Recenzovaná verze: PlayStation 5

Ještě, než si na tuto otázku postupně odpovíme, uděláme si malé okénko do minulosti. Je tomu více než 10 let, co se nám prvně představilo francouzské studio Don't Nod se svou tvorbou. Jeho prvotinou byl titul Remember Me, který na sebe dokázal upozornit solidní hratelností, ale hlavně fantastickým soundtrackem. Velký zlom pro studio nastal následně v roce 2015 s první epizodickou sérií Life is Strange, která nabídla emotivní a skvěle napsaný příběh o dospívající mladé dívce. Studio se díky ní dostalo do hledáčku hráčů po celém světě. Poté jsme se dočkali poměrně zajímavého upíří akční RPG hry Vampyr, ale následně nastalo bohužel slabší období, kdy se nepříliš pěla chvála na pokračování Life is Strange či slaboučké Twin Mirror. Nedávno se však reputace studia napravila skvělou hrou Jusant, no a nyní je tu Banishers: Ghosts of New Eden.

Už z ukázek před vydáním bylo cítit, že autoři chtějí zasáhnout co největší publikum a slibují velkolepou výpravu s důrazem na příběhové pojetí. Banishers vypráví děj dvou vymítačů duchů, kteří dorazí na americký kontinent v roce 1695. Konkrétně jde o milence Anteu Duarte a Reda mac Raitha. Oba nový případ vymítání zavede do oblasti New Eden v Severní Americe, kde řádí nadpřirozené síly. Jak se dá předpokládat a ostatně to potvrzují i trailery, tak Antea je poslána do posmrtného života a Red si dává za cíl ji přivést zpět, ať to stojí cokoliv.

Záchrana milované je hlavním hnacím motorem hlavního hrdiny. Tato myšlenka je velmi dobře zpracována tak, aby se na obrazovce stále mohl objevovat nejen Red, ale i Antea. Až na výjimky je všudypřítomná a interakce mezi postavami je přirozená, živá a hlavně skvělá. Antea tu totiž nehraje pouze druhé housle, ale dění během úkolů a aktivit komentuje a dochází i pravidelným dialogům a názorovým výměnám obou protagonistů. Každý z hrdinů má navíc dosti osobitý a ojedinělý charakter, což napomáhá příběhu, aby vás udržel u obrazovky až do samého konce. Poměrně často jsem si díky této parádní interakci vzpomněl na poslední dva díly God of War.

Příběh hodnotím nadmíru pozitivně. Jedinou výtku mám v samotném úvodu hry, kdy prvních 20 minut je spíše úmorných a plných vykecávání, ale poté se začíná děj rozjíždět a nabere poměrně solidní tempo. Ve hře je skvěle napsaný každý úkol. Nejen ty hlavní, ale i vedlejší. Neobjevují se zde typické aportovací úkoly bez většího záblesku inovace. Naopak budete překvapeni, že i vedlejší questy se vyznačují vysokou mírou interakce hlavních hrdinů mezi sebou, a hlavně téměř každý z těchto úkolů doplňuje celkový příběh nebo místní lore.

V samém začátku si toho ani nebudete všímat, ale záhy zjistíte, že téměř všechny úkoly se přímo nebo nepřímo týkají hlavní příběhové linie. V rámci hlavního děje navštívíte několik různých lokalit a komunit, než budete moci završit tuto náročnou cestu. Banishers vás překvapí i délkou. Samotný příběh s přibližně polovinou vedlejších úkolů jsem splnil zhruba za 25 hodin a hru jako celek jsem dokončil přibližně na 35 %. Důvodem tohoto mrzkého čísla jsou následné další aktivity a prozkoumání mapy, která je mnohem větší, než se na první dojem zdá.

Oblast New Eden je rozdělena na několik oblastí, přičemž v každé splníte hlavní sérii úkolů, vedlejší úkoly a pak se můžete vrhnout na další vedlejší aktivity. Ty většinou spočívají v tom, že musíte zdolat nějakou překážku, dostat se na konkrétní místo za použití vašich schopností nebo zlikvidovat ozvěny nepřátel.

