Nadaný výtvarník se však odmítl spokojit s výsledkem, který by jiní jeho vrstevnici považovali s klidem za celoživotní dílo. Stesk po tříáčkové produkci byl pro Kima silnější než kdy jindy v době vydání NieR Automaty, což v něm zažehlo novou vášeň a mnohem ambicióznější plány, které začaly vyplouvat na povrch v hmatatelné podobě již v roce 2019 při jednom náborovém videu. Plány, formující se do něčeho stejně tak elegantního, svůdného a přitom smrtelně nebezpečného, jako jsou hlavní představitelky zmíněné gacha hry. A zatímco NIKKE hráčům poskytne předvídatelné potěšení, Stellar Blade, jak se první velká hra od SHIFT UP jmenuje, se přece jen pokouší o útok na jejich komplexnější části mozkové kůry, jejíž přednosti si teď postupně rozebereme v mé obsáhlé recenzi.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Krásná, brutální, exotická. Tak by se daly shrnout mé prvotní myšlenky, když jsem poprvé v PlayStation Showcase 2021 spatřil trailer na hru, tehdy stále pod kódovým označením Project EVE, v níž se sličná diva snažila přemoci nestvůru, vzezřením splňující všechny styčné body kosmického hororu. Její prvotní konceptualizace mě vskutku uhranula a byla půvabnější, než u kterékoliv jiné hry v dobové „vitríně" od Sony. A tím půvabem nemám na mysli pouze hlavní postavu pojmenovanou po první biblické ženě, nýbrž i postapokalyptickou Zemi, kterou budete objevovat, a nechutná monstra, jímž budete společně s EVE ordinovat, nejenom, stelární čepel.

Příběh se odehrává v devastované, avšak ohromující futuristické dystopii, kde lidstvo uprchlo ze své domoviny po invazi tajemstvím zahaleného živočišného druhu, pojmenovaného v korejském originále tak trochu protimluvem, NA:Tives, jenž z rodné planety udělal víceméně neobyvatelnou pustinu. Po adrenalinovém prologu vás scénář uvrhne do městské oblasti zvané Eidos 7, v níž se kolem mohutných kosterních pozůstatků rozpadajících se mrakodrapů, svíjí čerstvá zeleň a po stranách starých industriálních areálů stékají slzy rzi, přičemž horizontu dominují symboly kdysi prosperujícího pána tvorstva. Metropolitní ruiny jsou nicméně pouhým rozjezdem něčeho mnohem velkolepějšho a nebudou tím jediným místem, které si bude pohrávat s vaší fantazií. Společně se dvěma parťáky pojmenovaných podezřele též po monoteistických postavách, Adam a Lily, se po napínavém úvodu vydáte do zpustošených pláních, žárem zalité pouště, arktické tundry a v neposlední řadě i oběžné dráhy Země. Ať už ale s EVE zavítáte kamkoliv, všude na vás bude dýchat znamenitá atmosféra. Postapokalyptická ponurost zde hraje značnou roli při vyvolávání různých otázek, které vás jednoduše udrží v bdělosti po desítky hodin. Celé to potom rezonuje výjimečným uměleckým citem a smyslem pro estetiku, jež ve mně zapínal průzkumný režim takřka na každém rohu.

Svět Stellar Blade konec konců apeluje k průzkumu a nedělá to omylem. Explorace je velmi důležitou součástí celku, neboť tvůrci se nerozpakovali a poschovávali do skrytých beden věci, co v jiných hrách zpravidla dostanete pěkně pod nos, k čemuž vás mimo jiné bude vybízet i emotivní hudba, útržky o světě či historky vedlejších postav, jež dohromady působí velmi sugestivně. A ačkoli hodně z toho, co NPC kolem vás říkají, jsou mnohdy jen banality, vyzrazují hráčovi krátké příběhy o jejich osobních bojích v nehostinném prostředí a z toho často pramenící porážky. Dějové osnovy zkrátka nešetří krutostí, ani depresivním tónem. Je to opravdu smutná hra, kde není moc prostoru pro radost ze života, což dokládají nejvíce vzpomínky okolních nebožtíků, které budete nacházet při svých výpravách a side-questy obyvatel města Xion, jež můžete plnit.

