Testovaná verze: Playstation 3

Když byla hra oznámena, zaujalo také zasazení do Paříže roku 2084, tedy Paříže, město se v tu dobu jmenuje Neo-Paris a už na první pohled se hodně změnilo, vlastně je jako po apokalypse, a zbytky spíše než současnosti připomínají futuristické ulice z posledního Deus Exu a dalších podobných her, třeba Half-life 2. Že není zrovna dobrá doba, se ukazuje hned na začátku. Za vše hlavně může společnost Memorize, která měla skvělý nápad v technologii Sensen, umožňující lidem sdílet vzpomínky mezi sebou a uchovávat si je jednoduše po desítky let. Jak se ovšem nakonec ukázalo, vše byla jen snaha o ovládnutí co největšího množství obyvatel, což se i nakonec stalo. Obětí společnosti je i hlavní hrdinka Nilin, které se ale naštěstí brzy podaří uniknout před téměř jistou smrtí, přičemž se dá na stranu odboje Erroristů, aby zlou společnost zničila a pomstila se jí i za téměř zničený život. Do toho samozřejmě musí obnovit své vzpomínky, a ve své podstatě i zachránit svět. Ačkoliv pozadí příběhu je dotažené do maximálních detailů, jen těžko může někoho nechat nastalá situace chladného, to příběh hlavní hrdinky občas trochu zaskřípe, postrádám i nějaké to menší či větší překvapení, ale pořád se jedná o slušně odvedenou práci, za kterou se vývojáři nemusejí stydět.

Remember Me staví především na uvěřitelném světě futuristické Paříže, s jehož designem si vývojáři dali velkou práci. Vše působí přesvědčivě, navíc skvěle působí občas různé náhledy na větší část města, které berou kolikrát dech. Ať už budete procházet rozbořené pasáže nebo ty, které ještě nepoznaly krutost budoucnosti, všude budete obdivovat do detailu propracovanou architekturu. Vývojáři si samozřejmě připravili spoustu rozmanitých úrovní, které se neopakují, každá vždy nabídne něco nového. Když už si budete myslet, že jste vše viděli, objeví se zase něco nového, co vám udělá radost. Možná i proto je škoda, že vývojáři zvolili jen lineární postup, takže se nemůžete loudat nebo si jen tak po Paříži chodit. Její design k tomu přímo svádí, kdo by se nechtěl po takovém místě projít. Ano, vývojáři sice neslibovali nějaký velký otevřený svět, ale když už si s ním dali tolik práce, mohli ho udělat pro hráče daleko otevřenější. Za linearitu ale rozhodně body strhávat nemůžu, protože zase na druhou stranu dopomáhá tempu hry, které nepolevuje po celou dobu a ve výsledku pomáhá i příběhu a jeho vyprávění.

Naštěstí, i když je vše lineární, můžete sbírat různé bonusy v jednotlivých kapitolách, takže je tu slušná znovuhratelnost pro ty, kteří chtějí vše vysbírat. Ani ale pokud chcete hru dohrát jen jednou, nebudete rozhodně zklamání, co se týče délky. Remember Me není zrovna krátkou záležitost, na první průchod všech osmi kapitol mi hra vydržela nějakých devět hodin na střední obtížnost, a to jsem umíral jen minimálně.

Příběh se povedl, design levelů taktéž, ale co hratelnost? Ta je rovněž na velmi dobré úrovni, i když v ní jsou asi největší mezery. Když se tak podívám na hratelnost, nemůžu si nevzpomenout na hru ONI od studia Bungie, která je Remember Me hodně podobná. Ono je celkem těžké někam přesně Remember Me zařadit, protože chvilkami jde o adventuru, v níž procházíte jen tak nádherné lokace, případně se díváte na filmečky se spoustou rozhovorů nebo příběhových scén, poté zase skáčete a překonáváte nejrůznější překážky. Překonávání překážek a skákání sice není tak vypjaté, většinou není možné něco pokazit, ale vše je plně uspokojující, stejně jako souboje, které tvoří dost možná šedesát procent hry. Vše je ale dobře namícháno a výsledek je rozhodně dobrý, i když bych ocenil, pokud by vývojáři věnovali více pozornosti kameře, která si kolikrát dělá, co si zamane. Kameru jde sice libovolně natáčet, ale kolikrát sklouzne do nesmyslného úhlu nebo pořádně pozlobí. Během skákacích pasáží to moc nevadí, vždy ji můžete srovnat, ale u soubojů je to kolikrát problém. Vlastně kamera je dost možná největší nedostatek, na jaký jsem během hraní narazil.

