Recenzovaná verze: PlayStation 5

Jak už jsem zmínil výše a dost na to poukazuje ostatně i název, pro hru Tribes of Midgard vývojáři z Norsfell Games čerpají z v posledních letech oblíbené severské mytologie a konkrétně z události zvané jako Ragnarok, která měla znamenat konec světa. Pokud se trochu zajímáte o severskou mytologii, tak určitě víte, že tato událost se pojí se vznikem spousty démonů a obrů, kteří bojovali s bohy o nadvládu. Hlavním hrdinou hry Tribes of Midgard je velký vikingský bojovník Einherjar, jehož úkolem je před obry a dalšími zlými silami ochraňovat posvátný strom Yggdrasil. Jeho zničení by znamenalo konec světa a tím pádem i zánik všech lidí, což je něco, čemu musí hlavní hrdina a vlastně i vy v jeho kůži zabránit. Zápletka není nějak extra složitá, ačkoliv si hraní můžete trochu zpestřit přečtením deníčku s popiskem bossů a dalších postav. To ale ve výsledku u hry jako tato ani nevadí, protože její kouzlo tkví někde úplně jinde než ve vyprávění spletitých lineárních příběhů. Od toho tu máme třeba God of War. Na druhou stranu by se ale dalo říci, že každým rozehráním si píšete sami unikátní příběh o boji s obry.

Určitě se ptáte, co je vlastně Tribes of Midgard za hru a do jakého žánru patří. Na tuto otázku ale není zase tak jednoduchá odpověď, protože v sobě kombinuje hned několik žánrů a mechanik z oblíbených her. Dělá to ale takovým způsobem, že tu před sebou nemáme dalšího nudného a zoufalého kočkopsa, ale velmi zábavný a neskutečně návykový balíček, v němž se všechny mechaniky krásně doplňují. Na první pohled je viditelné, že velkou inspirací byla pro vývojáře hra Don’t Starve. Také musíte sbírat různé materiály a hlavně herní měnu v podobě duší, za což je možné získat lepší vybavení, lektvary a hlavně si vylepšovat základní vesnici, kde je v jejím středu posvátný strom Yggdrasil. Ten se snaží obři a různá monstra zničit, takže je vesnice noc co noc pod jejich útokem. Během těchto nočních pasáží zase Tribes of Midgard připomíná tower defense hry, protože musíte postavit brány, střílny a vůbec se na každou noc připravit, zvláště, pokud má krvavý podtext, kdy jsou monstra nejsilnější. No a jsou tu i roguelike prvky, protože pokud je náhodou strom zničen, hra automaticky končí a musíte začít od začátku, bez vybavení, ale se získanými zkušenostmi. Pak je tu akční část, která připomíná oblíbená akční RPGčka jako Diablo, takže jak vidíte, není jednoduché Tribes of Midgard někam zařadit.

Z předchozího odstavce se může zdát, že je Tribes of Midgard hodně komplexní a složitou hrou, ale opak je pravdou. Vývojáři si dali opravdu nesmírně záležet, aby hra byla srozumitelná a snadno přístupná i pro občasné hráče. Je to vidět už u survival prvků, u nichž nemusíte řešit hlad ani žízeň, jako je to u podobných her běžné, ale jen o své vybavení a zásobu lékárniček. Smrt hlavního hrdiny pak také není velký problém, protože se po pár vteřinách objeví v základním táboře a má další pokus se postavit různým monstrům. Smrtí tedy hra nekončí, ale i tak je bolestná. Když hlavní hrdina zemře, upustí veškerý posbíraný materiál. To vždy hodně zabolí u srdíčka. Naštěstí jde získat zpět, protože materiál se po smrti zabalí do truhly, po níž se dá vrátit. Co je ovšem daleko horší, každá smrt znamená ztrátu všech získaných a doposud nepoužitých duší. Ty zde fungují jako základní měna, za níž se vylepšuje vesnice, ale také se dodává život umírajícímu stromu. Ztráta velkého množství duší vždy zamrzí, a proto si musíte dobře rozmyslet, jestli má cenu v další šarvátce s minimem života riskovat nebo hrát více bezpečně.

