Příběh Armageddonu je docela zajímavý a nabízí i několik zvratů a šokujících událostí, které hráč předem nečeká. Samozřejmě vám je tu nebudu spoilerovat, abyste si příběh užili. Důležité je, že hlavní hrdina se jmenuje Darius Mason, a jak už můžete podle jména zjistit, jde o vnuka hlavního hrdiny z předchozího dílu. Idylka na Marsu netrvá věčně. Hned na začátku se stanou stanice terčem útoku teroristů, kteří je zničí a učiní povrch rudé planety neobyvatelný. Všichni se tak stáhnou pod zem. O deset let později jsou vybudovány podzemní stanice. V jednom z těžebních komplexů je nalezen zvláštní artefakt, který probudí původní obyvatele Marsu. Že nejde o mírumilovná stvoření, to je určitě každému hned jasné. Darius Mason tak musí popadnout všechny zbraně, které unese, a vydat se na záchranu Marsu. Naštěstí v boji nebude sám. Vedlejší postavy jsou bohužel až na jednu výjimku nezajímavé a rozhodně se s nimi hráč nesžije.

Protože se Armageddon odehrává v hlubinách Marsu, bohužel zmizela otevřenost prostředí. Návrat slaví klasická koridorová střílečka, kde máte jen jednu cestu k cíli a abyste náhodou v tunelu nezabloudili, což údajně podle vývojářů jde, máte GPSku, která vám ukazuje kudy dál. Hlavně na začátku má Armageddon docela našlápnuto k hutné atmosféře, jakou přinesl třeba Dead Space. Ostatně chodíte potemnělými úrovněmi, ve kterých na vás občas vybafne nějaký ten neřád. Bohužel hlavní problém začátku hry je, že strach vůbec nefunguje, což vede i k chvilkové nudě. Dokonce i design prostředí je dost nenápaditý.

Naštěstí vývojáři po několika úrovních přitvrdili a budou na vás házet desítky nepřátel najednou. V tu chvíli se z Armageddonu stane čisto čistá řežba, ve které sotva uvidíte na cestu, protože nepřátel bude opravdu hodně. Pokud tak čekáte něco jiného, než střílečku, ve které se musíte dostat z bodu A do bodu B a cestou posekat někdy i stovky nepřátel, jste na špatné adrese. Já jsem se třeba při hraní hodně bavil, zvláště ve druhé půlce. Po docela pomalejší první polovině se v té druhé hra rozjede a dokonce se dostaví i zajímavější levely, ve kterých si zařídíte nějaký ten dopravní prostředek. Dokonce se podíváte i na povrch Marsu, ale pořád půjde o lineární střílečku. K tomu ostatně vedou i úkoly, které většinou spočívají v tom něco zničit, něco aktivovat nebo vyčistit arénu od dotěrných monster. Armageddon obsahuje zhruba dvě desítky úrovní. Celou kampaň pak není problém proběhnout za nějakých osm hodin, což je dneska lehký nadprůměr.

Co je možná menším zklamáním, jsou druhy vetřelců. Těch je hodně málo a možná byste je spočítali i na prstech jedné ruky. Možná jich je o něco více, ale více jak deset jich nebude. To je určitě zklamání, protože právě na nepřátelích se mohli vývojáři vyřádit. Takhle hned na začátku na vás vývojáři vystřílí všechny druhy a poté je budete potkávat až do konce bez nějakého překvapení. Akorát se jen zvětšuje počet útočících neřádů. Umělá inteligence je docela obstojná. Mimozemšťané jsou rychlí, skáčou i po stropě a někdy je zasáhnout je hodně těžké. Naštěstí v podzemí Marsu se nachází neuvěřitelné množství nejrůznějších zbraní, od pistolí, samopalů, minometů, brokovnic až po pulzní pušky a další zajímavé věcičky. Se zbraněmi si vývojáři pohráli, díky čemuž se likvidace stejných nepřátel stane o něco zábavnější. Já osobně jsem si nejvíce oblíbil brokovnici, která na krátkou vzdálenost sejme téměř každého protivníka na jeden výstřel. Zajímavou hračkou je i minomet, který vystřelí čtyři příchytné miny na nepřítele, které poté čtverečkem aktivujete, což způsobí masivní poranění. Zajímavý je i Singularity Cannon, který vystřeluje černé díry, které vcucnou vše, co se nachází v okolí.

