Příběh MGS série v kostce

Je to už dlouho, co vyšel první díl. Příběh byl v MGS sérii vždy důležitým prvkem a oknem do duše jejího tvůrce. Jelikož je MGS V chronologicky zasazen zhruba doprostřed pomyslné časové přímky, může leckterý hráč ztratit přehled. Nováček může být bez kontextu úplně, a proto Vám osvěžíme paměť a stručně vylíčíme základní dějovou linku. Budeme zde mít spoilery, takže ten, kdo se k hraní starších dílů teprve chystá, nechť naší první kapitolu ignoruje a pokračuje dále v textu.

Celou sérii lze rozdělit na epochu Big Bosse a Solid Snakea. To jsou hlavní protagonisté, z nichž každý má na svém účtu už radu titulů. Lidé si je ale tradičně pletou, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že vypadají téměř identicky, jelikož se jedná o originál a klon. Navíc oba užívají kódové označení „Snake“. Vezmeme-li díly tak, jak postupně vycházely, pak vše startuje tituly „Metal Gear“ (1987, MSX2) a „Metal Gear 2: Solid Snake“ (1990, MSX2). Ty se odehrávají v rozmezí let 1995 - 1999 a zaměřují se na speciálního agenta organizace FOXHOUND s krycím jménem Solid Snake, který je nucen na bojišti změřit síly s legendárním žoldákem přezdívaným Big Boss, jenž stojí v pozadí událostí v Outer Heaven, jenž se nachází v jižní Africe, a fiktivním militantním středoasijském Zanzibarlandu. Právě na těchto místech vznikají ohniska napětí a konfliktů, jež ohrožují stabilitu celého světa. Snake se musí vypořádat jak s Metal Gearem, robotem schopným nést jadernou zbraň, tak i zradou ve vlastních řadách, včetně toho, že Big Boss kdysi býval jeho velitelem. Obě hry končí porážkou Big Bosse (v druhém případě dokonce i Big Bossovou zdánlivou smrtí) a zničením jeho organizace i armády nohsledů.

Big Boss je genetickým otcem Solid Snakea, avšak tuto základní premisu MGS příběhu Kojima vytvořil de facto až v „Metal Gear Solid“ (1998, PS One). Ten se odehrává v roce 2005 na tajné americké základně Shadow Moses, která leží na Aljašce. Snake je znovu povolán do akce poté, co se základny, jež ve skutečnosti slouží americké vládě k výrobě nového modelu Metal Gearu, zmocní vzbouřivší se členové FOXHOUND, jejímž vůdcem je Liquid Snake. Oba Snakeové, Solid i Liquid, jsou ve skutečnosti klony Big Bosse považovaného za nejlepšího vojáka 20. století, jež byly tajně vytvořeny na počátku 70. let během Studené války. Jedná se o malé špinavé tajemství americké vlády. Události na Shadow Moses končí vítězstvím slabšího z dvojčat Solida, jenž je však natolik zhnusen politikou a tajnými pikli své vlády, že se raději rozhodne vzít osud do vlastních rukou a proti zbraním hromadného ničení bojovat na vlastní pěst. V „Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty“ (2001, PS2), který se odehrává v rozmezí let 2007 - 2009, Snake ve svém boji pokračuje, avšak zjišťuje, že zdaleka největším nepřítelem pro něj i celý svět je tajná nadnárodní organizace „Patriots“, která už celá desetiletí hýbe politikou i ekonomikou světa. Právě proti Patriotům zaměřuje svůj úder Solidus Snake, další z klonů Big Bosse, avšak jeho plány překazí nováček FOXHOUND Raiden, další hlavní postava série. Boj s Patrioty ale pokračuje dál.

