Ještě než začneme, slušelo by se MAG představit i těm, kteří ho doposud přehlíželi nebo o něm prostě slyší poprvé. Název hry je zkratkou pro Massive Action Game, do češtiny volně přeloženo jako Masivní akční hra, což je pravděpodobně nejlepší vystihnutí, které můžete pro hru použít. Jedná se o taktickou FPS, ve které se v jedné bitvě může utkat až 256 hráčů najednou, což je v tomto žánru zatím doposud neviděné číslo, navíc nutno dodat, že v devíti z desíti případů jede hra naprosto svižně. Taktická FPS... co si pod tím jen představit? Dejme tomu, že spáříte dohromady nejčerstvější podobu Call of Duty, Battlefieldu a například Socomu, za jehož počátky studio Zipper Interactive dokonce stojí. Hra v sobě opravdu kombinuje řadu vymožeností z vyjmenovaných her, ale srovnávat se rozhodně nedají. Výše uvedené přirovnání jsem uvedl, jen abyste získali alespoň jakousi představu o dění na poli, kde si jak kvalitně zastřílíte, tak perfektně zataktizujete a vyblbnete se s přáteli. Už v případě Beta verze bylo ale nadmíru jasné, že hru budete buďto milovat nebo nenávidět. Každému zkrátka sedne něco jiného, a ačkoliv MAG nenabízí s prominutím tak fraškovitou a bezhlavou akci jako dnešní, nejmenovaná konkurence, rozhodně se vyplatí jí dát alespoň šanci. Pokud pominete lehce fádní prezentaci hry, možná v ní najdete svůj opěrný bod v online hraní.

Ještě než se přesuneme do zákopů, je potřeba vám dát malou lekci. Na čí stranu se postavíte, vojíne?! Hra je v některých ohledech pevně zakousnutá v klasických podmínkách masivních online her, přičemž se jich ne a ne pustit. Jedním z prvních prvků je volba frakce, kterou nemůžete v průběhu hraní měnit, leč lze založit druhý účet, kde můžete pokračovat od začátku, s čistým štítem. Každá frakce má navíc několik unikátních vlastností, které se projevují jednak zejména na počátku hry, ale také později, při levelování svých postav. Vybrat si tak můžete z čečenských povstaleckých jednotek skupiny S.V.E.R, kteří vypadají právě jako typická guerilla. Šátky, otrhané oblečení a téměř po domácku vyrobené zbraně. Nic to nemění na tom, že se o ropu budou prát jako kočka o svůj Whiskas. Jakmile zaplujete do této frakce, očekávejte oranžově podmaněné prostředí, nejen v menu, ale i v jejich domovské oblasti, kde budete pravidelně bojovat jak o svůj život, tak o prestiž. Každá z frakcí má pro každý ze čtyř režimů určenou jednu originální mapu, tudíž se může stát, že častokrát za sebou budete hrát na stejném místě, buďto jako obránce nebo jako útočník. Celkem si tak můžete zahrát na 12 velice povedených mapách, které jsou opravdu dobře navržené, a vy si můžete být jisti tím, že dostanete prostor, ať už se živíte čímkoliv.

První z frakcí je tedy zmíněná S.V.E.R., která byla do války zatažená téměř nevinně, přičemž se posléze účastnila veškerých operací na středním východě a v Rusku. Jsou téměř dokonalým příkladem rychlých, nebezpečných vojáků, kteří si s vámi neberou servítky. Druhou organizací jsou jednotky Valor Company, tvořené zejména válečnými veterány z USA, Velké Británi, Kanady a Mexika, přičemž jsou onou zlatou cestou. Kvalitně vycvičení s, dá se říci standardní zbrojí a nepřáteli po obou stranách zeměkoule. Právě oni jsou ti "dobří", zatímco ostatní na nich spáchali to největší zlo. Ostatně jak to známe ze skutečnosti. A poslední, pravděpodobně nejvyspělejší jsou vojáci z frakce Raven. Tyto řezníky poznáte ihned na první pohled (pokud vůbec uvidíte, odkud přišla kulka samozřejmě) – jsou oplátováni těžkou high-tech zbrojí. Ne, že by měli nějakou výhodu, ale vypadají jako terminátor a ty jsou přece vždycky žádaní. V rychlosti jsme si shrnuli hlavní protagonisty, co po výběru frakce?