Na střípky naděje sem tam samozřejmě narazíte, ale popravdě mě překvapilo, jak narativ autorů přechází místy až do nihilismu. Ovšem jakkoliv je vyprávění hry bohaté na různá témata, v konečném důsledku nenabízí nic přelomového. Většina otázek vám navíc zůstane nezodpovězena, a to byl pravděpodobně záměr tvůrců, jelikož sází především na obrazotvornost. Ústřední linka je obecně komornějšího rázu a nechává vysvětlivky pro vlastní interpretaci. Přesto, že informací o tamním dění lze nahromadit dostatek — sbíráním paměťových karet, reklamních plakátů, knih či digitálních dokumentů — jedná se ve většině případů o kusé sdělení a vývojáři vám nadto lišácky podstrkují konspirační teorie. Zvlášť ty o monopolu a mocných korporací mě zaujaly. Počítejte i s tím, že příběh se rozjíždí pozvolna a na ty nejlepší momenty si budete muset počkat.

Než ale vůbec stihnete přijít na to, proč, co a jak, jste hrou ponořeni do hlubin zábavné smyčky sekání, střílení, skákání, plavání, hackování a řešení hádanek skrze levely, které by se daly rozdělit do tří kategorií. Dohromady je úrovní osm, respektive devět, započítáme-li domovskou základnu Xion, z nichž dvě jsou otevřenější, a tomu je přizpůsoben obsah. Ten, kdo zkoušel demoverzi, již zákonitě tuší, že jednou z kategorií jsou lineární mise, u kterých musím vyzdvihnout, jak vehementně se na nich podepsal talent designérů. Jsou jedním slovem špičkové! Pokud lze totiž Stellar Blade za něco opravdu pochválit, pak je to první dojem plný nejen vypravěčského egoismu a unikátního světa, ale taktéž dechberoucích lineárních misí, jež budou do vašich očních bulev pumpovat jednu šílenou eskapádu za druhou. Nejenom, že jsou řemeslně perfektně zpracovány, ale také v nich horko těžko najdete monotónnost, čemuž pomáhá fetiš vývojářů pro vertikální pohyb, různé odbočky a minihry. Vážně nepamatuji lineární level design, kde by bylo tolik postranních zákoutí a skákajících pasáží, které by se rovněž křížily s napínavými quick-time eventy nebo minihrami, jež jsou promyšleně rozesety po úrovních tak, aby hra stále voněla novotou. Epické bossfighty a logické hádanky jsou zde samozřejmostí, avšak to druhé zmíněné, se teprve plnohodnotně projeví v druhé kategorií, ke které se nyní přesouváme, a tou jsou dungeony Levoir, vycházející příznačně z francouzského sousloví „le voir“, nebo-li „uvidět ho“.

Specifičnost Levoir spočívá ve dvou handicapech, které hra na EVE uvalí: nemůže v nich používat svoji stelární čepel, ani Adamova drona ke scanování prostoru, takže jste odkázáni jen na své smysly a palné dovednosti. Jsou to v podstatě takové větší opičí dráhy, kde musíte prokázat smysl pro improvizaci a survival instinkt, po jejichž pokoření vám bude odměnou boss na samém konci. Tyhle dungeony jsem si neskutečně užil, protože jsou parádní výzvou, a jedinou kaňkou na kráse byl pro mě fakt, že jsou jenom dva a onen boss je na chlup recyklovaný.

