Značka Star Wars je i po ukončení filmových trilogií pořád v módě a univerzum hltají miliony fanoušků po celém světě. Není tak divu, že Lucas přemýšlí, jak vydělat na značce co nejvíce peněz. Jedním z příjmů jsou i videohry, které pod touto značkou byly doposud vesměs povedené. Mohly za to hlavně střílečky Jedi Knight od Ravenu, ale i skvělé RPG hry Star Wars Knights of the Old Republic. Dále nesmím zapomenout zmínit sice horší, ale kvalitou pořád výtečné hry jako Star Wars: Battlefront nebo Lego Star Wars. Jak vidíte, kvalitních her ze Star Wars univerza je hodně. Jenomže nyní přichází Star Wars: The Force Unleashed, na který se těšila spousta hráčů. Jeho demoverze dokonce patří k těm nejstahovanějším vůbec. Jenomže talent byl, známost prostředí také, neomezené prostředky jakbysmet, a stejně to dopadlo tak trochu nemastně neslaně. Proč je Star Wars: The Force Unleashed spíše zklamání i pro fanoušky Hvězdných válek, si nyní povíme.

Star Wars: The Force Unleashed začíná po skončení Epizody 3, kdy je na světě jen hrstka rytířů Jedi. Nicméně pro společnost je každý z těchto rytířů nebezpečný, a proto musí být vyhlazeni. Hned na začátku se chopí pomsty samotný Darth Vader. V první misi tak zavítáte na Kashyyyk, domovinu Wookiů, kde se právě jeden Jedi nachází. Už v první misi přichází onen pocit neporazitelnosti. Darth Vader si totiž hraje s protivníky a žádný tak nepředstavuje velkou hrozbu. Tento neduh poté jde celou hrou, která je tak i na nejtěžší obtížnost příliš jednoduchá. Po vykonání vraždy nalezne Darth Vader další zdroj síly. Jde o syna zabitého, který chce ovšem temnému pánovi ukázat, že on je tím pravým učedníkem. Budiž, staň se. Hned ve druhé misi již naháníte rytíře Jedi jako posluhovač Darth Vadera. Jenomže nebyly by to Star Wars, kdyby v příběhu nebylo plno zvratů, a tak i ve Force Unleashed dochází postupně k zamotávání příběhu. Právě scénář lze považovat za největší plus na této hře. Skalní fanoušky sice moc nepotěší, ale ty, kteří nespí na DVDčkách s filmy, jistě dostane jeho hloubka.

Dostáváme se k největšímu problému hry. Tím je bohužel samotný design úrovní a styl plnění úkolů. Úrovně jsou jen tunely, které sice mají několik desítek detailů, ale jsou tak přímočaré, že vás po několika minutách přestane bavit je procházet. Většinou totiž budete procházet stejnými lokacemi, abyste se dostali k hlavnímu bossovi a vyprášili mu kožich. Nic jiného bohužel ve Force Unleashed nenajdete. Kam se poděl skvělý design levelů z her Jedi Knight, je záhadou. Dalším problémem je tak trochu i vyprávění příběhu a s tím právě souvisí i ono plnění úkolů. Ve Force Unleashed je totiž pro fanoušky tolik informací, co se stalo mezi epizodou III a IV, že není snad ani možné, aby se o nich ve filmech nemluvilo. Události, které se stanou, jsou totiž celkem zásadní. Toto už poněkud trhá onu návaznost na filmy a je vidět, že nad tím Lucasfilm a LucasArts moc nepřemýšleli. Design úrovní, náplň misí a právě nesoudržnost s filmy jsou velkým problémem této hry a tím ji tak ani nemůžeme brát jako další informace ze Star Wars univerza. Kdo tak učiní, bude přinejmenším zmaten a přinejhorším znechucen.

Bohužel design levelů souvisí i s dalším neduhem hry. FU je totiž až na pár výjimek klasická rubanice se světelným mečem, kde likvidujete v tunelech nepřátele ve stylu God of War a podobných her. To by nebylo až tak na škodu, kdyby ony souboje nebyly maximálně nudné a bez života. Dopomáhá tomu i fakt, že kromě meče a síly nemáte žádné další zbraně. Ano, na pistole a další věcičky z her Jedi Knight můžete zapomenout. Máchání mečem tak brzo omrzí a vám nezbude nic jiného, než začít využívat sílu. Její používání je hodně jednoduché a s ní je do hry zakomponována i největší chlouba FU. Tou chloubou je pochopitelně revoluční fyzika Euphoria. Ta zachraňuje FU od průměru, protože je neskutečně promakaná a každý předmět tak můžete zvednout a odhodit. Samozřejmě se hozený předmět vždy chová podle reálu. K testu jsme měli jak next-gen verzi hry, tak i PSP verzi a můžeme konstatovat, že i v menší podobě na PSP je fyzika velmi dobře provedena a rozhodně není nijak zvlášť ochuzena. Pochopitelně ovšem nemůžeme čekat na PSP rozpadání věcí na menší kousky, ale to nám na malé obrazovce tolik vadit nebude.