Posléze následuje už jen výběr vlastního avatara a jeho následná editace. Nyní narážíme na první kámen neúspěchu, jelikož možnosti úprav své postavy nejsou na poměry hry nijak závratné, a tak se musíte smířit s několika přednastavenými obličeji a typy hlasu, přičemž zbytek si lze odemykat postupným levelováním. Zbytek se v tuto chvíli myslí části výbavy, které vizuálně odlišují vaší postavu od ostatních. Nejenže tak v boji vypadají všichni téměř totožně, ale v titulu takovýchto rozměrů bychom rádi viděli trošku rozvinutější možnosti úprav. Na druhou stranu, akce je většinou tak intenzivní, že jste rádi, když vnímáte okolí, natož spoluhráče a protihráče, které bývá občas také sakra problém rozlišit. Nebojte, hra vám velice důrazně řekne, že byste to dělat opravdu neměli a že se z kamarádů rázným způsobem stanou nepřátelé. Poté už následuje jen nutný trénink, kde si osvojíte vcelku odlišné ovládání a hlavně jednotlivé způsoby střelby, krytí, či opravování. A poté už jste vlastně svobodní. Pravdou ovšem je, že nejvíce zkušeností získáte teprve na bojovém poli, ať už jde o boj, velení či taktický postup.

Postavy, pohyb a ovládání jsou také výrazně rozdílné od dnešních her. Postavy neběhají jako supermani, nedrží zbraně pevně jako Rambo a rozhodně nemají blesku rychlé reakce. Otáčení je pomalé a právě zbraně působí vcelku hmotně, tudíž si připadáte, že držíte opravdové střelné nástroje, a ne modýlky z plastu. Z počátku si tedy budete připadat lehce nemotorně a než si zvyknete tak rozhodně schytáte mnoho kulek do zadnice. Olověných samozřejmě. I když si pohrajete se senzitivitou, hra si udrží svůj nezaměnitelný znak, kterým je právě pevné a neotřesitelné chování zbraní a postav. Nemusíme snad dodávat, že MAG je naprostá arkáda, ale to jí neubírá nic na kráse. Co naplat, právě jiné možnosti a pojetí hry může spoustu hráčů odlákat a nikdo vám nezaručí, že vám hra dokonale padne.

Pojďme si lehce rozebrat čtyři hlavní režimy, které si postupem času odemknete. Herních režimů by mohlo být více, na druhou stranu nač se snažit zbytečně rozdělit takovou masu lidí, do několika ohraných a doposud mnohokrát viděných módů? Zbytečné a pro tak osobitý druh hry, kterou MAG bezpochyby je, by to pravděpodobně ani nemělo význam, jelikož po zahrání vám pravděpodobně automaticky dojde, že režimy jako deathmatch, by byly sakra nepraktickou a nervy drásající záležitostí. Navíc by se tím kompletně vytratil duch a myšlenka původního konceptu. Není ale vyloučeno, že se někdy v budoucnosti dočkáme mnoha rozšíření, mezi nimiž budu rozhodně i nové režimy. Takže, pojďme si povědět něco, pěkně krok po kroku, kulku po kulce.

Suppression – Suppression je takřka jediný režim pro minimální počet hráčů, tedy šedesát čtyři lidí, kde není potřeba brát v potaz plnění úkolů, ale čistokrevné zabíjení a akci. Pokud máte rádi klasické kompetitivní zápasy jako Team Deathmatch z jiných her, toto je obdoba a právě zde si nejvíce procvičíte bojové schopnosti a rozhodně doporučujeme zde alespoň na počátku několik hodin trávit. Smutné ovšem je, že budete hrát stále na jedné mapě, v závislosti na výběru vaší frakce. Přeci jen se jedná stále ještě o trénink. Jakmile si osvojíte základní bojové a podpůrné techniky, můžete směle pokračovat dále, tentokrát už do první ostré, taktické akce.

Sabotage – Jedná se o první režim, kde se hráči rozdělí do dvou týmů – útočníků a obránců – přičemž je na jedné straně 64 lidí, rozdělených do osmi čet, každá s vlastním velitelem. Tým, který brání, musí udržet dvě stanoviště, obsahující kritické suroviny, zatímco druhý tým musí pokud možno co nejrychleji zabrat obě stanoviště, přičemž se posléze odhalí finální, jež čeká na dobytí. Ve hře je extrémně důležitá týmová komunikace, bez které se prostě neobejdete a jakmile budete plnit / rozdávat příkazy, začnete se cítit opravdu jako člen rodiny. Pravdou je, že takovýto pocit v žádné jiné hře nezažijete, jelikož zde máte pocit, že cokoliv uděláte, má nějaký smysl. Zabijete nepřátelského vojáka? Ano, i jeden jediný člověk může při obraně / obléhání zatraceně chybět. Týmy bývají vyrovnané, samozřejmě to nelze zaručit na 100%, ale jen málo kdy budete opravdu výrazně přečísleni. A ani takovéto případy vám rozhodně nedokážou zničit den, nedej bože náladu. Haleluja.