Vzhledem k složitosti příběhu a množství otázek se Kojima rozhodl v „Metal Gear Solid 3: Snake Eater“ (2004, PS2) změnit přístup k tématu. Děj se překvapivě odehrává roku 1964 v tehdejším SSSR, přičemž hlavním hrdinou je agent s krycím jménem Naked Snake. Ten není nikým jiným, než budoucím Big Bossem. Svět se vyhne jaderné katastrofě a novému ničivému konfliktu jen díky mimořádným schopnostem a houževnatosti Naked Snakea, který za své hrdinství obdrží titul „Big Boss“. Jenže tato sláva je zaplacenou krutou daní na Big Bossově psychice a otřesené morálce, neboť se v MGS 3 stane jen pouhou loutkou v rukou politiků. Big Bossova cesta k temné straně síly pokračuje v titulech „Metal Gear Solid: Portable Ops“ (2007, PSP) a zejména „Metal Gear Solid: Peace Walker“ (2010, PSP), jež se příběhově odehrávají v letech 1970 - 1974. Zde už Big Boss vystupuje v roli vůdce a revolucionáře, který se povznáší nad státy a národy, přičemž si buduje svou vlastní militaristickou společnost, jež se však záhy dostává do hledáčku špionážních služeb a vlád z celého světa, jelikož představuje hrozbu světovému uspořádání.

Mezitím Kojima v „Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots“ (2008, PS3) definitivně a velkolepě ukončil příběhovou linku Solid Snakea. Ten se v roce 2014 vrací na bojiště, aby konečně vyrovnal účty s Patrioty. Při tom se setkává se všemi významnými postavami celé série, které mu odhalují tajemství vzniku organizace Patriotů, jeho vlastní původ i osud Big Bosse. Události jsou v MGS 4 ukončeny celkem definitivně, přičemž dokonce dojde i k symbolickému a emotivnímu usmíření obou hlavních protagonistů série. Kojima sice ukončil příběh Solid Snakea, ale v dalších letech pokračoval v rozšiřování příběhové linky s Big Bossem, jež vrcholí právě v MGS V. Jeho prologem je „Metal Gear Solid V: Ground Zeroes“ (2014, PS3, PS4, Xbox 360, Xbox One), jehož děj začíná v roce 1975, kdy Big Bossem vytvořená Mother Base čelí masivnímu a zničujícímu úderu nepřátelské organizace „Cipher“, jež je napojena na americkou vládu. Během útoku Big Boss utrpí vážná zranění, na základě čehož upadá do hlubokého kómatu. Svět má za to, že je po smrti. A pak přichází rok 1984, kdy se Big Boss probouzí…

Historická kulisa MGS V

Kojima se minul povoláním, měl být totiž historikem, jelikož jen málokterá herní série, jež vychází ze skutečných historických událostí, nabízí příběh natolik smysluplně zakomponovaný do reálných historických epoch, jako právě MGS. V tomto ohledu je MGS V dokonce zřejmě nejpropracovanější hrou současnosti. Zasazení příběhu do Afgánistánu, Angoly a Zaire je velmi originální a nabízí neotřelý pohled na traumatické dějiny těchto pro Evropany i Američany velmi vzdálených zemí.

Afgánistán, který dlouho sváděl úspěšně boje za svou nezávislost s Rusy a Brity, prodělal během 20. století poměrně úspěšné období reforem a změn, jež tuto zemi více přiblížily Západu. Pod povrchem však doutnaly staré konflikty mezi kmenovými vůdci a mudžáhidy, jež v 70. letech minulého století přerostly v násilnosti a boj o moc, jehož výsledkem byl v roce 1978 státní převrat a nastolení afgánské komunistické strany, kterou podporovala Moskva. Tohoto vývoje se zalekly USA, které začaly podporovat zejména mudžáhidy, kteří proti nové vládě povstali. O rok později proto SSSR zahájil intervenci do Afgánistánu, čímž rozpoutal vleklý a mimořádně brutální konflikt - sovětsko-afgánskou válku. Rusům se sice nikdy nepodařilo dobýt celou zemi, ale sovětská okupace, která trvala až do roku 1989, zemi zdevastovala a přispěla k nestabilitě v celé oblasti, jež bohužel trvá dodnes.

