Historie herních konzolí (6.)

Je ale třeba se nejdříve poohlédnout po konzolích, které v tehdejší době pouze proletěly herním trhem a nezaznamenaly žádný velký úspěch. První z nich je 3DO Interactive Multiplayer od Panasonic. Na trhu se objevila v roce 1993 a doprovázela ji mohutná reklamní kampaň. Takový Time Magazine ohodnotil konzoli jako produkt roku. To ale nebylo nikterak platné. Jednak astronomická cena, které nechybělo mnoho do 700 dolarů, ale také limitovaná third-party podpora pomohla k brzkému pádu. Svou roli sehrála i zaběhnutá situace na trhu. Proti konkurenci jako Nintendo či Sega se bojovalo těžce. Koncem roku 1996 byla výroba přerušena a veškerý interní vývoj hardwaru byl kompletně zrušen. Prodány byly pouhé dva miliony kusů.

Další z nepříliš vydařených pokusů o vstup do konzolového světa nese jméno PC-FX. 32-bitový nástupce PC Engine, jenž byl v USA znám pod názvem TurboGrafx-16. Tato konzolka byla k dostání pouze v Japonsku. Jako úložné médium byl využíván CD-ROM. Celkově byl design PC-FX podobný počítačům, což bylo neobvyklé. Čím byla konzole neobvyklá, je zejména schopnost rozbalit 30 JPEG obrázků za sekundu, zatímco přehrává audio. To vyústilo v neuvěřitelnou kvalitu FMV. Až v roce 1998 se na PlayStationu začaly objevovat hry, které dokázaly PC-FX v některých aspektech překonat. To byly ale asi tak jediné klady. NEC chápal, že situace není růžová a dovoloval vydávání hentai her nebo randících simulátorů, aby se vůbec něco dalo hrát. Za hranice Japonska se konzole nikdy nedostala.

Nelze opomenout ani Atari, která v roce 1993 vydává Atari Jaguar s cílem překonat Genesis a SNES ve výkonu. Hůř už ale Atari své účinkování na konzolovém trhu zakončit nemohla. Ačkoliv byl Jaguar propagován jako první 64-bitová konzole, nepomohlo to zhola ničemu. Příchod Playstationu byl pro Atari devastující. Příchod nové konkurence snížil zisky Atari téměř o polovinu. Od uvedení na trh až do konce roku 1995 se prodalo zhruba 125 000 kusů. Bídný výsledek, kvůli kterému byla produkce Jaguaru zastavena. Byl to jasný signál, který Atari pochopila a odchází nadobro z konzolového herního trhu. Pouze obrovská základna fanoušků neustále vytváří homebrew hry a udržují tak poslední systém této legendární společnosti v paměti hráčů.

Dost už ale bylo psaní o vedlejších a nevýznamných projektech, pojďme se konečně vrhnout na vítěze této generace. První koncepty PlayStationu se datují zpátky do roku 1986. Historie je od té doby velmi bohatá a zahrnuje různé dohody a nesváry mezi Nintendem a Sony ohledně CD-ROM mechaniky. Pouze ve zkratce zmíním, že Sony mělo vyvíjet tuto mechaniku pro SNES a v den, kdy měla být tato verze oznámena, Nintendo zrušilo veškeré plány, jelikož si uvědomilo, že kontrakt, který se Sony podepsali, je naprosto nepřijatelný. Po tomto kolapsu se nakonec Sony rozhodla vydat svou vlastní konzoli. Nintendo podalo žalobu k soudu za porušení kontraktu a pokusilo se zastavit vydání PlayStationu. Soud ale vše zamítl a v říjnu roku 1991 byla představena první inkarnace nové konzole od Sony.

Koncem roku 1992 se Sony dohodla s Nintendem, že bude PlayStation obsahovat port pro SNES hry. Nintendo by vlastnilo práva a mělo by podíl z prodejů a SNES by stále používal audio chip od Sony. Nicméně když Sony začala předělávat PlayStation, aby mohla čelit nové generaci, tento port odstranila. PlayStation byl vydán v Japonsku 3. prosince 1994, v Americe a Evropě o 9 měsíců později. Už při launchi byly k dispozici tituly, které se později dočkaly početného množství sequelů jako Tekken, Ridge Racer, Air Combat, Warhawk. Nechyběl ani Twisted Metal. Nemá cenu se nějak sáhodlouze rozepisovat o herní knihovně, která se následně rozrůstala o bezpočet kvalitních titulů. Úspěch PlayStationu měl velký vliv na konec konzolí, které využívaly cartridge. Zajisté, že PS1 nebyla první konzole, která CD formát využívala, ale pouze první úspěšná. Nintendo bylo veřejně velmi skeptické k používání CD a DVD, přičemž zmiňovalo dlouhé načítací časy a trvanlivost média. Pokrok se ale zastavit nedal. Dlouhých 11 let Sony vyráběla tento stroj a byla to první konzole, které se prodalo přes 100 miliónů kusů.

