SEGA už v minulosti přinesla několik oficiálních her k Olympijským hrám, které sice patřily do průměru, ale mezi hráči se setkaly s docela velkým úspěchem. I když je třeba si přiznat, že pokud by neměly oficiální logo her na obalu, nepískl by po nich ani modrý ježek. U London 2012 - The Official Video Game of the Olympic Games (ano, takto dlouhý název hra skutečně má) se SEGA rozhodla moc neexperimentovat a nabízí nám prakticky to samé co před čtyřmi lety, jen v uhlazenějším podání. Sportovních disciplín je tu zhruba padesát, přičemž těch vyloženě zábavných je tu samozřejmě o dost méně. Většina disciplín se tu opět ovládá skrze quick time eventy, kdy musíte ve správný čas zmáčknout nebo mačkat tlačítka, objevující se na obrazovce. Zde London 2012 jasně ukazuje, že je hrou pro všechny, aby byla co nejméně náročná na ovládání, bohužel, jestli je zábavná, o to tu jde až v druhé řadě. Přesto několik sportovních disciplín se mi líbilo, vypíchnul bych především střelbu z luku, případně veslování, hod oštěpem nebo diskem, překážkový běh a plavání.

Základním stavebním kamenem London 2012 je režim kariéry. V něm se ujmete sportovců a vyrazíte na Olympiádu, abyste co možná nejlépe reprezentovali vybranou zemi. Ačkoliv kariéra je zde hlavním režimem, náhle zjistíte, že není zase tak propracovaná a hlavně zábavná, jak byste čekali. Je sice pěkné, že si své sportovce s náhodně generovanými jmény můžete před startem upravit, ale co je to platné, když si nemůžete během kampaně vyzkoušet všechny sportovní disciplíny. Každý ze šesti až čtrnácti dnů si totiž můžete vybrat jen dvě disciplíny, které nejprve musíte odehrát v kvalifikaci a poté se pokusit ve finále urvat i nějakou tu medaili. Jiná motivace, než výhra medailí zde není, navíc celý režim končí docela záhy – po několika desítkách minut. Poté si ho sice můžete dát znovu a vybírat si v průběhu jiné disciplíny, ale motivace pro opakované hraní tu naprosto chybí.

Pokud máte vedle sebe stejně naladěného kamaráda nebo kamarády, můžete si dát všechny sportovní disciplíny společně a překonávat se tak v předpřipravených eventech nebo výzvách. Na hraní ve více lidech ostatně London 2012 hodně staví a dá se říci, že v jednom přijdete o kupu zábavy. Kromě hraní na jedné televizní obrazovce, kde se střídáte s kamarády, se můžete pustit i do online zápolení. Tady si můžete vybrat buď rychlou hru, případně si vytvořit turnaj, do kterého pozvete kamarády nebo necháte připojit náhodné hráče. V současnosti je toto docela problém, protože moc hráčů London 2012 nehraje, ale když už se k někomu připojíte, nebo někdo k vám, hra běží stabilně a během několika her jsem si nevšiml nějakých problémů. V tomto se dá na hru spolehnout.

Na závěr ještě zmíním, že SEGA přidala do hry i podporu pohybových ovladačů Playstation Move a Kinectu. Ostatně, pohybové ovládání se u takovéto hry přímo nabízí. Je možná škoda, že vývojáři nezakomponovali tyto ovladače do všech disciplín, ale jen do některých. S oběma pohybovými ovladači si budete moci zahrát třeba 110 metrů překážek, zatímco plážový volejbal jen s Kinectem a střelbu zase jen s Playstation Move. Je docela škoda, že i u takto malého počtu miniher vývojáři pohybové ovládání nedotáhly, takže spousta disciplín se zvrtne ve zkoušku vašich nervů. U běhu Kinect hází jednu chybu za druhou, stejné problémy jsou ovšem i s Playstation Move u celé řady dalších disciplín. Stejně ale většina z vás dá přednost klasickému ovladači, takže toto je považováno jen za menší bonus.

Grafické zpracování není u London 2012 vůbec špatné, navíc celá hra se hýbe naprosto stabilně. Modely všech sportovců jsou pěkné, stejně tak jejich animace. Povedlo se i živé prostředí, přidávající na té pravé sportovní atmosféře, kterou ještě podporuje ozvučení, ať už dobře namluvení komentátoři od BBC - Seth Bennett a Allison Curbishley, tak hlavně diváci, které si i sami můžete roztleskat. Jen tedy ne vždy se komentář shoduje s děním na obrazovce, což je samozřejmě škoda, ale v jakých sportovních hrách byl dotažený do naprosté dokonalosti. V žádné. Ke sportu neodmyslitelně patří i hymny, které se hrají vítězům. Ty zde samozřejmě nechybí, takže si je vždy poslechnete po každé finálové sportovní disciplíně, bohužel jen ve zkrácené verzi.

London 2012 není hra, kterou byste hráli týdny nebo měsíce, ale jako doplněk na několikadenní použití k očekávané sportovní události poslouží jistě dobře. Ve svém základu obsahuje desítky disciplín, které jsou zábavné hlavně tehdy, když se před televizní obrazovkou sejde více hráčů. Během multiplayerových hrátek rázem zapomenete na nedostatky, kterých London 2012 obsahuje docela dost.