Příběh samotné hry začíná už v roce 1950, když Sovětský svaz na jednom ostrově rozjíždí tajný projekt Katorga-12. Na onom ostrově se nachází prvek E-99, který je zdrojem obrovské síly a slouží i jako stavební kámen pro spoustu dalších prvků a technologií. Získání tohoto prvku je velmi složitá záležitost, a pokud by se něco pokazilo, mělo by to pochopitelně fatální následky. Jak už to ale tak ve hrách bývá, opravdu se něco zvrtne a časoprostor na ostrově je nenávratně narušen. Jako vedlejší efekt má havárie na svědomí i životy všech lidí, kteří se na ostrově nacházeli. O několik desítek let je na ostrov vypraveno komando, včele s vámi, jakožto elitním vojákem. Opravdu nečekaně je váš vrtulník sundán k zemi a vy se jako na potvoru zachráníte. Pokud byste si mysleli, že jste z nejhoršího venku, tak to byste se hodně spletli. To pravé peklo totiž na ostrově teprve začne.

Už první krůčky po ostrově dávají tušit, že vývojáři hrají na hodně hutnou atmosféru, která je jakýmsi mixem her Metro 2033, Silent Hill a hlavně Bioshocku. Zvláště s třetím jmenovaným titulem má Singularity hodně společného. Nyní nemyslíme jen použitý engine, díky čemuž si jsou obě hry podobné jako vejce vejci, ale i samotným konceptem. Také havarujete a ocitnete se v neznámém prostředí, kde se to jen hemží vzpomínkami na časy dávno minulé, čemuž napomáhají jako v Bioshocku nahrávky, které si můžete během hry pouštět. Samotná hra vás poté bude i teleportovat do minulosti, takže se hodně krát ocitnete i jako účastník oné hrozné katastrofy. Hodně působivý je už začátek, kdy uvidíte prchat všudypřítomné lidi před výbuchy a plameny, které je brzy nadobro dostihnou. Kromě těchto pasáží vývojáři do hry zakomponovali i nějaké ty čistě hororové prvky. Nejednou se nám stalo, že jsme se plížili chodbou, na jejímž konci následoval opravdu obrovský šok, po kterém ovladač od PS3 letěl vzduchem. Atmosféra samotné hry by se tak dala krájet, a pokud bychom měli mluvit za sebe, Raven Software nám naservíroval určitě jednu z nejvíce atmosférických akčních her posledních měsíců.

Během vaší cesty po ostrově vám většinou budou dělat společnost příslušníci ruských sil. Tito těžce ozbrojení vojáci představují hodně velké nebezpečí, protože nabíhají v hojných počtech a ani slovo taktická likvidace jim rozhodně není cizí. Kromě vojáků vám budou dělat společnost i všelijaký mutanti. Aby mutantů nebylo málo, během hry si zabojujete i proti bossům, kteří jsou většinou větší jak vy a jejich likvidace je vždy otázka na několik minut, během kterých vás čeká opravdu strhující akční zážitek. Určitě se nyní ptáte, jak na všechny ty nepřátele. Během hry vám projde pařátama spousta zbraní. Od klasického revolveru, samopalu a brokovnice, až po těžké kulomety, raketomety a minomety. Spíše vás tak čekají klasické kousky, které jste viděli v mnohých hrách dávno před Singularity. Co je ale nutné zmínit, všechny zbraně můžete jako v Bioshocku vylepšovat a zvětšovat jim nejen zásobník, ale i sílu a rychlost nabíjení. Pokud nebudete chtít mít v pozdějších fázích hry problémy, je nabíjení životně důležité.

To nejlepší na samotné hře je pak rukavice pojmenovaná jako Time Machine Device. Ta vám propůjčí opravdu spoustu schopností, díky nimž budete moci likvidovat v rychlosti nejen nepřátele (efektivně z nich uděláte kostru), ale i řešit logické problémy. Vezměte si třeba situaci, kdy máte před sebou rozbořené schodiště. S TMD žádný problém. V mžiku schodiště opravíte do původního stavu. Jako další příklad můžeme uvést polootevřené dveře. Abyste je otevřeli, stačí vzít rozpadlou bednu, strčit ji do dveří a poté ji opravit. Jak se bedna opraví, rozevře i více dveře, kterými poté proklouznete ven. Během hry si budete samotnou rukavici dále vylepšovat, přičemž se z ní stane na konci hry opravdu kompaktní nástroj, bez kterého byste se nehnuli ani na krok. Samozřejmě vám zde nebudeme vypisovat vše, co rukavice umí, abychom vás nepřipravili o nejedno překvapení. Time Machine Device přes to všechno jednu chybu má. Ta ale souvisí i se samotnou hrou. Tou chybou je samotná krátkost hry. Když už máte TMD vylepšenou na maximum a mohly by začít opravdu nevídané hrátky, přijde konec. Jak ale napovídá, s TMD jsme se možná nesetkali naposled. Vše ale záleží na úspěchu hry u hráčů.

Singularity běží na Unreal 3 enginu a trošinku začínáme mít pocit, že hry na tomto enginu vypadají vždy naprosto stejně. Pokud bychom totiž na jedné televizi zapnuli Bioshock a na druhé Singularity, asi byste jen těžko odlišovali, o jakou že jde hru. Bohužel také musíme konstatovat, že samotný engine má pravděpodobně to nejlepší za sebou, takže grafika dneska působí už tak nějak průměrně a určitě se nejedná o top, jako před lety. Co naštěstí zastaralost samotného enginu zachraňuje, je ona stylizace polomrtvého ostrova, která se vývojářům povedla na jedničku. Za zmínku stojí i celkem povedená umělá inteligence samotných nepřátel, kteří se kryjí a nenabíhají vám pod hlaveň, jako ve většině jiných her. Vypíchnout musíme i velmi povedený hudební doprovod a zvuky, které pomáhají samotné atmosféře, přičemž se někdy díky nim budete cítit opravdu jak honěná myš několika kočkami. Pochválit musíme i velmi povedený dabing.

Raven Software po trošinku méně povedeném Wolfensteinovi se s pomocí Singularity opět dostal na úplný vrchol akčních her. Přines nám totiž naprosto skvělou atmosférickou akční hru, kterou si bude užívat každý milovník tohoto žánru. Kupodivu nemáme ke hře příliš mnoho výtek. Jednu bychom ale zmínili. Tou největší výtkou je samotná délka hry, která nám zamezuje dát hře o stupínek vyšší obtížnost. Za nějakých pět hodin hraní bude po všem a vám tak zůstane už jen multiplayer nebo opakované hraní. Rovněž ani s originalitou to vývojáři nepřehnali.