Indiana Jones and the Staff of Kings (PSP)

recenze  8
F4RR3LL_CZ, 9. 7. 2009 20:58
Tátatatá tátatá..... Pokaždé, kdy tuto skladbu uslyší velký filmový fanoušek, příjemně ho zahřeje u srdce. Důvod je zcela zřejmý a jsem si jist, že každý, kdo pročítá tuto recenzi, ví, co (kdo) po této úvodní skladbě přijde. Ano, je to Indiana Jones. Nejznámější badatel světa jehož filmová série čítající čtyři filmy (Dobyvatelé ztracené archy, Chrám zkázy, Poslední křížová výprava, Království křišťálové lebky), celosvětově vydělala přes 2 miliardy dolarů. K jeho oblíbenosti přispívá mnoho snadno vysvětlitelných faktů. Jedná se o reálného profesora, který ve volném čase pátrá po dosud neobjevených místech, artefaktech a jiných různých věcech u nichž se myslí, že jsou vymyšlené nebo se ze světa dávno vytratily díky působení času. A především jde o hrdinu, který může dostat pořádnou nakládačku a krvácet.

Samotné vývojáře právě recenzované hry s podtitulem ”The Staff of Kings” ani není třeba představovat, jelikož se jedná o vývojářský dům LucasArts. Tedy o společnost, která vyvíjí hry na téma Indiany Jonese a především Star Wars už od nepaměti. Samotný vývoj této hry byl provázen mnoha komplikacemi. První zprávy hovořily o přesun této značky na next-gen konzole. K této skutečnosti pomohlo i tech demo prezentované na E3 v roce 2007, jenž bylo pro Xbox360 a Playstation3 jako stvořené. Nakonec ale majitelům těchto konzolí zbyly jen oči pro pláč, jelikož bylo oficiálně oznámeno, že hra se přesouvá pouze na Nintendo Wii, Playstation2 a PSP.

Hra samotná se odehrává v roce 1939, tedy na začátku 2. světové války a točí se kolem hledání Indyho profesora z akademie, Charlese Kingstona, který zmizel z nejasných příčin. Indy se ho bude snažit najít, přičemž narazí na stopy vedoucí k artefaktu ”Hůl králů”. A jak už tušíte, po artefaktu začali bádat také nacisté, kteří věc chtějí využít ve svůj prospěch a použít jí k ovládnutí světa, jako se o to pokoušeli již v minulosti. Autoři chtěli do příběhu zamíchat neočekávané zvraty, což se jim ani v nejmenším nepovedlo. Na jakou stranu se postavy nakonec přidají, můžete tušit už od začátku, což k prezentaci už tak slabému příběhu zajisté nepomůže. Mnoho postav zde nevystupuje, a pokud ano, jedná se o postavy ne moc sympatické a zábavné. Za zmínku stojí pouze Archie Tan – Jonesův sympatický přítel z orientu se zajímavým hlasem a vzhledem, jehož dceru budete muset zachraňovat v jedné z misí. Navíc, poslouchat jeho rozhovory s Indym typu: Archie: „Indy, ty vždy děláš věci tou těžší cestou” Indy: „Síla zvyku”, je velmi příjemné a ihned si vzpomenete na filmovou sérii v níž se rozhovory podobného typu objevovaly pravidelně.

Dostáváme se k věci, která ze hry dělá rozporuplný výtvor, a to k levelům. Zklamou zkrátka v každém ohledu. Prostředí není ideální, jak rozvržením ani grafickým zpracováním. Velmi všímaví hráči si mohou všimnout, že se grafika během času lepší a následně zase horší, záleží na tom, v jakém levelu se momentálně ocitáte. Když se k tomu ještě přičtou obrovské technické nedostatky, ke kterým se dostaneme později, je zkáza dokonána. Najdou se sice některé výjimky, ale mohli bychom se jich dopočítat na prstech jedné ruky. K příjemným zpestřením (prezentací, ne grafikou) mezi levely patří zejména jízda na slonovi, s jehož pomocí musíte uniknout nacistům v ulicích Istanbulu, dále střelba z katapultu mezi vrcholky pohoří Himálaje a vyhýbání se valícím kamenům, jež patří k nejslavnější scéně z prvního filmového příběhu.