Co liší Armageddon od klasických stříleček, je zařízení NanoForge. To dává hlavnímu hrdinovi možnost opravit poničené prostředí, což se hodí ve chvíli, kdy ho celé rozbombardujete při likvidování dotěrných potvor. Díky tomu je NanoForge naprosto nepostradatelnou věcí, protože bez ní byste se moc daleko asi neostali. Navíc sama hra vás nutí tuto vymoženost neustále používat, a to třeba na opravdu generátorů nebo žebříků. Kromě NanoForge má hlavní hrdina další zajímavé schopnosti. Třeba Shell udělá kolem štít, který vás po nějakou dobu bude chránit před nepřáteli. Hodí se zvláště ve chvíli, kdy už moc života není, a hledáte nějaký úkryt. Zajímavý je i Berserk, který zvyšuje účinek zbraní nebo Shockwave, který zvedne nepřátele do vzduchu, čímž je můžete snadno zlikvidovat. Všechny schopnosti navíc můžete během hraní vylepšovat skrze generátory za pracně nasbírané speciální body, které jsou roztroušeny po všech levelech. Na první dohrání se mi nepodařilo odemknout úplně vše, takže jsem si vylepšoval jen takové schopnosti, které jsem nejčastěji používal. Naštěstí po dohrání jde zapnout speciální režim, ve kterém můžete dále pokračovat ve vylepšování, takže nezačínáte znovu od nuly.

Po dohrání si budete moci vyzkoušet režim Ruin, který je postaven na destrukci a ničení prostředí. Čím více toho zničíte, tím více dostanete bodů, přičemž ty se vám na konci každého kola sečtou. Zábavné? Ani moc ne, ale hraní to prodlouží.

Red Faction: Armageddon obsahuje kromě singleplayerové kampaně a režimu Ruin i multiplayer. Ten se vám v plné verzi odemkne až po zadání speciálního klíče, který dostanete s novou kopií hry. Pokud si hru koupíte z bazaru, zřejmě už klíč bude použit, takže si ho budete muset dokoupit za další peníze. Nečekejte klasický režim všichni proti všem, ale kooperativní hraní čtyř hráčů. Pro ně je tu režim Infestation, kde budete muset s kamarády ustát nájezd třicet vln nepřátel. Kromě něj najdete ještě režim Survive, ve kterém musíte přežít a zapomenout nesmím ani na Defend, v němž musíte ubránit určité cíle. To je bohužel k multiplayerové hře úplně vše. Je škoda, že se vývojáři nepokusili i o něco propracovanějšího, zvláště když k tomu tunely Marsu přímo vybízejí. Takto je multiplayerová část jen menším doplňkem a je jasné, že moc dlouho nevydrží.

Grafická stránka je dost rozporuplná. Na jednu stranu si určitě všimnete pěkných modelů postav a mimozemských vetřelců, ale prostředí je alespoň v první polovině dost bez nápadu s minimem pěkných detailů. Ve druhé polovině se to zlepší, ale rovněž to není žádné mistrovství světa. Grafická stránka je navíc situována do takové hnědo šedé barvy, takže nečekejte něco pestřejšího. Co je alespoň nutné přičíst k dobru, je docela stabilní framerate a to i při těch největších řežbách. Bylo jen minimum míst, na kterých jsem zaznamenal pokles. Na grafice hra určitě nestojí, staví především na GeoModu 2.5. Tento fyzikální engine vývojáři vytvořili pro co největší destrukci prostředí. Díky němu tak můžete ničit téměř vše, co ve hře uvidíte. Od mostů, budov až po samotné prostředí. Nečekejte ovšem, že si budete moci raketometem hloubit cestičky skrz úrovní, to zase ne. Hudební stránka je příjemná a skvěle navozuje atmosféru. Rovněž dabing všech zúčastněných se povedl na jedničku. Co bych možná jen vytknul, jsou zvuky, ať už zbraní nebo nepřátel. Občas se mi stalo, že jsem vystřelil a až za vteřinu zazněl výstřel i zvukově. To by se nemělo stávat.

Red Faction: Armageddon je určitě příjemnou akční hrou, která vám vydrží jeden víkend. Bohužel po dohrání už nemáte žádnou motivaci hru rozehrát a přidané kooperativní režimy hraní prodlouží jen o několik málo hodin. Pro fanoušky série je Armageddon určitě nutností, ale ani pro ostatní nemusí jít o špatný nákup. Zábava je totiž zaručena.