Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hra The Lord of the Rings: Gollum se odehrává šestnáct let po Hobitovi, kdy se Glum rozhodne opustit Mlžné hory a vydat se hledat ztracený kouzelný prsten, jenž mu ukradl hobit Bilbo Pytlík. O této kapitole Gluma, jenž hraje v celém příběhu Pána prstenů důležitou roli, toho popravdě z knížek moc nevíme. Až tedy na to, že byl zajat přisluhovači temnoty a mučen ve věži Barad-dûr, díky čemuž se Sauron dozvěděl, kdo má v současnosti Prsten moci a kde by se měl nacházet. Vývojáři tedy měli relativně volné pole působnosti, přičemž od oznámení tvrdili, že nechtějí nijak měnit posvátný lore napsaný Tolkienem, jen vyprávět příběh, který do daného období dobře zapadne a doplní chybějící stránky. I proto si přizvali na pomoc fanoušky a další odborníky na Středozem. Na začátku hry vidíme Gluma, jak je chycen elfy a do jeho cely vejde kouzelník Gandalf Šedý, jenž chce, aby mu vyprávěl svůj příběh a řekl, co vše nepřítel ví. Ačkoliv jsem se docela těšil na hru z příběhového hlediska, nakonec musím říci, že mě zápletka vůbec nenadchla, je totiž dost nezajímavá, nevýrazná a vlastně univerzum ve výsledku ani moc neobohacuje a nedoplňuje, protože nesděluje něco vyloženě nového. Tohle je určitě zklamání, protože Středozem nabízí obrovský prostor k vyprávění napsaných i zatím nenapsaných příběhů, ale tvůrci obsahu zatím nepřišli na to, jak tohle zužitkovat.

Od počátku byl velký otazník nad tím, jak dopadne postava hlavního hrdiny Gluma/Sméagola. Ve filmech od Petera Jacksona ho famózně ztvárnil herec Andy Serkis. Díky jeho hereckému talentu Glum doslova ožil na filmovém plátně a podal neskutečně přesvědčivý herecký výkon. Je jasné, že jakákoliv další verze této postavy bude s tou filmovou srovnávána, což stavilo vývojáře do dosti nezáviděníhodné pozice. I když trailery moc nepřesvědčovaly v tomto, nakonec je videoherní verze Gluma v pohodě. Vývojáři se filmovou verzí, jak ji definoval Andy Serkis, nechali dost inspirovat, ať už jde o dialogy, chování, vzhled či samotný hlas. To je rozhodně dobře, protože výsledkem je Glum, který rozhodně neurazí. Navíc se mi líbilo, jak vývojáři přistoupili k rozdvojené osobnosti hlavního hrdiny. Ta zde navíc slouží jako herní mechanika, takže můžete nejen odpovídat buď za Gluma nebo Sméagola, ale zároveň skrze volby dělat důležitá rozhodnutí, ovlivňující příběh.

The Lord of the Rings: Gollum je dobrodružná hra ze třetí osoby, v níž postupně prozkoumáte několik ikonických míst ze stránek knih. Na začátku je to věž samotného temného pána Barad-dur, ale dojde i na Cirith Ungol, takže později nechybí ani střet s obrovským pavoukem Odulou, nebo Temný hvozd s elfy. Design lokací, které jsou čistě lineární a nemají moc prostoru k průzkumu, asi neurazí, ale jde spíše o generické fantasy prostředí, které nakonec postrádá atmosféru předlohy. Co ale trochu potěší, jsou různé detaily, mezi které patří třeba příprava velkého beranidla s vlčí hlavou. Tu budou fanoušci Pána prstenů určitě znát, a podobných pomrknutí na další události hra nabízí daleko více, což je určitě fajn. Ostatně je pěkné vidět, jak se protivník na blížící se válku o prsten připravuje. Z čeho jsem byl ale lehce zklamán, jsou sem tam přítomné logické hádanky, které jsou naprosto triviální.

Když byla hra The Lord of the Rings: Gollum oznámena, vývojáři o ní mluvili jako o stealth adventuře. Nakonec jde dle mého názoru pouze o adventuru se stealth prvky, protože pasáží, v nichž budete muset obcházet elfy či skřety, je relativně málo. A navíc nejsou ani bůh ví jak propracované. Většina stealth her jako Metal Gear Solid, Splinter Cell nebo i ten Assassin’s Creed vám dává naprostou svobodu v tom, jak dojít do požadovaného místa. Máte vždy několik cestiček a je jen na vás, jakou nakonec zvolíte. V The Lord of the Rings: Gollum je ovšem pouze jedna jediná, a tou se musíte držet zuby nehty, jinak následuje chycení a restart. Za pokus o kreativitu se zde tvrdě trestá. Navíc Glum má možnost jen ukrývat se po stoly nebo v keři, případně házet kameny na svítilny, což upoutá pozornost protivníků. Ty bez helmy lze uškrtit, no a to je bohužel vše. Stealth mechaniky jsou naprosto základní, a vzhledem k tomu, že se musíte vždy držet jen vývojáři nalajnované cestičky, nejsou tyto pasáže zajímavé a bohužel ani zábavné. Kolikrát spíše frustrují.