Acquisition – Pokud jsme nazvali předchozí režim Sabotage taktickým, měli bychom si zavázat ruce, na jazyku udělat námořnický uzel a o čelo si típat rozpálené cigarety, jelikož Acquisition jde ještě dále. Opět se těšte na řezivo až ve 128 hráčích, přičemž tentokrát do hry vstupují i pevné palebné věže, brány či zábrany proti vozidlům a boj je celkově rozdělen hned do několika fází. Útočníci musí postupovat po rozsáhlé mapě, přičemž by měli pokud možno po cestě ničit nepřátelská stanoviště, případně bariéry aby mohli projet s transporty, o které tu jde především. Ty se nachází v kořenové základně, kam se musí útočníci dostat, uloupit je a dovézt zpět. Jak asi tušíte, v tomto případě je komunikace a taktika tím nejdůležitějším. Nezáleží na tom, jak velký kvér držíte, nebo kolik vitamínů jste si ráno píchli na ubikacích, ale alespoň základy selského rozumu jsou zde na místě. Pokud se vám totiž podaří nepřítele zahnat až na hlavní základu, kde se nachází transporty, připravte se na muka. Pokud nebudete hrát proti absolutním dřevům, očekávejte tuhý boj, ze kterého ale budete mít skvělý pocit, jelikož není nic lepšího, než řádná a řízná bitva, kdy si ten nejlepší zaslouží vyhrát. K cíli samozřejmě vede mnoho cest, a zatímco bránící tým má spousty výhod, jako jsou ve většině případů krytá záda, musí na druhou stranu pokrývat daleko větší plochu, co se týká obrany.

Domination – Nyní přichází onen zlatý hřeb večera. Tolik obávané a zároveň očekávané bitvy v 256 hráčích si můžete užívat prozatím v tomto režimu, který připomíná tahanici mravenců o poslední ohryzek jablka. Stoosmadvacet (čísly 128) hladových nepřátel na každé straně bojuje hned na několika frontách a můžeme vás ubezpečit v tom, že při hraní Domination utrpíte stejný, ne-li větší šok, jako v pravé válce. Nejenže se nenudíte, jelikož musíte odhánět nepřátelské obránce / útočníky jak nadržené komáry, ale zároveň byste pokud možno měli do půl hodiny splnit veškeré úkoly. Pokud útočíte, vaším prvním cílem je zajatí dvou ropných věží a jejich následná obrana. Jakmile se vám to podaří, můžete se pustit do dobývání hlavních cílů, kterých je celkem osm. Čím více jich získáte pod svou kontrolu, tím rychleji bude přibývat poškození na ukazateli nepřátel. Snadné, provedení už je ale daleko obtížnější. Nejen díky opravdu velkému počtu hráčů, ale také díky chaosu, který je možná až lehce přehnaný, zároveň vás ale dokonale vtáhne do boje. Vše kolem bouchá, vy jste v mžiku oslepeni výbuchy granátů a sotva rozeznáváte kdo je spojenec a kdo chce váš odznak. Abyste zabrali všechny základny během časového limitu, je potřeba spojit všechny síly dohromady, jelikož to rozhodně není procházka růžovou zahradou. Zároveň jsou tyto mapy opravdu gigantické a pohyb po nich může být opravdu otravný. Proto máte k dispozici i základní vozidla, jež mohou sloužit jednak jako zbraně, ale také jako transport. Chaos v kombinaci se špatným technickým zázemím může být faktor, díky kterému se budete tomuto režimu vyhýbat. Pokud tedy nemáte 255 dalších, podobně postižených nepřátel.

