Jak jsem nakousl v počátku, Shift se snaží, a nutno dodat, že celkem úspěšně, hráče přenést na závodní trať a vnést mu pocit, že vozy, ve kterých se celou dobu pohybuje, nejsou od toho, aby se na ně nahulákaly tuny zbytečností, jako jsou zatmavená skla a jiné, v modingové komunitě velice oblíbené hračičky. Teorie hry je zcela odlišná od konceptu z minulosti – vezmi auto, vyházej veškeré zbytečnosti, nech to nejnutnější, nainstaluj ochrannou klec, polaď podvozek a hurá na trať. Tam, kde závodění začalo, se také vrací a je to jen dobře. Ale proč taková změna? EA pravděpodobně nebyla spokojená se spíše dekadenční kvalitou posledních Need for Speed titulů, a tak předala žezlo v této branži velice znalému studiu Slightly Mad Studios. Už teď vám v hlavě určitě pracují písty, jelikož SM Studio (SM – Slightly Mad, nikoliv Sado Maso) má za sebou velice úspěšné závodní simulace GTR. Jak EA sama přiznala, na Shiftu se dělalo dva roky, přičemž vývoj byl započat již nějakou dobu před vydáním NFS: Undercover. V pozdější fázi vývoje se připojili lidé ze studia Black Box, někdejší vývojáři předchozích NFS titulů. SMS přidali své zkušenosti z oblasti opravdového závodění a Black Box naopak všechno to pozlátko kolem. A výsledek? Super. S klidným svědomím lze tvrdit, že tu máme po dlouhé době kvalitní závodní titul, který k sobě přiláká hráče všeho druhu jako divou zvěř ke krmelci. Právě na Shiftu si můžete všimnout, jak skvěle studio skloubilo prezentaci hry, jako dokonalé simulace s arkádovým jízdním modelem a ovládáním.

Tak jdeme na to, připravte si helmy. Jak již bylo řečeno, pokus o vytvoření napínavého krimi příběhu tentokrát neproběhl a vaším jediným a primárním cílem je vyhrávat na tratích z celého světa, napříč všemi automobilovými třídami a dostat se na vrchol turnaje Need for Speed World Tour. Jenže ouha, z nebe žádný učený nespadl, a vy se tak budete muset nejdříve aklimatizovat, než se vrhnete na závodní běsnění. Výhodu mají ti, kteří jsou spíše kovaní závodními simulacemi. Naopak ti, kteří jsou odkojeni arkádovými závody, si budou muset lehce zvykat, neboť hra v tomto směru značně přitvrdila. Nikde ale není psáno, že se vám nepřizpůsobí. Je to prosté. Pódiovým umístěním získáváte jednak peníze a prestiž, ale také hvězdy. Právě kolem hvězd se ve hře točí takřka vše. Právě ony jsou takovou odměnou za to, jak vyhráváte a jak plníte jednotlivé úkoly u závodů. Čím více hvězd, tím rychleji se posouváte v kariérním stromu a také odemykáte nové vozy a další závody. Právě počet a rozmanitost závodů je vcelku alarmující. Už jsou pryč doby, kdy jste si sedli ke „Carbonům” ráno a večer odešli se 100% dokončením. Ne! Pokud to někdo dokáže v případě Shiftu, odevzdám mu svou závodnickou licenci. Kariéra je tedy vcelku rozsáhlá, ovšem není ani zdaleka tak uživatelsky otevřená, jak by být mohla. V podstatě se jedná o přeskakování ze závodu do závodu, bez sebemenších nároků na hráče a pouhou honbou za plněním úkolů. Snadno se tak stane, že se ke starším závodům budete vracet opravdu ojediněle a spíš se budete soustředit na vaší budoucnost. Na tom samozřejmě není nic špatného, ale právě kariéra by si zasloužila daleko větší prostor, neboť tvoří velkou a v podstatě jedinou motivační část ve hře. Po několika odehraných hodinách zjistíte, že máte již vše přístupné a najednou nevíte kam dřív skočit, neboť máte přístup v podstatě kamkoliv a to skoro na samém začátku hry.

