Recenzovaná verze: PlayStation 4

Uplynulo šest let a máme tu duchovního nástupce Rainbow Moon s neméně krásným názvem Rainbow Skies, který kromě PlayStation 3 a 4 zavítá i na většinou vývojářů přehlíženou PS Vitu, jež ještě ani zdaleka nepatří do starého železa. SONY sice většinou neumožňuje ve své sebestředné a pyšné politice sdílení mezi ostatními konzolemi, ale na svých platformách s tím nemá žádný problém. Díky tomu nabízí Rainbow Skies funkci cross-play mezi všemi konzolemi, na které je uvolněna. Hráčům vlastnícím např. PS4 a Vitu se tak naskytuje možnost střídat hraní dle potřeby na obou konzolích. A o jaké hraní, že se to vlastně jedná? O poměrně těžké, protože jestli je něco pro žánr taktických RPG příznačné, pak to, že se jedná o tituly časově i herně velmi náročné, komplexní a bohaté na obsah, čímž je často kompenzován o něco slabší vizuál. V minulosti byla taktická RPG také často synonymem pro excelentní příběhová zpracování, vždyť si stačí jen připomenout hry typu „Final Fantasy Tactics“, ve kterých dosáhly dějové linky téměř epických formátů. To však není případ Rainbow Skies.

Pokud by se udělovaly ceny za mdlý a neoriginální příběh, pak by Rainbow Skies mohl bez obav podat žádost o zařazení do slosování. Příběh hry je totiž jedno velké zklamání. Vše začíná v izolovaném světě – de facto velké létající vzducholodi – jménem Arca. Kromě dobrosrdečných lidí se zde nacházejí i příšerky, kterým je nutné domluvit. To si vezme na starost hlavní hrdina hry Damion. Tedy lépe řečeno jeden ze tří hratelných protagonistů. Po boku nafoukaného a intelektem nepříliš obdařeného Damiona je totiž neustále jeho zkušenější mentor Layne. Oba přátelé již brzy odhalí pravdu o údajně nehostinném a neobyvatelném světě dole pod nimi, přičemž jim zkříží cestu tajemná a odvážná čarodějka Ashly. Po jejím boku se vydáváte odhalovat zákoutí rozlehlého světa plného bojování, plnění nepovinných questů a hledání otázek na nepříliš zajímavá témata. Rainbow Skies bohužel postrádá patřičnou příběhovou hloubku, neboť základní příběh je natolik nevýrazný a druhořadý, že si již brzy uvědomíte jeden základní poznatek: hrát tento titul se vyplatí úplně kvůli jiným věcem, než je kýčem a nevýrazností nasáklá dějová linka. Příběh nedokáže rozpohybovat ani několik kratičkých filmových sekvencí, což je rozdíl oproti předchozímu dílu. Trestuhodně jsou odbyté i dialogy, které se sice tvůrci snaží prošpikovat různými vtípky a zdánlivými pointami, avšak konečným výsledkem bývá často kýčovitá trapnost.

Ne, kdepak! Na příběhu ani sympatických postavách, jež by někomu výrazněji přirostly k srdci, Rainbow Skies opravdu nestojí. Pokud jste chtěli zavzpomínat na dávné časy plné nezapomenutelných příběhů a silných postav, budete zklamáni. Kde naopak roztaje srdce každého pořádného fanouška RPG jsou bojový systém a vylepšování postav, alespoň do té chvíle, dokud si neuvědomíte, že je celá hra poněkud zdlouhavá a nepříliš ohleduplná k hráčům. V Rainbow Skies je totiž hlavní náplní bojování, které je velmi frekventované. Boje nejsou náhodné a v případě nutnosti lze nepřátele i vcelku snadno obejít, avšak v řadě momentů musíte protivníka odstranit z cesty nebo zahubit dotěrného bosse, což ovšem může být problém s ohledem na celkovou náročnost. 

Taktická RPG totiž sázejí na taktizování a strategické uvažování, neboť souboje nelze vyhrávat nějakou drtivou silou a převahou, a to ani po několika hodinách vylepšování, nýbrž pouze vhodně zvolenou taktikou. Během bitvy se postavy řídí kromě klasických povelů (útok, magie, item) především pomocí omezených tahů na bázi základní mřížky (pohyby do čtyř stran), a to není vůbec snadné, obzvláště ve druhé polovině hry, kdy většina nepřátel disponuje klidně i dvojnásobkem tahů a jejich magie je nejen velmi ničivá, ale také aplikovatelná na velkou vzdálenost. Lze sice získat výhodu tím, že s postupem na vyšší úroveň se mohou odemykat další tahy, včetně nastavení konkrétních bojových formací, s nimiž do bitvy vstupujete, ale to vše nestačí na více než jen výhry v důležitých bitvách s odřenýma ušima. Rainbow Skies má totiž v pozdějších fázích hry natolik vychýlenou křivku obtížnosti, že je de facto každá bitva výzvou sama o sobě. To na jedné straně činí ze hry lákadlo pro žánrové veterány, avšak brání tomu, aby se mohl do Rainbow Skies ponořit někdo, kdo nemá s taktickými RPG hrami dostatečné zkušenosti.