Hodně mě překvapilo, kolik obsahu do hry autoři dokázali narvat. Pokud patříte mezi hráče, kteří než se vydají do jiných krajů, musí dokončit vše okolo, mohu jen dodat, máte se na co těšit. Má to pouze jeden háček, některé aktivity objevíte, ale můžete je splnit až později, jelikož vaši hrdinové na to nejsou na začátku připraveni. Občas tedy narazíte na trhlinu, která vede do jakési astrální dimenze duchů, a vy musíte porazit místní zlo. Jindy zase budete čelit hordě nepřátel, jež se budete snažit poslat definitivně do věčných lovišť. Vybraná místa pak obsahují menší bosse a jindy narazíte na truhly plné materiálů, speciální svatyně k získání atributů a nechybí ani speciální čarodějné truhly. Ty pak vyžadují nalezení tří voodoo panenek a provedení rituálu k jejich otevření.

Autorům se povedl velmi dobrý mix aktivit. Kupříkladu hledáte způsob, jak prorazit zeď do jednoho z domů. Jenže zeď je chráněna magickými kořeny. Ty dokáže zlikvidovat pouze Antea. Ta je však blokována, neboť vesničané někde ukryli talisman proti duchům. Red jej tak nejdříve musí zlikvidovat, poté může Antea zaútočit na srdce těchto kořenů a Red musí v omezeném čase zlikvidovat několik úponů na konkrétních místech. Poté dojde k prolomení zdi, nalezení důkazů a stopování cíle. Cestou dojde ke dvěma bitvám a na konci musíte promluvit s duchem a učinit rozhodnutí. Hra tak nabízí během putování i poměrně zábavné hádanky, což ozvláštňuje jinak klasické chození a boje po oblastech.

Nyní se mrkněme na to, jak se vlastně nové Banishers hraje. Titul je akční hrou z pohledu třetí osoby s otevřeným světem, kde cestujete za pomoci ohnišť a plníte výše popsané úkoly a aktivity. Nechybí ani boje s nepřáteli, velkou roli zde hraje vyšetřování, rozhovory a využívání rituálů. Tím, že s Redem cestuje i Antea ve své duchovní formě, lze využít i kouzel a dalších speciálních schopností.

Autorům upřímně děkuji za to, že i když toho hra nabízí poměrně hodně, tak rituály nejsou například nic složitého. Vždy, když narazíte na místo nebo událost, která vyžaduje využití rituálu, tak jen stačí zvolit ten správný. Red má na výběr využít rituál pro to, aby prošel trhlinou do astrálního světa, vyvolal ozvěnu z doby minulé, násilně vyvolal ducha, otevřel čarodějnou truhlu atd. Sice je pravdou, že se animace rituálů časem okouká, ale líbí se mi vlastní identita, kterou si tím Banishers postupně utváří.

Red má v základu k dispozici svou šavli, louč a nechybí ani palná zbraň v podobě pušky. Postupně svou výbavu, včetně některých amuletů nebo lahviček se zdravím, můžete vylepšovat. K tomu je zapotřebí dostatek materiálů. Ty najdete všude po světě, ale časem hra bude vyžadovat pokročilejší materiály, abyste mohli danou věc vylepšit na maximální sedmou úroveň, takže zde prakticky vývojáři okopírovali to, co známe z jiných akčních RPG her. A vlastně proti tomu nic nemám, když tento systém funguje.

Kromě výbavy lze vylepšovat i schopnosti hlavních hrdinů. Ty jsou rozděleny do 5 různých stromů dovedností a body k nim získáváte za neustále se zvyšující level a poté za splnění určitých výzev či úkolů. Vždy si tak zvolíte aktivní schopnost a k ní si vyberete 2 ze 4 pasivních, které jsou v daném stromu dovedností dostupné. Postupně se tak v boji stáváte mnohem silnějšími a dokážete využít i dalších možností při průzkumu mapy.

Boj je poměrně dobře nadesignován a snadno uchopitelný. Red může využít svou šavli k likvidaci nepřátel nebo využít pušku k výstřelům na dálku. Samozřejmě tu může vzniknout určitá polemika nad tím, jak je možné, že může střílet a sekat do duchů, ale hra to v tomto ohledu umožňuje. Souboje jsou fajn a dynamické, jen jsem měl dojem, že při větším počtu nepřátel jsou občas mírně nepřehledné. Postupem času můžete využít i speciálních schopností, kdy například z pušky můžete jednou za čas vyslat výstřel s velkou průrazností a silou. To by také nebyla Antea, aby se do boje nepřidala. Sama totiž disponuje například možností nepřítele zamrazit, vyslat silný výboj energie nebo se proti němu doslova vyřítit. Poté může ještě využít vlastních pěstí pro boj zblízka. Pochopitelně občas dochází ke střetům, kde je ideální schopnosti obou aktérů kombinovat a využít slabostí protivníků. Soubojový systém je tedy dostatečně rozmanitý, aby neomrzel ani po několika desítkách hodin hraní.