Závodní náplní se tak Shift podobá spíše Need for Speed: ProStreet, svojí prezentací ale zapadá úplně jinam. Jak jsem řekl v úvodu, závodů je opravdu požehnaně, navíc se dělí hned na několik druhů. Stěžejním bodem budiž klasické závody na počet odjetých kol. Nic nového, možná lehce zamrzí, že krom vytrvalostních závodů jsou tyto souboje vcelku krátké, o to více ovšem akční, kdy se na trati nachází i přes dvanáct závodníků. Pokud hrajete ve vyšších třídách, tak je tempo přímo smrtelné. Ještě smrtelnější, než jsou schopni snést hoši z Kobry 11. Dále jsou to drifty, které vyžadují alespoň zpočátku více píle než obyčejné kroužení po okruzích. Snídáte-li spálené pneumatiky tak vám pravděpodobně nebude dělat potíže zvládnutí pěkného skluzu v zatáčce. Boduje se úhel náklonu, rychlost a samozřejmě také trvání driftu. Většinou platí, že se stačí do zatáčky dobře nasměrovat a poté vše držet šikovným dávkováním plynu a samozřejmě trhnutím volantu na druhou stranu. Dále tu máme souboje. Podobný typ závodů už se vyskytl v NFS: Carbon. Zajisté si pamatujete bossovské závody, kdy jste museli oponenta předjet během nebezpečné jízdy v kaňonu a v druhé části se udržet na prvním místě. Přesně tak to funguje i v případě Battle závodů v Shift. První kolo začínáte z prvního místa a musíte dojet první do cíle nebo získat náskok pět vteřin. V druhém kole platí to samé, s tím rozdílem, že začínáte z druhého místa. Pokud dojde k patu, tak rozhodne normální závod. Poté se těšte na vytrvalostní závody, celé turnaje, ale také speciální pozvánkové závody, ve kterých dostanete auto a podmínky, které musíte splnit. Tyto druhy závodů byly do hry zasazeny zejména kvůli výdělku dodatečného dřeva, se kterým musíte platit jak vozy, tak úpravy. Zejména ve finálních fázích ale začne přituhovat, nejen díky ohromné rychlosti, ale také akci na okruzích. Mnohdy si totiž připadnete jak při honu na prasata v těsném chlívku s tím rozdílem, že když prase vykolejí mimo svou trajektorii, nemusí restartovat. Ale o tom až později.

Na počátku vašeho kariérního vzestupu (a v mnohých případech i pádu) si hra zmapuje vaší závodnickou povahu. Buďto budete závodit, tak jak máte, tedy rychle a bezpečně do zatáčky, stejně tak z ní, s ohleduplností vůči ostatním anebo prostě jako nefalšované prase. Strkanice, bourání, vystrkování mimo trať a další drobnůstky, kterých si po čase začnete všímat i u vašich protivníků. Podle toho co bude převažovat, se bude odvíjet levelování vaší osobnosti. Nemusíte se ničeho bát, ať pojedete jakkoliv, nijak nebude mít vaše jízda smrti vliv na průběh hry. Poté následuje výběr prvního vozu a jeho pomalá transformace do závodní podoby. To je právě na NFS to nejhezčí. Koupíte si vrak a postupně do něj nacpete tisíce a tisíce mincí, až je z něj konkurence schopný závodní stroj. Když jsem mluvil o levelování, právě kariéra je celkově vyvedena v RPG stylu, což je další z motivačních faktorů, proč hru hrát a snažit se jí pokud možno dotáhnout do konce. Řidičských úrovní je celkem padesát, a ačkoliv nebudete díky nim lepším řidičem, odemknete si spousty odměn, jako jsou nová kola, polepy vozů, pozvánkové události nebo nové vozy, které jinak nemáte šanci získat. Než dosáhnete finální, padesáté úrovně, tak se pořádně zapotíte, jelikož v závodech záleží na vaší akčnosti / klidnosti při jízdě. Získáváte totiž body za úspěšné projetí zatáček, čistých sektorů, překročení určité rychlosti, driftování, nebo držení se za soupeřem. Také ale za narážení soupeřů, nebo jejich vytlačování mimo trať, což je daleko výhodnější, pokud lovíte body. Je škoda, že hra neodměňuje hráče více za čistý styl jízdy a podporuje nekontrolované demolition derby. Ať už body sbíráte jakkoliv, někdy se jich nahrne stejné množství jako červených krvinek do neprotažené nohy. Tím