Američané ve spolupráci s Pákistánci pomáhali trénovat a vyzbrojovat mudžáhidy bojující proti Sovětům. Avšak tato krátkozraká politika pro ně měla mít už zanedlouho katastrofální následky. Po odchodu Rusů ze země se totiž během následujících let moci v Afgánistánu chopil Tálibán, radikální odnož mudžáhidů, který finančně i logisticky podporoval muslimské teroristy, jež 11. září 2001 spáchali na půdě USA nejhorší teroristické útoky v dějinách. Ještě téhož roku proto musely USA provést vpád do Afgánistánu a Tálibán svrhnout. V současnosti je situace v zemi stále velmi napjatá. V rámci vojenské mise působí v Afgánistánu už od roku 2002 s malými přestávkami také čeští vojáci, kteří se zapojili do mezinárodní koalice „Trvalá svoboda“, jejímž prostřednictvím Američané vedou boj proti terorismu po celém světě. České ozbrojené síly však zažily a stále zažívají v Afgánistánu perné chvíle. A bohužel také ztráty na životech…

To naopak Angola byla dlouho evropskou kolonií, teprve v roce 1975 dosáhla své nezávislosti na Portugalcích. Avšak zemi nečekal mír, nýbrž občanská válka, jelikož se proti sobě postavilo hned několik hnutí, z nichž každé mělo úplně odlišnou představu o budoucnosti země. Jak už to tak bývalo během Studené války zvykem, každá ze znepřátelených velmocí podporovala to hnutí, jež jí bylo ideologicky bližší. SSSR a Kuba tak podporovaly levicově orientované „Lidové hnutí za osvobození Angoly“ (MPLA), zatímco USA a zbytek jižní Afriky nabídly pomoc „Svazu pro úplnou nezávislost Angoly“ (UNITA). Občanská válka v Angole byla neobyčejně krutá, a to i na africké poměry. Odhaduje se, že během ní zemřelo nejméně půl milionu lidí. Teprve v 90. letech se objevily první vážné pokusy o mírové narovnání znepřátelených táborů, avšak úplný klid zbraní nastal až po roce 2002. Dnes se situace postupně uklidňuje.

Za zajímavost jistě stojí, že v roce 1983, tedy pouhý rok před tím, než se po pláních Angoly procházel Big Boss, přepadly jednotky UNITA obec Alto Catumbela, kde zničily místní celulózku, papírnu a trafostanici. Při této akci ozbrojenci unesli i skupinu československých expertů s jejich rodinami, kteří zde působili. Ve skupině 66 zajatých bylo 28 mužů, 17 žen a 21 dětí. Během únosu většina zajatých absolvovala pochod v délce 1320 km, při němž jeden muž zemřel. Byl to největší únos v novodobých českých a slovenských dějinách, o kterém se vzhledem k citlivosti tématu u nás téměř vůbec nemluví, jelikož zajatí českoslovenští občané byli v letech 1983 - 1984 postupně propuštěni až na základě diplomatické intervence Moskvy.

Podobně smutný osud jako Angola měla i Zaire, tedy dnešní Demokratická republika Kongo. Tato země patřila jako zámořská kolonie pro změnu Belgii, ale osamostatnila se již v roce 1960. V následujících letech se zemí prohnala vlna násilností, neboť řada provincií usilovala o samostatnost, přičemž se jako obvykle strhl boj o celkové směřování čerstvě vzniklého státu. V roce 1965 se k moci dostalo „Lidové revoluční hnutí“, které vycházelo z komunistické ideologie. V Zaire od této chvíle zavládla vláda jedné strany, která i přes své stinné stránky dokázala zemi dlouho udržet ve zdánlivé stabilitě. Teprve v 90. letech se zdejší režim rozpadl. Muselo však uplynout ještě mnoho let rozvratu, občanské války a etnických čistek, než se v roce 2006 mohly konat po více jak 45 letech skutečně svobodné volby. Ke klidu má dnešní Kongo ještě daleko, ale situace se oproti minulým desetiletím podstatně zlepšila.

MGS série je mimořádnou sondou do světové politiky 20. století. Ukazuje bez zaujatosti a s nadhledem, jak je globální politika ve skutečnosti pokrytecká a relativistická, neboť v neustávajícím měření sil velmocí se skutečnými oběťmi stávají třetí strany, jež jsou pouze prostředkem k vedení takového boje o světovou dominanci. Téměř vždy ale na tuto politiku doplácí nevinní lidé, kteří se stávají pouhými pěšáky ve vysoké hře mocných. To je jedno z hlavních poselství Hideo Kojimy, které dnes ve světle neblahých událostí na Ukrajině nebo v Sýrii a Iráku nabírá na nové aktuálnosti a obsahu.

