Když se na OlliOlli poprvé podíváte, zjistíte, že je o docela o oldschoolovou záležitost, odehrávající se ve 2D prostředí, v níž jezdíte na skateboardu zleva doprava. V tomto se tedy od svých výše zmíněných konkurentů liší. Vzhled samozřejmě hodně ovlivňuje první dojem, ale zde trochu klame. Ačkoliv se jeví OlliOlli jako docela prostá záležitost, staví na hodně povedených základech se spoustou možností. Ve výsledku je tak OlliOlli hodně komplexní hrou, která se zaměřuje na to hlavní, a to provádění všelijakých triků, kterých je tu podle vývojářů až 150, a také bezchybném projetí každého levelu, což je kolikrát docela těžké, protože OlliOlli je všechno, jen ne lehkou hrou. Mnozí OlliOlli označují za jakýsi skateboardový Dark Sousl, a nebudou daleko od pravdy, protože obtížnost postupně stoupá a nutí hráče správně načasovat každý skok nebo dopad. Za každou i malou chybu jste většinou potrestáni rozbitým prknem a nutností level opakovat.

Ačkoliv je OlliOlli docela těžkou hrou, pořád máte nutkání pokračovat v hraní a zkoušet onu nezdolatelnou překážku překonat, hratelnost je zde neskutečně návyková, za což tak trochu může jednoduché ovládání se spoustou možností, i když občas se mi zdálo, že není zase tak přesné, jak bych si představoval. Každopádně ovládání si jde snadno osvojit už během tutoriálu, ale samozřejmě na precizní jízdy musíte mít naježděno několik hodin, abyste všechny triky a další úkony dělali naprosto automaticky. Levou páčkou skáčete, provádíte různými pohyby jednoduché triky, případně se s ní přichycujete na zábradlí, střechy, auta a další předměty, po nichž jde sjet a nahnat si tak spoustu bodů. Pro složitější otočky tu jsou tlačítka R a L, ale to už musíte mít něco naježděno, abyste začali tyto komplikované triky ve vzduchu používat. Důležitým tlačítkem je X, kterým nejen nabíráte rychlost na rovném plácku, ale také s ním dopadáte na zem po triku. Když ho ve správný moment nestisknete, závodník v lepším případě špatně dopadne a zpomalí se, v horším si rovnou rozbije hubu o chodník.

Základním stavebním kamenem hry OlliOlli je kariéra, která nabízí několik rozdílných prostředí po pěti levelech. Prostředí jsou docela rozmanitá, podíváte se nejen na klasickou ulici, ale také na vojenské základy, pouť, do neonového města nebo zasněžených ulic, kde sníh se stane hodně velkým nepřítelem a přidělá vám hodně vrásek. Na každé trati jsou ale samozřejmě i další překážky, které je třeba nutné překonat, kolikrát jsou hodně u sebe, takže máte malý prostor pro chybu. Naštěstí každou trať na základní obtížnost stačí jednoduše dojet do cíle, aby se vám následně odemkl další level. V každém levelu ale můžete plnit i dalších pět úkolů, které vám jsou vždy na začátku uděleny. Většinou vyžadují, abyste nahráli určitý počet bodů, případně udělali nějaký ten trik nebo vysbírali všechny předměty. Tyto úkoly se naštěstí dají na několikáté hraní dát, a navíc není nutné, abyste je splnili během hraní všechny najednou.

Kariéra na základní obtížnost je sice občas náročná, ale při troše štěstí se dá zajet. Vývojáři pro ty náročnější hráče připravili Pro režim, který se vám odemkne, pokud na základní obtížnost splníte všechny úkoly v dané trati. Pro režim je daleko těžší, protože dále postupujete jen tehdy, když splníte i všechny cíle, které vám vývojáři na začátku vytyčí. Zde už jsem kolikrát si přišel úplně bezmocný a slzy nebyly daleko, ale to samozřejmě jsem nečekal, co čeká po dohrání Pro režimu. Pak tu máte ještě obtížnost Rad, kterou jsem hned vzdal. Zde už se počítají jen perfektní skoky, případně přistání, takže pokud se vám nepovede, konec a začínáte znovu. Rad režim už tak vyžaduje opravdu kýbl nervů, a ten bohužel já nemám a pochybuju, že bude mít většina dalších hráčů. Pro normálního smrtelníka tato obtížnost není. U tohoto režimu se mi nechtělo ani brečet, ale musel jsem se fakt smát.

