Příběh hry vás zavede do okupované Francie, přičemž se ujmete mechanika a automobilového závodníka Seana, který je původem Ir, ale ve Francii se schovává před svoji minulostí. Po první misi vás hra uvrhne na úplný začátek, kdy si Sean užívá den, ve kterém měl se svým dobře postaveným autem triumfovat na místních závodech. Do závodu se ovšem přihlásil i Dierker, což je Němec, který chce svým vítězstvím dokázat nadřazenost německé technologie. Sean ovšem není ten, kdo by se nechal lehce porazit a když už se před svého německého soupeře dostane, vytáhne Dierker pistoli a auto mu zničí. Dierker vyhraje a kdo by si myslel, že je zde konec, hodně by se spletl. Dierker totiž postupem hry sehraje daleko důležitější roli, přičemž i Sean dostane během hry osobnější důvod, aby Němce pořádně pozlobil. Nebudeme vám prozrazovat, co se přesně stane, protože vás nechceme připravit o zajímavé příběhové zvraty. Ty si musí každý prožít sám.

The Saboteur je dobře namíchanou směsicí městské akce a klasické adventury. Na začátku má hra neuvěřitelný spád a moc se o městskou akci nejedná. Spíše hra připomíná klasickou akční adventuru. Ihned jak skončí úvodní pasáž, otevře se před vámi celá Paříž včetně okolního venkova. Paříž možná není tak rozlehlá jako třeba Liberty City v GTA, ale určitě si i ji zamilujete díky své jedinečnosti a neokoukatelnému prostředí. Zde bychom vytkli vývojářům chybějící obchůdky (nakupovat se dají jen zbraně u obchodníků) a absenci další nepovinné zábavy, za kterou bychom mohli vyrazit po těžce odvedené práci. Každá městská akce je založena na plnění jednotlivých úkolů, přičemž po jejich splnění přijde zasloužené finále. V tomto The Saboteur nepřináší mnoho nového a budete tak většinu času někoho zachraňovat, sabotovat nacistické základny a občas si zajedete i nějaký ten závod. Pokud bychom měli nějak zhodnotit různorodost misí a jednotlivých úkolů, tak musíme říci, že se moc neopakují, ačkoliv je po většinu hry základ stejný. Rozhodně se tak u misí nebudete nudit, protože jsou většinou spíše kratší, díky čemuž pěkně odsýpá i samotný příběh. Ten je vyprávěn prostřednictvím neustálých rozhovorů, ale i mistrně zvládnutých animací.

Během nejrůznějších misí přijde řada i na střety s nacisty. Zde bychom možná zmínili samotné ovládání, které nám přišlo trošinku kostrbaté. Pokud chcete používat palné zbraně, stačí stisknout jedno tlačítko a Sean vystřelí, přičemž i samotné zaměřování a krycí systém fungují na výbornou. O to horší jsou pěstní souboje a vůbec souboje jeden na jednoho. Občas se totiž může stát, že postavička neudělá zrovna takový pohyb, jaký chcete, a díky tomu skončí v kaluži krve na zemi. Dopomáhá tomu i fakt, že při boji nablízko, musíte stisknout tlačítko, abyste se do tohoto módu dostali, což občas dosti mate. Naštěstí inteligence nepřátel není bůhví jaká, což situaci dosti odlehčuje. Stejně jako ovládání, vypadá kostrbatě i samotné lezení na budovy. To není tak plynulé jako třeba v Assassins Creed 2 nebo inFamous a občas tak budete hledat nějaké to okno, přes které byste se dostali výše.

Protože se jedná o městskou akci, hra nabízí i možnost si zařídit nějaká ta dobová vozidla. Pokud nyní čekáte propracovaný jízdní model, tak na něj rovnou zapomeňte. Jízda v automobilu, ať už ulicemi města nebo při závodech, je tou největší možnou arkádou. Navíc auto je zřejmě postaveno z nějakého hodně pevného materiálu, takže ani po několikátém nabourání ho neodřete a neupadne vám ani zrcátko. Na druhou stranu, pokud vám autem proženou nacisti velký počet kulek, budete muset sehnat jiný dopravní prostředek. Na ovládání auta a jeho jízdu se poté nabalují další maličkosti, které hru docela kazí. Zmíníme třeba situaci, kdy jsme zastavili těsně u domu. Sean bohužel neumí vystoupit dveřmi u spolujezdce, jako je to třeba u GTA her, ale vystoupí u sebe. To by ještě nebylo nic, co by se dalo považovat za chybu, ale když se při výlezu sekne a vy tak musíte dobře rozehranou misi opakovat, je to opravdu k naštvání. Musíme zmínit i AI nepřátel při honičkách po městě. Ta není moc valná a vždy stačí jen chvilku jezdit po městě, než se vybourají.

Nyní si něco řekněme k technické stránce hry. Grafika ve hře by se dala rozdělit na dvě části, čemuž dopomáhá i výtvarnický styl, jaký vývojáři použili. Pojďme se podívat na první část, kterou tvoří černobílé zpracování, s občasným barevným objektem, jako jsou odznaky fašistů a zbraně. Tato stylizace nám přišla velmi pěkná a skvěle se hodila do temné doby, která ve Francii panovala. Vývojáři touto stylizací navodili opravdu neuvěřitelně hororovou a děsivou atmosféru, která hráči ukazuje, jak se každý musel krčit před německými vojáky. To klasická barevná část je poté standardní, nabízí několik pěkných detailů, ale jinak nic, co byste si zapamatovali. Vzhledem k tomu, že Paříž je opravdu rozlehlá, asi nešlo ze současných konzol vymáčknout v současnosti více. Pochválit musíme i framerate, který drží a nikdy se nám nestalo, že by nějak drasticky klesnul. Co ovšem mohli vývojáři vylepšit, jsou neustálé chybky v grafice, jako prolínání objektů, či chyby v samotné hratelnosti, ale o nich jsme si už něco málo pověděli. Pojďme k hudební stránce, která se velmi povedla, a většinou nám hrají dobové melodie, které přidávají na velmi povedené atmosféře.

Musíme říci, že The Saboteur je nejlepší hrou od Pandemicu a překonává o několik tříd i hru Mercenaries od stejného studia. Trošinku paradoxně přichází v době, kdy studio končí a budoucnost této hry je hodně nejistá. Nechá ji EA pouze doprodat nebo jí udělá odpovídající reklamní kampaň? To je otázka, na kterou dokážeme odpovědět až v několika následujících týdnech. Každopádně vy byste si měli The Saboteur pořídit. Jde o velmi zábavnou akční hru, která má pořádný spád, velmi zábavné mise a pohlednou grafiku. Sice obsahuje několik chyb, ale ty určitě přehlédnete, pokud se budete chtít skvěle bavit. Hodnocení je tak plně zasloužené a vývojáři odcházejí skutečně na vrcholu.