Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Vesmír lidstvo fascinuje od jeho vzniku. Lidé vždy snili o tom, jaké by to bylo vydat se ke hvězdám a prozkoumat třeba i nehostinnou a neobyvatelnou planetu mimo naší sluneční soustavu. Co by na ní našli a existuje někde mimo Zemi inteligentní život? I proto jsou tak oblíbené nejrůznější sci-fi filmy, které vesmír přibližují a dělají daleko dosažitelnější. Já sám jsem vesmírem fascinován a mnohokrát jsem viděl filmy jako 2001: Vesmírná odysea, Prometheus (s ním má společného nakonec opravdu hodně, ale nebudu spoilerovat), Blade Runner, Alien, Starship Troopers nebo fantastický Interstellar. Z prakticky všech filmů vychází i nově vydaný Starfield. Inspiraci ostatně vývojáři sami přiznávají, sem tam i na mnohé filmy či knížky pomrkávají. Je ale třeba hned nutné dodat, že ačkoliv si Starfield bere inspiraci z řady oblíbených filmů, nesnaží se je jen okatě vykrádat. Má vlastní identitu a od první minuty je na něm jasně patrný rukopis vývojářů z Bethesda Game Studios, kteří mají neuvěřitelný cit pro detail, a na designu lodí a řadě věcí spolupracovali s odborníky z NASA, aby vše působilo co nejvíce uvěřitelně. Starfield ale sdílí i řadu prvků z Falloutem 4. Ať už jde o výrobu, možnost stavění základen, stále nepřehledné UI, které se v Bethesdě prostě nenaučí dělat ani za dalších 65 milionů let, či další prvky, které tu jsou jen vylepšeny a dále rozšířeny. Přesto by byla hloupost nazvat Starfield jen vesmírným Falloutem. Takhle jednoduché to rozhodně není

Čím Starfield navíc dokáže hráče naprosto uhranout, je jedinečnou sci-fi atmosférou, která je naprosto strhující díky parádnímu výtvarnému zpracování, vůbec designu a hlavně výbornému soundtracku, za nímž stojí uznávaný izraelský hudební skladatel Inon Zur (Syberia, Dragon Age: Origins, Fallout: New Vegas nebo Fallout 4). Soundtrack, pro který se Inon Zur nechal očividně inspirovat výše zmíněnou filmovou tvorbou, obsahuje řadu nádherných skladeb, přičemž některé jsou už nyní klasikami, s nimiž si Starfield hned každý i méně znalý hráč spojí. Nádherný soundtrack Starfieldu nedostanete z hlavy hodně dlouho a krásně doprovází průzkum, akci i další důležité události.

Starfield je jednou z těch her, do níž se člověk dostává hodně pomalu a těžce. Na začátku na něj začne chrlit spoustu herních mechanik a možností, v nichž je možné se při troše nepozornosti ztratit, a navíc má i pomalejší a ne tolik záživné tempo. I proto je nutné vydržet, protože úvodní hodiny trochu klamou a pokud byste je nevydrželi a hru vypnuli, případně byste se nechali jimi ovlivnit, přišli byste ve výsledku o solidní zábavu, ačkoliv se neobešla bez kompromisů. Starfield není jen hra a jízda na pár hodin, je to opravdu obrovská hra, v čemž vývojáři nelhali, v níž je jednoduché se ztratit a nahrát desítky, no spíše stovky hodin. Starfield se odehrává ve vzdálenější budoucnosti, kdy lidstvo opustilo krásnou modrou planetu Zemi (v té době už tak krásná nebyla) a nezastavilo se na Marsu ani v naší galaxii, ale rozhodlo se kolonizovat celý vesmír s různými systémy. Začínáte jako normální horník, jenž při jedné z rutinních prací najde záhadný artefakt, jehož když se dotkne, má dost podivnou vizi. Netrvá dlouho a dostane se do organizace Constellation, jejímž hlavním úkolem je tyto artefakty hledat po celém vesmíru, odhalit jejich účel a zjistit, kdo je za nimi vůbec stojí. Jestli se vám povede najít odpověď na tuto podle vývojářů největší záhadu lidstva, je už jen čistě na vás.

