Po informativně laděném intru se dostaneme do základního menu, kde si vyladíme preference a můžeme se vrhnout na samotné vojenské klání. Předem podotýkám, že jsem zatím neměl možnost vyzkoušet multiplayer, tudíž se vše bude vztahovat ke kariéře jednoho hráče. Ke hře více hráčů ještě dodávám, že je možno hrát až ve čtyřech po Ad-Hoc struktuře a ve třech po internetu.

Na úvodní obrazovce si po zvolení mise odbudete nutný briefing a můžete vyrazit do akce. První mise je laděna jako tutorial, takže se nemusíte bát, že byste tápali v ovládání v těch nejméně vhodných chvílích. Čeho si všimnete hned po nahrání mise – kteréžto je mimochodem sympaticky rychlé – je samozřejmě grafika. Napříč internetem se najdou zlí jazykové, jenž tvrdí, že je grafika jednou z nejslabších částí hry. Já osobně tedy opravdu nevím, kdo na to kde přišel, ovšem z mého pohledu je Predator graficky více než zdařilý … není ostatně nic jednoduššího, než si prohlédnou pár obrázků, které dodávám s recenzí. Vše je texturováno velice zdařile a v dostatečně kvalitě, objektů je v okolí nepočítaně a design lokací je vypracován s opravdovou pečlivostí a zřetelem na „stealth“ akci, jelikož není vždy nejúčelnější naběhnout doprostřed placu a začít kolem sebe pálit na všechny strany – s takovou daleko nedojdete.

Zpět ale k první misi. Po pár cvičných ranách a nácviku pohybu Vašeho vojska potkáte první spřízněnou duši, která vám poví něco málo k intelu – hlasová komunikace je mimochodem také na velmi dobré úrovni! V podstatě tedy musíte vyrazit skrz menší vesnici v ústrety ozbrojeným nepřátelům a pokropit je olovem. V rámci tutorialu se Vám začnou odemykat jednotlivé herní funkce, jako je koordinace spolubojovníků, přepínání mezi nimi či systém krytí za bariérami, abyste netvořili pro nepřátelskou linii příliš snadný cíl. Nejlepší taktikou je postupovat v dřepu a krýt se na všech možných místech. Nepřátelé Vás tímto uvidí až na poslední chvíli a vy budete mít v rukou trumf nejcennější – moment překvapení! Ve hře samozřejmě také setkáte s civilisty, kteří mohou čas od času poskytnout důležité informace. Tímto se dostáváme k nutnosti či nenutnosti znalosti anglického jazyka při postupu hrou. Pokud angličtinu znáte, není se čeho obávat a vše pochopíte do nejmenšího detailu, jelikož briefing je vyladěn téměř k dokonalosti a k jednotlivým bodům mise navíc máte možnost přistupovat i v průběhu samotného hraní. Pokud jazyk neovládáte, můžete s v drtivé většině případů řídit mapou a postupovat v udaném směru.

Obrovskou výhodou titulu je totiž fakt, že jsou cíle označeny nejenom na mapě či „radaru“, nicméně i přímo v horním módu, a totiž žlutě blikajícím obrysem daného předmětu. Díky tomuto si mohou hru zahrát i lidé, jenž angličtinu neovládají, což je skvělé. Zpět ale k ději. Prostřílejte si cestu vesnicí a naučte se základní ovládání. Hlavně v druhé části tutorialu je velice dobré zvládnout onu „stealt“ pasáž, abyste v pozdějších částech Predatora dokázali nepozorovaně obsadit důležité pozice! V poslední části výukové mise vniknete na základnu protivníka a skrz několikero po zuby ozbrojených vojáků se dostanete k počítači s důležitými informacemi. Po jejich sebrání jste vyzvání dostavit se k bodu extrakce, jímž je letadlo stojící opodál – opět je třeba zneškodnit pár cínových vojáčku a hurá pryč.

Tímto se tedy dostáváme k ovládání hry. To je řešeno vcelku jinak než u mnoha dalších her na PSP, nicméně třeba pro mě je to skutečná výhra. Zatímco například u Resistance Retribution a mnoha dalších her se hýbete pomocí analogu a rozhlížíte se pomocí funkčních tlačítek (myšleno X, O atd.), zde je vše řešeno analogem, což je z mého pohledu ideální. Jak to tedy funguje? Otáčíte se a pohybujete pomocí analogu, přičemž voják automaticky kouká dolů při cestě z kopce či schodů, a obráceně pokud stoupá. V momentě, kdy objevíte nepřítele a potřebujete precizně zamířit, stisknete „X“ a tím se dostanete do aim módu. Voják poté zůstává na místě a vy můžete zaměřovat všemi směry pomocí analogu, čímž docílíte dostatečné přesnosti. Tento systém lze navíc dokonale využít i v případě, že potřebujete poslat vpřed dva zbylé členy skupiny. Jednoduše se přepnete do aim módu, kurzor umístíte na přesné místo určení a stisknete „O“. Tento systém je pro další postup hrou zcela nepostradatelný, jelikož díky němu docílíte přesun pouze toho vojáka, jenž ovládáte. Abych to blíže vysvětlil na příkladu … nacházíte se před rozlehlým prostorem a potřebujete odstranit několik nepřátel (polohu dalších navíc v tu chvíli nemusíte ani vědět). Pokud by šla na volné prostranství celá skupina, je dosti pravděpodobné, že byste se všichni ocitli v křížové palbě a životy Vašich mužů by byly v ohrožení. Místo toho ale pošlete své dva spolubojovníky za určitou bariéru, kde se můžou krýt, a sami se vydáte vpřed. V případě, že vás nepřítel napadne, kolegové se s ním okamžitě pustí do konfliktu a Vy se mezitím můžete ukrýt – zbylí dva za bariérou se kryjí a střílejí automaticky.

