Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Mario už má zřejmě plné zuby neustálého zachraňování Houbičkového království a nezbedné princezny Peach, na níž si už několik desítek let dělá zálusk zlý Bowser. Proto se rozhodl založit továrnu, v níž může svoji slávu zúročit tím, že bude vyrábět miniaturní hračky se svoji podobou. Ty slaví obrovský úspěch, a to dokonce takový, že se rychle vyprodá a opičák Donkey Kong odejde z obchodu s nepořízenou. Dostane ale nápad, že se vloupe přímo do fabriky, kde se hračky vyrábí, a pár jich ukradne. To nemůže Mario nechat jen tak být, a proto se rozhodně vydat se za velkým opičákem a ukradené hračky získat zpět. Od příběhu nelze čekat něco propracovaného a vůbec ne originálního. Na nějakém propracovaném příběhu hry s Mariem nikdy nestály, zaměřovaly se hlavně na hratelnost, od níž nechtěly odvádět pozornost hráče. Příběh ovšem v rámci hry Mario vs. Donkey Kong funguje dobře, navíc jde o slušné oživení, protože se Mario vydává řešit něco jiného než jen unesenou princeznu. Nehledě tedy na to, že vývojáři podpořili příběh několika pěknými CGI filmečky, na které se moc dobře dívá.

Mario vs. Donkey Kong není klasická plošinovka s Mariem, v níž byste proskákali úroveň a během toho podupali pár protivníků a překonali řadu záludných překážek, no a na konci skočili na stožár s vlajkou. V Mario vs. Donkey Kong se budete dostávat do uzavřenějších úrovní, které se většinou vejdou na jednu obrazovku, případně jsou jen o něco málo větší. Ty mají nápaditý a pěkný design, přičemž se skládají vždy ze dvou částí. V první musíte vždy najít klíč a dostat se ke dveřím. V druhé je pak nutné najít hračku Maria zabalenou do plastového kulatého obalu a zachránit ji ze spárů Donkey Konga. Zní to jednoduše? No, zase tak jednoduché to není, nebo tedy, jak se to vezme. Obtížnost ve hře Mario vs. Donkey Kong je nastavena tak, aby ji mohl hrát naprosto každý, ať už zkušenější hráč nebo mladší, který přišel z kina a chce si zahrát novou hru s Mariem. K obtížnosti se ale ještě dostanu.

Aby bylo možné splnit vždy tyto dva triviální úkoly, bude nutné překonat řadu záludných překážek a vyřešit spoustu důmyslně vymyšlených hádanek, během nichž musí Mario využít své pohybové schopnosti, třeba postavení se na ruce, aby odrážel padající balvany, případně vysoký skok nebo houpání se na hrazdě. I samotné prostředí je možné sem tam měnit různými spínači, po jejichž aktivaci se objeví nové plošinky, případně se budou točit jiným směrem. Dalo by se říci, že co úroveň, to dobře vymyšlený puzzle/hlavolam, nad nímž je nutné se zamyslet, jak funguje a jak ho následně zdolat.

Přemýšlet ale musíte rychle, protože na každou úroveň máte stanovený čas, během něhož ji musíte zvládnout, a to pouze na jeden život. Pokud zemřete přímo před koncem, opakujete celou úroveň znovu. Kolikrát se mi stalo, že jsem byl docela hnán časem, protože jsem dlouho přemýšlel, a pak jsem snadno udělal chybu. Sice se může zdát, že Mario vs. Donkey Kong je hodně jednoduchý, hlavně v prvních světech, ale záhy celkem přituhne a dá i slušně zabrat. Komu by obtížnost přišla moc těžká, je možné zvolit Casual obtížnost, která je v remaku novinkou. V ní se vám v levelech objeví záchytné body, takže hra značně usnadní postup, ale hlavně na tuto obtížnost zmizí časový limit. Na řešení překážek a hádanek tak máte najednou neomezený čas a nemusíte vůbec pospíchat. To je sama o sobe obrovská pomoc, které se vám dostane.

Hra Mario vs. Donkey Kong je rozdělena do osmi světů, přičemž každý má jako v klasických plošinovkách s Mariem či Donkey Kongem jiné téma, ale také originální pasti, hádanky či protivníky. V tomto je hra hodně rozmanitá a prakticky překvapuje a přináší něco nového až do samotného finále. Rozhodně tedy nehrozí, že by sklouzla do stereotypu a začala nudit. Pokud jste hráli původní verzi pro Game Boy Advance, určitě víte, že ta obsahovala pouze šest světů. Do remaku se rozhodli vývojáři přidat dva nové – Merry Mini-Land a Slippery Summit. Oba dva nové světy do konceptu krásně zapadají, a vlastně byste ani neřekli, že původně ve hře nebyly. Navíc se mi líbí, že vývojáři v nich přišli s novými hádankami a problémy, takže jen nekopírují to, co už ve hře bylo. Třeba v Slippery Summit je svět, jenž je pokryt sněhem a hlavně ledem, takže úrovně kloužou, čímž si můžete pomáhat, aby se skrčený Mario dostal do míst, kam by se v jiných světech nedostal.