Jak už jsem naznačil výše, Starfield začíná opravdu hodně pozvolna a to samé se dá říci o příběhu, v němž jezdíte sbírat artefakty, a docela dlouho trvá, než se začne dít něco zajímavého a hlavně vše začne dávat nějaký větší smysl. V druhé půlce se ovšem příběh slušně rozjede a finální rozuzlení, které si nechám pro sebe, abych nespoileroval, je nakonec docela uspokojivé a nutí hráče do New Game+, aby se pokusil odhalit i tu poslední záhadu. Je ovšem otázka, jestli to není jen past a hra na ní odpověď dokáže položit. Vývojáři trochu naznačují, že ano, ale na to odpoví až čas a značné úsilí komunity. Ačkoliv ve výsledku zápletka neurazí a jde o slušně odvedenou práci, nejde od ní čekat něco originálního, co by vystoupilo z žánru. Co ovšem trochu zklame, jsou postavy, které budete potkávat. K většině si nejde udělat žádný vztah, ať už se jedná o ty v rámci hlavní skupiny Constellation, s níž budete hledat artefakty, případně vedlejší. Nejsou nijak zajímavé, naopak jsou snadno zapomenutelné, na což mají vliv i stroze napsané a ne tolik propracované dialogy, jak bych u podobně rozmáchlého drahého RPGčka čekal. Alespoň ve srovnání s moderní konkurencí, třeba v podobě Baldur's Gate III. Na druhou stranu potěší, že je možné skrze dialogy mít vliv na řadu událostí, a ty řešit několika způsoby (silou, diplomacií a tak dále...), případně i budoucnost některých postav, a nechybí ani rozhodování s drtivými následky. Třeba kdo přežije a zemře. Pak je to samozřejmě šok, když někdo, koho berete jako svoji jistotu v tomto obrovském vesmíru, je náhle pryč.

Od Starfieldu mnozí očekávali obrovskou open-world hru, v níž bude možné si dělat cokoliv. To bylo mnohdy dáno i neúplnými informacemi, vágními či přímo zavádějícími prohlášeními ze strany vývojářů nebo jen přehnanými očekáváními, které se nezakládaly na tom, co hra skutečně nabízí. Nejvíce se určitě mnozí hráči těšili na to, že budou moci prozkoumávat zdánlivě nekonečný vesmír se stovkami planet, a budou mít v tomto obrovskou volnost, jako tomu je třeba u staršího, ale nyní už po mnoha updatech velmi kvalitního vesmírného simulátoru No Man’s Sky. Ona zdánlivá volnost v průzkumu je ovšem ve Starfieldu jen jedna velká iluze, jak zjistíte už po pár desítkách minut hraní.

První omezení přijde v momentě, kdy chcete nějaké to těleso ve vesmíru prozkoumat. Planety nebo měsíce nejde prozkoumávat celé na jedno nahrání. Místo toho se vývojáři rozhodli, že planety a měsíce budou rozděleny na větší sektory. Ty mají sem tam zajímavá místa, která je možné prozkoumávat, ale když už se nacházíte třeba na planetě, nemůžete se mezi nimi plynule přemisťovat po svých. Pokud chcete navštívit jiný sektor, musíte se vždy vrátit do své lodi a z planety vyletět na orbit. Navíc loď při přesunu nejde pilotovat, ani nevidíte, jak vylétá z planety. Pouze uvidíte sem tam start a následně nahrávací obrazovku, po níž se dostanete na orbit, abyste si mohli vybrat jiný sektor. Tohle bude určitě mnohým průzkumníkům vadit. Já jsem spíše mezi hráči, které tato svázanost trochu mrzí, ale je třeba dodat, že abyste narazili na mantinely, musíte běžet jedním směrem i třeba deset a více minut. Pak vám hra napíše, že je třeba se vrátit k lodi a vydat se do jiného sektoru. To se mi během hraní stalo jen jednou.

