Testovaná verze: PlayStation 4 Pro

Tom Clancy's The Division 2 má přímo raketový start. Po vytvoření postavy skrze propracovaný a komplexní editor jste hozeni po několika minutách před Bílý dům, jeden z největších symbolů Ameriky. Do něho se snaží dostat nepřátelé a na vás je, abyste jim v tom zabránili. Jde o klasický bombastický úvod, který vás zavrtá do sedačky a nedá vám po následujících několik hodin šanci odejít. Pokud jste hráli první díl, tak určitě víte, že velmi nebezpečný a smrtící jed nezpustošil jen New York, ale prakticky celou Ameriku včetně Washingtonu, kde rovněž společnost prakticky neexistuje a různé frakce bojují o moc. A tím by se dalo prakticky shrnout i příběhové pozadí, které je jednoduché a moc neohromí. Hlavní příběhová linka je určitě velkou slabinou, protože potenciál vymyslet něco daleko lepšího a zajímavějšího tu byl obrovský, jen ho vývojáři nedokázali dostatečně využít. Ačkoliv jsem se snažil vše pečlivě sledovat, zhruba v polovině jsem přestal, protože příběh rozhodně není to, v čem by druhý Division zářil. Nezajímavost hlavní příběhové linky alespoň napravují osudy dalších lidí ve městě a jejich osobní příběhy. Tohle fungovalo skvěle už v prvním díle a funguje stále i zde.  

Z bety někteří hráči odešli s komentářem, že je to prakticky to samé, co první díl. Částečně měli pravdu, ale vývojáři se rozhodli vše vybudovat na osvědčených základech, ale zároveň přidat řadu zlepšujících mechanismů a novinek, po nichž fanoušci toužili. A dobře se to podepisuje na hře samotné i hratelnosti. Pořád jde ale v prvé řadě o střílečku ze třetí osoby s RPG prvky, v níž se musíte během přestřelek s protivníky krýt za různé překážky. Krycí systém funguje opět spolehlivě, je možné jednoduše přelézat z krytu do krytu a vlastně jsem s ním byl po celou dobu spokojený. Stejně jako s umělou inteligencí protivníků, která se oproti prvnímu dílu rozhodně zlepšila, což poznáte hlavně na vyšší obtížnosti v end gamu. Nepřátelé jsou nejen chytřejší a předpovídají váš pohyb, ale zároveň jsou i bleskově rychlí. Chvilkami jsem si v end gamu nebo v Temné zóně připadal, jako když bojuji proti skutečným hráčům, zvláště po několika opravdu nečekaných situacích. I proto je obtížnost vyšší jak u prvního dílu, takže už nemůžete jen tak běhat po městě. Každý střet vás může kdykoliv stát život.

Přestřelky s protivníky jsou zábavné z mnoha důvodů. Tím velmi podstatným jsou samotné zbraně, z nichž je prostě a jednoduše radost střílet, zvláště pokud dostanete později nějaký ten zlatý nebo exotický kousek. To je samozřejmě dáno i velmi kvalitním gun playem, který se od prvního dílu moc nezměnil, ale on nebyl důvod něco dramaticky měnit. Pořád máte skvělá pocit ze střílení a rozdávání headshootů. Každá třída zbraně, ať už jde o pušky, samopaly, lehké kulomety, smgčka nebo brokovnice, je skvěle vybalancovaná, takže použít se dají všechny. Záleží jen na vaší preferenci a stylu hraní. Kromě zbraní mají velký vliv na zábavnost i dovednosti agentů, které jsou spojeny s různými gadgety. Ty už byly v prvním dílu, ale zde jich je daleko více, jsou rozmanitější a každá dovednost má přínos pro tým. Můžete stavět klasické střílecí věžičky, mít léčícího nebo střílejícího drona, možnost vystřelovat léčivý obláček nebo průzkumné miny. Každý dovednost je důležitá a nepřišlo mi, že by nějaká byla naprosto zbytečná nebo nevyužitelná.

