Monster Hunter série si vždy šla svojí cestičkou, a třetí díl to ukazuje asi nejlépe. Jen těžko byste hledali nějakou žánrovou konkurenci, ta vlastně pořád chybí, a tak je Monster Hunter pořád králem ve svém oboru. Navíc ukazuje, že není třeba nějaký spletitý a propracovaný příběh. Ten tu vlastně ani neexistuje. Vše se točí kolem velkého zemětřesení, které na svět vypustí všelijaké potvory, které je nutné lovit. I když příběh tu prakticky nenajdete, sem tam se občas objeví nějaký ten pěkný filmeček, který nyní díky vysokému rozlišení ještě více vynikne. Filmečky jsou ale jen na efekt, mající za úkol vás nabudit do dalšího hraní, než že by posouvaly příběh dál. Hned na začátku se ocitáte v menší rybářské vesničce Moga Village, a pokud hrajete Monster Hunter vůbec poprvé, asi budete několik desítek minut dost tápat. Vývojáři vám toho moc nevysvětlí, jste hozeni přímo do hry, a starejte se. Prvních několik desítek minut je tak nutné se seznamovat nejen s nejrůznějšími NPC postavami a jejich starostmi, mezi nimiž je i obnova rybářské vesničky, ale i s celkem propracovaným systémem vývoje, sbíráním surovin a dalšími možnostmi, které se na začátku zdají jen jako vedlejší část, ale jsou nedílnou součástí jednoho velkého celku.

Začátky jsou krušné, ale hned jakmile se projdete po Moga Village, zjistíte, jak důležité je tu nejen zabíjení všelijakých monster, ale také sbírání surovin. Ostatně hned jako první úkol dostanete posbírat suroviny, abyste obnovili tábor. Musíte se tak vydat na první průzkum okolí, v němž se nachází nejen houby, ale i nejrůznější byliny, během rozkoukávání zabijete několik koz na maso nebo rohy, na řadu přijdou i první dinosauři. Nasbírané suroviny můžete během hry prodávat, za což dostanete nějaký ten peníz, ale lepší je jejich kombinace, z čehož vytvoříte daleko zajímavější a mnohdy potřebné věcičky. Třeba ozdravující lektvary se vždy hodí. Po hře existují stovky nejrůznějších surovin, takže budete hodně dlouho zkoušet nejrůznější kombinace. Na internetu jsem našel několik seznamů, ale kdo ví, jestli jsou kompletní. Kromě surovin na lektvary získáváte i ty na výrobu či vylepšení zbraní a brnění, což je zvláště důležité, protože jen s lepšími zbraněmi budete mít na silnější monstra, která potkáte v dalších hodinách. Vylepšování zbraní a brnění tu nahrazuje klasický levelovací systém, na kterém Monster Hunter nikdy nestavěl. Sbírání surovin je zde tedy hodně důležité, prakticky nutné k přežití. Pokud ho budete ignorovat a chcete si jen zasekat potvory, narazíte hned po několika minutách hraní, a zřejmě pak i hru odhodíte.

Hned po zapnutí na vás jistě dýchne atmosféra zdejšího světa, který nabízí spoustu nádherných a rozmanitých lokací, do kterých se dostanete během hraní. Pohybovat se budete nejen po skalách, ale i v jeskyních, pouštích, zamrzlých tundrách a dalších spíše menších pláccích, dokonce ve Wii U verzi najdete jednu novou lokaci. Celkově na vás čeká šest větších lokací, rozdělených do menších, v nichž budete plnit úkoly, které dostanete od NPC postav v přístavech. Jakmile vždy úkol dostanete, vydáte se na jeho plnění, přičemž ho vždy doprovází nějaký ten vedlejší cíl, za jehož splnění jste náležitě odměněni. Úkolů je po hře několik stovek, většinou spočívají v zabití nějakého konkrétného tvora, či nalezení předmětu. Úkoly jsou si mnohdy celkem podobné, ale za celou dobu se mi nestalo, že bych se při jejich plnění nudil. Za to mohla především skvělá hratelnost a celkový herní systém, který jen tak neomrzí a mnohdy tak trochu připomíná spíše MMOčko, než klasickou RPG hru. Najednou jsem zjistil, proč mnozí této hře propadli. Kromě klasických úkolů, které plníte ve světech, do kterých se podíváte, tu jsou i speciální odehrávající se ve vlastních arénách, v nichž na vás čekají mnohdy pořádně těžcí protivníci.

Zatím jsem mluvil jen o vytváření předmětů, plnění úkolech, ale to nejlepší na Monster Hunter sérii je samozřejmě likvidace všelijakých monster, případně jejich lovení bez zabití, což vyžaduje od vás ještě větší zručnost. Na začátku potkáte jen několik býložravců, později už nějaké ty menší dravce, no a úplně to nejlepší tvoří obrovští bossové, s nimiž mnohdy bojujete i několik desítek minut, po kterých když vstanete, je to na převléknutí. Souboje s bossy jsou pořádná výzva, napínavé do posledního seknutí, přičemž je na ně nutné uplatnit nejen taktiku, ale i dobře naučený soubojový systém. Střety s obrovskými monstry, ať už třeba jakýmsi tyranosaurem nebo obrovským drakem pod vodou, jsou ozdobou této hry, a kolikrát jejich epické pojetí vám vyrazí až dech a budete sedět s otevřenou pusou ještě několik minut po skončení. Souboje s nepřáteli navíc neprobíhají jen na relativně klidných pláccích, ale i v slunečných pouštích, kde si musíte dávat pozor na přehřátí, pod vodou zase na kyslík, jinak se udusíte a dravé ryby si vás dají k obědu. Na Monster Hunter je skvělé to, že vás dokáže novou potvorou či minibossem překvapit i třeba po čtyřiceti nebo padesáti hodinách, z čehož jde jasně chápat, jak obrovská hra tu před vámi je.