To byl v rychlosti průřez režimy, nyní je čas na další nutnost, kterou nelze nezmínit. Co by to bylo za bordel, kdyby po válečné zóně pobíhala parta zmatených mladíků, orientujících se jen podle geografických map na zadnicích vojáků a vůně strachu? Jakmile povýšíte na 15. úroveň, můžete se ucházet o velení nad osmi člennou četou. Možná si říkáte, na co velení, ale právě schopný vůdce může dosti slušně korigovat své ovečky a dosti řádným způsobem ovlivňovat stav vašeho konta. Toho herního samozřejmě. Jakožto vůdce smečky lze dávat rozkazy, jako je například bránění určitých objektů, či útok, přičemž hráči, řídící se vašimi rozkazy, dostávají bonusové body. Vývojářům se tento způsob motivace a nahánění naprosto neznámých lidí po bojišti prostě povedl a ve hře má rozhodně své místo. Na hlavami možná máte textovou bublinu, v níž se rozsvěcí ona pomyslná žárovka, ale vězte, že právě schopný velitel může být klíčem k úspěchu. Těmto aktivovaným úkolům se říká FRAGO, tudíž až se s tím setkáte, měli byste být připraveni. Zároveň máte jako někdo víc i nějaké ty možnosti navíc, čímž se myslí například možnost zavolat si o dělostřeleckou podporu, bombardování, či aktivování UAV satelitů. K tomu si ale nejdříve musíte upravit podmínky na bojišti, tudíž je potřeba ničit / opravovat rušičky radarů, či protiletadlové baterie. V tuto chvilku také poskytujete určité bonusy svým jednotkám z čety, které jsou poblíž, jako je například zvětšená účinnost zbraní, silnější brnění či potenciální neviditelnost na radaru. Jak tedy vidíte, velení přináší chutné ovoce, ovšem je potřeba ho dělat s láskou a přesností. Později si navíc odemknete možnost velení celé posádce o 32 lidech a posléze i velení celé skupině, tedy i 128 hráčům najednou. Obojí samozřejmě přináší vítané bonusy, ale také trpělivost.

Tím jsme také nakousli levelování a vylepšování postav, což je v dnešní době téměř kritickým prvkem jak multiplayerových, tak singleplaerových titulů. V případě MAGu vás nežene kupředu pouze vaše sebemotivace, ale také možnosti úpravy postav, zbraní, či speciálních schopností. Zkušenostní body získáváte za zabíjení, léčení, oživování, opravování, ale také za obranu a samotný útok. Což je další krok, jak motivovat hráče ke spolupráci a ne jen osobní hře. Devět z deseti generálů souhlasí a potvrzuje, že to opravdu funguje. Již od počátku hry jsem se setkával s hráči, kteří opravdu spolupracovali a nemuseli komunikovat přes headset, což je možná malý zázrak. V každé hře se najde někdo, kdo ať už úmyslně nebo ne, trhá partu. V případě MAGu jsem se s takovýmito jevy setkal minimálně a pravdou je, že všichni vypadají tak trošku jako rodina. K dispozici máte tedy celkem šedesát úrovní, a šedesát Skill bodů, jež můžete využít ve speciálním hierarchickém systému odměn. Zde naleznete jak nové zbraně, vylepšení stávajících, či schopnosti, jako je například delší dosah nožů, rychlejší sprintování, odolnost vůči kulkám, pádům, přesnější míření a tak podobně, zkrátka budete motivování k tomu, se opravdu snažit. Co je lepší, že každé vylepšení budete opravdu znát a na nový level se budete přímo těšit, abyste mohli dále investovat a rozvíjet se tak. Co už ale není ani zdaleka tak pozitivní je fakt, že maximální úrovně jedné postavy lze dosáhnou i během dvou týdnů poctivého hraní, což je na tak masivní hru opravdu málo a zároveň je to jedna z největších slabin hry. Zbraní také není zrovna mnoho, což by se dalo říct i o předmětech, či povoláních. Výhodou je, že můžete kombinovat hned několik povolání, takže se klidně může stát, že budete útočit v předních liniích a zároveň léčit kolegy. Podpora týmu je velice důležitá a zároveň dosti dobře ceněná záležitost.

Grafika, grafika, grafika... bod zlomu, který je pro některé hráče důležitější, jak samotná hratelnost. MAG nepatří mezi zrovna nejbohatší tituly, co do kvality textur, tak jednotlivých objektů. Modely postav vypadají z dálky vcelku obyčejně a nevýrazně, na druhou stranu, to vše vám vynahradí perfektně navržené a příjemné mapy, které jsou téměř dokonale vyvážené tak, aby poskytovaly živnou půdu jak útočníkům, tak obráncům. Žádný tým není zvýhodněn, přičemž obránci mají například výhodu ve vyšším postavení na mapě, zároveň ale musí kontrolovat hned několik cest a pokrývat takřka prostor kolem sebe, aby nepronikla ani jediná myška v podobě senzace chtivých pěšáků. Nejen svojí geografickou členitostí, ale i vzhledem se budete kochat. Například domovina S.V.E.R. je zahalena v tom správném post-apokyliptickém oparu, kdy je téměř cítit z obrazovky. Nebo seskok padákem v lesní oblasti Valoru, kde se vojáci snaží ubránit centrum v obrovské budově. Pohled na panorama působí skvěle i přesto, že textury nejsou ani zdaleka tak kvalitní jak by mohly být. Pro potřeby hry ale naprosto dostačující. K cíli se totiž vždy můžete dostat hned několika způsoby, ať už volíte frontální náběh přímo do centra dění, či potiché plížení podél okraje mapy.