Značně omezený průzkum platí i v samotném vesmíru, kde by člověk čekal, že bude mít naprostou volnost a svobodu pohybu. Nemůžete se chopit lodi a letět kamkoliv vás napadne s tím, že najdete něco zajímavého a potřebného v podobě materiálu, jako třeba v už zmíněném No Man’s Sky. Prozkoumávat je možné vždy jen značně omezené okolí jednotlivých planet nebo měsíců, kde může být sem tam nějaká ta základna nebo vesmírní piráti, s nimiž se můžete pustit do boje, ale to je tak vše. Pokud dostanete úkol, že musíte něco udělat nebo najít na několika různých planetách, které jsou navíc někdy vedle sebe v rámci jednoho systému, přelétat volně mezi nimi není možné. Tedy, můžete doletět na vzdálenou planetu nebo měsíc, který vidíte. Zabere to ovšem spoustu hodin a po cestě na nic zajímavého nenarazíte. Když navíc dorazíte po dlouhé době k cílové destinaci, zjistíte, že nejde o objekt, ale o 2D obrázek v malém rozlišení. Je tedy jasné, že vývojáři vůbec nepočítali s tím, že se o něco takového budou hráči pokoušet.

Je to obrovská škoda, že hra je v tomto takto omezená a hráči volnost průzkumu a pohybu ukradne hned na začátku. Přitom průzkum vesmíru v No Man’s Sky je skvělý a mnohdy dech beroucí právě díky oné volnosti a svobodě. Hráč může vyletět sám z planety do vesmíru (to samo o sobě je velký zážitek) a vydat se ho prozkoumávat a na vlastní dobrodružství, které není svázané uměle vytvořenými mantinely. Ve Starfieldu tato volnost neexistuje, je to jen ne zrovna dobře kamuflovaná iluze, která se po chvilce rozplyne jako pára nad hrncem. V tomto Starfield má daleko blíže ke klasičtějším akčním RPGčkům jako The Outer Worlds studia Obsidian nebo Mass Effectu než k No Man’s Sky. Je otázka, jestli je to tím, že hra je až příliš ambiciózní a složitá, aby mohla poskytnout volnost na současných platformách, nebo je to jen zvolenou technologií v podobě Creation Engine 2.0, jenž vychází z původního a nyní už značně zastaralého enginu Bethesdy.

V Bethesdě se rozhodli, že budou více klást důraz na realističnost u planet a měsíců, takže na drtivé většině z nich vidíte jen holé pláně s kameny, kde prakticky nic není. Na některých sem tam vyskočí nějaký ten méně inteligentní život, protože se na planetě nachází voda a zeleň, ale to je jen v minimálním množství případů, jak se dozvíte později. Takhle to je ovšem i v reálném vesmíru naprosto běžné, a toto rozhodnutí vývojářů ve výsledku chápu a nevadí mi. Ostatně, nyní neznáme místa ve vesmíru, kde by existoval nějaký život, a kdo ví, jestli takové místo někdy objevíme. Vývojáři na mnohých planetách připravili ručně vytvořené a docela propracované lokace, do nichž se dostanete během úkolů v rámci hlavní kampaně i vedlejších linek. Navíc oceňuji, že planety mají i vlastní gravitaci, ovlivňující váš pohyb.

Mezi vývojáři vytvořené lokace patří i krásné neonové město Neon, které vypadá při příletu opravdu půvabně. Jeho opakem je pak Akila City, což je westernové městečko. No a v trailerech bylo hodně ukazováno i futuristické město New Atlantis, které je nakonec celkem fádní a ničím zajímavé. V městech, které jsou čtyři, můžete najít řadu obchodníků, kteří pomohou s vybavením, ale také je možné v nich vylepšovat svoji loď, případně kupovat jiné. Města jsou takovým základním centrem, kde najdete vše potřebné. Co bych u měst ocenil, je nějaká menší mapka s rozložením obchodníků, protože takhle musíte dost hledat a prozkoumávat je, kde se co nachází. A pak kolikrát po několika misích stejně zapomenete, kde je jaký obchodník.