Už jsem zmínil, že se musíte starat o základní vesničku, která není ušetřena útoky monster a velkých obrů, k nimž se ještě dostanu později. Je důležité tak postavit ochranné věže s lukostřelci a brány, přes které se základní protivníci tak lehce nedostanou. Zároveň je ale nutné i upgradovat NPCčka, díky čemuž získáváte přístup k výrobě lepších silných zbraní, účinnějších lektvarů nebo lepšího brnění. Co mi postupně trochu vadilo, tak je skutečnost, že není možné věže stavět kdekoliv, případně si vesničku více upravit dle svých představ a potřeb. Vše je možné stavět či vylepšovat jen na předem daných místech. Protože je vesnička celkem malá, vývojáři do ní nenacpali farmy, výrobu dřeva nebo kamenní, takže tyto budovy jsou trochu nelogicky mimo bez ochrany. Naštěstí na tyto důležité budovy nikdo neútočí, takže není nutné se o ně více starat. Je to každopádně ale divné.

Hra Tribes of Midgard má procedurálně generovaný svět, takže pokaždé, když zapnete novou hru, mapa se vygeneruje úplně jinak. Vygenerovaná mapa hry je vždy obrovská a obsahuje několik naprosto odlišných biomů. Vše začíná v lesích, kde se potulují temní elfové, ale nechybí ani louky, pláže, zasněžené vrcholky a pouště. Každý biom se liší nejen svoji barevnou paletou, ale také druhy nepřátel a dalšími překážkami. Když jsem poprvé vstoupil na poušť, hned jsem zjistil, že moje brnění není na zdejší podmínky připraveno a můj hrdina se začal vařit ve vlastním potu. To samé pak platí i v zamrzlých oblastech, kde zase hrozí umrznutí. Vývojáři tak tímto ještě více prohlubují survival prvky hry a nutí hráče, aby si vyrobil patřičné brnění, případně získal lektvary, které s nehostinnými podmínkami na různých částech mapy pomohou. Na začátku se může zdát, že se vše odehrává jen na povrchu, ale jak jsem začal více prozkoumávat mapu, dostal jsem se i do různých jeskyní a kobek se spoustou děsivých protivníků. Mapa je tedy hodně rozmanitá a bohatá na různé střety, a protože je neustále procedurálně generovaná, nikdy nevíte, co vás kde čeká. Protože je mapa i obrovská, nechybí časté rychlé cestovní body. Ty jsou fajn, protože tak máte šanci se rychle dostat kdykoliv do centrální vesnice či jinam na mapu.

Už jsem zmínil, že se ve hře Tribes of Midgard musí sbírat materiál, bojovat večer s monstry a zároveň vylepšovat základní vesnici, aby byl ochráněn posvátný strom. Nejdůležitější částí hry samotné je ovšem boj s nepřáteli. Těch je velké množství druhů, takže potkáte po světě pobíhat krvelačné temné elfy, neustále hladové vlky a gobliny, ale také draky různých velikostí a další podobné neřády. Druhy nepřátel hra určitě uspokojí, stejně jako souboji s obrovskými bossy a hlavně obry. Každý velký obr se liší nejen svým unikátním vzhledem, ale také bojovými vlastnostmi. Zatímco ohnivý obr kolem sebe hází lávu, čaroděj zase vyvolává podpůrné jednotky, s nimiž je nutné bojovat. Souboje s protivníky jsou zábavné i vzhledem solidně navrženému soubojovému systému. Ten sice není tak komplexní, jako v jiných akčních RPG hrách, ale můžete si postupně odemknout několik tříd bojovníků, vylepšovat je a získávat další pasivní dovednosti. Nehledě na velké množství zajímavých zbraní s unikátními speciálními útoky. Souboje i proto jen tak neomrzí.