Dalo by se říci, že největší množství času Glum v The Lord of the Rings: Gollum skáče a překonává různé překážky. Bohužel ani tato část není zrovna zábavná, a to hned z několika důvodů. Jednak občas není hned patrné, kam by měl skočit, ale největší problém je hlavně dost krkolomné a nepřesné ovládání, toporné animace a katastrofální kamera, která se snaží podrazit plíživému tvoru nohy kdykoliv, kdy je to jen možné. Skákání z plošinky na plošinku je proto naprosté utrpení, navíc se mi pravidelně stávalo, že Glum skákal, jak chtěl. Ani když natáhl ruku, což by mělo značit, že je připraven doskočit na další plošinku, neznamenalo to, že doskočil. Kolikrát se mi stalo, že plošinku nedoskočil, případně ji naprosto minul nebo přeskočil, z čehož jsem pak začal mít záchvaty zuřivosti a začal sprostě nadávat. Takhle k hráči nepřátelskou hru jsem dlouho neviděl. Je ovšem otázka, jestli to nebyl záměr vývojářů, protože jsem se přistihl, že jsem kvůli tomu začal mít jako Glum rozdvojenou osobnost. Sice jsem si říkal, jak je hra špatná a proč ji hraju, hned na to jsem si ale řekl, že je to přece Pán prstenů a třeba se to zlepší.

Velkým neduhem hry The Lord of the Rings: Gollum je i problematické automatické ukládání. Hra ukládá prakticky na každém kroku, ale někdy i ve chvíli, kdy se to nehodí a je naprosto nelogické. Kolikrát se mi tak během hraní stalo, že hra uložila pozici ve chvíli, kdy hlavní hrdina padal z plošinky, po čemž následovala automatická smrt, případně byl spatřen protivníkem, který byl pár metrů od něj a mohl na něj lehce dosáhnout. Vzhledem k tomu, že hra má jen jednu pozici pro uložení, po načtení poslední automatické pozice jsem musel sledovat jen jednu smrt za druhou a nešlo vůbec nic dělat. Jedinou záchranou v tento moment byl restart celé kapitoly a ztráta třeba posledních 30 nebo i 40 minut hraní. Když se mi to stalo poněkolikáté, byl jsem opravdu naštvaný a měl jsem chuť hru vypnout s tím, že ji prostě nedohraju a nezrecenzuju. I na tomto je vidět, jak je hra špatně vyladěná a potřebovala by být ve vývoji ještě dalších několik měsíců.

Když vývojáři začali vypouštět první záběry z hraní hry The Lord of the Rings: Gollum, byl jsem docela překvapen, jak nevýrazně a Bčkově vypadá ve srovnání s moderní herní produkcí. V posledních ukázkách ale byla vizuální stránka hezčí a vývojáři nedávno oznámili i podporu pro ray-tracing, ačkoliv jsme nevěděli, jestli bude zahrnuta i v konzolové verzi. I proto jsem doufal, že nakonec to nebude tak špatná podívaná. Bohužel musím napsat, že hra The Lord of the Rings: Gollum vypadá přinejlepším průměrně na konzoli PlayStation 5, ať už jde o prostředí s texturami v nízkém rozlišení, špatné modely postav s málem detailů a kostrbatými animacemi, a ani efekty nejsou, bůh ví jak kvalitní. Na konzoli PlayStation 5 má hra hned tři režimy zobrazení. Můžete si zapnout režim Kvality, při němž hra běží ve 4K rozlišení a maximem detailů, ale také v režimu výkonu, který se zaměřuje na 60fps. Popravdě jsem si mezi těmito dvěma režimy nevšiml velkého rozdílu, co se vizuální stránky týče. Přišlo mi, že hra vypadá na oba naprosto stejně, jen framerate je v prvním horší. V režimu výkonu si navíc hra nedokáže udržet stabilní framerate po celou dobu. Ten pravidelně viditelně klesá, a to i během filmových předělů.

Pak hra má ještě režim kvality s ray-tracing podporou. V tomto režimu vývojáři znatelně stáhly rozlišení a framerate klesá i pod třicet snímků, na druhou stranu má ale pár přidaných odlesků. Ty ale za zhoršenou celkovou vizuální stránku či špatný framerate nestojí. Kromě tří režimů zobrazení je možné v nastavení obrazu zapnout i realisticky vypadající vlasy na hlavě Gluma. Vlasy při zapnutí vypadají trochu lépe, ale bohužel mi hra následně často padala s chybovou hláškou do menu konzole, takže jsem musel realisticky vypadající vlasy oželet. S nimi byla prakticky nehratelná. Co ale musím na závěr alespoň pochválit, je docela povedený soundtrack, ale jde bohužel jen na světélko na konci hodně temného tunelu.

Protože jsem fanoušek knih i filmů, docela mě mrzí, že The Lord of the Rings: Gollum je ve výsledku po technické i herní stránce dosti zastaralou hrou, která se navíc snaží podrazit hráče svoji kamerou, krkolomným ovládáním i s celou řadou dalších nepříjemných problémů. Od naprosté katastrofy ji zachraňuje jen solidně zahraný hlavní hrdina, systém rozdvojené osobnosti a dobrý soundtrack. I tak to ale není na vyšší hodnocení, než vidíte níže. Je to škoda, protože taková značka by si zasloužila daleko lepší zacházení.