Kromě předpřipravených lokací, kterých je ve výsledku docela dost, můžete na každé planetě kdekoliv přistát. Tedy, nemůžete přistát na vodě nebo v nějaké nestandardní lokaci, což je logické, ale jinak vás hra v tomto nijak neomezuje. Pokud si vyberete místo, kde chcete přistát, hra v něm automaticky vytvoří/vygeneruje větší lokaci, kterou můžete prozkoumávat. Tyto lokace se hodně liší planeta od planety, případně měsíce. Někdy to je jen písečná poušť, jindy zamrzlá tundra, měsíční krajina nebo menší lesík. V každé lokaci pak hra sama vygeneruje i několik bodů zájmů, které můžete navštívit. Většinou to jsou různé přírodní scenérie nebo úkazy, které je nutné oskenovat, jindy zase menší osady nebo dungeony. Protože hra vybírá z omezených předpřipravených assetů, nejsou tyto body zájmu tak rozmanité, propracované a dost často se opakují. Několikrát jsem narazil na stejnou základnu na různých planetách, která měla dokonce i stejně rozmístěné předměty. Průzkum vlastních vytvořených lokací je dobrý pro hráče, chtějící neustále objevovat něco nového, těžit materiály pro stavbu a upgrady, případně si jen tak poletovat po planetách. Určité kouzlo to určitě má, ale kdo hledá zajímavější a více řízený obsah, ten se ho nedočká. Co mi trochu během prozkoumávání vadilo, je absence nějakého vozidla, díky němuž by se průzkum urychlil. Sice má hlavní hrdina jetpack, ale ten má limit a klasické vozidlo nenahradí.

Starfield obsahuje sice několik stovek planet, ale jako ve skutečnosti jen na několika je život. Většinou jsou planety naprosto pusté, ale sem tam parádními scenériemi, u nichž člověk má radost přecházet do Photo režimu a típat obrázky. Každopádně jako život se zde počítají nejrůznější brouci a další podobné kreatury, které se pohybují na planetách či v dolech nebo rozpadlých základnách. Většinou tito tvorové nejsou nebezpeční a neútočí, pokud je nevyprovokujete zabíjením jejich kamarádů na různý materiál nebo XPčka, ale sem tam z vaší návštěvy radost nemají. Daleko nebezpečnější jsou klasičtí lidští protivníci. Těch není moc druhů (skinů), ale budou vašimi protivníky po drtivou většinu času. Co mi trochu během hraní vadilo, je skutečnost, že ve Starfieldu nejsou klasičtí bossové, až na výjimku ve finále. Ano, potkáte během hraní silné protivníky, kteří by se dali za bosse označit, ale ti se od ostatních vzhledově neliší. Pouze mají daleko větší level a speciální štít, abyste do nich museli vyprázdnit více olova.

Zatímco menší rozmanitost protivníků se dá tolerovat, co bohužel je velkým nedostatkem, tak je umělá inteligence. Protivníci většinou jen stojí na místě, případně zmateně běhají po aréně a zasekávají se o vše, co se jim připlete do cesty. Problém mají i s otevřením dveří. Prvního silného protivníka jsem proto ustřílel pouze tím, že jsem si stoupnul nad něj, z čehož byl dost zmatený a zasekl se na místě. Mohl jsem proto bez problému do něj střílet, aniž bych byl ohrožen. Nepomohlo ani zvyšování obtížnosti, protože pak se protivníci liší pouze tím, že dávají daleko větší poškození. Umělá inteligence se od čtvrtého Falloutu vůbec nezměnila a navíc si mnohdy vybírá opravdu špatné chvilky. A to bohužel platí i o parťácích, kteří vás doprovázejí, protože ti se sice snaží pomáhat v boji, ale daleko častěji jen stojí a pletou se před mířidla vaší zbraně.