pádem získáte dvojnásobný násobič a bodíky se jen pohrnou. Pokud jste při nákupech klidní, tak vězte, že vidina dvojnásobného počtu bodů z vás udělá dravá zvířata, žhnoucí po svém krvavém kusu masa. A právě v tomto je jádro problému v kariéře, ve které v podstatě jen plníte úkoly, naprosto bezúčelně. Ty většinou spočívají v dosažení určitého počtu bodů, právě díky výše zmíněným technikám nebo splnění i nějakého toho melouchu. Vystrkování ostatní mimo trať, driftování po určitou dobu nebo držení se oponentů? Žádný problém, to vše vám hra naservíruje a vy si jen přeberete, co chcete. Občas ale budete muset závod odjet na dvakrát, jelikož někdy není dost dobře možné vyhrát a ještě splnit vše kolem. S tím už si ale vyhrajete sami a je jenom na vás, zdali budete tyto postranní úkoly plnit, jelikož to vlastně ani není třeba.

Když jsme mluvili o NFS Shift jako o perfektním mezníku arkád a závodních simulací, bylo by asi férové, kdybychom tento výrok nějak okomentovali. Jízdní model prošel opravdu brutální změnou a je až na určité detaily od starších dílů opravdu k nerozeznání. Auta působí daleko mechaničtějším dojmem, jakoby jednotlivé součástky měly na vůz opravdu vliv a on se nepohyboval po trati jako vymodelovaná krabice. Už dokonce začnete pociťovat i rozdíly mezi vozy s odlišným pohonem kol, odlišnou hmotností ba dokonce i točivým momentem. Zkrátka a jistě, pro takovýto titul by bylo nemožné do hry vložit takový model, kde se chovají všechny vozy stejně a naprosto bez rozdílu. Když ale dojde na lámání chleba, tak zjistíte, že simulace se opravdu nekoná, jak tvůrci mnohokrát tvrdili. Což ale bylo jasné snad všem, jelikož EA si nemůže dovolit vydat Need for Speed, které bude zaměřené na odrodilé zákazníky. Faktem totiž je, že NFS to takhle sluší a právě arkádovitý model řízení má za následek to, že se do hry vložíte a jen tak nevylezete. Hraní je totiž zábavné, ale zároveň si z řízení něco vezmete. Co je ale neodpustitelné, je snaha vozů se neustále klouzat a utrhávat se i při menších rychlostech. To se dá vyřešit zapnutím elektronických pomocníků, ale mnohdy nemáte šanci i se zapnutou kontrolou trakce i s vozy, u kterých byste ani neřekli, že mohou mít tak surový potenciál. Ve Slightly Mad Studios si to očividně myslí. Pokud se hodláte vyhrávat na nejtěžší obtížnost, tak rozhodně doporučuji zapnout pomocníky, naučit se dobře dávkovat plyn a také trochu vnímat citlivost plynového pedálu. Nejlépe však uděláte, dyž sáhnete po kvalitním volantu. Stěrače stírají, kola se pálí a odstředivé síly fungují, aneb i fyzika funguje a ne jen tak. S auty je možné dělat hotové psí kusy. Pokud se totiž zdaří, tak nebudete ochuzeni o záběry, za které by se nestyděli ani v NASCAR. Létající vozy, soupeři závodící na střechách, nebo tlačenice, do kterých vjíždíte oslepeni oblakem kouře a vyjíždíte bez předního nárazníku. V horším případě nevyjíždíte. Možná se může zdát lehce přestřelené, že vozy se vzduchem vznáší jak papíroví draci, ale pokud sledujete trochu akčnější závody, tak jistě víte, že i špatně nastavená aerodynamika může udělat divy a poslat auto mimo trať v kotrmelcích. Tudíž tuto možnost vítáme, ale zároveň zdviháme palec, jelikož v některých situacích působí chování aut a následná rotace ve vzduchu až moc lehkým a papírovým dojmem. Na limitu naopak není radno tahat kočky za ocas. Ve vysokých rychlostech si budete měnit plíny při předjíždění, jelikož soupeři bývají velice nevyzpytatelní a soupeřiví. Zkrátka řečeno – jsou to prostě svině první třídy, když dojde na boj o pódiové příčky. S klidným svědomím ale můžeme tvrdit, že právě takovýto jízdní model sluší Shifu nejvíce. Nenafackuje vám za vaše chyby, ale zároveň z něho máte respekt, jak z té přísné učitelky, která vás celou první třídu terorizovala svým škaredým pohledem.

