Recenzovaná verze: Nintendo Wii U

Právě vycházející Star Fox Zero se na první pohled tváří jako nová hra, alespoň dle názvu, ale pokud jste hráli třeba Star Fox 64 na Nintendu 64, bude vám připadat jako remake s několika novinkami. Ostatně i vývojáři z Platinum Games před vydáním tvrdili, že jim jde spíše o rozšíření původní ideje, než o něco vyloženě nového. Jestli je to ke škodě, si musí říci každý sám, já osobně tohle za problém nepovažuji. Každopádně příběhová linka je naprosto klasická hrám od Nintenda, tudíž je tedy hodně jednoduchá a základní. Oblíbení hrdinové Fox McCloud, Falco, Peppy a Slippy se musejí postavit nové velké hrozbě, kterou představuje Andross a jeho armáda. Více asi není třeba říkat, bitva o záchranu galaxie Lylat může začít, přičemž je podpořena celkem kvalitně napsanými dialogy mezi jednotlivými postavami, které nepostrádají humor.

Star Fox Zero je v základu prostá střílečka, v níž střílíte vše, co se objeví na obrazovce, jako v klasických hrách na starých automatech. Pokud čekáte od ní nějakou modernější hloubku, určitě se jí vyhněte, a to co největším obloukem, protože pro vás není. Každopádně hra by se dala rozdělit na dvě části. V té první jde o kolejnicovou střílečku, v níž můžete jen zpomalovat nebo zrychlovat, ale raketka Armwing letí sama neustále dopředu. Na vás je, abyste se vyhýbali protivníkům a rovněž je likvidovali. V druhé části se přepnete do all-range režimu, v němž máte větší svobodu a v otevřenějších lokacích si můžete létat, jak chcete. Star Fox Zero tyto pasáže celkem dobře střídá během jednotlivých levelů, aby hraní nepřešlo brzy do stereotypu.

Během hraní se podíváte na různé planety, mezi nimiž je třeba Cornerie, Zoness a Titanie, které fanouškům určitě nemusím moc dlouho představovat. Jejich design je ovšem hodně strohý, průměrný a nemá moc šanci ohromit. Design připomíná originální Star Fox 64, ale vývojáři si měli uvědomit, že od jeho vydání uběhla už docela dlouhá doba, a dnes hráči vyžadují trochu jinou kvalitu. Tu bohužel zde nedostanou.

Každopádně po celou dobu hraní nelétáte jen v klasickém Armwingu. Občas budete běhat po zemi jako Walker, případně jezdit jako tank Landmaster nebo se pokoušet hackovat přístroje za pomocí vznášedla Gyrowing a jeho robotického pomocníka. Hlavní je ale akce. Během hraní budete likvidovat nejrůznější raketky, střílny a další nepřátelské objekty, navíc sem tam se objeví i nějaký ten dobře zpracovaný souboj s bossy. Souboje s těmito velkými protivníky mimochodem patří k tomu nejlepšímu, co nový Star Fox nabízí. Jsou originální, a vždy je třeba chvilku hledat nějaké slabší místečko, kam útočit.

Z předchozích odstavců to vypadá, že je o klasickou střílečku ze staré školy, která sice nenadchne, ale ani nezklame fanoušky série, i když nové hráče si asi nezíská. V základu to tak je, ale co jí hodně ubližuje, je dle mého ovládání. To mi přijde vyloženě nepřátelské, snažící se hráče dohnat až na pokraj zoufalství a frustrace. Kolikrát jsem měl díky tomu napřaženo gamepadem, a pokud by se normálně prodával v obchodech, asi bych s ním i třískl o zem, a to i několikrát. Třeba tolik propagované rozdělení hry na dva displeje, kdy na televizi vidíte stíhačku nebo jiné vozidlo z třetí osoby, a na displeji Wii U Gamepadu celou scénu z kokpitu, není dle mého ideální. Přesnost střelby ve třetí osobě je katastrofální a naprosto nepoužitelná, proto jsem většinou při ní koukal na displej Wii U Gamepadu, ale tam zase nemáte přehled o okolí, takže mi kolikrát mizel život, protože jsem to dostával paprsky zezadu. Ve výsledku jsem neustále přeskakoval z tv na gamepad, z čehož po chvilce zákonitě bolí oči. Věřím, že na papíře "gimmick" vypadal dobře a originálně, ale ve výsledku tento systém ani trochu nefunguje. Člověk nemá čtyři oči, má jen dvě, a ty chce mít co nejdéle zdravé. Přesnost míření by mělo být lepší ze třetí osoby, navíc bych ocenil, pokud by si zaměřovač nedělal, co chce, a já ho nemusel neustále centrovat. Nejvíce se ale nedomyšlenost tohoto systému neprojevuje při ovládání Armwingu, ale jiných vozidel, kde ještě musíte naklánět kameru a vůbec ovládat celé vozidlo. Kamera neustále dělá, co chce, a tak jsem po většinu času tedy bojoval hlavně s ovládáním, než s protivníky na obrazovce. Jestli to byl cíl vývojářů, tak se jim to povedlo, ale pochybuji.