Třetí a poslední kategorii jsem si nechal jako poslední, protože v ní hráč stráví nejvíce času, za předpokladu, že ho zajímá nepovinná náplň. Řeč je o semi-open world lokalitách Wasteland a Great Desert, působící tak trochu na sílu našroubované na původní vizi SHIFT UP, která jak víme, byla na počátku skromnější. Vývojáři si totiž kromě rybolovu nepřipravili moc variabilní úkoly pro tyto jinak pěkně vymodelované krajiny. Hojná část z nich se smrksne na prosté „někam vylez, všechno tam pobij a otevři bednu s překvapením“. Aby to alespoň nebylo tak jednoduché, najít si cestu k vrcholku bývá někdy tvrdý oříšek, pár jich navíc vyžadují dvojitý skok, jimž pochopitelně nedisponujete v základu. Zastaralý design side-questů taky nikomu radost neudělá, když ve valné většině případů půjde o práci poslíčka bez zajímavější náplně (ačkoli po příběhové stránce jsou některé vydařené). Side-questy lze navíc rozdělit na ty úplně nejzákladnější, které vám nebude zadávat ani NPC, ale terminál ve městě Xion, a potom ty rozmanitější přímo od okolních postav, jež jsou označeny na mapě vykřičníkem. Ty jsou přesným opakem úkolů z terminálu a některé z nich vás dokonce zavedou do dříve nepřístupných oblastí či dokonce představí nové bosse. Vřele doporučuji se na ně zaměřit i proto, že za ně dostanete nejlepší odměny.

Avšak tou nejpremiovější odměnou, pomyslným paprskem shůry, budou pro hráče jednoznačně těžce návykové souboje a následná vítězství nad zástupy nepřátel, ke kterým se kromě NA:Tives přidají časem robotičtí neřádi. Magie těchto střetů pak spočívá ve způsobu, jak k nim přistupovat. Téměř každý protivník má krom měřidla života ještě ukazatel, který znázorňuje, jak pevný je jeho štít a pod ním žlutě zbarvenou rovnováhu. Jakmile mu vymažete rovnováhu, srazíte ho tím k zemi, načež ho můžete na standardní obtížnost nemilosrdně popravit za doprovodu stylové animáčky, třebaže mu zbývalo ještě tři čtvrtě zdraví. Platí to i pro bosse, přestože ti zpravidla jednu, dvě dorážečky ustojí, než se odeberou do věčných lovišť. Déšť vašich výpadů sice většina nepřátel nijak blokovat nebude, ale zase jim budete ubírat málo života, přičemž když oni do vás seknou dvakrát, třikrát, jste vyřízení. Trik tedy spočívá v defenzivním vyčkávání na správný okamžik a s tím spojené „parírovaní“, či-li odklon útoku po precizním načasování, jenž má za následek ztrátu rovnováhy vašeho soka, kousek po kousku. Rozhodně tedy nečekejte, že se „promačkáte" bezduchým mlácením až k finálnímu bossovi, pakliže nehodláte hrát na Story mode, kde hra hraje v podstatě za vás, a i tady mám jisté pochybnosti.

Pouhé parírovaní by samo o sobě bylo dostatečně uspokojivé, jenomže vývojáři se nehodlali smířit s prostým „sekiro-klonem“, a tak je napadlo systém obohatit o takzvaný Repulse, Blink a neblokovatelné útoky, jimž musíte perfektně uskočit. Blink a Repulse lze navíc použít jen při specifických útocích daného nepřítele, na které hra upozorní barevnou aurou. Během Blinku se teleportujete za záda vaši oběti, čímž ji na pár vteřin omámíte a můžete tak způsobit decentní poškození pomocí combo útoků. Repulse je o něco zajímavější, jelikož při něm EVE provede teatrální výkop se saltem, znehybní nepřítele a otevře mu jeho slabiny na těle, do kterých se vyplatí nasypat olovo pomocí upgradovaného dronu, jenž vám je věrně neustále v patách. Hra tak s grácií mění obranu z nutného zla na elementární součást boje. Útok je zpravidla zábavnější než defenzíva, avšak ve Stellar Blade mezi ně můžete položit rovnítko.