Budoucnost MGS série

To je a ještě dlouho bude frekventované téma. Kojima v Konami definitivně končí, a jelikož autorská práva vlastní studio, padá i byť teoretická možnost, že by se Kojima mohl na případném pokračování MGS V podílet alespoň externě, tedy na „dálku“.

Kojima sice po každém dokončeném díle opakoval, že se již na dalším pokračování podílet nebude, ovšem vždy se pustil do nových dílů s ještě větší vervou. V minulých letech se Kojima netajil možností pokusit se o remake MGS 1, a i když to nikdy veřejně nepřiznal, lákalo jej i kompletní předělání obou Metal Gearů, jež jsou 2D tituly z éry dávno zaniklé, a které by i ve světle dramatických příběhových změn v MGS V remake potřebovaly jako sůl. Touto cestu se série pravděpodobně stejně jednou vydá. Možností, jak bez očekávaných a fanoušky vymodlených remaků v Kojimově díle pokračovat, by se našlo dost, a to i přesto, že konec hlavní série je titulem MGS 4 zdánlivě jasně vymezen. Právě po vydání čtvrtého dílu se spekulovalo o tom, že Kojima napsal scénář pro MGS, jenž by se mohl odehrávat během 2. světové války, přičemž by se hráč ujal role The Boss, mentorky Big Bosse, a elitní jednotky The Cobras, která byla v MGS 3 představena v poněkud laciném duchu. Dále by se dalo pokračovat například přelomem 80. a 90. let, kdy se v MGS univerzu odehrává hned několik zajímavých dějových linek, jež byly prozatím v jednotlivých dílech pouze zmiňovány. Namátkou: minulost třetího z klonů Big Bosse Solidus Snakea, který se v 80. letech zapletl do občanské války v Libérii, dvojčata Solid a Liquid v Iráku během války v Perském zálivu, vzestup agenta FOXHOUND Gray Foxe, který byl svým způsobem předchůdcem Solida, apod. Náměty pro nové MGS tak Konami jistě má a vymyslet nové by neměl být problém, přece jen mluvíme o univerzu, které zahrnuje skoro jedno století událostí a desítky zajímavých postav. Na nedostatek příběhové látky tak MGS zřejmě jen tak nepojde.

Společnost Konami si je velmi dobře vědoma, na jak silnou značku vlastní práva, a proto nepřekvapí, že už krátce po oznámení rozluky s Kojimou ubezpečovala fanoušky, že se konec série rozhodně nechystá a na novém pokračování se údajně již začalo pracovat. Žádné oficiální prohlášení ale v nejbližších měsících nelze čekat. Problémem se jeví i to, že cca od roku 2012 Konami vykazuje stagnaci a mírný pokles, jehož výsledkem je i přeorientování se na mobilní platformy. Jelikož prodej licence na MGS nelze od Konami čekat, zdá se tedy, že by se pravděpodobně mohl nějaký MGS brzy objevit právě na mobilech. V budoucnu, doufejme, se Snake opět zaskví na velkých konzolích, ale k tomu je nyní opravdu daleko. Nepočítáme samozřejmě nějaká větší DLC pro MGS V, která jsou téměř nevyhnutelná vzhledem k množství otevřených a nakousnutých příběhových linek v tomto doposud největším díle celé ságy. Nechme se tedy překvapit, co nám Konami přinese, snad už na příští E3.

Platí sice, že Kojima je jen jeden, a člověka jeho formátu nelze jen tak nahradit, ovšem bylo by pošetilé domnívat se, že se bez něj série neobejde. MGS je totiž už natolik obsáhlým a samostatným dílem, že dokáže kráčet po světě i bez svého tatíčka. Koneckonců stačí se podívat na MGS: Portable Ops, jediný díl z hlavní série, na němž se Kojima podílel pouze okrajově, a který dopadl na výbornou, čehož je dokladem i to, že zdejší herní mechanismy Kojima použil pro nový směr MGS série. Téma tak můžeme uzavřít poměrně uspokojivým konstatováním, že se s dalším MGS dílem v budoucnu jistě setkáme. Do té doby užívejte ve zdraví a pohodě Metal Gear Solid V: The Phantom Pain, který nám vzhledem ke svému obřímu rozsahu a možnostem vydrží ještě na hodně dlouho…