Když už jsem zmínil zbraně, s nimi je spojená i výroba. Ta byla oproti prvnímu dílu značně zjednodušena a zpřehledněna, ačkoliv také vyžaduje sbírání různých surovin a součástek. Těch je ale docela dost a padají v hojném množství. Nyní postačí mít plánek a můžete vyrábět zbraně i části brnění, případně různé doplňky, u nichž nyní máte pevně dané vlastnosti. To je u doplňku rozhodně posun k lepšímu, vždy víte, co vyrábíte, navíc pak vyrobené doplňky můžete libovolně dávat na jakoukoliv zbraň. Zatímco samotná výroba mi přijde fajn a lepší, už nejsem spokojený s rekalibrací. U ní bych řekl, že jde o krok zpět a je až moc zjednodušena, protože můžete jen přesouvat perky z jednoho předmětu stejného typu na druhý, navíc u vyrobených předmětů ani to nejde. Řekl bych, že s tímto určitě vývojáři ještě něco udělají do budoucna, protože takto nastavený systém mi moc nesedí a vlastně nejsem sám.

Vítejte v Bílém domě

Stejně jako u prvního dílu byl hlavní hvězdou New Yorku, tak u druhého dílu je to Washington. Vývojáři se pokusili vytvořit virtuální město co nejvíce věrné předloze, což se jim nakonec až na některé drobnosti opravdu povedlo, a chvilkami jsem si vážně připadal, jako když se procházím po skutečném místě. Během hraní budete bojovat u Kapitol Spojených států amerických, podíváte se k několika muzeím, navštívíte Washingtonský památník, o Bílém domě už řeč byla. Ten slouží jako vaše hlavní základna a útočiště s řadou NPC postav, ať už jde o různé obchodníky a tak dále. Vývojáři si opravdu dali práci, aby vše působilo autenticky, což se na samotném zážitku následně podepisuje. Je skvělé pak porovnávat navštívená místa s reálnou předlohou, která není zdecimovaná rozpadlou společností. Vývojáři navíc dávali velkou pozornost různým detailům, aby město působilo živě. To ukazuje nejvíce jedna situace. Pokud potkáte na ulici skupinku přeživších, která sbírá suroviny, můžete ji doprovodit až do bezpečného úkrytu, kde začne suroviny rovnat na zem nebo na poličku. Až pak si uvědomíte, jak skvěle navržená kulisa Washington vlastně je.

Hra Tom Clancy's The Division 2 se prakticky rozděluje na dvě obrovské části. Tu první tvoří příběhová linka s hlavními i vedlejšími misemi. Nejprve začnu hlavními misemi, které jsou skvěle navržené, nabízejí intenzivní boje s protivníky a zároveň řadu skvělých momentů. Je jednoduché si proto hlavní mise užívat. Popravdě jsem už dlouho nehrál takto povedenou a skvěle navrženou kampaň v akční hře, která prakticky nemá hluchá místa. Jde o jednu velkou jízdu. Zajímavé jsou ovšem i vedlejší mise. Rozhodně nejsou do počtu. Dozvíte se z nich spoustu dalších informací, navíc si díky jejich plnění odemykáte plánky a další bonusy, takže se je určitě vyplatí plnit. No a ve městě pak můžete plnit i pro další bonusy i speciální výzvy od obyvatel tří kempů.

Když už jsem u aktivit, u looter shooter střílečky je pochopitelně důležitý i loot. Na rozdíl od třeba nedávno vydaného Anthemu hra Tom Clancy's The Division 2 skvěle odměňuje hráče za splněné aktivity a mise, během nichž už vám může něco zajímavého padnout. Je samozřejmě skvělé, že se hned můžete podívat, co vám padlo, případně věc porovnávat s kamarády, kteří se mohou nově na vás podívat, co máte nasazeno. Tohle v prvním díle nebylo a jsem rád, že nyní už si můžete prohlížet kamarády a jejich vybavení, abyste se třeba inspirovali při skládání vlastního setu.

Od prvního dne solidní end game podpora

Velkou slabinou prvního dílu byl na začátku slabý end game, čehož si byli dobře vědomi i sami vývojáři. Nepřekvapí proto, že tentokrát mu prakticky vše podřídili a staví hru hlavně na něm. Když dosáhnete třicátého levelu a dohrajete i poslední příběhovou misi, zjistíte, že to pravé hraní teprve začíná. Do města totiž vtrhne nová nebezpečná a technologicky vyspělá frakce Black Tusk (Černé kly), která nemá ráda nepořádek ani agenty Divize. Začne tedy s obrovskou čistkou a na vás je, abyste je zastavili. Město se vám tedy znovu zakryje, a abyste ho zachránili, musíte vždy projít dvě příběhové mise znovu, nyní ovšem pozměněné díky přítomnosti jednotek Black Tusk, a následně dát pro ovládnutí části města znovu i Pevnost, což je taková těžší mise. Když se vám podaří projít dvě mise a Pevnost, zvýší se vám následně úroveň světa, čímž stoupne obtížnost a začnou pochopitelně padat lepší věci. V současnosti je strop tier 4, ale v brzké době vývojáři dají možnost odemknout tier 5. Toto považuji trochu za chybu, protože nyní každý ví, že se počítá s tierem 5 a proto asi nemá moc smysl nějak honit sety brnění, když pak budete muset vše shánět znovu. Jsem toho názoru, že tier 5 měl být odemknutý už na začátku.

