Monopol GH byl narušen pány ze studia Harmonix (jaká to ironie, protože tihle chlapíci stáli za vývojem prvních dílů GH), kteří šli zase o kousek dál a k původní kytaře přidali ještě bubny a mikrofon, a kapela tak tedy byla kompletní. Takto vznikla nová série Rock Band (RB). Následně jsme mohli číst zprávy o tom, kolik obě série vydělávají a hlavně nevěřícně kroutit hlavami nad tím, kolik nových her těchto značek vychází. Ale o tom později.

…Imagine…

Rock Band 3 si dal za cíl přinést opravdu nějakou zásadní inovaci a to se podařilo. Nicméně je to spíše Pyrrhovo vítězství, protože dané změny jsou sice úchvatné, ale 90 % hráčů si je neužije, pokud ovšem nejsou opravdoví hudební fajnšmekři a navíc s pěkně naditou peněženkou. Představte si, že hraním RB3 se opravdu naučíte hrát na kytaru či bubny, k dosavadním nástrojům přidáte jeden nový a i po desítkách hodin hraní bude před Vámi spousta nesplněného.

…Been caught stealing…

Začněme počtem členů naší nové kapely. Ke standardním čtyřem si nyní můžete tři další. Jak už jsme měli možnost vyzkoušet v RB: Beatles, mimo hlavního zpěváka se můžou ještě zapojit další dva na boční vokály, což zvládají i kytaristé či bubeník pokud dokoupíte stojany na mikrofon. Absolutní novinkou je pak angažování klávesám. Ano, Harmonix nám dodal nový nástroj v podobě malých šikovných kláves, které si o zařazení přímo říkaly, protože de facto nejlépe vyhovují základnímu konceptu hry – tedy mačkáním knoflíků či kláves v pravý okamžik. Na jedné straně obrovská radost z nového nástroje a možnosti vytvořit kapelu o sedmi členech (což nebezpečně připomíná Kelly Family), na druhé fakt, že klávesy jsou celkem drahé a v naší zemičce navíc velice těžce sehnatelné. Přiznávám, že sám mám pouze původní hudební set a po klávesách jen pošilhávám, ale zahraniční zdroje udávají, že hratelnost tohoto nástroje je na excelentní úrovni a některé songy z playlistu jsou stavěny vyloženě pro klávesáky.

Když jsem zmínil možnost naučit se opravdovému hraní na hudební nástroj, nebyl jsem daleko od pravdy. RB 3 nabízí tzv. Pro mód, který věrně simuluje reálné drnkání. Mimo už zažitých 5 tlačítek máte k dispozici takřka ty samé možnosti jako na klasické elektrické kytaře, včetně toho, že hra Vám ukazuje, jaký akord právě hrajete. Jakožto kytarista samouk jsem při čtení prvotních novinek slintal blahem a těšil se, jak mi hra přinese další výzvy. A je to tak, ale podmínkou je přenést se přes fakt, že k takovéto možnosti se dostanete pouze zakoupením tzv. Pro nástrojů. Pokud jsem zmínil vysokou cenu kláves, zde už musím říct, že cena kytary převyšuje cenu samotné konzole. Pokud se nepletu tak její pořizovací cena je okolo 6000 korun, což je více než dáte za nějakou běžnou kytaru v music shopu. Otázkou pak je, zdali není vhodnější koupit tu skutečnou. Toto dělá z RB3 dvojsečnou zbraň – na jedné straně vskutku revoluční novinky, jejichž plné využití ze hry dělá nekonečný herní zážitek (doslova), ale pro většinu z nás nabízí jen okleštěnou variantu, což neznamená, že si hru neužijete. Můžu s klidným srdcem říct, že i po cca 15 hodinách jsem stále jen v začátcích.