Co mě trochu zklamalo, jsou bohužel samotní protivníci, kterým budete čelit. Hra vám nabídne poměrně velké množství střetů, což je logické, když jde o akční adventuru, ale neustále opakuje dokola jen několik málo typů nepřátel. V základu narazíte na dva typy běžných duchů, poté jsou tu silnější nepřátelé, které mohou tyto základní typy posednout. V praxi se tak proti vám postaví dávno zesnulé tělo z masa a…, pardon pouze z kostí. Dalšími typy jsou jakési bludičky, vlci a poté poměrně velcí duchové, s nimiž je třeba se obrnit trpělivostí. V tomto ohledu si myslím, že se dalo z potenciálních nepřátel takzvaně vykřesat mnohem více.

Co však musím ocenit na druhé straně, to jsou střety s bossy. Ti jsou nejen designem velmi skvěle provedení, ale dobře využívají mechanik, které hra nabízí, a tak musíte hledat způsoby, jak se s nimi vypořádat. Minimálně 2 bossfighty jsou poměrně dobře zapamatovatelné a jediné zklamání v rámci těchto hlavních klání přichází se závěrečným soubojem, kde autoři rezignovali překvapivě na jakoukoliv originalitu, a bojujete jen klasickým způsobem. Připravte se také na to, že souboje v Banishers nejsou pro žádná ořezávátka a obtížnost hry je na normální úroveň poměrně vysoká. Nastavení obtížnosti lze ale upravit i pro ty, kteří si chtějí čistě jen projít příběh.

V Banishers se připravte na to, že je třeba dobře poslouchat, číst různé dokumenty a reagovat na jiné postavy. Jak jsem už zmiňoval, chválím autory za to, jak dobře je příběh napsaný a vedlejší úkoly nezůstávají pozadu. Každá z postav, kterou potkáte, tak má v příběhu určitou roli a má vlastní problémy, motivace, tužby nebo prohřešky. Mnohdy ale budete překvapeni, jak moc je hra vlastně ukecaná. S tím se pojí i pokročilejší znalost angličtiny, protože jinak si hru opravdu tolik neužijete a zrovna u Banishers je obrovská škoda, že chybí česká lokalizace.

Zcela záměrně jsem jednu z herních mechanik dosud nezmínil, a to je možnost volby. Perfektní interakce a vztah mezi oběma hlavními postavami se totiž v průběhu hry nadále vyvíjí dle toho, jak se v průběhu děje rozhodujete. Na konci každého případu, který spolu Red a Antea vyřeší, totiž dochází k rozhodnutí. Red má na výběr, zda zatočí s duchem/přízrakem, a to násilně nebo jej pošle na klidný odpočinek, nebo naopak obětuje občana, který je do případu zamotán.

Red totiž bojuje s otázkou, zda svou milovanou Anteu opravdu chce přivést zpět za pomoci temného rituálu nebo se s ní navždy rozloučit tím, že ji nechá nadobro odejít, poté, co bude místní zlo poraženo. Rozhodnutí tak bude na vašich bedrech. Obětujete raději ve velkém místní občany, abyste Anteu nakonec mohli zachránit, nebo se raději vydáte mírnější cestou a nakonec jí nabídnete věčný odpočinek. To bude pouze na vás, ale je skvělé, že hra na to v průběhu času reaguje a mnohdy dochází k ostřejším výměnám názorů mezi oběma protagonisty. Zejména po dokončení případů si spolu u ohně rekapitulují poslední události.

Hra Banishers má doslova nádherně provedenou mapu a jednotlivé lokace. Nejprve zavítáte do městečka New Eden, k němuž opětovně získáte přístup až na konci samotné hry. Poté prozkoumáte nejrůznější skaliska, pláže, pláně, lesy, farmy, další městečka, doly, jeskyně a dokonce i zasněžené hory. Ve hře je zjevná snaha o to hráče zaujmout různorodým prostředím, což se autorům velmi dobře daří. Lokace jsou perfektně navržené, najdete v nich mnoho zákoutí i různých výškových úrovní, díky čemuž je občas záhadou, jak se na dané místo vůbec dostat, ale v Banishers je opravdu radost vše objevovat. Velkým plusem a překvapením je, že téměř každou stavbu ve hře můžete navštívit a prozkoumat.

