde se zhruba pohybují nepřátelé, což vede tak trošinku k nudě a stereotypu. Je to rozhodně škoda a vývojáři měli spíše připravit pro každou rasu jedinečné úrovně, jako tomu bylo před jedenácti lety. Všechny levely jsou navíc striktně lineární, kdy navíc máte v rohu obrazovky šipečku, kam máte jít, takže nečekejte, že byste po levelu bloudili a nevěděli, co máte udělat a kam máte jít. Nyní se ale už pojďme podívat, jak se hrají kampaně za jednotlivé rasy.

Jako první rasu jsme si vybrali tu lidskou, kterou zde reprezentuje celkem drsný mariňák, který se jen tak před ničím nerozklepe. Zde musíme říci, že si v ní vývojáři skvěle pohráli s atmosférou a prchat tmavou chodbou před děsivým řevem Vetřelců je něco, co se prostě nezapomíná. Najdou se i momenty, kdy se leknete tak, že odhodíte ovladač. Takových scén je ve hře sice méně, než v originální verzi, ale o to méně je čekáte. Přesto se zhruba od poloviny kampaně stane ze hry spíše akční střílečka, kde kosíte jednoho vesmírného neřáda za druhým, takže ubude i ona hororová atmosféra, což je na jednu stranu docela škoda, ale na druhou stranu zažijete obrovské uspokojení, když se vám z onoho pekla podaří uniknout. Co je bohužel lehčí zklamání, je délka této kampaně, které má něco kolem tří hodin, což je rozhodně škoda. Přesto musíme říci, že kampaň za mariňáka je to nejlepší, co nás v Aliens vs. Predator potkalo a klidně si ji dáme v budoucnu ještě jednou.

Jako druhou kampaň jsme si vybrali tu za Vetřelce. Musíme říci, že už na začátku nás lehce zklamalo, že jsme si nemohli zahrát za pavoukovitého Facehuggera, ale rovnou jsme byli vhozeni do kůže obrovského vetřelce s vypáleným číslem 6 na čele. Po jedné nepěkné události se mu totiž podaří utéci, přičemž přichází na řadu asi jedna z nejlepších částí hry. Musíme říci, že i díky neustálému taktizování, schovávání se a plazení, se nám kampaň velmi líbila a svou kvalitou dosahovala na tu předchozí. Najednou jsme se totiž ocitli v kůži monstra, které děsí nejednoho kosmonauta. Dozvěděli jsme se ale i to, že jde vcelku o křehké stvoření, které má co dělat, aby přežilo. Stačí totiž jen několik kulek ze samopalu a už ležíte na podlaze. K ovládání samotného Vetřelce bychom měli jen jednu výtku. Tou je přechod z módu, kdy běháte po zemi, do módu, kdy běháte po zdi a stropě. Občas se nám totiž stalo, že Vetřelec zrovna dobře nereagoval a občas se i zasekl, což znamenalo okamžitou smrt. Tento aspekt hry rovněž vyžaduje skvělou orientaci v prostoru, protože mnohdy budete běhat po stropě ve velkých halách a pod vámi se bude pohybovat nic netušící kořist. Na podobné situace si budete muset zvyknout hodně brzo, jinak vás čeká celkem hodně náročná kampaň. My jsme si ale kampaň za Vetřelce užili a možná bychom jí vytkli jen to, že je o dost kratší, než zbývající dvě.

Jakousi kombinací předchozích charakterů má být Predátor, ze kterého v Rebellionu udělali opravdu obrovské vraždící monstrum, které má neuvěřitelnou sílu, a věřte, že v jeho kůži si budete připadat jako bůh. Za celou dobu hraní se nám totiž nestalo, že bychom zemřeli. Stačí se totiž držet několika základních principů, jako je maskování (neubírá energii, kterou si doplňujete z lidských generátorů) a likvidování nepřátel pokud možno na větší vzdálenost. Pokud si vás nepřátelé všimnou, máte k dispozici svoje obrovské čepele, které po několikátém použití pošlou k zemi nejen vetřelce, ale i dobře vyzbrojeného mariňáka. Na začátku hry si musíte vystačit jen s laserovým dělem a dvěma obrovskými noži na každé ruce, ale v polovině hry získáte disk, který po hození zlikviduje klidně i celé hejno vetřelců. Dále se vám do pařátů dostane i kopí, které je spíše jen do počtu, ačkoliv se jedná o velmi mocnou zbraň. Díky ale už tak velké jednoduchosti ho moc používat nebudete. Co nám trošinku ve hře chybělo, byla harpuna, kterou se mohl Predátor pyšnit v předchozích dílech. Je ale pravda, že s ní by hru prošel naprosto každý s prstem v nose.

Už před vydáním samotné hry si mohli hráči vyzkoušet multiplayerovou demoverzi. Ta si odnesla celkem pozitivní ohlas, přičemž plná verze obsahuje opravdu vydařený zážitek pro více hráčů. Pochopitelně záleží na tom, kdo se sejde a jak moc jsou ochotní hráči v týmových režimech spolupracovat. Hra nabízí celkem sedm herních režimů, mezi kterými samozřejmě nechybí klasický Deathmatch, kde se řeže každý s každým. Mezi ostatní režimy patří třeba Predator Hunt, kde se zhostíte role lovce a musíte se pokusit zlikvidovat všechny vojáky v okolí. Dále tu narazíte na módy Species Team DM, Infestation, Mixed species DM, Domination a Survivor. Každý herní režim nabízí trošinku něco jiného a můžeme říci, že každý je velmi kvalitní. Vývojáři ovšem šetřili na mapách, takže ve hře naleznete jen šest kousků.

Grafická stránka hry v dnešní době určitě nenadchne, ale rovněž si troufáme tvrdit, že ani moc nezklame. Co se totiž týče Vetřelců nebo Predátorů, vypadají přesně tak, jako ve filmu a občas nebudete chtít věřit, že jde jen o hru a ne o záběr z filmu. Rovněž dobře jsou na tom i všechny lidské postavy, které se drží dnešního standardu. Stejně tak dobře jsou na tom levely, které se odehrávají v tmavých chodbách, kde se dá atmosféra krájet a kde vás na každém kroku může čekat kyselinou prolitá smrt. O něco hůře jsou na tom levely, které se odehrávají za světla v džungli. Tady se plně totiž projeví omezenost enginu a jeho menší zastaralost. I tak ale musíme říci, že grafika rozhodně není špatná, ačkoliv hezčí kabátek by Aliens vs. Predator seděl lépe. Na druhou stranu je ale třeba dodat, že po celou dobu testování (PS3 verze), jsme neměli žádný problém s frameratem a hra běžela tak, jak má. Velkou pochvalu si zaslouží vývojáři za ozvučení, díky kterému vás hra vtáhne do hry tak, jako žádná jiná.

V jednu chvíli jsme uvažovali, že bychom Aliens vs. Predator dali osmičku. Později jsme se ale rozhodli pro o něco menší známku, a to i díky jen lehce nadprůměrnému technickému zpracování, krátké kampani za všechny rasy a především opakování už použitých levelů. Na druhou stranu musíme uznat, že nový Aliens vs. Predator rozhodně nedělá značce ostudu a každý fanoušek Vetřelců nebo Predátorů si hru maximálně užije. Atmosféra v této hře by se opravdu dala krájet.