Protože Nilin nemá žádnou zbraň, musí se spolehnout na pěsti a kopy, jako v nejrůznějších bojovkách a kolegyně ze zmíněné hry ONI. Ačkoliv se může zdát, že soubojový systém je dost jednotvárný, s přibývajícím časem zjistíte, že nabízí spoustu možností a souboje tak kolikrát nejsou stejné, a to ani s řadovými protivníky. Nejde jen o rozmanitost komb, ale musíte i správně se rozhodnout, jestli je pro vás lepší dát silnější úder, nebo úder vracející život či čas, takže se do hry dostává i lehčí taktický prvek, na který musíte neustále myslet. Všechna tato rozhodnutí mají poté vliv na samotný průběh souboje, protože třeba bez speciálních schopností, které si musíte dobíjet, se Nilin zmůže jen na základní komba. Řetězec komb můžete vždy jednoduše měnit skrze menu, takže se rozhodně vyplatí si s ním pohrát. Hlavně pro souboje s bossy na konci každé z kapitol, kteří patří k tomu nejlepšímu, co Remember Me nabízí. Každý boss je jiný, kolikrát má šílený nástup, takže střety s nimi si budete pořád užívat a vždy se na ně těšit.

Když vývojáři svoji hru oznámili, řekli, že Nilin je lovkyní vzpomínek, a o vzpomínkách bude celá hra. Nakonec s využití této funkce jsem celkem spokojen. Nilin dokáže v několika málo situacích pozměňovat vzpomínky ovládaných osob, někoho třeba dožene k vraždě, jiného zase zachrání, takže hrátky se vzpomínkami jsou zajímavé, ale asi by nevadilo, pokud bych je mohl více upravovat. Vždy totiž existuje jen jeden správný scénář, k němuž se musíte dopracovat. Více voleb s jinými následky není, tedy alespoň ne s těmi, které by se promítly do reálného života. Také by určitě nevadilo, pokud by vývojáři tyto části do hry zakomponovali ve větším množství, protože ačkoliv na této zajímavé minihře hra hodně staví, a vlastně byla prezentována i v prvních ukázkách, nakonec ji uvidíte během hraní jen několikrát, a to je rozhodně málo. Vzpomínky samozřejmě hrají velkou roli i během samotné hratelnosti, kdy pomocí nich můžete vyvolávat sem tam nějakou nápovědu, či otevírat dveře, a tak dále. On celý systém vzpomínek je rozhodně dobře navržen a spolu s rozmanitými souboji je hnacím motorem celé hry, kterým se navíc liší od své konkurence a přináší něco nového, co jsme doposud v akčním žánru neviděli.

Vývojáři se rozhodli moc neriskovat s vizuální stránkou, takže jakékoliv snahy o vlastní engine vyhodili do koše. Místo toho vsadili na osvědčený Unreal 3 engine od Epicu, a rozhodně se tato sázka vyplatila. Remember Me je totiž moc pěknou hrou, hlavně ve spojení s pěknou stylizací, takže se ukazuje, že když se Unreal 3 engine dobře využije, pořád může přinést podívanou, která v mnohém překvapí. Nádherné je zde prostředí se spoustou detailů, ochuzeny nejsou ani postavy, ať už jde o hlavní hrdinku nebo nepřátele. Zaujmou také plynulé animace hlavní hrdinky. Příjemným bonusem je pak jistě i stabilní framerate, který klesá jen v několika místech, takže nic nebrání se do hry maximálně ponořit. Vizuálně vypadá Remember Me rozhodně pěkně, což se podepisuje i na velmi dobrou atmosféru. Na tu má vliv i slušný hudební doprovod a povedené ozvučení, zvláště pokud máte domácí kino, budete si připadat jako v místě dění. Překvapivě kvalitní je i dabing, od kterého jsem si před vydání moc nesliboval, ale rozhodně uši netrhá a nedělá hře ostudu, právě naopak.

Vývojáři z Dontnod Entertainment odvedli na Remember Me rozhodně kvalitní kus práce. Přinesli nám zajímavý svět s pěknou hlavní hrdinkou, s jejíž situací je lehké se sžít. Do toho tu máme povedený soubojový systém, některé hratelnost osvěžující novinky a pěknou vizuální stránku. Od lepší známky dělí Remember Me jen několik málo nedostatků a trochu haprující kamera, která by si zasloužila ještě několik týdnů ladění. Pokud dokážete těch několik nedostatků překousnout, budete se dobře bavit a cestu do futuristické Paříže nebudete litovat.