Protože v end gamu na vás čekají těžké výzvy i nepřátelé, vývojáři přidali do hry i tři specializace, které se vážou na tři zbraně. Specializace dost zásadním způsobem ovlivňují následně hratelnost a jsou zajímavým oživením. Když hru dohrajete a dostanete do prvního tieru, můžete si vybrat, jestli budete chtít používat speciální odstřelovací pušku, granátomet nebo kuš. Všechny tři zbraně jsou silné, a pokud máte do nich náboje, dokážete si následně snadno poradit s jakýmkoliv bossem. U specializací ale nejde jen o zbraně, protože přináší sebou i řadu pasivních perků, které mají dopad na hratelnost i fungování týmu. I podle nich je tedy dobré se řídit a nerozhodovat se jen čistě na základě dané zbraně.

Až když jsem se dostal do end gamu, uvědomil jsem si, jak má herní mapa vlastně žije, jak moc jsou jednotlivé eventy na ní propojené a neustále se v ní něco děje, což je obrovský posun od docela statického New Yorku, kde se prakticky nic nedělo. Pokud zaberete kontrolní body, stále o ně můžete přijít, nepřátelé nespí, takže je musíte bránit, zásobovat obránce materiálem a tak dále. To samé se týká dalších eventů, ať už jde o ničení vysílání s propagandou, osvobozování civilistů a tak dále. Navíc pokud v jednotlivé čtvrti srovnáváte pořádek, následně stoupne obtížnost dalších aktivit, protože si na vás začnou dávat nepřátelé větší pozor a přivolají posily. Jako ve skutečném světě jde o naprosto logické vyústění a o prvek, který funguje naprosto skvěle. Navíc jste následně za plnění těchto těžších aktivit více odměňováni.

Vývojáři v end gamu připravili i mise na velmi těžkou „vyzývavou“ obtížnost, který už byla u prvního dílu, ale zde se liší v tom, že během mise nemáte checkpointy. Pokud váš tým selže, jdete znovu. Najednou je tak tlak daleko větší a musíte s týmem více spolupracovat a komunikovat. Dále se pak můžete vydat lovit nejrůznější bosse a osvobozovat od nich město. Vývojáři připravili i řadu skrytých úkolů a výzev, na které komunita teprve přichází. Skvělé je třeba nahánění hunterů, což jsou silní protivníci s vyspělou technologií, za jejichž porážku získáte fešnou masku. Zároveň jsou přítomny i první úkoly na exotické zbraně. Ty mi ale popravdě nepřijdou moc dobré. Mám rád exotické questy už z Destiny, ale nemám rád, když jsou kroky v nich podmíněny tím, jestli vám náhodně padne nebo nepadne nějaká součástka nebo součástky. Náhodný systém dropu u takových aktivit naprosto nesnáším a dle reakcí kolegů z klanu nejsem sám. Snad tedy vývojáři tuto zpětnou vazbu promítnou do dalších připravovaných úkolů.

V předchozím odstavci jsem zmínil klan. Jde o velkou novinku v druhém Divisionu, kterou si fanoušci prvního dílu tak přáli. Nyní je možné přímo ve hře zakládat klany a zvát do nich hráče. Čím více hráčů, tím je to lepší, protože klan postupně levelujete a odemykáte si řadu bonusů, ať už jde o speciálního obchodníka nebo možnost dále klan spravovat. Zároveň vývojáři připravili i plnění úkolů, za které budete odměňováni dalším lootem. Možnost být v klanu je vítanou novinkou a dobrou funkcí, kterou mohou vývojáři do budoucna dále rozšiřovat.