Aby toho nebylo málo, vývojáři si připravili dále ne jedno, ale rovnou dvě esa v rukávu. Říká se jim Beta a Burst Skills a jsou to speciální útoky, jež se vám naplňují parírovaním a útočením, v případě Burst Skills provedením Repulse, Blink a popravy nepřítele. Skilly hrají mimochodem důležitou roli ve vašem celkovém arzenálu dovedností, obzvláště na vyšší obtížnost, jelikož disponují hodnotnými atributy, jako je například možnost způsobení masivního poškození hloučku nepřátel, jenž hráče obklíčí, nebo dokonce snížení rovnováhy. To, že k tomu vypadají vskutku epicky a umí napáchat brutální jatka snad ani nemusím zmiňovat. EVE zvládne své oběti i přepadávat a posílat na onen svět jedním dobře mířeným úderem do pozadí (ne vážně), akorát že tenhle fortel jsem moc nevyužíval.

EVE v pozdější části hry získá ještě jednu zajímavou vychytávku. Naneštěstí, ta už je silně spjata s příběhovou linkou a přijít si počíst o spoilerech, hádám, sem většina čtenářů nepřišla. Jinými slovy, bojová zručnost Anděla kolonie, jak se naší hrdince přezdívá, je tak odborně zkonstruována a její podání natolik rozmanité, že byste se museli hodně snažit, aby vás začala nudit.

Nadějí, že se nebudete nudit, by mohlo být pro hráče i zjištění, že ačkoliv se Stellar Blade prezentuje jako převážně akční adventura, najdete v ní herními vývojáři dlouhodobě oblíbené RPG prvky, z nichž jako ten nejzajímavější se mi jeví Exospine, díky kterému si můžete přizpůsobit EVE k vlastnímu stylu boje. Silnější skilly, snadnější parírovaní, kamufláž, s níž vás hůře spatří nepřátelé, je toho dost, z čeho vybírat. K tomu nesmí chybět serepetičky typu pokládací miny, moderním publikem vyhlížející Nano Obleky, nebo-li vyzývavé kostýmky pro EVE, a můžete si začít hrát s výbavou (samozřejmě mám na mysli tu herní). Systém vývoje postavy je jinak velmi srozumitelný, nicméně dost primitivní, aby se s ním dalo patřičně čarovat. Mimo sestavování vlastního buildu jsou tu tradiční RPG prvky zcela absentující, stejně tak nepočítejte ani s žádnými nervy drásajícími příběhovými volbami, kromě té poslední. V trailerech nás sice autoři lákali na příběhové volby, no já jich napočítal méně, než kolik mám prstů na jedné ruce, a to nejsem žádný mutant.

Menší kritiku si vysloužila ode mne také technická stránka hry. Pomineme-li grafiku, která není nijak oslnivá a jež zachraňuje výborný artstyle, setkal jsem se při mém putování bohužel s bugy. Klouzající se a na bok položený model NA:Tive po krajině ve mně vyvolal akorát chichot, avšak nemožnost zvednout ze země sběratelský předmět, což si vynutilo restart ve hře, kde mi je zapovězeno manuální ukládání, už trochu zabolelo. Ani výkonnostní režim Balance na tom není nejlépe, když jsem při něm odehrál celý druhý průchod a chvílemi pociťoval nepříjemné záškuby v otevřenějším prostranství, kterých si zvlášť v Xionu všimnete nejvíce. Animace obličejů si už vůbec si s nynějšími standardy ruku nepotřesou, což by nevadilo, kdyby se scénáristé z nějakého mně neznámého důvodu, nesnažili o neustálé záběry na ně zblízka. Stoprocentní nejsou ani mechanické zákonitosti hry. Ve Wastelandu a Great Desert jsem nacházel místa, kam se nedalo vyskočit, přesto, že by to neměl být pro EVE žádný problém s jejím dvojitým skokem a naopak jsem našel taktéž místa, kam jsem si myslel, že se dostat nepůjde, a ono nakonec šlo. Pozitiva by se však taky našla. Namátkou nahrávací časy a využití haptiky DualSense při různých činnostech musím velmi pochválit a zejména u rybolovu v kombinaci s adaptivní spouští mě příjemně překvapila.