K technologii Euphoria nepatří jen vymakaná fyzika, ale chování objektů ve hře celkově. Tím pádem i živých protivníků. Ti se pohybují po celou dobu hry opravdu nádherně a občas máte pocit, že běháte mezi živými herci, než počítačově ovládanou AI. Jenomže onen sen brzy končí, když dojde na první konflikt. Nedá se sice říci, že by nepřátelé byli tupí, ale do vyspělé inteligence mají hodně daleko. Sice tomu napomáhá i onen zmršený design levelů, kdy vojáci běhají pod váš meč a vy je kosíte bez většího přemýšlení. Pokud už se ovšem dostanete do nějakého většího prostoru, dokáží se vojáci vyhýbat hozeným předmětům a krýt se před vámi. AI je tak dost rozporuplná. Když už jsem u nepřátel, musím zmínit i závěrečné bosse. Souboj s nimi spočívá jenom v tom, abychom jim ubrali veškerou energii a poté je správným stiskem požadovaných tlačítek dodělalo. Kdo hrál někdy God of War, ví, o čem mluvím.

Aby hra přeci jen tak rychle neomrzela, je zde zakomponován jakýsi RPG systém, přes který si vylepšujete hlavní postavu. Vylepšení vás samozřejmě stojí body, které získáváte likvidací vašich protivníků. To je velká shoda s God of War, ze kterého vývojáři brali více, než by bylo zdrávo. Za body si tak kupujete nejen větší sílu, ale i nová komba, která se budou později určitě hodit. Fanoušci tak mohou hru hrát stále dokola, než se jim podaří vytvořit opravdu neporazitelného bojovníka. Kromě vylepšení vašich vlastností můžete během hry sbírat i nejrůznější bonusy, jako jsou jiné barvy pro váš meč, nejrůznější kostýmy, ale i nové vlastnosti vašich světelných miláčků. Samozřejmě než vše seberete, uběhne pěkných pár hodin, možná i dní. Ovšem i tak vám vývojáři zůstávají něco dlužni. Kdo hrál někdy Jedi Knight, ví o čem mluvím. Jedná se o online hru, která vždy v Jedi Knight patřila k tomu nejlepšímu. Zde se jí hráči bohužel nedočkají, a tak jde hodnocení dolů. Co ovšem mohu pochválit, je grafické zpracování. To je na obou next-gen formátech naprosto totožné, ať už jde o grafickou stránku, framerate, nebo další drobnosti. Zde byste rozdíly hledali opravdu těžce. To PSP verze je na tom pochopitelně graficky hůře, ale pořád se na ni dá koukat. Avšak na standart PSP je to pořád jen lehký průměr, což je určitě škoda. Naopak hudební a zvuková stránka je na maximální možné úrovni, ale to se dá tak nějak od LucasArts čekat. Přeci jen v tomto patří k naprosté špičce.

Star Wars: The Force Unleashed je dosti rozporuplný titul. Pro fanoušky tohoto univerza nabízí sice hodně, ale to je zároveň i jeho problém. Nenávaznost s filmy, nudné úrovně, rozporuplná AI protivníků, špatné bossovské souboje a nepřítomnost online hry táhnou Star Wars: The Force Unleashed do samotného průměru. Je nám líto, FU nedopadl vůbec podle očekávání a pro hodně lidí bude nějvětším zklamáním roku.

Wii verze - Na poslední chvíli se do redakce dostala i Wii verze hry. Tu si zhodnotíme v samostatném odstavci, protože kromě ovládání světelného meče pomocí Wii-motu, nepřináší nic nového. Náplň samotné hry je tak naprosto stejná jako u next-gen verzí, ovšem grafická stránka se spíše dá přirovnat k PSP a PS2 verzi. Rozhodně tak nemůžete čekat žádné grafické vychytávky a tak propracovanou fyziku jako třeba na Playstation 3. Nejvíce nás zajímalo, jak se vývojáři poperou s ovládáním meče pomocí Wii-motu. To nakonec dopadlo podle očekávání, tedy špatně. Pohyb vašeho Wii-motu meč nekopíruje, můžete jen měnit směr úderu. Z toho se tak prakticky stává naprostá zbytečnost. Jediný plus bych u Wii verze viděl v lokálním multiplayeru, kde mohou proti sobě šermovat dva hráči. V našem měřítku by si přesto Wii verze vysloužila i díky nemotornému ovládání podprůměrné D.