Všech jedenáct planet není problém proletět za nějaké tři až čtyři hodinky, což je prakticky standard na Star Fox sérii. Tento čas jde ovšem prodloužit opakovaným hraním hlavních kapitol, hledáním v nich skryté medaile a zvolením alternativních cest, které se docela dost liší a ukrývají i nové bosse a další novinky, případně hraní tréninkových misí. Pokud si tedy zvyknete na ovládání, je znovuhratelnost celkem slušná, i vzhledem k dalším režimům, které si odemknete po dohrání, ale i tak bych si dokázal představit za plnou cenu více planet a úrovní. Prodloužit hraní si můžete i hraním kooperativního režimu, v němž jeden hráč bude ovládat raketku, druhý pak usedne za kulomet a bude střílet vše, co uvidí na obrazovce.

Star Fox Guard - minirecenze
Společně se Star Fox Zero vychází i menší stahovatelný spin-off Star Fox Guard, což je jednoduše řečeno tower defense strategie, ale nebylo by to Nintendo, aby hru nepojalo po svém. Základem je vždy v bludišti ubránit speciální generátor před objevujícími se roboty, kteří se hrnou ze všech stran. Takto se to jednoduše řekne, vtip je v tom, že každé bludiště obsahuje 12 kamer vyzbrojených samopaly, mezi nimiž si pomocí Wii U Gamepadu přepínáte. Na začátku se přepínání a střelba může zdát trochu nepřehledná a krkolomná, ale jakmile si po několika kolech na ovládání a netradiční, ale velmi dobře zvládnuté herní mechanismy zvyknete, začne vás hra neskutečně bavit, že se od ní nebudete moci odtrhnout.

Jak pokračujete v hlavní kampani, odemykáte si nové zbraně pro likvidaci dotěrných robotů (levelovat můžete do 50. levelu). Ti se dělí do dvou skupin. Jedna má za úkol útočit na generátor a zničit vám ho, druhá zase dělá na bojišti bordel, ničí vám kamery a rozptyluje vás od ničení jejich důležitějších kolegů. Během hraní jsem byl překvapen, že existuje celá řada různých robotů z obou skupin, které se liší svými schopnostmi a hratelnost neustále oživují, navíc třešničkou jsou pak souboje s bossy. Neřekl bych, že jsou nějak nápadité nebo originální, ale do hry dobře zapadají a přinášejí vždy velké osvěžení mezi klasickými levely.

Ačkoliv hra nestojí moc, díky chytlavé hratelnosti a rozmanitým lokacím, není problém se u ní zabavit na několik hodin. Zábavu je navíc následně možné si prodloužit jednak plněním extra levelů se speciálními modifikátory a vlastnostmi, tak v online multiplayeru, v němž si můžete síly změřit s kamarády nebo náhodnými hráči z celého světa (jeden brání, jeden útočí). Během testování běžela multiplayerová část bez jakéhokoliv problému a většina her byla pěkně napínavých, zvláště když jsem narazil na lepší hráče z Japonska nebo US.

Vizuální stránka je u Star Fox Guard prakticky totožná jako u Star Fox Zero, s nímž sdílí i umělecký styl, takže tady nemůžete čekat nějakou pastvu pro oči, ale svoji úlohu jistě grafika zvládá dobře, navíc je vše krásně přehledné, o což jde především. Velmi dobrá je i plynulost, jen hudebnímu doprovodu jsem za několik hodin hraní na chuť nepřišel, stejně tak si myslím, že zvuky mohly být výraznější.

Star Fox Guard je překvapivě kvalitní tower defense strategie, která se dobře hraje, nabízí hromadu obsahu a zábavný multiplayer. Navíc stojí zlomek toho, co velké hry, a podle mého nabízí i lepší zábavu jak velký Star Fox Zero a udělil bych mu klidně pěknou osmičku.

Ačkoliv konzole Wii U nemá takový výkon jako konkurence, vzniklo na ní několik velmi pěkných a vizuálně povedených her, ostatně můžu zmínit třeba druhou Bayonettu, Super Mario 3D World a další. Star Fox Zero mezi ně ale určitě nepatří. Protože se vývojáři rozhodli generovat obraz prakticky dvakrát, jednou z pohledu ze třetí osoby a jednou na gamepadu z pohledu z kokpitu, a zachovat co nejlepší framerate (po většinu času 40-60fps), který i tak sem tam zaskřípe, utrpěla tímto značně vizuální kvalita. Celé prostředí je značně zjednodušené, textury jsou v nízkém rozlišení a nezaujmou ani nejrůznější low efekty. Star Fox Zero vypadá jako hra z éry druhého PlayStationu, kterou Nintendo plánovalo pro GameCube, ale následně na ni zapomnělo a nyní vytáhlo z šuplíku. Vizuálně tedy Star Fox Zero určitě neohromí, vypadá přinejlepším průměrně, a to i mezi hrami na Wii U. To hudební doprovod je na celkem slušné úrovni, fanoušci ocení nově nahrané ikonické skladby pro Star Fox sérii, ale i několik nových. Průměrné je pak ozvučení, ale docela se povedl dabing jednotlivých postav, které mezi sebou během hraní komunikují.

Star Fox Zero je docela obtížné hodnotit. Fanoušci budou mít alespoň na chvíli radost z nového setkání s oblíbenými hrdiny, a určitě odpustí poněkud zastaralejší hratelnost a třeba i problematičtější ovládání, které má k dokonalosti daleko. Nové hráče ale nemá Star Fox Zero čím zaujmout, protože jde prakticky jen o lehce nadprůměrnou střílečku, na kterou i fanoušci za pár týdnů zapomenou a už si na ni nikdy nevzpomenou.