Během soubojů si kolikrát i uvědomíte, že nebojujete jen proti tupým dinosaurům, protože ti mají tendenci mnohdy spolupracovat a tím vám ještě více zatopit. Umělá inteligence nepřátel tak vůbec nic neusnadňuje, no a proč to neříci, několikrát jsem musel zbaběle utéci do bezpečí, abych nebyl zabit a nemusel se dívat, jak bezvládné tělo končí znovu na začátku lokace. Při těžkých soubojích jistě přijde vhod Cha-Cha společník, který dokáže monstra rozptylovat, vlastně tu slouží jen jako taková návnada, která toho moc neudělá, ale rozptýlí dravou zvěř, abyste měli alespoň na pár vteřin klid, a mohli se třeba uzdravit. Na konci příběhu se vám poté odemkne ještě jeden spolubojovník Shakalaka, který pomůže s dalšími následujícími těžšími úkoly.

Lovení některých monster je kolikrát pořádnou hardcore záležitostí, i když obtížnost zde byla posazena ještě celkem nízko, takže se z toho nestane další Dark Souls. Přesto určitě potěší, že je tu možnost kooperativního hraní s kamarády, brzy i hráči z celého světa, kteří propadli hře stejně tak, jako vy. Kooperativní režim u Monster Hunter 3 Ultimate přináší velkou porci zábavy, spoustu dalších úkolů a možností, takže se dá říci, že v něm si hru užijete nejvíce. Není nic lepšího, než se za dobrodružstvími vydat s kamarády, s nimiž budete jednotlivá monstra likvidovat daleko více takticky. Potěší jistě přítomnost textchatu tak voicechatu řešený přes Wii U gamepad, takže můžete jednoduše s dalšími hráči komunikovat. Hlavně během soubojů se hlasový chat hodí. Online hry vytváří přímo hráči, takže stabilita a další technické náležitosti záleží na rychlosti a kvalitě připojení. Jen co možná může vadit, pokud hráč, který zakládal hru, během hraní vyskočí, i vy se ocitnete v hlavním menu. Když chcete oba končit, není to problém, ale pokud padne zakládajícímu hráči internet, což se mi stalo, máte bohužel smůlu. Funkce drop-in a drop-out zde nefunguje. Hrát můžete jednak online, ale také krásně doma, dokonce funguje i cross-platform hraní, pokud má kamarád hru na Nintendu 3DS.

Capcom se rozhodl, že Monster Hunter 3 Ultimate můžete hrát nejen na Wii U Gamepadu, ale také na klasickém Pro Controlleru, který má samozřejmě výhodu v tom, že jednak není tak velký a těžký, ale také vydrží daleko více hodin. Ani hraní s Wii U Gamepadem není špatné, navíc na dotykovém displeji se snadno dostanete k předmětům a dalším možnostem. Jinak Monster Hunter 3 Ultimate nijak víc zatím Wii U Gamepad nevyužívá, ale jak jistě víte, už tento týden vyjde speciální update, přidávající podporu přepnout hru jen na něj, takže si ji budete moci užívat, aniž byste zapnuli televizi.

Že Monster Hunter 3 Ultimate není úplně novou hrou je nejvíce vidět na grafice. Ačkoliv se vývojáři zřejmě snažili, a ne zrovna málo, se současnými hrami se nové vydání Monster Hunter 3 nemůže rovnat. Vše je sice vyhlazené, ostré a kolikrát hýří pestrými barvami, ale textury jsou zcela průměrné, občas dokonce až přespříliš rozmazané. Grafika tu je tak jen čistě funkční, má doplnit jen hratelnost, a tak je k ní nutné přistupovat. Audiovizuální hody nečekejte ani náhodou, nedočkáte se jich. Když už hra vypadá tak, jak vypadá, potěší alespoň stabilní framerate, který neklesá ani v těch největších bitvách, po celou dobu se drží na solidních číslech. Zatímco grafika je čistě průměrná, to ozvučení s hudebním doprovodem je skvělé, dodávající hře tu pravou atmosféru. Co ale může někoho zklamat, je absence dabingu, všechny rozhovory probíhají pouze za pomocí textu, ale dabing chyběl i v původní verzi, takže na tuto část zřejmě nechtěli vývojáři sahat.

Už původní Monster Hunter 3 byl téměř bezchybnou hrou, které propadl nejeden hráč někdy i na stovky hodin. Ultimate edice není nějakým zásadním vylepšením, přináší jen uhlazenější grafiku, případně několik nových lokací, úkolů, předmětů a monster. Můžete ji tak brát jako finální verzi, kterou si užije jak úplně nový hráč, ale i fanoušek mající za sebou desítky hodin v původní verzi. Monster Hunter 3 Ultimate sice není vizuální hostinou, ale ukazuje, že i těch zbylých čtyřicet procent je někdy více.