Právě největší bitvu sváděl PlayStation s Nintendem 64. Nintendo svou další mašinku vydalo pět let po premiéře SNESu, v roce 1996. Na vývoji spolupracovalo se Silicon Graphics a MIPS Technologies. Také je to poslední konzole od Nintenda, která využívala cartridge. Prodeje byly rozloženy nerovnoměrně. Zatímco v Americe se prodalo celkově přes 20 miliónů kusů, v Japonsku pouhých 5,5 miliónů. N64 nebyla v Japonsku extra oblíbená. Dáno to bylo zejména téměř nulovým počtem RPG her. N64 byla v mnoha aspektech nejvýkonnější konzolí páté generace. Omezená kapacita cartridge a limitovaná cache na textury ale konzoli hodně brzdily. Vývojáři s tímto neduhem hodně bojovali, ovšem ke konci života N64 už si vypracovali triky, jak simulovat větší textury. Takový Conker je zářným příkladem vynalézavosti vývojářů.

I tak si Nintendo 64 zachovalo velmi silnou nabídku her. Netřeba zmiňovat produkty od Rare, které se doslova překonávalo, či Iguana Entertainment stojící za zrodem dinosauří série Turok a samozřejmě také samotné Nintendo. Mohlo být ale mnohem lépe. Kvůli výběru cartridge nebylo Nintendo schopno udržet si svou dominantní pozici na herním trhu. Final Fantasy VII bylo původně plánováno pro N64, stejně tak Dragon Quest VII. Ačkoliv Nintendo neustále zdůrazňovalo důvody svého rozhodnutí, zápory jednoduše převážily klady. Cena her na N64 byla vyšší než na PS1 díky vyšším nákladům na výrobu cartridge. Zatímco horní hranice pro PS1 hry byla kolem 50 dolarů, za takovou Zeldu to bylo téměř 80 dolarů. To vše přispělo k mnohem menšímu úspěchu, než jaký zaznamenal NES či SNES.

Posledním velkým hráčem páté generace byla Sega. Sega Saturn byl v Japonsku vydán v listopadu 1994, jen pár týdnů před příchodem PlayStationu. Saturn ale nedostál očekáváním, které do něho Sega po úspěšném Mega Drive vkládala. Systém trpěl zejména v Americe a Evropě. Marketingové manýry prezidenta Americké pobočky Segy také nepřispívaly k dobré pověsti. Bernie Stolar si byl totiž jistý, že RPG nebudou pro Americké hráče populární a přehlížel tak úplně fakt, že Final Fantasy VII zaznamenalo v Americe velký úspěch. V Japonsku byl Saturn populární, zejména díky titulům, které se do EU a USA nikdy nedostaly. Důležitým faktorem byla také ceny. Jak čas postupoval, Sony a Nintendo snižovaly ceny svých systému, což si Sega dovolit nemohla. Základní deska v Saturnu nebyla jedna z těch, na které by se dalo něco ušetřit. Design to vyloženě nedovoloval, a tak Sega postupně zaostávala za svými konkurenty i v ceně. Jejich snaha bundlovat s konzolí tři hry přišla vniveč a hráči se přeorientovali na levnější alternativy. Již na E3 1997 Sega oznámila Dreamcast. Přesná čísla z prodejů Saturnu nejsou známa. V Americkém časopise GamePro se ale objevila informace, že se prodalo 9 500 000 kusů, což ale nesouhlasí s dalšími zdroji, které uvádějí až 17 miliónů.

Když konečně pominula hlavní vřava o první pozici na trhu, několik společností zažilo velkou změnu. Atari, které už tak bylo po předchozí generaci zdecimováno Nintendem, skončilo v rukou JT Storage a přestalo vyrábět konzole. Sega dokázala ztratit veškerou důvěru zákazníků a její osud už byl předem zpečetěn, jelikož si Dreamcast nevedl vůbec dobře. Ačkoliv byl Saturn nejvýkonnější konzolí této generace, trpěl špatným marketingem a omezenou third-party podporou. Rozhodnutí Segy přidat druhý procesor bylo kritizováno. Pouze vývojáři Segy ho dokázali efektivně využít, ovšem pro jiné to znamenalo jediné - Saturn byl pro vývoj mnohem složitější, než PlayStation. Pouze čtyři konzole dokázaly překonat miliónovou hranici v prodejích. PlayStation, Nintendo 64, Sega Saturn a 3DO.

Tím končí naše předlouhá cesta historií konzolí. Od jednoduchých hříček s třemi čárami na obrazovce až po detailní světy Final Fantasy či The Legend of Zelda. Spousta věcí ale zůstala nevyřčena, a tak by bylo nepravdivé říkat, že se do historie již nikdy nepodíváme. Kdy a za jakým účelem? To už se nechte překvapit.