Když jsem poprvé Tribes of Midgard zapnul, musel jsem absolvovat několik minut trvající tutoriál. Ten je přehledný a vysvětlí základní herní mechaniky, na nichž hra stojí. Následně hra nabízí dva herní režimy. Saga Mode je příběhový režim, který je určen spíše pro začátečníky. Díky němu je možné si vyzkoušet základní mechaniky, přičemž je okořeněn o řadu hlavních i vedlejších úkolů. Cílem příběhové kampaně je dostat se k hlavnímu bossovi a toho popravit. Tím je v první sezóně obrovský vlk Fenrir, jenž je ultimátní zkouškou pro každého Vikinga. Pokud si povedete dobře, je možné příběhový Saga režim dokončit za zhruba dvě až tři hodiny. Tedy za předpokladu, že už víte, co dělat a máte naučené všechny mechaniky. To se ale nestane během prvního hraní. Já jsem zdolal tento režim až po nějakých deseti možná dvanácti hodinách zkoušení. Zajímavostí je, že oznámené sezóny budou mít postupně dopad i na tento režim, protože budou přidávat další bosse i sezónní odměny.

Druhým režimem je Survival, který je vlastně i tím hlavním. Jak už název napovídá, cílem v něm je co nejdéle udržet strom v bezpečí. Jde prakticky o vaše vlastní hřiště, na němž musíte řešit ochranu stromu, ale zároveň nemusíte plnit úkoly, ale můžete si sami vybrat, kam se vydáte, jakou část mapy prozkoumáte a kde natěžíte materiál, aby bylo možné vylepšovat vesnici. Při vytváření hry v Survival režimu je pěkné, že je možné si navolit velikost mapy, ale také obtížnost, počet hráčů či rychlost ničení posvátného stromu. Každý si tak může hru přizpůsobit svým dovednostem.

V předchozím odstavci jsem zmínil, že v Survival režimu je možné si navolit počet hráčů. Hru Tribes of Midgard totiž nemusíte hrát pouze Sólo, ale také v kooperaci až s dalšími 9 kamarády nebo náhodnými hráči. Následně se všichni společně staráte o vylepšování vesnice, její bezpečnost a vydáváte se na různé výpravy i souboje s obrovskými obry. Obtížnost soubojů je tímto o něco menší než při Sólo hraní, ale na druhou stranu získáváte méně materiálu a měny, čímž se vývojáři snaží hru balancovat, aby nebyla v kooperaci zase tak jednoduchá a postupně se z ní nestala jen nudná rutina. Musím říci, že jsem si kooperativní hraní zamiloval, jde o jedinečný zážitek, od něhož jsem se nemohl odtrhnout. Jediné, co mi trochu během hraní chybělo, byl nějaký ten PvP režim, v němž bych se mohl postavit jiným hráčům. Snad se na tuto možnost vývojáři podívají a přinesou ji dodatečně, určitě by hře takový režim slušel.

Hra Tribes of Midgard stojí na PlayStation Store v základní edici 499 Kč, což vzhledem k tomu, co nabízí, je příjemná cena. Protože vývojáři plánují přidávat v rámci dalších sezón nový obsah, který bude pro všechny hráče zdarma, rozhodli se vydělávat na mikrotransakcích. Ty jsou čistě kosmetické, takže si můžete koupit jedinečně vypadající sety brnění, ale i sekyry, meče a další vybavení. V obchodě je toho dost, ale jde o něco, bez čeho se normální hráč určitě obejde.

Na Tribes of Midgard se mi líbí i ručně kreslená stylizovaná grafika. Díky ní má osobité kouzlo, hra se jen tak neokouká, ve 4K rozlišení vypadá opravdu nádherně a po celou dobu jsem obdivoval detailní svět, protivníky s pěknými animacemi i řadu krásných efektů. Plusem určitě je, že hra běží stabilně a ani v těch nejnáročnějších scénách jsem nezaznamenal žádný problém. Slušné je i ozvučení, vývojáři si navíc pro různé efekty pomáhají repráčkem na DualSense, a solidní je i hudební doprovod, který se stará o slušnou atmosféru.

Od hry Tribes of Midgard jsem toho před vydáním zase tak moc nečekal, ale nakonec si mě dokázala získat nejen svým tématem, ale také krásnou stylizovanou grafikou a hlavně hratelností, kombinující několik žánrů v jeden velmi zábavný a neskutečně návykový celek. Nejvíce si Tribes of Midgard užijete v kooperaci s kamarády při budování vesnice a bojování s velkými obry, ale i na Sólo hráče čeká velmi uspokojující zážitek a zábava na řadu večerů.