Vývojáři od začátku tvrdí, že Burning Skies nemá rozvíjet příběh trilogie, jen ho doplnit o několik dalších událostí, které se udály souběžně. Proto se nyní chopíte Toma Rileyho, který není žádným hrdinou, ale hasičem. Samozřejmě ani on si nemůže nevšimnout útoku, jaký na naši modrou planetu udělala Chiméra. Proto se hned na začátku chopí sekyry, která ho bude na cestě doprovázet až do konce, ale také dalších zbraní, aby si to s mimozemským neřádem vyříkal z očí do očí. Vše se zamotá záhy, kdy navíc bude muset najít svoji ženu a dceru, takže jeho boj bude i hodně osobní. Jinak je celý příběh lineární a prakticky až na jeden menší šok na konci v ničem nepřekvapí. Spíše je i hodně předvídatelný. Protože se jedná jen o takovou menší epizodu, herní doba není zrovna dlouhá. Na první dohrání jsem Burning Skies pokořil za nějaké čtyři hodiny. Když budete mít chuť hru rozehrát znovu, můžete využít funkci New Game+, kde máte odemčené všechny zbraně. Znovuhratelnost je ale poměrně malá, protože platinovou trofej není problém získat během prvního dohrání.

Pokud jste hráli některý předchozí díl na Playstationu 3, po stránce hratelnosti vás Burning Skies v ničem nepřekvapí. Jedná se o naprosto standardní střílečku, v níž jdete pevně vytyčenou cestou a střílíte vše, co se pohne. Naštěstí boj s mimozemským neřádem je pořád velmi zábavný, i kvůli povedenému level designu a hlavně velkému a originálnímu arzenálu zbraní. Čeká na vás klasický americký i mimozemský samopal Bullseye, tak třeba raketomet či brokovnice. Všechny zbraně si navíc můžete během hry vylepšovat skrze upgrady, které nacházíte různě skryté po levelech, takže je určitě dobře, když vše prozkoumáte. V pozdějších částech se budou upgrady na zástupy nepřátel hodit. Během hraní potkáte staré známé Chiméří pěšáky a několik jejich silnějších kolegů. Vítaným oživením jsou bossové na konci každé kapitoly, do kterých vystřílíte všechny zbylé náboje.

Střílečka na kapesní konzoli byla doposud pro vývojáře oříškem, protože tu nebylo zařízení, které by mělo dvě analogové páčky. Ty pochopitelně Playstation Vita má a díky nim se hraje Burning Skies výborně. Sice několik ovládacích prvků chybí, ale i s tímto se vývojáři popasovali velmi dobře. Pokud třeba budete chtít běžet, stačí jen držet šipku dolů, a druhým analogem udávat směr. Vývojáři navíc přidali i ovládání skrze dotykovou plochu. Na pravé straně displeje máte několik ikonek, jako je boj se sekyrou, případně házení granátů. Na příslušný granát vždy stačí jen sáhnout a přetáhnout směrem, kam si ho přejete hodit. Také dotykovým ovládáním spouštíte druhý režim každé zbraně. Třeba když držíte v ruce Bullseye, tak dotykem si vždy označíte nepřítele, na kterého poté můžete střílet z krytu. Ovládání skrze dotykový displej je intuitivní, rychlé a po pár minutách vám nebude činit žádný problém. Ovládání se u Resistance: Burning Skies jednoduše povedlo a jen těžko mu něco vyčítat.

To nejhorší jsem si nechal až na teď, a tím je umělá inteligence, ať už nepřátel, tak vašich spojenců na bojišti. U nepřátel se dá ještě horší umělá inteligence tolerovat, i tak vám kolikrát pořádně zavaří a budete některé pasáže dělat i na normal na několikátý pokus. To umělá inteligence spojenců je někdy opravdu zvláštní a doslova praští do očí. Vezmu třeba situaci, kdy voják na bojišti stojí na betonovém mostě, a pod ním je nepřítel. Normálně by samozřejmě běžel pod most a nepřítele zlikvidoval, ale zde tomu tak není. Voják z ničeho nic začne pálit do betonu pod sebou. Asi doufá, že ho zázrakem prostřelí a nepřítele dostane. Na pomoc ostatních postav na bojišti tak můžete rovnou zapomenout, navíc ve stísněných prostorách se vám neustále pletou pod nohy. Umělá inteligence se vážně nepovedla a je největší kaňkou na této jinak povedené akční hře.

Každý díl Resistance přinesl i povedenou hru více hráčů a Burning Skies v tomhle není výjimkou. Multiplayer můžete hrát až v osmi hráčích skrze Wifi. Po spuštění, vyžaduje zadání PSN passu, si můžete vybrat tři různé herní režimy, které si zahrajete spíše na menších mapách. Deathmatch a Team Deathmatch asi nemá cenu rozepisovat, protože tyto režimy zná naprosto každý. Za zmínku proto stojí jen ten třetí, který se jmenuje survival. Jde o týmový režim, v němž šest hráčů začíná v roli vojáků, zatímco dva jako Chiméry. Když jste jako voják zabiti, objevíte se na druhé straně, přičemž vyhrává ten, kdo zůstane v lidské podobě jako poslední. Několik her jsem si dal, režim je určitě zajímavý, ale na delší hraní bych to neviděl. I vzhledem ke svému vysokému tempu a rychlosti dohrání jednotlivých kol. Multiplayer je zde jen takovým doplňkem, který na několik minut zabaví, když se zrovna nudíte.

Z nějakého neznámého důvodu vývojáři neumožnili, aby šlo u Resistance: Burning Skies típat obrázky, takže se musíte spokojit s těmi oficiálními, které ovšem plně prezentují, jak hra vypadá. Dokonce bych řekl, že v pohybu vypadá ještě lépe. Budete obdivovat nejen pěkné prostředí, ale i výborné efekty a nasvícení. Burning Skies je jednoduše nejhezčí akční hrou na kapesním zařízení, navíc framerate je po celou dobu stabilní a poklesy zde neexistují. To je docela překvapením, protože v minulém roce při prezentaci jsem si poklesů všímal. Stejně dobře je na tom hudební doprovod, jen ty zvuky jsou méně výrazné. Co se týče dabingu, tak ten ne určitě kvalitní, ale na úplnou špičku nemá.

Resistance: Burning Skies je zábavnou a hlavně krásnou akční hrou, která nemá na kapesních konzolích konkurenci. Pokud tak máte doma konzoli Playstation Vita, jedná se o dobrou investici, a to nejen díky povedenému singleplayeru, ale také multiplayeru, který dokáže rovněž dobře zabavit. Jen škoda té umělé inteligence a krátké hlavní kampaně. Nebýt těchto dvou neduhů, které šly určitě eliminovat, mohl jsem udělit vyšší známku. Takhle si musí Resistance: Burning Skies vystačit se sedmičkou, ale ta není vůbec špatná.