Recenzovaná verze: PlayStation VR

Jak jsem již napsal v úvodu, The Inpatient je prequel k povedené hororové adventuře Until Dawn. Vžijete se do role postavy umístěné do ústavu Blackwood Sanitorium. Pohlaví a barva pleti je čistě na vaší volbě, v obou případech bude hlavní postava trpět těžkou ztrátou paměti a stihomamy. Po krátkém úvodu se probudíte ve svém pokoji a nevíte, kdo jste, proč jste zde umístěni a komu vlastně můžete věřit. Důvěru nebudí ani váš spolubydlící, který má svých problémů také dost. Hra hodně staví na tzv. efektu motýlích křídel, kdy změny ve vašich rozhodnutích ovlivní následný děj a osudy jednotlivých postav. Tedy měly by, ale změny nejsou tak velké, jak bych asi očekával, a rozhodně se ve velikosti nedají ani náhodou srovnat s už jednou zmíněným Until Dawn, kde celý systém byl mnohem komplexnější a více vybízel k opakovanému hraní. Při opakovaném hraní se tak dočkáte hlavně odlišných konců, popř. ovlivníte, která postava přežije a která ne, ale průběh děje jako takový se zásadně lišit nebude.

Při rozhodování v dialozích vám hra dá na výběr ze dvou možností jak odpovědět, popř. někdy nemusíte ještě zareagovat nijak. To samo o sobě není moc komplexní systém dialogů. Částečně jej zachraňuje pěkná vychytávka v podobě možnosti odpovídat vlastním hlasem. Nemusíte tedy odpovědi vybírat kurzorem, ale naprosto přirozeně můžete odpověď přečíst a tím ji zvolit. Funguje to překvapivě dobře, ani nemusíte mít výslovnost jako rodilý mluvčí. Pokud se rozhodnete tyto hlasové funkce využívat, dostane se jim ještě jednoho zajímavého využití - hra bude poslouchat v určitých situacích, jestli jste se lekli a zařvali nebo ne. Tím rovněž můžete ovlivnit průběh děje v několika situacích.

Pokud přijde na řadu herní náplň a celkově spojení s PSVR, v tomto ohledu hra bohužel nevyužívá plný potenciál, který virtuální realita nabízí. První problém nastává při samotném ovládání. S postavou se lze volně pohybovat, ale aby hráčům nebylo špatně, autoři pohyb postavy dost zpomalili, což by nebyl problém, kdyby nechali prostor v nastavení i těm zkušenějším hráčům, kteří tyto berličky nepotřebují, a umožnili jim tak pohybovat se dle svých představ. To samé se dá říct o nešťastném systému otáčení. Pokud hrajete na klasickém DualShocku 4, je pohyb ještě docela přijatelný, ale v momentě, kdy chcete hrát s PlayStation Move, připravte si pevné nervy, protože otáčení není zpracováno zrovna intuitivně. Přitom několik her dříve ukázalo, že i tento aspekt je možné na PS Move zpracovat daleko lépe.

Druhá výtka putuje k samotné herní náplni. The Inpatient je spíše o sledování děje, než o hraní ve VR. Tomu odpovídá také to, jak moc je prostředí interaktivní a co vlastně budete dělat – většinu času budete jenom pochodovat z bodu A do bodu B nebo prostě sledovat dění kolem sebe a odpovídat na otázky postav, někdy obojí naráz, ale tím to téměř hasne. Čekal jsem, že hra nabídne více interaktivních prvků, ale ty jsou bohužel minimální a zůstávají tak z velké části nevyužity.

K tomu všemu si přičtěte herní délku cca 3 hodiny na jedno zahrání a záhy zjistíte, že obsahu ve hře mohlo být mnohem více, a to i vzhledem k ceně, za kterou se prodává. Herní náplň ani nezachrání sběr jakýchsi vzpomínek, které jsou vázány na místa nebo věci ve hře, a když je objevíte, ukážou vám něco z minulosti a poodkryjí tak další pozadí příběhu. Fanoušci Until Dawn možná ocení mnoho odkazů na původní hru. Samozřejmě se nabízí opakované hraní díky jiným rozhodnutím, to může a nemusí být lákadlo, otázkou totiž zůstává, jestli se vám bude chtít hru znovu opakovat. Gameplay má jednoduše dost pomalé tempo, a i když nechybí pár vyloženě skvělých momentů, které jsem si užil nebo si u nich málem nadělal do textilu, nejsem si jist, jestli to bude pro hráče dostatečným lákadlem k opakovanému hraní.

Když se zaměřím čistě na vizuální zpracování, jedná se o lepší průměr, co se VR her týče. Možná jsem tedy čekal trochu více, zvláště když se jedná o exkluzivní hru. Na druhou stranu, vizuálně hra určitě neurazí a vše dostačuje, abyste si mysleli, že se opravdu nacházíte v děsivém sanatoriu. Asi nemusím zmiňovat, že hrát byste měli výhradně se sluchátky. Teprve pak se dostaví ty správné lekačky, které vás doslova zvednou ze židle a pokud stojíte, možná si z nich sednete na zadek. Prostorový zvuk v tomto případě odvádí skvělou práci a dokáže navodit mrazivě hororovou atmosféru. Na slušné úrovni je i dabing jednotlivých postav.

The Inpatient je i přes mou velkou kritiku pořád slušnou, lehce nadprůměrnou hororovou hrou pro PlayStation VR, která navazuje na Until Dawn a vezme vás na počátek všech událostí. Bohužel ale zaostává v několika ohledech, kvůli nimž nemohu udělit vyšší známku. Jak jsem zmínil v recenzi, je to především v omezené interaktivně prostředí, což zabíjí celý potenciál VR, ale také celkem krátká herní doba či předvídatelný příběh, který můžete do jisté míry ovlivňovat, ale ne tolik, abyste museli vše rozehrát znovu. Na druhou stranu, pokud máte rádi hororové hry tohoto charakteru nebo jste si oblíbili původní Until Dawn, jistě se u hry budete bavit a nebudou chybět ani naprosto skvělé hororové momenty, které si budete pamatovat ještě dlouho po dohrání. Spíše bych ale nyní doporučil počkat na nějakou slevu než kupovat za plnou cenu. Obsahu bohužel není tolik, aby si hra současnou cenu obhájila s čistým štítem.