Temná zóna je nyní přístupnější občasným nebo sólo hráčům

Pokud mohu mluvit za sebe, tak tou nejlepší věcí na prvním dílu byla Temná zóna. Šlo o oblast, kde najednou proti vám nestála jen pořádně tuhá umělá inteligence, ale mezi vámi a pěkným lootem stáli i další hráči. Nikdy jste si tak nemohli být jistí, jestli si danou věc z Temné zóny odnesete, přičemž pokud se povedlo vyzvednutí, vždy se dostavilo obrovské uspokojení. Šlo opravdu o velkou výzvu, navíc mnohdy probíhaly v Temné zóně neskutečné bitvy a honičky mezi několika týmy. Zážitků z Temné zóny v New Yorku mám opravdu hodně a rád na ně vzpomínám. I proto jsem byl zvědav, jestli bude stejně zábavná Temná zóna i v druhém dílu. Trochu jsem byl překvapen, že se vývojáři tentokrát rozhodli Temnou zónu rozdělit na tři samostatné menší části, přičemž v každé může být maximálně 12 hráčů. Tedy tři týmy. Pokud se dostanete do end gamu, tak v něm máte vždy jednu zónu okupovanou jednotkami Black Tusk, další dvě klasické. Temné zóny nyní představují jeden z těch těžších end game režimů, protože jednak v něm můžete potkat další hráče, kteří vám mohou chtít znepříjemnit život, ale také klasičtí nepřátelé jsou dost těžcí a nedají se tak snadno jako v klasickém PvEčku.

Nejprve začnu těmi klasickými Temnými zónami, v nichž jde hlavně o zabíjení nepřátel ovládaných umělou inteligencí a sbírání lootu. Roguovat pochopitelně pořád můžete, ale takoví hráči jsou nyní spíše v nevýhodě, protože pokud chtějí na někoho zaútočit, musejí o tom dát dopředu vědět přepnutím statusu. Už tedy nejde hráče překvapit a nečekaně na ně zaútočit. Navíc v klasických Temných zónách padá dost nekontaminovaných věcí, takže je nemusíte vůbec vyzvedávat, a tím pádem ani není moc důvodů se dát s dalším hráčem do křížku. Zvláště když nevíte, na jakém gear score je. Proto se mi několikrát stalo, že jsem zabil hráče, ukradl jeho předměty a následně zjistil, že jsou nepoužitelné, protože mají jednak špatné vlastnosti, ale také nízké gear score. Navíc jsou tyto zóny normalizované, což znamená, že nezáleží na vybavení, každý si je rovný a není zvýhodněn nahranými hodinami a získaným vybavením. Tyto Temné zóny jsou tedy určeny hlavně pro sólo hráče nebo občasné hráče, kteří budou rádi, že si něco z nich odnesou, navíc se nemusí strachovat, že jim po smrti budou odečteny XPčka z levelu. Na druhou stranu tím vývojáři trochu zabili původní ideu, která se mi hodně líbila.

Tu se snaží oživit v Okupované Temné zóně. Jednou za týden se v jedné z Temných zón změní status, přičemž do ní následně vpadnou jednotky Black Tusk. To má vliv nejen na nepřátele, které následně potkáváte, ale i na herní pravidla. Ty zde totiž prakticky neexistují. Když potkáte jiného hráče, můžete na něj zaútočit, okrást ho a odejít bez jakéhokoliv postihu. Samozřejmě i na vás se následně mohou hráči takto vyřádit, přičemž zde pochopitelně přicházíte o nahraná XPčka, takže během hodiny můžete klidně při častých úmrtích spadnout z maximálního 50tého levelu značně dolů. Pokud ale máte rádi adrenalin a chcete se poměřovat jen tak s dalšími hráči, je toto místo právě pro vás. Zvláště když zde není vyrovnávající mechanismus a vyhrává tedy většinou hráč nejen s lepším skillem, ale také vybavením.

Zatím se mi nezdá, že by v okupované Temné zóně padalo lepší vybavení, aby ji normální hráči museli chodit a tím i hodně riskovat svůj level i nervy. To je ostatně jedna z velkých výtek, kterou v lootu v Temné zóně v druhém Divisionu mám. Nepadá tu nic originálního, jako tomu bylo v prvním díle. Pamatujete, jak každý chtěl na začátku třeba smgčko Midas? Něco takového tu zatím není, což je škoda. Snad se to do budoucna změní a bude větší důvod chodit jak okupovanou tak normální Temnou zónu. 

Za sebe ovšem musím říci, že se mi původní idea s Rogue a Manhunt agenty v prvním díle líbila daleko více. Stejně tak mi přijde, že i design New Yorku se pro toto válčení hodil více. Washington je totiž placka, zatímco v New Yorku byly souboje daleko vertikálnější, mohli jste lézt na budovy nebo do kanalizace, což zde také chybí. Ve výsledku jde ale o můj pohled na věc a i přes nějakou tu kritiku jsou Temné zóny v druhém Divisionu zábavné a rád se do nich budu ještě nějakou dobu vracet. Hodně hráčů bude určitě rádo za to, že je nebude někdo tak často otravovat a budou si odnášet z Temné zóny loot. A kdo chce střílet ostatní a hrát si na velkého padoucha, má tu ve výsledku také možnost.

