Na konzoli wii je velmi málo akčních her viděných z pohledu vlastních očí. Sice tu mámě nějaké to Call of Duty, Medal of Honor a vynikajícího Metroid Prime 3: Corruption, ale dál už tu je jen velká díra, kterou má zaplnit právě vydaný The Conduit od SEGY. Očekávání byla veliká, tak se pojďme podívat, na jakých příběhových základech The Conduit stojí. Narovinu je třeba povědět, že příběhové základy nejsou moc pevné a během hraní se zboří jako domeček z karet. Pokud bychom měli příběh The Conduit označit jedním slovem, jde o pořádné fiasko, které si vývojáři za rámeček nedají. Ocitáme se ve Spojených státech, kde je území okupováno mimozemskou formou života, přičemž jste jediný, kdo může emzákům nakopat zadky. Aby se příběh trošku zamotal, máme tu jakési vládní spiknutí, jemuž se dá už snad jen smát. Alespoň, že herní základy jsou o něco pevnější a vydrží i menší povodeň.

Začněme nejdříve ovládáním, které je opravdu vynikající a nyní můžou všichni milovnící stříleček na PS3 a Xboxu 360 uronit slzu. Na Wii se totiž hra ovládá o poznání lépe než na ostatních konzolích a opravdu si připadáte, jako když držíte v rukou opravdovou zbraň. Chodíte klasicky analogovou páčkou a zaměřujete remote ovladačem. Po stisknutí tlačítka B vystřelíte, zatímco máchnutím zaútočíte nablízko. Skvěle je využit i pohybový senzor v nunchuku, kdy máchnutím hodíte granát. Občas jsem se potřeboval podrbat za uchem, a při tom jsem si omylem hodil pod nohy granát, což není zrovna nejlepší. Celá hra se odehrává ve Spojených státech, jak už bylo řečeno, přičemž moc nepřekvapí úrovně, do kterých jste posíláni. Po designérské stránce nejde o nic výjimečného a spíše se jedná o zažitý standard z minulé generace konzolí. Během hraní se tak podíváte třeba do laboratoří, ale i do Washingtonu a metra. Prostě klasické úrovně, které dnes má každá druhá střílečka a rozhodně tak nepřekvapí.

Co dělá akční hru akční hrou, jsou nepřátelé, které kosíte nějakou tou zbraní. Začněme nejprve nepřáteli, kterých je opravdu hodně druhů. Tedy alespoň těch mimozemských. Najdete tu malé řadové potvory, ale i obrovské pavoukovité cosi, do čehož vystřílíte vždy poslední kulky. Kromě emzáků tu jsou agenti v černém oblečení ze záhadného spiknutí, kteří vám jdou celou dobu po krku. Pojďme nyní na zbraně, kterých je celkem velké množství a naleznete tu klasické kousky jako samopal, brokovnice, pistole, granátomet a klasické granáty. Zajímavější jsou už mimozemské pušky a další udělátka. Nejzajímavějším prvkem na hře je ovšem ASE, což je jakési vševidoucí oko. S ASE tak není těžké vyřešit nějaký ten puzzle, odemknout tajné dveře, najít tajné nápisy na zdech, ale i odhalit hrozící nebezpečí. Jde rozhodně o vynikající inovaci v žánru akčních her, jejíž zakombinování do hry se povedlo ve všech směrech.

Po projití hry pro jednoho hráče se můžete pustit do online bitev, které ukrývají zhruba deset herních módů, jako je Deathmatch, Capture the Flag a nějaké ty další režimy. Map je celkem také dost, přičemž se na nich můžete prohánět až ve dvanácti hráčích, což je na Wii určitě úctyhodný počet. S vynikajícím ovládáním by se tak zdálo, že online hra hráče udrží u konzole na spoustu hodin. Opravdu se tak stane, pokud hrajete s kamarády, kterým něco říká poctivé hraní. Pokud se totiž připojíte do nějaké té náhodné hry, je dost pravděpodobné, že se setkáte s cheatery a dalšími hráči, kteří budou využívat všech chyb, které online v The Conduit má. Tím vám pochopitelně zkazí jakýkoliv zážitek z hraní a vy otráveně hru vypnete.

Po všelijakých PR zprávách o tom, jak bude The Conduit nádherná hra a pravý next-gen na Wiičku, jsme byli zvědaví, jak bude vypadat po zapnutí. Pro naše oči zmlsané hrami jako Gears of War nebo Killzone je The Conduit návrat do éry Playstationu 2. Hra vypadá možná o něco lépe než poslední střílečky na této konzoli, ale nejde o nic, z čeho bychom si sedli na zadek a sbírali bradu na zemi. Grafická stránka je z dnešního pohledu prostě podprůměrná a troufáme si tvrdit, že i na Wii existuje celá řada hezčích her. Vše je takové hranaté, neostré se spoustou nedodělků. Co musíme na The Conduit jednoznačně pochválit, je hudební doprovod, který se opravdu povedl a některé melodie znějí opravdu velmi dobře.

The Conduit dopadl přesně tak, jak se asi dalo čekat. Tedy průměrně. Ačkoliv se jedná o zábavnou akční hru pro jednoho hráče s vynikajícím ovládáním, je příliš krátká, s průměrnou grafikou a naprosto komickým příběhem, kterému se prostě musíte smát. Věc alespoň trochu zachraňuje online multiplayer s kamarády, kteří se rozhodnou hrát poctivě jako vy. Potenciál The Conduit měl, ale zůstal trestuhodně nevyužit. Pokud se vývojáři z High Voltage Softwar někdy pustí do druhého dílu, snad dopadne o poznání lépe a poučí se z chyb dílu prvního, kterých je opravdu hodně.