Nachází se zde přesně 36 levelů, ve kterých se podíváte do San Francisca, Pamamy, Istanbulu, Nepálu a dokonce i na palubu nacistické vzducholodě. Z počtu levelů můžete usuzovat, že hra zabaví hráče na mnoho a mnoho hodin. Opak je ale pravdou, jelikož hra zklame i zde. Více jak polovinu misí jde proběhnout za méně jak tři minuty (někdy ani to ne), což je opravdu velmi málo. Většina misí má totiž jednoduchý úkol, ubraň, zachraň nebo uteč. Nedivte se tedy, když při hře dostanete tak prostý a jednoduchý úkol, jako je ubránit most, před jeho zničením. Během každého kola budete dostávat jednotlivé úkoly, u kterých se sami můžete rozhodovat, zda-li se budete snažit daný úkol splnit nebo ne. Pokud se ovšem rozhodnete úkoly plnit, naskytne se vám možnost získání určitých bodů, za které si budete moci zakoupit vylepšení pro vašeho hrdinu nebo si otevřít galerii, ve které se vám zobrazí artworky zobrazující prostředí, ve kterém jste se právě ocitli. Samotné artworky jsou velmi povedené, ale zasloužili by si zde být zastoupeny ve větším počtu než tomu je.

Po dokončení všech misí se vám otevře možnost zahrát si takzvané Time trial mapy, jenž jsou obdobným módem, jako Zombie mód pro zatím poslední díl z akční série Call of duty. V těchto „závodech na čas„ se musíte bránit nájezdům nepřátel co nejdelší dobu, jak jen bude možné. K dispozici nebudete mít pouze archeologovi tvrdé pěsti, revolver a bič, ale zejména celou řadu předmětů, které slouží jak na útok, tak na obranu (stejný výčet zbraní naleznete i v celé kampani). S těmito Time trial mapami si tvůrci mohli více pohrát, jelikož po malé chvilce hraní se hra stává jednotvárná a začne vysloveně nudit.

Technické nedostatky čekejte velmi často. Daly by se překousnout, kdyby jejich důležitost nebyla tak značná. Jak by se vám například líbilo, jít uprostřed hořícího domu po ne zrovna stabilní a z části zbourané podlaze a jediný problém, kterému se musíte vyvarovat je trám, který se kolmo k vaší jediné možné cestě sem tam přehoupne, takže vás může shodit do plamenů pod vámi. Lehký úkol, řeknete si v mysli. Ale zas tak lehké, jak se zdá to není. Stačí, abyste stáli metr před trámem, jenž přehupuje před vámi a stejně vás shodí dolů. Můžu se přiznat, že když jsem se k této pasáži dostal poprvé, vzalo mi to dech. Kamera si po většinu času dělá opravdu, co se jí zlíbí a ani jí nejímá to, zda vidíte, kam jdete nebo ne. Po celou hru mě sužoval vztek zejména ze tří problémů, kromě již zmiňovaného, na které vás musím upozornit. Při mrskání bičem se stává, že jiskry od zásahu se objevují až na druhé straně mapy čehož si možná ihned nevšimnete, ale vada na kráse to je. Nemožnost urychlit některé drobné filmečky, během nichž do vás nepřátelé stále „buší„ a vy nemůžete nic dělat. A naposledy nastává problém, když přeskočíte nějakou malou díru a chcete ji přeskočit nazpět. Nemáte šanci. Díru můžete přeskočit jednou, ale podruhé už zkrátka ne, ať se snažíte jak chcete. Zda-li tím chtěli vývojáři z LucasArts přetvořit zákony fyziky netuším, ale rozhodně se jim to nepovedlo.

Další problém hry (ano, je jich opravdu hodně) je v tom, že se nejedná o klasického Indianu. Spousta fanoušků by očekávala neustálé hledání pokladů, artefaktů, řešení hádanek, vyhýbání nástrah a jiných podobných věcí, jenž jsou s touto postavou neodmyslitelně spojeny. Místo těchto možností se hra přeměnila na bezduchou mlátičku. Využívá se zde jednoduchý bojový systém, který nenadchne, ale ani neurazí. Po většinu herní doby tedy budete pouze mačkat tlačítka, jimiž se rozhodujete, jaký chvat na protivníka použijete.

Indiana Jones je zpět. Rád bych řekl, že ve skvělé formě, ale to mi nemůže dovolit ani fakt, že je Indy jeden z nejlepších filmových hrdinů vůbec. Očekávání byla velká, výsledek je průměrný. A to především díky rozporuplnému rozvržení a délce levelů, neúplně dotažené grafice i slabšímu příběhu. Z Indiany se navíc stal bijec, který místo hledání vzácných artefaktů, luštění hádanek a vyhýbání nástrah dá přednost velkému množství rvaček, kterých je tu doopravdy až moc. V rychlosti vzato, bičem by neměli dostat nacisti, ale především vývojáři.

Indiana Jones & Staff of Kings

wiipspdsps2
LucasArts, LucasArts / Amaze / Artificial Mind and Movement
Datum vydání hry:
9. 6. 2009
KARTA HRY
6/10

Komentáře