Za co ovšem musím vývojáře pochválit, je gunplay, jenž doznal oproti Falloutu 4 obrovské zlepšení. Je sice arkádovější, a stále na to nejlepší v žánru nedosahuje, ale likvidovat protivníky z různých zbraní, ať už to jsou pistole, pušky, brokovnice, laserové pušky a tak dále, je docela velká zábava. Hlavně při hraní ve first-person režimu zobrazení. Sice hra nabízí možnost přepnutí se i do třetí osoby, a to kdykoliv, ale tento pohled se mi nejvíce osvědčil při průzkumu, na akci moc vyladěn není, nebo alespoň mně nevyhovoval. Jak už jsem naznačil, zbraní je velké množství, stejně tak dalšího vybavení v podobě helem, obleků nebo packů, a protože je Starfield částečně lootovací hrou, nechybí ani v různé raritě. Pokud se vám povede získat legendární předmět, většinou má kromě síly ještě nějaký další bonus, který značně pomůže v soubojích i během průzkumu. A to jsem vůbec nezmínil, že je možné zbraně a další vybavení vylepšovat a vůbec vyrábět, takže nechybí ani tato docela velká a propracovaná nadstavba, která hru krásně doplňuje.

Ačkoliv vesmír není možné neomezeně prozkoumávat a má své limity, dokážou lokace ve vesmíru nabídnout kolikrát strhující scenérie a vůbec jejich zpracování je moc pěkné. Sem tam je v nich možné navštívit i nějakou tu základnu, případně vletět do pásu asteroidů, takže ani nejde říci, že by každá lokace ve vesmíru byla naprosto stejná. To rozhodně není. Navíc na kochání kolikrát není ani prostor, protože můžete potkat vesmírné piráty, kteří přepadávají lodě, a zrovna vy jste na jejich seznamu. Akční pasáže ve vesmíru jsou hodně arkádové, trochu ve stylu Star Wars: Squadrons, což mi ale nevadilo, protože jsem se u nich dobře bavil a líbilo se mi také, že nejsou tak jednoduché a kolikrát je nutné se více snažit. Vesmír není jen místo, kde byste byli sami přepadáváni, a nic jiného se nedělo. Vývojáři chvilkami dávají hráči iluzi toho, že žije vlastním životem, a proto sem tam můžete zachytit volání o pomoc, a je jen na vás, jestli se k napadenému plavidlu vypravíte. Přepadávat lodě pro materiál ale můžete ve výsledku i vy, v tomto hra dává velkou volnost v tom, jak se budete chovat.

Když už jsem u lodí, na začátku máte jen základní, která vypadá pěkně a není ve výsledku ani vyloženě špatná, ale plněním úkolů je možné získat další, mnohem lepší a na pohled působivější. Navíc lodě je možné kupovat i u techniků, kteří se většinou nacházejí ve městech poblíž přistávajícího města. U nich je ale možné loď i různě modifikovat o nové zbraně a další části, přičemž je možné si loď i postavit a rozšířit tak, aby designem a vlastnostmi odpovídala vašim preferencím a třeba i počtu naverbovaných společníků. Editor je hodně propracovaný, je zábava v něm loď skládat a hlavně dává opravdu velkou volnost. Ostatně už nyní proto hráči vytvářejí lodě ze Star Wars, Halo a dalších oblíbených značek, s nimiž následně prozkoumávají vesmír ve Starfieldu. Dokážu si představit, že jen v editoru lodí dokážou ti největší fanoušci strávit spoustu hodin, a ty nejlepší výtvory jsme stále ještě neviděli.

Kromě lodí je možné ve hře stavět na planetách i základny. Na začátku to není zase tak moc nutné, zvláště pokud chcete proběhnout jen hlavní kampaň či vedlejší mise. Navíc ani nemáte na začátku dostatek materiálu pro stavbu, jehož je potřeba docela velké množství. I proto jsem se třeba já ke stavění základen dostal až po zhruba padesáti hodinách hraní. Každopádně základnu je možné postavit téměř kdekoliv, takže vás hra tolik nelimituje, jako tomu bylo ve Falloutu 4, ale spíše se ubírá cestou, jaká byla následně ve Falloutu 76. To je rozhodně dobře. Základny na planetách slouží pro těžbu dalších zdrojů, kterých není nikdy dost, a je možné je různě vybavit, upravit k obrazu svému, poslat do nich najatou posádku pro rychlejší těžbu a tak dále. Posádka tedy neslouží jen k tomu, abyste měli členy při cestování ve své lodi, což hodně připomíná Mass Effect, případně abyste s nimi prohlubovali svůj vztah a dozvídali se další informace, ale má daleko větší využití.