Obtížnějšímu formátu hry napomáhá nejen absence automatického ukládání hry – uložit hru musíte manuálně skrze menu – ale také časová náročnost. Bitvy jsou totiž dlouhé a v některých momentech i zbytečně natahované, neboť přehnaný vizuál řady kouzel často ukrajuje časomíru a pohrává si s nervy hráčů. A pokud sledujete už po třetí či po čtvrté za sebou jednu a tu samou animaci tupě se chovající AI nepřátel, a to jste například ještě do boje ani nezasáhli, budete si připadat poněkud hloupě a takřka neustále držet tlačítko R2, díky němuž lze bojové animace přeskočit. V trendu zvýšené náročnosti se hra neustále nese a nelze se zbavit pocitu jisté nespravedlnosti, a to zejména v pokročilých fázích hry, kde jsou boje klidně i s 10 a více nepřáteli. 

Bez dlouhých hodin expení a procházení všech částí jinak rozsáhlé světové mapy je prakticky nemožné posunout se dále v příběhu, neboť vstup do dalších lokací téměř vždy bezpečně střeží nepřátelé na mnohem vyšším LV, než máte zrovna u svých postav. Na druhou stranu je životnost hry opravdu vysoká, minimálně na 50 hodin čistého herního času, což je na dnešní poměry velmi slušné. Je však otázkou, kdo bude mít skutečně tu trpělivost a hře obětuje tolik času. Vždyť už jen uzamčené lokace v podobě těžších nepřátel u vstupu do dalších lokací nutí hráče pouštět se i do monotónních činností jako je plnění postranních questů, jež nejsou nijak nápadité, nebo procházení stále dokola stejných dungeonů. To může mnohé odradit.

Přesto si hra podle mého zasluhuje trpělivost a šanci, protože už po několika hodinách hraní pochopíte, kde jsou silné stránky Rainbow Skies. Kromě sympatického grafického zpracování, jež jde přesně ve stopách svého předchůdce, relaxační i optimistické hudby, a také poměrně velké humorné nadsázky disponuje tento titul především velmi kvalitním systémem vylepšování postav a bojové party jako takové. Z nepřátel čas od času „vypadne“ nějaký ten Skill Stones, díky němuž lze dle libosti zvyšovat postavám jejich atributy typu síla, obrana, rychlost, štěstí nebo hladina HP. Učení nových skillů je taktéž promyšlené a vyžaduje nejen patřičnou úroveň, ale i zakoupený manuál, jež lze sehnat v městech nebo u překupníka. 

Stejné je to s odemykáním slotů pro další zbraně a kouzla. Velmi slušně se tváří i systém vylepšování zbraní a zbroje za získané nebo nalezené suroviny. Zdařilé je také vytváření vlastního čtvrtého společníka, a to pomocí vypěstování ochočené příšerky, jež bude po boku hlavních hrdinů zasahovat do bitvy. Také u tohoto společníka, jímž může být prakticky kdykoli, je možné vylepšovat jeho stav a obdarovávat ho stále novou zbrojí. Jsou zde i některé zajímavé aktivity, a to například hledání pokladů nebo rybolov, díky kterým je možné zvolnit tempo a odreagovat se. Rainbow Skies je na tom v tomto ohledu dobře, i když nic z toho nedokáže zakrýt, že hra je až příliš těžkopádná a nedokáže přijít s ničím originálním.         

Rainbow Skies je tak v konečném součtu poněkud nevyrovnanou hrou, nebojím se říci přímo schizofrenní. Unudí příběhem i nevýraznými postavami stejně jako dokáže odradit potencionální zájemce svou obtížností a mírnou nekomfortností během soubojů. Na druhou stranu disponuje kvalitním a zábavným systémem vylepšování postav, téměř nekonečnou životností a vcelku příjemným vizuálem, jenž umožňuje zavzpomínat na časy 2D titulů z dob prvního PlayStation. Jedná se o mírně vylepšeného nástupce Rainbow Moon z roku 2012, kterému rozhodně nedělá žádnou ostudu. Ovšem na trhu dnes existují mnohem zábavnější a vyspělejší tahová RPG, kterým by měl hráč podobně profilovaných her dát přednost především. Rainbow Skies je tu totiž jako taková jistota a konstanta ve chvíli nejvyšší nouze a hladu po tomto žánru. S tímto záměrem také vývojáři k tvorbě tohoto titulu přistupovali. To se jim podařilo splnit, a tak tu máme lehce nadprůměrného zástupce žánru, který neurazí, avšak ani výrazněji nenadchne. Pokud už se však dokážete prokousat předvídatelností děje, absencí čerstvých nápadů a trochou strnulosti a těžkopádnosti, odmění se Rainbow Skies několika desítkami hodin vcelku slušné zábavy.