Čím by se ale mohli ostatní inspirovat a od Shiftu se učit je schopnost hráče vtáhnout do děje a brutálních závodů. Pokud byste měli něco na hře ocenit, tak je to právě fakt, že závody nejsou nikdy nudné a vy si uvědomíte, že jste na vrcholu vašeho soustředění, zejména v pozdějších závodech. Co nebo kdo to má za vinu? Jednak je to téměř dokonalý pocit rychlosti, kdy si i při rychlosti kolem sta kilometrů v hodině připadáte, jako byste jeli daleko rychleji. Žádná hra ještě nedokázala takhle vystihnout podstatu rychlosti a jejího přenesení na závodní trať. Za druhé je to již několikrát zmíněné chování aut, neustále souboje, levitující soupeři, kouřové efekty a vcelku příjemně navržené tratě. I já, hráč, který odehrál stovky hodin v jiných závodních hrách, jsem si připadal jak blázen, když jsem byl natočen, jak u hry zatáčím i tělem a s vytřeštěnýma očima sleduju dění na trati se smrtí v očích. V neposlední řadě je to ohromná spousta doplňujících efektů, které se postarají o ještě větší zážitek z hraní, ale také snahu vašich očí zaostřit obraz. Žádný z těchto efektů si ale neužijete, když budete hrát z třetího pohledu na auto. Pokud chcete docílit maximální efektnosti a efektivnosti, zvykejte si na pohled z kokpitu vozu, na kterém byla tato hra stavěna. Ostatní pohledy nejsou ani zdaleka tak propracované a navíc je opravdu směšné, když musíte sledovat váš vůz zezadu, jak se chce neustále klouzat. Usedněte do závodní sedačky, která vás pevně obejme. Sedíte? Super. Jakmile ve hře jedete více jak 100 Km / h tak se začne obraz rozostřovat a zaměřovat se čistě na ulici před vámi. Čím rychleji jedete, tím více je obraz rozmlžen a zvuk se ještě více prohloubí, abyste si připadali jako na opravdové trati. V nějakých 200 Km / h už ani nevidíte na tachometr, jakmile zpomalíte, vše se zase vrátí do normálu. Také při nárazech si užijete onen lahodný pocit, kdy obrazovka zešedne, a vy si poslechnete serenádu vybouchanou pulzem vašeho srdce. Čím drsnější náraz je, tím více uslyšíte řidiče naříkat a tím více se obraz rozmlží. Všechny tyto efekty působí skvěle, zapojené do závodního celku, ale někdy je jich až moc a vy se přistihnete, jak mžouráte na TV ve snaze zaostřit alespoň normální kousek obrazovky. Přesto je Shift v tomto oboru na vrcholu, což je možná veliká část jeho úspěchu. Nebýt výše zmíněných faktorů, tak to bude ono nudné kroužení po okruhu.