Hlavní příběhová linka není ve Starfieldu nějak přehnaně dlouhá. Na střední obtížnost se dá dohrát za nějakých 17 až 20 hodin s tím, že po jejím dokončení se můžete rozhodnout, jestli budete pokračovat v plnění dalších aktivit, nebo se pustíte do New Game+, kde přijdete o vše (lodě, vybavení, nahrané peníze i náklad), až na nahraný level a získané schopnosti. Popravdě jsem docela váhal, jestli se o New Game+ více rozepsat, protože tato možnost je dost svázaná s hlavní pointou příběhu. Nakonec jen zmíním, že možná i doporučuji dohrát hlavní příběh a co nejrychleji se do New Game+ dostat, protože pak máte odemknuty další herní možnosti a hra se i svým způsobem dramaticky změní a hlavně zlepší. Až na New Game + se vyplatí dělat vedlejší úkoly a vůbec se do hry více ponořit. Dokonce bych se nebál říci, že až na New Game+ Starfield skutečně začíná a odhalí veškerý svůj potenciál.

Zatím jsem hlavně psal o hlavní příběhové kampani, ale musím zmínit i vedlejší úkolové linky pro různé frakce. Popravdě jsem byl docela překvapen, že některé jsou hodně propracované, dlouhé, zábavné, rozmanité a mnohdy svoji kvalitou předčí hlavní příběhovou kampaň. Ano, sem tam je i nějaký menší vedlejší úkol, sloužící jako klasická open-world výplň, ale většina z vedlejších linií je kvalitní a rozhodně se je vyplatí plnit. Kolikrát jsem začal nějakou vedlejší linku plnit a úplně jsem zapomněl na hlavní kampaň i na čas. Plnit vedlejší úkoly se vyplatí i pro odměny, které budete dostávat, a to nyní nemluvím jen o XPčkách a penězích, ale také o lodích, zbraních a tak dále. A to pak není problém ve hře strávit další desítky hodin. Já jsem na loot dost ujetý (zřejmě nějaká deformace z Destiny) a jen ten je mojí motivací pokračovat v hraní, ale navíc jsem byl kolikrát odměňován i dobře navrženými úkoly, u nichž nuda rozhodně nehrozila.

Starfieldu je bez debat zatím nejlépe vypadající hra Bethesdy. Planety jsou sice po většinu času pusté, ale když už narazíte na nějakou základnu nebo zajímavé místo, je krásně detailní. Dobrou kvalitu mají i postavy, které budete potkávat, a pochválím určitě i jejich mimiku a animace. Ty sice se nedají ani trochu rovnat s tím, co jsme viděli ve hrách jako The Last of Us či Horizon: Forbidden West, ale neurazí a jsou ve srovnání s předchozími hrami Bethesdy na daleko vyšší úrovni. Zvláště při uvědomění si, že vše je ruční práce a animace postav nebyly nahrány skrze motion capture. Krásně zpracované jsou i nejrůznější stanice ve vesmíru, pochválit musím i pěkné efekty a po většinu času i výborné nasvícení jednotlivých scén, s nímž si vývojáři hodně vyhráli, aby působilo realisticky. Hru jsem testoval na obou konzolích Xbox, kdy i na Sku vypadá solidně, jen má nižší rozlišení, o něco méně detailů a menší dohled, ale to je tak vše. Rozhodně si hru užijí naplno i hráči s méně výkonnou konzolí Microsoftu. 

