V dnešní době se hodně mluví o nukleárních zbraních, a když se podíváme na nějaký ten americký akční film nebo seriál, vždy se tam najde nějaký magor (ne maggor) s touto velmi nebezpečnou věcičkou. Psal se zhruba rok 2010, kdy vypukla nukleární válka a skoro celá Moskva byla zničena. Lidé, kteří přežili, utekli do moskevského metra, kde od té doby žijí vlastním životem. Ve strachu, ve tmě a bez denního světla. Od této katastrofy uběhly dvě desítky let a píše se přesněji rok 2033. V této době si už lidé přivykli na život v moskevském metru, kde každý den bojují o to nejcennější, co mají. Tím je pochopitelně samotný život. Právě v této době, kdy proti sobě stojí přeživší lidé a mutanti, se hráči ujímají mladíka Arťoma, který v metru vyrostl a nikdy neviděl denní světlo. Na začátku se nechá svést svým vzorem, legendárním Lovcem, který vám nakuká, že jedině vy můžete zachránit zdejší lidi. Jestli se to hlavnímu hrdinovi podaří, to už neprozradíme.

Ačkoliv se hra jmenuje Metro a od toho by si každý automaticky odvodil, že se bude odehrávat jen ve stanicích metra, opak je ale pravdou. V podzemí sice strávíte značnou část hry, ale občas se podíváte i na povrch naší krásné planety, kde se to jen hemží radioaktivním spadem, kvůli kterému musíte mít vždy nasazenou plynovou masku. Právě po té vám půjdou všechny potvory, takže si na ní musíte dávat bedlivý pozor. Jinak je na povrchu jen samá havěť, která se snaží dostat do tunelů metra a zlikvidovat vše živé. Alespoň se tedy budete moci vychloubat, že jste slavní díky tomu, že jste se podívali na denní světlo. Daleko větší část prožijete v tunelech, které jsou designérsky velmi povedené, a grafika zde opravdu graduje. Zvláště některé efekty světla a stínu vyráží až dech a atmosféra zde předvádí maximum. Dokonce by se tyto pasáže daly označit jako lehce hororové.

Protože se jedná o akční střílečku, určitě už tušíte, že nebude nouze o všelijaké střety. Většinou se vám do cesty postaví démoni, kteří vás budou chtít vidět co nejdříve pod hlínou. Kromě démonů, ať už těch, kteří žijí v metru, nebo těch, co žijí na povrchu nebo dokonce i ve vzduchu, budete bojovat proti znepřáteleným skupinám ostatních přeživších. Zde musíme říci, že ačkoliv se na začátku může zdát, že přestřelky jsou velmi zajímavé, po chvilce hraní zjistíte, že nepřátelé vždy postupují podle jednoho předem daného skriptu. V hlavně totiž mají zakódováno jen jedno – musíte zemřít, a podle toho se chovají, takže se na vás hrnou ze všech stran. Nečekejte tak, že se budou navzájem podporovat a ani s nějakým tím krytím si moc hlavu nedělají. Umělá inteligence vašich nepřátel je bohužel tou nejslabší stránkou hry, která strhává závěrečné hodnocení o několik bodíků. Během hry se občas vyskytnou situace, kdy vám po boku bude stát nějaký ten kolega, hlavně tedy na začátku. Jeho inteligence je na o něco vyšší úrovni, než vašich nepřátel, dokáže se většinou o sebe postarat a občas i sám zvládne celou situaci.

Občas na svém kolegovi budete dokonce hodně závislí. Může za to fakt, že v celé hře je akutní nedostatek nábojů, které musíte sbírat z padlých protivníků, skříněk a schovaných skrýší. Rovněž si můžete náboje kupovat, ale tato stanoviště jsou ve hře hodně vzácná. Nábojů je tedy pomálu a občas se stane, že budete muset sáhnout po nouzovce, kterou je nůž. Trošinku musíme i zkritizovat přestřelky, protože jsou mnohdy nepřehledné a dosti zmatené, takže ani nevíte, kde nepřítel je. Ten vás zatím oběhne a vpadne vám do zad, díky čemuž následuje restart. Přestřelky jsou tak díky těmto výše zmíněným faktorům občas pořádně frustrující a to i na nižší obtížnost. Pokud máme k akčním pasážím výhrady, tak musíme říci, že za ty pasáže, kde nestřílíte, musíme vývojáře pochválit. Právě v těchto pasážích se dozvídáte o historii metra a občas se objeví scéna, díky níž vám úplně zamrazí v zádech. Třeba scéna, kdy vám váš kolega říká o zpívajících trubkách, ve kterých můžete slyšet hlas mrtvých.

Už před vydáním na nás působila hra Metro 2033 opravdu svěže díky grafickému zpracování, které vypadalo velmi dobře. Ve finále musíme říci, že grafika je skutečně pěkná a je radost pohledět na všechny postavy, ale i na designérsky pěkně zpracované prostředí. Pochválit musíme především pěkně zvládnuté hrátky se světlem, které dodávají hře opravdu nezapomenutelnou atmosféru. Přesto si nejde občas nepovšimnout některých slabších textur a, co si budeme povídat, ani ten framerate není mnohdy nejlepší. Co ale hru zachraňuje v těchto chvílích, je skvělý dabing všech postav, kdy si díky nim budete skutečně připadat jako v Rusku. Nezapomenutelné jsou poté i lecjaké srandovní hlášky, které dokážou člověku přivodit záchvat smíchu. Na dobré úrovni jsou i všelijaké zvuky, které rovněž dodávají na atmosféře. To hudební stránka už tak propracovaná není a během hraní uslyšíte jen několik málo hudebních motivů.

Musíme se přiznat, že na hru Metro 2033 jsme se těšili od jejího oznámení. Finální produkt v nás však zanechal nenaplněný potenciál. Metro 2033 je totiž v základu pouze hodně lineární střílečkou, kde si jen musíte prostřílet cestu z bodu A do bodu B, což je rozhodně škoda. Trochu volnosti by určitě neuškodilo. Na druhou stranu musíme říci, že jsme se u hry bavili od začátku do konce a na některé vtipné hlášky nikdy nezapomeneme. Metro 2033 rozhodně není dokonalá akční hra, ale rozhodně se jedná o slušnou zábavu.