Když vždy v každém světě proskáčete základních šest úrovní, dostanete dvě závěrečné. První je jakási variace na Lemmings, v níž musíte skupinku Mario hraček provést úrovní, sesbírat s ní písmena do slova Toy a dostat se k truhle, kterou následně Mario odnese. Jde o pěkné oživení a krásný doplněk ke klasickým úrovním. No a pak je tu souboj s bossem, jenž celý svět zakončuje. U plošinovek s Mariem jsem si v minulosti sem tam stěžoval na skutečnost, že souboje s bossy mi přišly odfláknuté a kolikrát se i dost opakovali. V Mario vs. Donkey Kong probíhají souboje s bossem pouze proti velkému opičákovi Donkey Kongovi, ale to mi vůbec nevadilo, protože každý je postaven na trochu odlišné mechanice, takže se neopakují a sami o sobě jsou solidní hádankou, kterou je nutné zdolat. Za souboje s bossem mohu vývojáře jen pochválit, užil jsem si je stejně jako zbytek hry, navíc jsou krásným pomrknutím na původní hru Donkey Kong z roku 1981, v níž oba hrdinové změřili poprvé své síly.

Všech osm světů jsem proskákal za zhruba šest hodin, což je pěkný čas, ale když doběhly titulky, zjistil jsem, že se mi odemkl režim Time Attack, takže jsem mohl všechny úrovně zopakovat na čas, ale také speciální těžké Expert úrovně, v nichž je nutné využít naprosto vše, co hra nabízí. Některé jsem měl odemknuté, takže jsem se hned pustil do jejich plnění, přičemž další se odemykají za získané hvězdy, které dostanete za kompletní vyčištění úrovní. Tedy jejich dokončení a sebráním všech dárečků. To ovšem není vše. Když se dostanete k titulkům, tak jste zhruba v polovině hry, protože se vám odemknou ještě další + (Plus) úrovně v dalších osmi světech. Nejde přitom jen o trochu jiné úrovně z první části, ale o kompletně nové, které se navíc hrají naprosto jinak. Cílem v nich není nejprve získat klíč a následně v druhé části doskákat k hračce Maria. V + úrovních musíte najít hračku Maria s klíčem, a tu následně doprovodit ke dveřím bez toho, aby spadla do pasti, případně ji zlikvidoval nějaký protivník. K plnění + úrovní je tak nutné přistupovat jinak, přičemž za sebe mohu říci, že se mi tato změna hodně líbila a i proto jsem si druhou půlku hodně užil, možná i více než první. Když si tak sečtete druhou část, Expert úrovně či Time Attack, dostanete za nějakých dvanáct stovek zábavu na hodně večerů.

A to jsem ještě nezmínil, že je možné hrát ve dvou v lokální kooperaci. Díky tomu je řešení hádanek daleko jednodušší, protože je na scéně druhá postava v podobě Toada, ale na druhou stranu se vývojáři tuto skutečnost snažili vybalancovat tím, že ponechali v kooperaci časový limit a další prvky klasické obtížnosti. Kooperace je nicméně fajn, a pokud máte doma mladšího sourozence, kamaráda nebo vlastní dítě, můžete dobrodružství Maria s ním sdílet, což je vždy fajn.

Nejvýraznější změnou v remaku Mario vs. Donkey Kong je bez debat vizuální zpracování. Vývojáři hru kompletně převlékli do moderního grafického kabátku se současnou stylizací, který hře krásně sedne. Prostředí úrovní je najednou krásně detailní s pěkným nasvícením a plné života. Nádherný je i model Maria, který se může pochlubit líbivými animacemi a plynulejším pohybem, a to samé mohu říci i na modely všech protivníků a dalších postav. Vlastně ani nevím, co bych mohl hře Mario vs. Donkey Kong po vizuální stránce vytknout. Pochválit mohu i technickou stránku, protože hra běží naprosto plynule, rychle se načítá a nevšiml jsem si žádných problémů. Jen snad soundtrack není tak výrazný, jako v jiných hrách s Mariem, a vlastně si z něj moc po dohrání nepamatuji. Chybí mu nějaká ikonická skladba, jako tomu je u jiných moderních her s Mariem, ať už jde o Super Mario Galaxy nebo Super Mario Odyssey.

Mario vs. Donkey Kong je i po dvaceti letech od svého vydání příjemnou a hlavně zábavnou puzzle plošinovkou, od níž je problém se odtrhnout. Ta se navíc v remaku dočkala několika příjemných novinek, ať už jde o casual obtížnost pro mladší hráče nebo dva originální světy, které ji krásně doplňují a dělají delší a rozmanitější, ale i nového líbivého grafického kabátku. Nintendo znovu ukázalo, že když se pustí do remasteru nebo remaku své oblíbené klasiky, věnuje mu velkou péči, aby potěšil nejen fanoušky originálu, ale také mohl oslovit zcela nové hráče.