Před vydáním se docela hodně řešil framerate. Vývojáři se rozhodli hru uzamknout na 30fps a nedat hráčům možnost hrát v 60fps, aby nemuseli snižovat detaily, rozlišení a případně udělat nějaké další kompromisy. Vzhledem k velikosti hry jsem to chápal, ale nyní po zahrání, když vím, že se hra odehrává po většinu času jen v dosti omezených instancích, moc nechápu zámek pouze na 30fps. Alespoň 40fps režim si myslím, že vývojáři mohli zapracovat a značně by hře pomohl. Třeba se ho časem dočkáme. Každopádně 30fps je alespoň stabilních, nesetkal jsem se s viditelným poklesem ve městech ani během přestřelek s protivníky, ať už jsem hrál na konzoli Xbox Series S nebo Xbox Series X.

Více než framerate bude určitě vadit skutečnost, že hra je doslova prošpikována nahrávacími obrazovkami. Při příletu na planetu nebo během rychlého cestování se nahrávací obrazovka čeká, ale ta nastane i ve chvíli, když chcete vlézt do stanice případně nějaké budovy, která není moc velká. Zde už je tutově na vině engine Creation Engine 2.0, jenž zřejmě není schopen generovat rozsáhlejší a propracovanější lokace, a ty načíst na jeden loading. Je to škoda, protože jde o další věc, která hráče vytrhává z virtuálního světa. Několik nahrávacích obrazovek je i v rámci měst. Vezměte si, že v rámci jednoho úkolu musíte navštívit různé části města. Během toho vás bude čekat třeba i 10 nahrávacích obrazovek. Nejsou dlouhé, trvají pár vteřin, ale dobrou vizitku to hře ani vývojářům nedělá.

Hry od Bethesdy jsou doslova proslavené tím, že obsahují spoustu nejrůznějších bugů. Některé jsou jen úsměvné a kosmetického charakteru, jiné doslova ničí hru a zážitek z ní. Vzhledem ale ke kvalitám her se hráči tyto problémy naučili docela zdárně ignorovat. Samozřejmě, měli jsme tu i extrém v podobě Falloutu 76, jenž doplatil na začátku i na to, že nebyl moc kvalitní. Co se ale týče Starfieldu, tak musím říci, že jde o nejvíce vyladěnou hru Bethesdy, jakou jsme tu doposud měli. Během celé hlavní kampaně jsem si nevšiml žádného většího problému, který by mi zkazil hru. Ano, sem tam jsem viděl mrtvolu levitovat, případně zaseknutou ve dveřích nebo v nějakém předmětu. Ale nestalo se mi, že bych se někam propadl nebo se mi pokazila mise a já nemohl pokračovat v hraní. Až při hraní vedlejšího obsahu a v pozdějších fázích hry se mi jednou nenačetla planeta a dvakrát mi hra za celou dobu hraní zamrzla. To se ale děje dnes i u daleko menších her, takže se to dá tolerovat. Z celkové vyladěnosti Starfieldu jsem mile překvapen, a je vidět, že mu odklad z konce minulého roku v tomto hodně prospěl a ve výsledku odložení bylo dobrý rozhodnutím.

Starfield byl v posledních měsících bez debat jednou z nejočekávanějších her, přičemž fanoušci Xboxu si přáli, aby šlo o přelomovou záležitost, definující tuto generaci. Nakonec tomu tak úplně není, ale je otázka, jestli na tom tak moc záleží. V konzolových válkách mezi dvěma nesmiřitelnými skupinami hráčů, v rámci nichž se bojuje čísly na Metacritic, asi ano, ale jinak jsem toho názoru, že ne. Zvláště když vesmírní dobrodruzi a cestovatelé si Starfield i přes některé nedostatky maximálně užijí, protože pořád jde o kvalitní akční RPG hru s výbornou atmosférou. Hlavní příběhová kampaň mohla být lepší se zajímavějšími a propracovanějšími postavami, ale vše vývojáři vynahrazují vedlejšími linkami a obsahem, s nímž krásně budují nové videoherní univerzum a kouzelný sci-fi svět, do něhož je radost se vracet a prozkoumávat ho. Starfield je určitě hrou, o níž se bude mluvit i v následujících měsících, a pokud máte doma PC nebo konzole Xbox Series X/S, určitě stojí za zahrání.