Když dohrajete kariéru, alespoň na základní obtížnost, což je pro průměrného hráče tak na pár hodin, i vzhledem ke zmíněné obtížnosti, můžete se vrhnout do režimu Sports. Ten nabízí vlastní levely, v nichž vždy musíte vytvořit jeden kombo trik bez toho, abyste se dotkli země nebo ho jinak přerušili. Takto na něm musíte dojet až do cíle, což není vůbec nic jednoduchého, hlavně v pozdějších úrovních, u kterých jsem chtěl kolikrát hodit konzoli do zdi. Zvláště když se něco pokazilo těsně před cílem. Režim Sports tedy nabízí další hodiny zábavy, ale zapomenout nesmím zmínit Daily Grind, což jsou speciální výzvy pro každý den, během kterých plně zužitkujete zkušenosti, které získáte hraním předchozích režimů. Zde každá chyba, špatný skok nebo dopad rozhoduje o konečném umístění, navíc máte každý den jen jeden jediný ostrý pokus. Můj nejlepší výsledek v denní výzvě je 4. místo, což považují za skvělé umístění, ale i tak jsem ztrácel na prvního zhruba dvojnásobek bodů.

Na OlliOlli mi trochu vadilo, že neobsahuje žádné žebříčky nejlepších hráčů nebo kamarádů, takže nemáte možnost se s ostatními srovnat. Sice po každé úrovni vidíte, jak si vedete mezi ostatními hráči, i své globální postavení, ale samostatný žebříček, který byste mohli procházet, bohužel chybí. Třeba ho vývojáři přidají v updatu, bylo by to rozhodně plus.

Vývojáři z Roll7 vsadili u OlliOlli na jednoduchou 8- bitovou grafiku, která se ale k podobné hře velmi hodí a rozhodně neurazí naprosto nikoho. Navíc v pohybu vypadá OlliOlli o poznání lépe, než na obrázkách. I díky sázce na 2D grafiku nepřekvapí, že se OlliOlli hýbe velmi dobře, žádného zpomalení jsem si nevšiml. Co mi ovšem vadilo, je občasná nestabilita. Několikrát se mi stalo, že hra jednoduše spadla s chybovou hláškou, takže jsem ji musel zapínat znovu. Dělo se tak při přechodu ze hry do menu nebo z menu do hry, takže to tolik nevadilo, ale zapínat vše znovu není nic příjemného, i díky úvodní nahrávací obrazovce, která není zrovna krátká. Na druhou stranu musím ocenit hudební doprovod, který se ke hře perfektně hodí, jen bych asi ocenil, pokud by nabídl více skladeb. Zde jich je kolem deseti, a ty se začnou po několika hodinách opakovat. Jinak ale nemám moc věcí, které bych mohl vytknout.

Ačkoliv si mnozí na OlliOlli plivnou, faktem je, že jde o neskutečně návykovou záležitost, k níž si jednou sednete, jen tak neodejdete. Hlavně pro fanoušky skateboardu se jedná o skvělou zábavu na spoustu hodin, protože tu naleznou spoustu triků, které mohou provádět, ale ani ostatní samozřejmě nebudou o zábavu ošizeni. Jen to chce mít trochu té trpělivosti, protože i když se OlliOlli jeví jako jednoduchá a prostá záležitost, opak je pravdou a svojí hardcore hratelností dokáže kolikrát pořádně potrápit. Skateboardový Dark Souls? Asi ano.