Kde už se ale Shift nemůže měřit se svými souputníky, je počet aut i přesto, že jsou opravdu lákavé a ve většině případech i perfektně vymodelované. Bezmála padesátka strojů se dá rozhodit do čtyř hlavních kategorií. Třída jedna je soubor těch nejpomalejších vozů ve hře. Slovo nejpomalejších berte významově s nadhledem, ale ve srovnání se vším ostatním ve hře jsou opravdu nejpomalejší. Najdeme zde kousky jako Wolkswagen Golf, Scirocco, Audi S4, Chevrolet Cobalt, Honda Civic a spousty dalších bzučáků. Třída 2 je na tom již o něco lépe, nejlépe však uděláme, když se zaměříme na třetí třídu, což jsou vlastně vozy připravené a homologované pro závodní účely. Audi R8, Ford GT, Lamborghini Gallardo LP560, Lamborghini Muricelago LP640, Nissan GT-R, Porsche GT2 či GT3 RS. Už si asi jen stěží dovedete představit, že se ve hře nachází ještě o třídu silnější monstra. Vrcholem jsou tedy precizní, krásné a zároveň nesmírně brutální vozy jako Bugatti Veyron, Koenigsegg CCX, Lamborghini Reventón, McLaren F1, Mercedes-Benz SLR 722, či Porsche Carrera GT. Tím nejrychlejším a nejvíce pornografickým strojem ve hře se ale stává Pagani Zonda R – čtyřkolové porno potící extrémní výkony za každé situace. Právě v této poslední třídě začnete pociťovat účinky trati – tam, kde jste mohli s klidným svědomím vjet na obrubník, už s těmito stroji nemůžete, jelikož se mnohdy nachází pouhých pár centimetrů nad vozovkou. Asi nemusíme dodávat, že najetí v plné rychlosti na retardér se mnohdy rovná rituální sebevraždě. Když jsem mluvil o kvalitě modelů, až na zubaté hrany u některých jedinců je vše skvěle vypadající překypující svěžestí. Jedinci se myslí zejména zrcátka, či extrémní zakřivení karoserie, které může působit lehce nedotaženým dojmem. Oprávněně. Ovšem vozy jsou jako celek naprosto skvěle zpracované, zejména tedy interiéry vozů si stojí za povšimnutí. Vyvedeny jsou i sebemenší detaily, naprosto nepotřebné pro vaše soustředění. Přesto je skvělé, že autoři mysleli na vše, neboť se můžete libovolně rozhlížet po kabině vozu. Kamera se dokonce občas sama natočí podle toho, jak velký výhled potřebujete do nepřehledné zatáčky. Nikterak slavné to už ale není s vinyly a polepení vozů. Některé nálepky a fragmenty jsou jakoby v menším rozlišení a je na nich již z dálky vidět, jak jsou zubaté a hranaté. Což je škoda, jelikož není nic horšího, než když na velice povedený model naplácáte tuny šeredně vyhlížejících nálepek. Model poškození by si také zasloužil trošku větší pozornost, neboť se nekoná vůbec žádná revoluce. I při brutálních nárazech odpadá pouze to nejnutnější, popraskají skla (která vám posléze brání ve výhledu a vy se tak musíte soustředit na svůj čich), seškrábe se lak a tím to hasne. Kolize mají vliv i na chování vašeho závodního hřebce, ale pouze ve značně omezené formě. Možná až ostudné ve hře takovéhoto formátu a povahy.