Kde nicméně technická nedopečenost podkopává Stellar Blade její ladné nožky, jinde ji naopak znovu postavuje na nohy, ba dokonce dodává křídla, fenomenální hudební ansámbl, kterého jsem se doposud nenabažil. Ať už v bitvách nechává burácet celý orchestr a chorály či chytlavou elektroniku, anebo se uchyluje k ambientním a tklivým melodiím s podmanivým ženským hlasem v klidnějších pasážích, z kterých mrazí po celém těle, soundtrack Stellar Blade se prostě a bez okolků katapultoval k mým nejoblíbenějším letošního roku, společně s hudbou z Final Fantasy VII Rebirth, a pochybuji, že jejich krásu něco překoná. Zvuku hry také nemám co vytknout jak z hlediska dabingu, tak zbytku audia. Herecké výkony jsou v korejské verzi hezky procítěné, a i když ty anglické taky splní svůj účel, kladněji bych hodnotil určitě originál.

Na závěr však platí, že si před koupí musíte položit otázku, zda vám záleží více na formě či na obsahu. Jestli dáváte přednost nablýskaným a produkčně dokonalým hrám, Stellar Blade není pro vás. Namísto technického pozlátka však nabízí množství neobvyklého materiálu a proměnlivé hratelnosti, která vás nepřestane udivovat až do samotného rozuzlení. Dnes navíc vyšel update přidávající New Game +. Není tedy nutné na tuto funkci čekat dlouhé měsíce jako u druhého Spider-mana.

Kim Hyung-Tae a jeho tým dokázali něco téměř nemožného, když se coby podnik specializující na mobilní segment, vrhli přímo po hlavě do hyperkompetetivních vod konzolových gigantů, z nichž se jim následně podařilo vynořit na hladinu s pokladem, které působí jako zjevení. Herní průmysl bývá v poslední době nevlídný k velkoprodukčním hrám ze staré školy, jež chtějí taky potěšit nejedno mužské oko a respektují hráčovu inteligenci při svévolném zdolávání překážek, proto si Jihokorejci společně se Sony zaslouží velké uznání za tento riskantní počin, které si vás velmi dobře omotá kolem prstu nejen sexy hlavní protagonistkou, ale i melancholickou atmosférou, imerzivním univerzem a epičností nabitými scénami, jež vám uzemní čelist. A to ani ne tak kvůli zvratům ve vyprávění, ale především díky kreativitě vývojářů jak hráče nalákat do temné uličky, na jejímž konci na něj budou čekat nezaměnitelné zážitky s brilantně načasovanou fontánou emocí. Stellar Blade je náramně zdařilý příchod studia SHIFT UP do klubu tříáčkových videoher, jehož nosná konstrukce neoplývá na jednu stranu převratnými myšlenkami, vždy bezchybně fungujícími mechanikami a vymazlenou technickou stránkou, avšak na tu druhou hráčovi nabídne strhující, diverzifikovanou hratelnost, podpořenou úžasným level designem a vévodící nádherným hudebním doprovodem. Pakliže na základě mých řádků výše dáte této latexové krasavici šanci, důrazně vám doporučuji se předem pořádně nadechnout. Opravdu zhluboka. EVE totiž nebude nijak dlouho otálet a vrhne vás do víru nezapomenutelného dobrodružství, ze kterého vás vytrhnou jen závěrečné titulky, křečovitá bolest v prstech, či zmodrání obličeje v důsledku nedostatku kyslíku.