Systém respawnů se také mírně liší od ostatních FPS, jelikož se neobjevujete jako jedinec, ale jako celá skupinka usmrcených vojáků z jednotky, v pravidelných, cca. 25 sekundových intervalech. Mnohdy jsou ale respawny odsazené tak daleko od sebe, že se častokrát přistihnete, jak se trmácíte pěšky přes celou mapu jen proto, abyste mohli být zastřeleni sniperem a celou cestu absolvovali znovu. Během hry je také možné libovolně hlasovat o vyhození spoluhráče, který nějakým způsobem nechce spolupracovat, bohužel jsem se setkal i s tím, že hráči často vyhodí spoluhráče jen tak z legrace. Vzhledem k tomu, že není možné hry zakládat, tak nelze jednohlasně ovládat toto banování z her. Což je na jednu stranu dobře a na druhou možná špatně. Samozřejmostí jsou také klany a jejich podrobná statistika. Bez těchto věcí se dnes neobejde snad žádná online hra a MAG je jen další z řady titulů, ve kterém se můžete donekonečna hrabat ve svých záznamech, či záznamech svých klanových kolegů. Abych řekl pravdu, osobně hraji online FPS minimálně a také jsem byl velice skeptický vůči kvalitnímu fungování hry v takovém počtu hráčů. V době kdy jsme hru recenzovali my, už byl dostupný patch, který se pravděpodobně podepsal na vcelku přesvědčivém fungování i v maximálním počtu hráčů, kdy mě konkrétně hra výrazně lagovala opravdu minimálně. Samozřejmě je toto tvrzení sporné, záleží hned na několika faktorech, ale jen výjimečně jsem se setkal s tím, že by hra někde vázla kvůli špatnému fungování. Anebo jsem měl prostě štěstí. Za toto si Zippeři rozhodně zaslouží potlesk, jelikož se jim povedlo skloubit tolik obávanou kombinaci a ona opravdu funguje. Co by si možná zasloužilo menší upgrade, je systém připojování a vyhledávání her. Nejvíce to platí v případě Domination, kdy čekáte klidně i 10 minut, než vás hra někam pustí. Na jednu stranu je to pochopitelné, přesměrovat 256 hráčů na jedno místo zkrátka nějakou chvilku trvá. Někdy jste ale svědky podobných událostí i v případě menších her. Nelze však pochybovat o tom, že se situace bude v budoucnu jen zlepšovat.

Malé vypíchnutí si zaslouží i soundtrack, který téměř celý vytvořila finská symfonicko-metalová smečka Apocalyptica. Během hry téměř žádná hudba nehraje, ale jakmile docílíte nějakého úspěchu, jako je například vysoký počet zabitých v řadě, povýšení, či splnění úkolu, hra vám to oznámí povedeným hudebním doprovodem.

Co dodat na závěr. Recenzování takovéto hry je extrémně těžkou a nezodpovědnou prací, kde ovšem dost značnou roli hrají osobní pocity a přesvědčení. Hra má nesporné kvality a je konečně dalším z řady exkluzivních titulů, kterým se může Sony veřejně prezentovat a lákat tak k sobě další vlny nových hráčů, lačnících po masivních bitvách, promyšlené a smysluplné akci, kterou MAG definitivně je. Já, jakožto hráč, který se online hraní vyhýbá a je unaven rychlými a prakticky bezhlavými akcemi, kterou se stal například CoD: Modern Warfare 2, se u hry náramně bavil. Pokud nečekáte od her jen rychlou akci, kde záleží na hbitosti vašich prstů posazených na kohoutku zbraně, ale rádi byste i odpočinek v podobě promyšlených a komunikativních bitev, MAG je tou správnou volbou. Hra vás zkrátka buďto chytne a nepustí, nebo naopak sama vyvrhne jako nestrávenou potravu. Rozhodně nedávejte na pocity, které jste měli z betaverze. Hra za tu dobu prošla vcelku značnými proměnami a dorostla. Bohužel vcelku chabá prezentace z ní možná dělá na první pohled nudnou záležitost, ovšem ten, kdo myslí online hraní FPS titulů vážně, by měl zastavit a dát MAGu šanci. Navíc věříme, že pokud se komunita ještě více semkne a o hru se bude pečovat, čeká ji sladká budoucnost. Za sebe dávám osmičku, která ovšem těsně hraničí s devítkou. Nebýt několika menších neduhů, zmíněných výše, je tam a drží pevně jak rouhající se farář.