Chcete vylepšování, ladění aut a celkové upravování? Fajn, máte ho mít, ale připravte si tučnou hotovost. Jak jsem řekl na začátku článku, je radost sledovat jak se váš obyčejný, možná až neškodný pekáč mění na plnohodnotný závodní prostředek, který si nezadá ani s o třídu rychlejšími soupeři. Vylepšovat můžete jednat výkon, podvozek, brzdy, včetně aerodynamických součástí karoserie. Spoilery, nárazníky, prahy, to vše je pryč a vy si můžete pořídit pouze celý bodykit za jednotnou cenu. Jak sami zjistíte, nějaká ta přítlačná síla není nikdy na škodu, zvláště pohybujete-li se ve sférách, kde 200 Km/h není žádná rychlost. Následuje přesun do kabiny vozu – máte možnost si vylepšit i vnitřek vašeho vozu, čímž se myslí vyházení všech zbytečností, jako jsou plyšáci zavěšení na čelním skle (5 vteřin vyhrazených pro smích... 20 milisekund bude stačit). V podstatě se tento proces jedná přestavbě na závodní vůz, o čemž se vlastně celou dobu bavíme. Samozřejmostí je závodní klec, bez které to prostě nejde. Já vím, že to zní všechno fantasticky, ale vězte, že v tomto ohledu nemáte téměř žádný prostor pro rozhodování a kupujete si pouze přednastavené balíčky. Kdo tedy očekává kreace ve stylu NFS Underground, nechť rovnou zapomene. Přesto by nebylo špatné mít trošku více možností v této oblasti. Veškeré úpravy jsou finančně velice náročné ale vzhledem k tomu, že nemáte ve hře prakticky za co utrácet, určitě nebudete litovat toho půl milionu vyhozených dolarů. Revoluce se nekoná ani ve vizuální části. Buďto můžete zvolit jeden z předpřipravených polepů nebo si vytvořit vlastní kombinací několika vinylů a rozsáhlým výběrem několika druhů laku. Časově nákladnější záležitost, ovšem za originalitu se platí. Komu nebude stačit vrtošení se ve vnějšku auta, může se pošťourat v podvozku. Pokud ale zakoupíte veškeré součástky k vozu, tak se zpřístupní možnost pořídit speciální Works vylepšení, které udělá z vašeho vozu plnohodnotný a značně posilněný závodní stroj, nad kterým budete mít zároveň 100% kontrolu, jelikož budete mít přístup k ladění veškerých součástek. Jak jsem již řekl, tento upgrade stojí další množství dřeva.

Počet tratí se ustálil na osmnácti kusech, přičemž se většinou opakují neustále ty samé dokola. Je zbytečné zmiňovat všechny, ale povinností je vyzdvihnout okruhy jako Nordschleife, Laguna Seca, Silverstone, Brands Hatch nebo Hazyview. Ta největší akce se ale odehrává na městských okruzích, kde máte opravdu omezené možnosti v předjíždění a většinou přijdete o několik vrstev laku. Nejlépe uděláme, když tyto závody přirovnáme k honu na lišku. Jakmile se totiž dostanete na první příčku, tak si budete muset sakra hlídat ocas. Tyto okruhy jsou zároveň i vcelku pěkně nasvícené a vystínované, což přidává mnoho k oné akční atmosféře. To už se nedá ale říct o reálných tratích, které jako obvykle zejí prázdnotou. To samozřejmě nelze mít nikomu za zlé. I zvuky motorů a kolizí působí uvěřitelně a vcelku souvisle. Sice zní místy trošku jednoduše, ale není nic lepšího, než když slyšíte skřípění plastů při hromadné bouračce. Multiplayer je sice zábavných ale po čertech omezený, tudíž by nebylo na škodu přidat trošku více možností, jak si nastavit vlastní závod.

Co by se dalo říci o umělé inteligenci? Řekněme na rovinu, že závodníci opravdu soupeří a je na nich vidět jejich snaha o vítězství. Zároveň ale dokážou být velice zákeřní, když do vás šťouchají a strkají do vás ze všech stran jako nádivku do krocana. Rozhodně vás ale na srdci zahřeje, když vás ujistíme, že i umělá inteligence chybuje a mnohdy velice fatálně. Není problém se prohnat kolem oponenta, který si v klidu leží na střeše mimo trať. Také platí ono známé pořekadlo – Když se dva perou, třetí se směje. Jen musíte doufat, že jeden z těch dvou nejste vy.

Ani to netrvalo a jsme u konce. A jaký je tedy celkový dojem ze zatím posledního dílu, nyní již ságy Need for Speed? I přes drobné chybky se po opravdu dlouhé době jedná o chytlavou závodní hru, která téměř bezchybně balancuje na pomezí arkád a simulací. Sice se neprojedete s vozy tak hezky jako ve Forze nebo Gran Turismo, ale onen pocit ze závodění vám naopak nikdo nevynahradí. Závody vás jednoduše pohltí, obejmou a nepustí díky své nezkrotné živelnosti. Vozový park sice není nikterak přehnaný, ale technicky se jedná o velice povedený titul, kterého byste se něměli bát jen z toho důvodu, že má v názvu Need for Speed. Hra si zaslouží vaší pozornost. Nyní nezbývá než čekat, s čím se ukážou kolegové z Criterionu.