Multiplayer jen do počtu

Když se budete chtít sem tam odreagovat od PvE aktivit případně Temné zóny, připravili vývojáři i čistě PvP režim Konflikt. Z něho mám ale pocit, že jde jen o takový menší pokus a bonus k hlavní hře, protože s ní vlastně není ani nějak extra propojen. To je ostatně vidět i na skutečnosti, že ho v současnosti moc hráčů nehraje a vůbec složit dva čtyřčlenné týmy je pro hru problém. Vyhledávání je pak dost dlouhé. Když už se ale dostanete do hry, jde o klasický team deathmatch či obdobu Controlu. Ano, režim neurazí, ale nejde o něco na pravidelné hraní. To je možná trochu škoda, na druhou stranu má Tom Clancy's The Division 2 tolik obsahu už na startu, že to ani moc nevadí. 

Vizuálně pěkné, ale neohromí

Vývojáři z Massive Entertainment použili pro Tom Clancy's The Division 2 svůj vlastní engine Snowdrop, který byl původně vytvořen pro první díl, ale následně se ho Ubisoft rozhodl využívat i ve svých dalších hrách. Není divu, protože jde o velmi kvalitní technologii, která splňuje všechny moderní požadavky. Nepřekvapí proto, že hra vypadá velmi dobře a určitě se řadí k těm hezčím open-world hrám. Detailní je nejen město Washington jako takové, ale i interiéry budov, detailní jsou i postavy s dobrými animacemi a oslní vás parádní nasvícení během měnící se denní doby. Co trochu na konzoli PlayStation 4 Pro bourá jinak velmi kvalitní vizuální podívanou, je příliš velké doskakování textur a objektů, což je něco, na co se snad vývojáři ještě do budoucna podívají. První díl na tento neduh v takovém rozsahu rozhodně netrpěl. Prostor pro zlepšení tu tedy je. Stejně tak vývojáři musejí opravit i nejrůznější glitche, občasné padání hry a další problémy, které nyní hru sužují. Jsou to klasické porodní bolesti, které se daly u podobné hry očekávat. Vývojáři ale vážné problémy žeší docela rychle, už bylo několik updatů a údržeb, ale ještě chvilku potrvá, než bude vše v pořádku. Co je naopak stabilní, tak je framerate. Hra má sice momenty, kdy to trochu zaskřípe, ale ty nejsou časté a většinou jede dobře i během těch nejnáročnějších scén.

Co mohu vyzdvihnout, je naprosto parádní ozvučení. Ať už jde o střelbu, nejrůznější zvukové efekty spojené s počasím, případně samotné ozvučení města, vše je na špičkové úrovni a vytváří jedinečnou atmosféru. Naopak spokojen nejsem se soundtrackem. Ačkoliv za ním stojí stejný skladatel jako za tím pro první The Division, mnoho skladeb mi sem prostě a jednoduše nepasovalo. Než recenzi ukončím, musím zmínit ještě jednu věc. Tom Clancy's The Division 2 je další hra od Ubisoftu, která obsahuje českou lokalizaci, což je rozhodně pro mnoho hráčů skvělé. Kvalita českého překladu je uspokojivá, jen někdy trochu skřípe popisek perků u zbraní, který není přesný. Pokud to pak myslíte s hraním vážněji, je asi lepší přepnout do anglického originálu. Každopádně čeština pro hráče, kteří neumí vůbec anglicky, tu odvádí solidní práci a díky ní pochopí naprosto vše, což je hlavní.

Tom Clancy's The Division 2 neohromí jako první díl, protože nepřichází s takovým tím wow efektem, ale rozhodně se jedná o kvalitní a vysoce návykovou akční hru, kterou si užijí všichni fanoušci. Vývojáři vylepšili řadu herních mechanismů a připravili zábavnou kampaň i vedlejší mise a od prvního dne i zajímavější end game podporu, s níž navíc nekončí. Nákup mohu tedy i přes některé výhrady rozhodně doporučit. Zvláště když se podívám na to, co pro nás vývojáři teprve chystají. Tom Clancy's The Division 2 rozhodně není hrou na víkend nebo týden, ale na řadu měsíců. Nyní je čas vrátit se do Washingtonu.