Typické období 50. let je v mnoha filmech, knihách nebo písních zobrazeno tak trochu idylicky, ale také trochu fantasticky. Lidé zaznamenávají první pokusy zelených mužíků o pašování análních sond do těl lidí a King Kong pomalu šplhá na věž mrakodrapu. Říkáte si, co má sakra tohle společného? Budete se divit, ale více než dost. Emzáci konečně odhodí stud a rozhodnou se zaútočit na naši malou planetku, kterou se snaží lidé samozřejmě co nejvíce bránit. Po celém světě jsou instalovány speciální Tesla věže, které mají zabránit mimozemskému odpadu ve vstupu na naši půdu. Úspěšně. Všechny létající talíře padnou k zemi, což je právě ta chyba. Z lodí unikne jakási látka, která způsobí snad ještě větší pohromu, než bylo očekáváno. Přesně tuto událost vám popíše úvodní intro hry, které je vyvedeno v sympatickém retro stylu, ostatně jako celá hra.

Právě osazenstvo hry je vskutku vypečené a je složeno z hvězd kultovních filmových trháků, a to z let minulých i současných. Kongar, velká přerostlá opice, totožná se známým King Kongem, avšak ještě naštvanější a k uklidnění jí rozhodně nebude stačit pěkná žena. Nebo Togera, verze Godzilly dštící oheň, síru a kusy budov. Také původně malý a neškodný hmyz dorostl do úctyhodných výšek, a tak tu máme Preytor jako kudlanku nábožnou, která umí i létat, což může být v mnoha případech velmi užitečná vlastnost. Jmenováním všech aktérů této války bychom tu ještě nějakou tu chvilku proseděli, ale vězte, že na vás čeká celkově jedenáct tvrďáků, každý s vlastním bojovým stylem, speciálními schopnostmi a dalšími kostýmy. Jenže ne vše je dnes zadarmo, a tak si musíte mnoho věciček odemknout právě v příběhu. K němu se dostaneme později, stejně tak jako k systému odměn.

Dá se říct, že by hra propadla, nebýt naprosto impozantních arén a interakce s nimi. Téměř 90% prostoru celé herní plochy bylo zničitelné, nebo alespoň nějakým způsobem poškoditelné. Mohli jste šplhat po všem - po malých domcích, gigantických panelácích, skalách, věžích - prostě po všem, co bylo možné zničit, nebo alespoň trochu poškodit. Stačí pár úderů a dům se sune k zemi za doprovodu rachotu a prachu. Dále jste mohli využívat všelijakých předmětů, které zbyly z té spouště kolem vás. Sutiny, stožáry, tyče, vodní nádrže, tím vším jste mohli nepřítele mlátit, nebo je po něm hodit. Nic vám nebraní, ale pokud vás omrzely podobné předměty, můžete vrhat i vozidly nebo jejich torzy. Nejúčinnější jsou cisterny, které navíc vybuchují a způsobují extrémní zranění v rozsahu několika metrů. Právě destrukce je tím nejlepším na celé hře. Na začátku vám kamera projede nad bojištěm, které je v tuto chvilku ještě celé. Chvilku na to připomíná následky bouchnutí do země Chuckem Norrisem. Levely nabízí ale také spoustu postranních efektů, které je možné vyvolat splněním určitých podmínek. Například v předměstí můžete vyvolat zemětřesení, které totálně změní vzhled mapy. Takovýchto efektů je ve hře více, stejně tak jako map, které jsou opravdu pestré a velmi účelně rozestavěné, abyste z nich mohli udělat kůlničku na dříví. Například jaderný reaktor, který se každou chvilku plní odpadem, nebo Caldera Club, mapa, která leží přímo u aktivní sopky. Stejně tak se ale podíváte do velké létající mimozemské lodě. Toho bude ET litovat, jelikož mu nakonec nezbude ani jeho svítící prst.

Jak jsem nakousl výše, hra obsahuje i jakýsi „kariérní” režim, pokud to tak s nadsázkou vyjádřím, kterým se protloukáte přes řadové souboje, které se konají za určitých podmínek a zvratů. Například bojujete proti dvěma soupeřům naráz, a když je porazíte, tak se na scéně objeví další, zatímco vy melete z posledního. Za každou vyhranou úroveň vás hra hodnotí tzv. Battle Tokeny, které získáváte za zničené budovy, zabité nepřátele a pár dalších faktorů. Většinou platí, že čím rychleji level dohrajete, tím více korunek dostanete. Ty pak můžete utratit v obchodě za nové oblečky, postavy, mapy, ale také režimy do multiplayeru. Samozřejmě narazíte i na určité formy bossů, na které musíte vyzrát ne silou, ale hlavně myslí. Za dokončení hlavního režimu s určitou obludou je vám odměnou animačka, která trochu poodhalí způsob, jak dané monstrum vzniklo. Tyto sekvence jsou absolutně k ničemu, ale rozhodně potěší. Ta pravá ořechová legrace nastupuje v momentě, kdy se ke hře uchýlí dva až čtyři hráči najednou. V tu chvíli dostává jinak nudná hra úplně nový rozměr. Na výběr máte z mnoha režimů - od klasického deathmatche, přes spolupráci proti počítačem řízeným botům, po exotické herní módy, při kterých není o zábavu nouze. Zkrátka a dobře, hra je stavěná převážně na tento způsob hraní, který vás jen tak neomrzí a rozhodně na nějaký ten čas zabaví.

Jak že to tedy vlastně hra dopadla? Pokud nebudete hledět na relativně nudný singleplayer, tak vcelku dobře. Neříkám, že je hra nějak světoborná, abyste bez ní nemohli žít, ale na druhou stranu si nezaslouží být opovrhována.