Hra Lode Runner má celkem pozoruhodnou historii. Určitě nejde o hru, kterou by vyrobil nějaký velký gigant tehdejšího videoherního světa. Myšlenka na hru vznikla v hlavě studenta architektury, Douglase E. Smithe, který studoval v tu dobu ve Washingtonu. První verze této hry se jmenovala Kong a vznikla v roce 1982 pro tehdejší výstřelek moderní technologie - Prime Computer 550. Úspěch hry na sebe nenechal dlouho čekat a začaly vznikat další verze. Toho si v tu dobu všimli tři herní giganti, jakými byli Broderbund, Sierra a Sirius. Douglase E. Smith si vybral za svého vydavatele Broderbund a pod jeho dohledem vytvořil pokračování své hry Kong, nyní už pojmenovanou Lode Runner. Lode Runner nejprve vyšel na Commodore 64, MSX, ale později se rozšířil i na Atari ST, Sinclair Spectrum 48K/128K, NES, Windows 3.1, Macintosh a první Game Boy. My jsme měli tu čest s NES verzí, kterou si nyní zhodnotíme.

Jistě se ptáte, co byla hra Lode Runner vlastně zač. Jednalo se tedy o klasickou levelovou plošinovku, kde jste jako bezejmenný panáček sbírali hromádky písečku, které byly po levelu rozsety. Abyste to neměli tak jednoduché, po levelu chodili i nepřátelé, kteří vás nejen dokázali usmrtit, ale i sebrat písečky. Jedinou zbraní, kterou jste proti nim měli, byla kouzelná hůlka, jenž dokázala dělat do určitých povrchů díry. Nepřítel do díry poté zapadl a vy jste od něj mohli píseček sebrat. Nemusím ani říkat, že levely přinášely spoustu úskalí a někdy byly opravdu velkým logickým rébusem, a to díky navržení samotného levelu, ale i nepřítelům, kteří zde chodili dosti nevyzpytatelně. Po sebrání všech písečků vždy zazněla znělka a vyrostl žebřík do dalšího levelu, kterých bylo několik desítek.

Velkým plusem hry Lode runner byl editor levelů. Ten se ovládal stejně jako už zde recenzovaná hra Battle City. Jezdili jste tak ikonkou po ploše a kde jste chtěli nějaký předmět, jedním tlačítkem jste se k němu museli doklikat. Pokud jste si nějaký kvádr vybrali, tak stačilo už dál neklikat a přesunout se na další políčko. Level editor byl rozhodně povedený, a ačkoliv nepřinesl takový komfort, na který jsme zvyklí nyní, dalo se v něm vyhrát a postavit hodně originální levely. Bohužel level editor postihl stejný osud jako ve zmíněné hře Battle City. Vytvořené levely totiž nešly ukládat, takže se jednalo pouze o jednorázovou záležitost. Čert to ale vem, když se jednalo o hru více než návykovou, u které hráč dokázal prosedět celé hodiny.

Pokud jste hráli někdy nějaké plošinovky na NESu, tak jistě víte, že grafická stránka byla u většiny stejná a lišila se jen v barvách a některých dalších drobnostech. Jinak tomu není ani u Lode Runner. Ve hře jsme mohli rozpoznat, co je kámen, žebřík a některé další povrchy, což bylo vše. Kreslené postavičky byly celkem pohledné a dalo se rozlišit, co je hlavní hrdina a co nepřítel. Hudební stránka hry byla celkem povedená a ústřední melodie, která hrála po vyhraném levelu, nám bzučí v hlavě dodnes. Zvuků bylo pochopitelně více, což je velké plus, protože z ostatních her jsme byli zvyklí na pouhou jednu skladbu.

Hra Lode Runner byla opravdu neskutečně velká zábava, která stavěla na důmyslně postavených levelech, celkem chytrých protivnících a samozřejmě i neskutečně chytlavé hratelnosti, od které se hráč nemohl odtrhnout. Vše korunoval i level editor, v němž si hráč mohl vytvářet vlastní levely, které herní dobu ještě zvýšily. Lode Runner je hra, na kterou by se zapomínat nemělo.

Na závěr ještě doplníme informaci, že herní portál Gamespot označil hru Lode Runner za nejlepší v herní historii, což ukazuje její obrovskou kvalitu.