Pro lovce archů (trofejí) nabízí hra solidní porci tvrdé práce a člověku s platinou se rád hluboce ukloním. Mimo to se přímo ve hře nabízí několik stovek úkolů, jejichž splnění Vás oceňuje dalšími fanoušky, takže stále je o co hrát. Každý další song Vás posunuje někam dál a motivace k hraní je tedy velká. Režim kariéry je protkán mnoha playlisty, které jsou často tématicky laděné podle žánrů, doby vydání apod. Mimo klasické hodnocení jednou až pěti hvězdičkami, dostanete i listy, podle úspěšnosti v konkrétním úkolu u playlistu (např. hrát dlouhé série bez chyby, spustit co nejvíc overdrivů apod.). Hratelnost je opravdu na vysoké úrovni a hru si můžete zahrát klidně v partě celý večírek, ale i sám jen song či dva na relax. Nemluvím tu ani o online možnostech, protože zde se jedná už o velkou závislost srovnatelnou s hraním takového Modern Warfare. Založit kapelu s kýmkoli z celého světa, svádět souboje v těch nejgigantičtějších vystoupeních a samozřejmě bezchybná podpora online tabulek a žebříčků.

Grafika je u daného žánru věcí nedůležitou, která spíše zlepšuje pocit z hraní. Už u úvodního intra za zvuku Doorsů je vidět, že i ve vizualizaci hra prošla renesancí a to výraznou. Oceníte to jak při samotném herním poli, kdy jsou symboly zase o něco pestřejší, ale především při výrobě Vašeho charakteru, kde jsou možnosti vskutku nepřeberné, ale také pro přihlížející fanoušky je to lepší prožitek než sledování hranatých figurek jako tomu bylo u prvního dílu.

…Everybody wants to rule the Word…

A dostáváme se k tomu asi nejdůležitějšímu – hudebnímu výběru. Jak známo, každý máme jiný vkus, takže tento komentář berte jako můj subjektivní dojem a svůj názor si jistě uděláte sami při brouzdání playlistem. Evidentní je fakt zapojit kapely, které využívají klávesy. Máme tak možnost zahrát si Break on Through od Doorsů, Bohemian Rapsody od Queenů a nebo legendární Imagine Johna Lennona. Fanoušci hudby let minulých zaplesají nad Hendrixem, Jamesem Brownem a nebo fenomenálním Freebirdem od Lynyrd Skynyrd. Tvrďáci zase zahrají Slipknoty, Rammsteiny či Stone Temple Pilots. Něco se najde i pro „popíkáře“. Soundtrack, který čítá 83 písniček, je koncipován tak, aby vyšel vstříc takřka každému. Celková kvalita je lehce nadprůměrná řekl bych. Důležitým faktem je však podpora DLC balíčků. Série RB má nejlepší podporu DLC ze všech existujících her, což pochopíte, když si spočítáte počet možných songů ke stažení. Číslo přesahující 2000 jistě vezme dech každému. Pokud neváháte zainventovat, můžete si stáhnout takřka jakýkoli žánr a myslím, že většina nejpopulárnějších kapel současnosti i minulosti je zde zastoupena (jsou samozřejmě výjimky typu U2 či Led Zeppelin). Právě podporou DLC balíčků válcuje RB konkurenci kytarových hrdinů.

…Before I Forget…

Krátké zamyšlení a zhodnocení na závěr. RB 3 je výbornou hrou, které osmička sluší. Pokud vlastníte kompletní set nástrojů, tak jistě neváhejte a přidejte si další bodík. Pokud jste opravdoví fanoušci hudby, můžeme se blížit i absolutnímu hodnocení. Velkým otazníkem jsou však další kroky hudebních sérií. Ačkoli hráči i novináři hodnotí hry víc než dobře, prodeje nejsou takové, jako byly dřív a co si budeme nalhávat, jsou to prodeje, které určují životnost sérií. Chápu to jako dopad toho, že trh je již přesycený. Vezměte si v potaz, že za poslední tři roky vyšlo šest RB her (sedmá na PSP) a tuším, že osm GH titulů. Fanoušek už začíná být unavený a odmítá kupovat další tituly i vzhledem k faktu, že většina z nich nabízí kopec dlouhé zábavy. Nepomohl tak ani fakt, že RB nám přinesl největší herní celebrity všech dob (jj, ty čtyři kluky z Liverpoolu). Takže co dál? Vydávat maximálně jednu hru ročně a soustředit se dále na tématické díly (Beatles, Metallica, Van Halen apod)? Anebo se definitivně zaměřit na digitální distribuci skrz online? Uvidíme, co bude dál, ale do té doby neváhejte a užívejte pravděpodobně nejkvalitnější hudební hru na našem trhu.