Historické období Templářů a vůbec Křížových výprav je hodně zajímavé. To mi dá určitě za pravdu každý, kdo se o tuto dobu byť jen okrajově zajímá. Nejvíce se s tímto obdobím pojí jedna záhadná věc, a to Svatý grál. Kalich, ze kterého pil Ježíš při své poslední večeři. O této věcičce se i dnes hodně spekuluje a není to zase tak dávno, kdy za Svatý grál byla prohlášena Máří Magdaléna ve filmovém i knižním hitu od Dana Browna, Šifra mistra Leonarda. No a právě na cestě za Svatým grálem je i hlavní hrdina hry The First Templar, Celian. Je jen hodně málo spisů nebo nápověd, které vedou k jeho nalezení, takže si Celian na tento těžký úkol přizve svého kamaráda Rolanda, který je také zdatným Templářem, jenž už prošel několika většími válkami. Později ve hře Rolanda vystřídá postava Marie, která byla málem upálena za čarodějnictví. Samotný příběh je hodně jednoduchý, což je i zřejmé z toho, že je jen jeden jediný cíl. Trochu slabší příběh by se dal odpustit, u takovéto hry nehraje až tak důležitou roli, ale co nemůžu odpustit, to jsou dialogy. Už docela dlouho jsem neviděl ve hře takto hloupé a špatně napsané rozhovory postav.

The First Templar je od začátku do konce prostou mlátičkou, podobná třeba Conanovi nebo Dante’s Inferno. Srovnávat hru s vrcholem žánru, kde sedá God of War, si netroufnu, protože to bych mohl rovnou dát pětku, ale proto tu nejsem. Ono ostatně tak špatné to také není, protože pokud přežijete docela nudnou první polovinu hry, ve které procházíte jen hodně lineární levely, které moc nápadu nepobraly, budete si druhou polovinu opravdu užívat. Je to dáno i tím, že postupně se učíte nová a nová komba, takže i po této stránce je druhá polovina daleko různorodější, méně lineární a nabízí i zajímavější lokace a souboje nejen s řadovými pěšáky, ale i bossy. Jak se tak hra blíží ke svému konci, tak postupně graduje i po stránce hratelnosti. Celkem na vás čeká zhruba dvacítka levelů, tak středně velkých. Všechny není problém proběhnout stylem start cíl za nějakých pět nebo šest hodin.

Hlavní příběhová linine je sice pořád o plnění primárních úkolů, ke kterým vám ukazuje i šipka, ale pokud se budete chtít v jednotlivých lokacích zdržet o něco déle, můžete vysbírat všelijaké poklady a další bonusy, které vám mnohdy prozradí nějakou zajímavou informaci. Vedlejší úkoly slouží hlavně k prodloužení herní doby, což se i daří. Jen by tedy nemuselo jít pořád o totéž.

Hra je především o soubojích, které jsou na začátku takové vlažné, protože hlavní hrdina umí jen několik jednoduchých komb. Jak ale bojujete a postupujete hrou, získáváte speciální XP body, za které si nakupujete nové dovednosti, ale i třeba výdrž života a zakončovací komba. Postupně se tak boj zlepšuje, a to i díky tomu, že přicházejí na scénu o dost odolnější protivníci. Dokonce se sem tam objeví i nějaký silnější boss. Určitě i potěší, že každá ze tří ovladatelných postav má svůj vlastní strom dovedností, zbraně a pro sebe specifická komba. Kromě všelijakých soubojů, občas budete muset využít i plížení a likvidaci nepřátel ze zálohy. Tento systém je hodně prostý a vlastně jde jen o to potichoučku se přiblížit k nepříteli a jedním kliknutím mu zlomit vaz. Jiné stealth prvky zde nehledejte.

Protože hlavního hrdinu vždy doprovází druhá postava, je dobře, že vývojáři neopomenuli na kooperativní multiplayer. Výsledkem je, že s kamarádem můžete projít všechny levely a vzájemně si tak pomoci. I levely jsou k tomu uzpůsobeny, protože mnohdy potřebujete udělat některé úkony synchronizovaně s druhou postavou, a je určitě daleko příjemnější, když se můžete spolehnout na živého parťáka, než docela podprůměrné AI, které se motá do pastí a v mnoha situacích si nedokáže poradit. Právě AI ve hře pro jednoho je vůbec největším problémem. Pokud jde o souboje, tak si vede celkem obstojně, ale právě v situacích, ve kterých řešíte nějaký ten puzzle, a kde byste potřebovali pomoc, je AI v konci, což má za následek i několik docela frustrujících okamžiků. Lépe na tom není ani AI protivníků, ale tam to není alespoň tak okaté, protože všichni stejně zemřou během okamžiku velmi bolestivou smrtí.

Na technickém zpracování je nejvíce vidět, jak vývojáři měli velké ambice, ale příliš malý rozpočet na to, aby vše dotáhli do konce. Grafika na první pohled nepůsobí rozhodně špatně. Prostředí je detailní, stejně tak všechny postav. Na druhý pohled si ale budete všímat různých nedodělků, špatných a nedodělaných animací. Třeba pokud mačkáte páku, je tam jen lehčí naznačení, ale jinak se páka sama pohne. To by se u AAA hry jakou je třeba Assassin’s Creed nestalo. Také určitě zamrzí zasekávání postavy o překážky a některé další neduhy s tím spojené. Hudební stránka je dle mě docela povedená. Vybrané melodie se skvěle hodí k takové hře, jen by jich tedy mohlo být více. Co možná zklame, je ozvučení, no a i ten dabing. Ale opět je to dáno tím, že hra zřejmě neměla takový rozpočet, aby na tyto věci zbyly peníze.

The First Templar je hrou, která neurazí, ale ani nějak zvlášť nenadchne. Nabízí sice výpravný příběh, který vás zavede do několika známých míst, ale jinak technické zpracování působí dost Bčkově a mnohdy i nedodělaně. Každopádně pokud tento žánr milujete, tak klidně hru zkuste. I jen přes lehce nadprůměrnou známku se jedná o hru, která by mohla nejednoho hráče zabavit.