Píše se rok 2048. Je doba války a jak se zdá, jen tak neskončí. Státy už nemají své armády a přenechaly bojiště soukromým organizacím. Nejsilnější takovou organizací je Mantel, která má své lidi po celém světě. Tato organizace po roky vyvíjela ve svých laboratořích drogu, která dokáže z vojáka udělat super vojáka. Z člověka se tak stává stroj na zabíjení. Právě v této chvilce začíná hra a vy se ujímáte role Shana Carpentera, který vstoupil do řad Mantelu, ale nebude to dlouho trvat a ocitnete se úplně na opačné straně, na straně nenáviděných rebelů.

Hra začíná jako v demu, výsadkem v džungli, kde probíhají boje mezi Mantelem a rebely. Tato úroveň je už hodně okoukaná z demoverze, ale také z všelijakých prezentací. Ihned po přistání doopravdy zjistíte, co ona zázračná droga jménem Nectar umí. Po jejím použití běháte nejen rychleji, ale všechny nepřátele s přehledem vidíte a to i na vzdálených místech. Rovněž vám pomáhá i váš speciální oblek, který něco vydrží a hlavně máte u každé zbraně i hodně velké zoomování. Trošinku nerealistické, abyste zoomovali s pistolkou i se sniperkou, ale proč ne. Bohužel již na začátku vás do očí praští, nebo spíše do uší, trapné komentáře vojáků Mantelu, které si vývojáři asi propůjčili z hodně špatných filmů. Hlášky i vítězná gesta se pořád dokola opakují. Sotva dokončíte svoji misi v zarostlé džungli, už letíte na pouštní pláně, kde okusíte jízdu buginou. Ta se řídí celkem slušně, ale některé pasáže jsou dost frustrující. Jedná se především o ty, kde jsou nastraženy miny a jimi máte projet. V dalších částech hry ani nemluvě o střetech s vojáky Mantelu, kteří používají buginy proti vám, tyto pasáže budete nenávidět.

Bohužel, chycením vůdce povstalců končí vaše cesta v roli vojáka Mantelu. Je čas přejít na opačnou stranu. Hraní za rebela je už jen klasickou akční střílečkou, kterých jsou na trhu mraky. Už nemůžete využívat Nectar, ani velký zoom, ale musíte si vystačit s tím, co máte. Tedy klasickou puškou a samopalem. Během hry můžete od mrtvých vojáků Mantelu sbírat granáty, které když použijete, rozpráší kolem sebe Nectar. Rovněž můžete od mrtvých protivníků sbírat zásobníky s náboji. Těch není ve hře příliš mnoho, takže to chce každé mrtvé tělo pořádně prozkoumat. Většinou poznáte pušku s náboji tak, že je zavrtaná do země. Když už vám dojdou náboje, máte u sebe nože. Když takový nůž hodíte na nepřítele, začne mu v obleku ubývat Nectar a zrudne. V této fázi je voják Mantelu bezmocný a tupě začne střílet kolem sebe.

Bohužel, když už jsme u těch nepřátel a postav vůbec, musím zmínit mizernou umělou ineligenci, kterou se všichni protagonisté vyznačují. Nejen že se nepřátelé po většinu hry nekryjí a jen zmateně pobíhají po bojišti, ale někdy jsou i úplně slepí. Asi si dali hodně té drogy a chudáčci oslepli. Nevidí vás totiž mnohdy ani když vykopnete dveře a vlítnete do místnosti. Prostě tupě stojí a až když někoho z nich zasáhnete, začnou teprve zkoumat, co se to zase děje. Bohužel marně, protože už do nich kropíte zbytky olova, které máte v zásobníku. Co jsem také během hry nepochopil, je náhodné objevování se vašich kolegů. Představte si, že jdete chodbou, na jejímž konci je žebřík. Kolegové jsou za vašimi zády, vy vylezete po žebříku a váš kolega se najednou vřítí do místnosti. Prostě se z ničeho nic objeví. Jejích inteligence také není valná a po většinu času musíte úkoly plnit sami.

Veškeré úrovně v HAZE jsou lineární a vždy vede k cíli jen jedna cesta. Občas máte jen něco zmáčknout nebo přepnout, aby se otevřely dveře dál. Rozhodně se nebojte, že byste zabloudili. Na to se v této hře nehraje. O herních pasážích, kde jezdíte buginou, jsem již psal. V dalších pasážích hry ovládáte i čtyřkolku. Když jsem na ní poprvé vyjel, cítil jsem se jako bych se vrátil do PSone éry a hrál hru Crash Team Racing. Vozítko se špatně ovládá a ani grafika není nijak valná. Suma sumárum za 10 hodin jste na konci. To je opravdu málo, na tak očekávanou hru a bohužel výčet špatných vlastností nekončí. Grafická stránka hry je dosti rozporuplná. Ačkoliv hra běží pouze v 576p, první úrovně za Mantel jsou ještě graficky vydařené. Jenomže co přijde po změně stran, je něco nevídaného. Grafická stránka hlavně ve městě rebelů je naprosto odpudivá. Žádné textury ve vysokém rozlišení, modely postav jak ze špatné PS2 hry a další grafické nedodělky. Playstation 3 jsme přeci nekupovali, abychom hráli takhle graficky nevyladěné hry. Do své příští hry má Free Radical Design co vylepšovat.

Co mělo být na HAZE asi nejzajímavější, je co-op mód. V něm můžete projít s kamarády celou kampaň pro jednoho. Můžete si buď pozvat kamaráda, abyste s ním hráli ve dvou na jedné obrazovce, nebo ve čtyřech v online hře. V co-op módu bohužel vaše postava nevydrží tolik ran co ve hře pro jednoho, a tak to chce se držet svého kamaráda. Ten jediný vás totiž dokáže zachránit, když schytáte pár kulek. Bohužel co-op mód padá s umělou inteligencí protivníků a i vašich kolegů. Zde je umělá inteligence ještě horší než ve hře pro jednoho. Vojáci splašeně pobíhají a někdy je opravdu legrace je pozorovat, jak do sebe bodají noži. Bohužel hru nijak nezachraňuje ani klasický online multiplayer, který nabízí hru pro 16 hráčů a jen 3 módy. Ty jsou vesměs okoukané z jiných her a představují jen zábavu na několik minut.

Hodnotit HAZE je velmi těžké. Na hru se čekalo opravdu dlouho, a když nyní vyšla, přinesla standardní akční podívanou s hloupou umělou inteligencí. Na druhou stranu nemůžeme Haze ani úplně sestřelit. Free Radical Design bohužel nenaplnil sliby a příště by měli vývojáři místo hypu více pracovat. Jen jméno vám vysoké známky nevynese.