Hra obsahuje přehršel zbraní a různých variant obleků, které se při postupu hrou odemykají. Je pak již jenom na Vás, zda si do další mise dle briefingu vezmete zbraně s tlumičem a budete postupovat v utajení, nebo jestli si vezmete velké kalibry a vestoje budete kosit davy nepřátel – obojí je možné, leč druhý způsob vyžaduje velkou dávku zručnosti! Specialitkou, a zároveň skutečně nepostradatelným společníkem pro každou misi, je „drone“ – terénní RC vozidlo (RC = remote control, dálkově ovládané). Pokud si v určitých situacích nejste jisti, kde se skrývá nepřítel, jednoduše posadíte RCčko na kola a projedete se přímo na nepřítelem obležené území, abyste dostali přehled o situaci. Má rada je tuto možnost skutečně využívat, a to zvláště na základnách nepřítele, kdy se před Vámi objeví větší prostor bez možnosti krytí.

Postupně jsme se dostali až ke kvalitě AI. Inteligence nepřátel je občas velice dobrá, občas diskutabilní, nicméně ať je to jak chce, jejich počet se Vám vždy postará o krušné chvíli a to i na jednoduchou obtížnost! Onou diskutabilní kvalitou myslím skutečnost, že se Vám čas od času stane, že objevíte nepřítele, jenž pálí hlava nehlava na otevřeném prostoru, místo toho, aby se za něčím kryl. Není to ale častý jev, tudíž není nutné mít obavu – tedy vlastně ano, je nutné mít obavu, protože většina nepřátel zůstává kryta, a to i v průběhu přesunu, jelikož postupují v podřepu a většinou za nějakou bariérou. Navíc zvolená obtížnost samozřejmě ovlivňuje přímou úměrou i kvalitu soupeře.

Jde o hru taktickou anebo spíše akční? Dle mého jde jednoznačně o taktickou akci. Někdo by možná byl schopen proběhnout vzpřímeně misí a střílet nepřítele na potkání, jenomže je nutno si uvědomit, že v misi nejste sami – pokud splníte a přežijete, ovšem Vaši kolegové nikoliv, odrazí se to na hodnocení. Navíc myslím, že zásoby vojáků nejsou nekonečné. To samozřejmě nemohu tvrdit jistě, jelikož jsem v průběhu hraní o žádného spolubojovníka nepřišel, nicméně i kdyby byly stále další rekruti k mání, každý se v průběhy hry zlepšuje díky zkušenostem z právě zdolané mise, a o tuto obrovskou výhodu byste při stálém nabírání nováčků samozřejmě přišli. Dalším aspektem je důležitost výběru zbraní. Jistě by nebyl problém dát všem vojákům automatické pušky a hru dohrát, ovšem pokud budete mít v jednotce snipera, mnohokrát se Vám to vyplatí, jelikož se s jeho pomocí můžete zbavit nepřátel nepozorovaně a na dálku … stačí si příslušeného vojáka pouze vybrat, zamířit, zadržet dech a vystřelit. Diskutabilní je brokovnice – zbraň má sice na půl metru dva metry krytí, nicméně se dá použít pouze na velmi omezenou vzdálenost, tudíž opatrně! Například oproti tomu pistole s tlumičem jako druhá zbraň není nikdy špatná volba.

Jaké je tedy závěrečné shrnutí a odpověď na otázku z počátku článku? Tom Clancy´s Ghost Recon Predator nabízí slušnou akci, která se navíc neomezuje pouze na exteriéry – už v první ostré misi si užijete interiérů dost a dost. Grafické zpracování je perfektní a zvukový doprovod nezaostává. Pro někoho by mohlo být nezvyklé ovládání, ovšem pro mě osobně je to další VELKÉ plus. Dostatečný bojový arzenál, možnost měnit vzhled vojáků díky nové výbavě, jenž postupně odemykáte, RC terénní vozítko, několik možných způsobů jak projít misi a rozumná AI, to vše dělá z tohoto titulu obstojného zástupce série Toma Clancyho a pro mě i horkého favorita na taktickou akci roku pro PSP a handheldy vůbec!

Pokud máte rádi taktické hry, jakými jsou například SOCOM či SWAT, je Predator hrou právě pro vás a těch osm stovek vás určitě nevytrhne – přeci jenom je to horká novinka! Pokud fandíte jiným typům her, ale přemýšleli jste o tom, že byste nějakou stealth akci vyzkoušeli, pak vás Predator určitě nezklame, a pokud máte hluboko do kapsy, počkejte si nějaký ten měsíc, protože cena půjde časem dolů … otázkou zůstává pouze to, zda-li vydržíte čekat. No a konečně pokud vás hry tohoto typu vůbec nezajímají, nikdy jste nic takového nehráli a ani to nemáte v úmyslu učinit, pak jste tyto řádky vůbec neměli číst, a třeba byste v ušetřeném čase stihli uštrikovat šálu pro babičku.