Recenzovaná verze – PlayStation 4 (pochází z ní i obrázky vytvořené SHARE tlačítkem)

Po dohrání hry Outlast si možná někteří z vás si říkali, co se odehrálo před událostmi, než do ústavu Mount Massive Asylum přišel investigativní novinář Miles a začal prozkoumávat jeho chodby s děsivou minulostí. Právě na tuto otázku odpovídá právě Whistleblower, který se příběhově odehrává před původní hrou a slouží jako takový prequel. Hlavním hrdinou je tentokrát Waylon Park, zaměstnanec společnosti Murkoff Corporation, který se snaží odhalit její ne úplně legální počínání s pacienty. Během odhalování se ale vše zvrtne, je chycen a nedlouho poté vypukne v ústavu hotové peklo, z něhož se musí dostat. To samozřejmě nebude zase tak lehké, protože na každém rohu je nějaký ten maniak, který se může stát jeho zkázou. Co určitě oceňuji, je odhalení některých dalších souvislostí a propojení s původní hrou do jednoho celistvého celku, který funguje velmi dobře. Jen tady doplním, že pro zahrání Whistleblower nemusíte mít dohranou původní hru, můžete si ho pustit přímo z menu hned. Tuto možnost ale nedoporučuji, nejprve si raději dohrajte původní Outlast, protože poté vše do sebe krásně zapadne.

Whistleblower se opět odehrává v krví potřených chodbách ústavu Mount Massive Asylum, ale samozřejmě se podíváte i do dalších lokací, takže v tomto jde opět o rozmanitější záležitost, navíc s dobrým designem lokací. Vývojáři nyní vsázejí spíše na hojnější střety s protivníky a honičky s nimi, takže už nejde o tak děsivou záležitost, jako tomu bylo v původní hře, ale i tak udržují velmi dobrou atmosféru i několik lekacích momentů, u kterých nadskočíte, a bude se u vás pokoušet infarkt. Některé části navíc budete opět procházet se strachem z toho, co se skrývá za dalším rohem. Hratelnost se ale jinak moc nezměnila, pořád chodíte s kamerou, do níž se musejí sbírat baterky, a musíte vyřešit několik úkolů, většinou sebrat klíč, abyste se dostali dále. V tomto tedy Whistleblower moc nepřekvapí, ale proč měnit něco, co skvěle fungovalo a funguje i nyní.

V čem ale se Whistleblower hodně liší od původní hry, je brutalita, s níž vývojáři tentokrát vůbec nešetří. Jako by si řekli, že stejně to zase dotáhnou na 18+, tak proč se omezovat. Všude je krev, rozsekané mrtvoly, navíc jsou předhazovány i brutální a kolikrát nechutné scény, které se snaží šokovat, a musím říci, že se jim to daří na výbornou. Co je i ve hrách od Rockstaru tabu, je zde na běžném pořádku, až si možná budete občas říkat, jestli už vývojáři nepřekročili onu čáru, za níž by se raději chodit nemělo. Na hodně ze scén mají vliv i tři psychopati, které během hraní potkáte, a musím říct, že právě střety s nimi patří k tomu nejlepšímu, co jsem v celém Whistleblower, ale i původním Outlastu viděl. Každý střet jsem si užíval, honičky jsou správně adrenalinové a právě tito tři padouši se starají o to, že na Whistleblower budete ještě několik dní po dohrání vzpomínat. Více prozrazovat nebudu, abyste si sami mohli vychutnat blízká setkání s nimi.

Před vydáním jste si možná říkali, jestli se bude vyplatit do DLCčka investovat. Odpověď máte výše, zde jen doplním délku. Outlast: Whistleblower není rozhodně krátkou záležitostí, jak jsem možná i já před vydáním očekával, za své peníze dostanete adekvátní porci zábavy. Na první dohrání, pokud se rozhodnete vše prozkoumávat, vám zabere klidně čtyři výborné hodiny. Utracených peněz tak nebudete ani na moment litovat.

Pokud jste hráli původní Outlast, asi vám je jasné, že u Whistleblower nedošlo k posunu, co se vizuální stránky týče. Vývojáři se ale ani do přehnaného upravování a předělávání nemuseli pouštět, protože i tak hra vypadá pořád dobře a určitě neurazí, navíc vše je dobře optimalizované, takže se neseká a jede po celou dobu dobře, což je to hlavní. Jen mi trochu vadily delší nahrávací obrazovky, které by tu být nemusely, naštěstí jich není tolik, takže se dají vydržet. Vývojáři u Whistleblower opět ukazují, že o výbornou atmosféru se stará opět hlavně kvalitní ozvučení, které v tomto žánru nemá moc konkurenci. Hodně se podepisuje i na lekacích momentech, u kterých se vám kolikrát zastaví srdce. Velmi dobrý je opět i dabing, takže je vidět, že vývojáři neponechali nic náhodě a opět odvedli velmi dobrou práci po všech směrech.

Před vydáním to vypadalo, že Whistleblower je jen malým přídavkem, kterým projdeme za pár desítek minut, a možná i proto je výsledek takovým překvapením. Před sebou tu máte zhruba čtyři hodiny dlouhé atmosférické dobrodružství doplněné o několik lekacích scén, během něhož se dozvíte spoustu nových informací o ústavu Mount Massive Asylum, navíc vás i čekají honičky s hodně bláznivými jedinci a naprosto šílené scény plné krve a brutality, z nichž se budete probouzet ze spaní ještě hodně dlouho. Whistleblower je povinnost pro všechny, kterým možná až přehnaná brutalita nevadí a původní Outlast se líbil.