Grafická stránka hry se prezentuje velmi dobře, ale realita je mírně odlišná. Banishers vypadá v chodu pěkně, ale neočekávejte grafické hody na úrovni God of War: Ragnarok. Proti animacím nelze říct ani popel, ale během gameplaye narazíte na některé ošklivější textury nebo se přistihnete, že občas budete s pozdvihnutým obočím koukat na některé nepříliš pěkné skály či stromy. Trochu kontrastní jsou i postavy, neboť oba protagonisté jsou velmi detailní, zatímco zbytek NPCček vypadá spíše průměrně. Na Banishers je trochu znát, že rozpočet byl zřejmě o něco nižší, než u klasické AAA produkce. Hratelnost to však nijak neovlivňuje a hra umí překvapit i parádními scénami.

Hra Banishers: Ghosts of New Eden nabízí dva grafické režimy. Jak už to bývá, tak je to režim kvality a výkonu. Osobně začínám vždy v režimu kvality a poté přepínám na výkon. U Banishers jsem ale žádný výrazný rozdíl nezaznamenal, a tak po první půlhodině bylo přepnuto na režim výkonu a po celou dobu to tak zůstalo. Hudba je však ve hře naprosto perfektní. Hudební doprovod skvěle reflektuje dění na obrazovce a dokáže zahrát velmi přesvědčivě v příběhových situacích, kdy je pozornost hráče nejvyšší, což dokonale vykonstruuje atmosféru.

Jelikož jsme hru Banishers: Ghosts of New Eden v redakci obdrželi s výrazným předstihem, tak je třeba zmínit, že měla určité chyby, které se už částečně podařilo opravit s aktuálním patchem. Po dobu testování mi hra ani jednou nespadla, veškeré úkoly a aktivity bylo možné dokončit a objevovaly se spíše výjimečné zádrhely. Pokud jsem přes mapu běžely příliš rychle, tak se hra místy mírně zasekla. Občas se u ohňů odmítala ukázat mapa rychlého cestování a místy se objevovaly grafické artefakty. Nešlo však o nic zásadního. Pouze u jednoho úkolu jsem narazil na raritu, kdy mě hra naváděla k tomu, abych vstoupil do domu. Jenže záměr autorů byl, že se tam mám dostat přes střechu, ale mě se podařilo vstoupit jinudy. Hra tuto skutečnost odmítla reflektovat a tehdy jsem na dlouhé minuty zůstal trčet před domem a marně si lámal hlavu nad tím jak dál. Stačilo tak pouze využít správného vstupu.

Před finálním verdiktem si dovolím zmínit ještě jedno mínus, které hra má. Ke konci příběhu vás hra informuje, že se nacházíte v bodě bez návratu. A zde důrazně doporučuji si udělat napevno manuální save. Hru lze uložit vyjma střetů a výjimečných situací téměř všude, takže zde si udělejte zálohu, neboť po dohrání příběhu se nelze vrátit k dodatečným aktivitám a úkolům. Tohle od autorů příliš nechápu a ve hře nenajdete ani New Game+. Předpokládám tedy, že tento neduh bude v budoucnu nějak dořešen.

Banishers: Ghosts of New Eden je velice sympatický pokus a upřímně jsem rád, že studio Don't Nod se našlo i v něčem novém a takzvaně za každou cenu dále nedojí značku Life is Strange. Fanoušci posledních dílů God of War budou doslova nadšení, protože hra přebírá ty nejlepší herní prvky a mechaniky, ale zároveň stojí pevně na vlastních nohách a drží si svou identitu. Jediné, co může některým vadit, je to, že po dohrání se dostaví poněkud repetitivní hratelnost, případně že nejde po dohrání pokračovat dál v prozkoumávání světa nebo trochu nedotažená vizuální stránka. Jinak je to ale velice příjemné překvapení už zkraje roku a věřím, že se budete dobře bavit, tak jako já. Tak vyrazte vymítat. Vůbec bych se nezlobil, pokud by se Banishers: Ghosts of New Eden dočkal v budoucnu nějakého pokračování.