Když vyšel první díl této dnes už populární série, jednalo se o přelom v hudebních hrách. Už jsme nedrželi jen mikrofon a nesnažili se vydávat všemožné skřeky, abychom hru oblafli a získali co nejlepší skore. S vydáním Guitar Hero jsme konečně dostali do rukou pořádnou imitaci hudebního nástroje, a mohli si tak připadat jako na pódiu velkého koncertu. Kytara se tak stala velkou zbraní tehdy vyšlé hry, kterou postupně vylepšovaly další dva díly. Mezeru mezi dalším pokračováním má nyní vyplnit jakýsi plnohodnotný datadisk, který je zaměřen především na fanoušky jedné z největších rockových legend posledních čtyřiceti let - skupiny Aerosmith. Pokud vám tato kapela nic neříká, měli byste rozhodně věnovat pozornost spíše staršímu bráškovi. Když už se i přesto rozhodnete Guitar Hero: Aerosmith pořídit, čeká na vás sice několik desítek pěkných skladeb, ale v docela ohraném podání.

Pokud jste fanoušky této legendární skupiny, jistě vás potěší, že si budete moci zahrát 31 skladeb, které se opravdu povedly. Bohužel velkým mínusem této hry je právě onen nízký počet skladeb. Naleznete zde sice spoustu povedených songů, ale z celkem čtrnácti vydaných alb se jedná jen o slabý odvar. Hra tak nemá ani přílišné trvání, protože pokud nechcete všechny songy dohrát na 100%, prolétnete ji za jedno odpoledne. Dále vás jistě zamrzí fakt, že ty nejnovější pecky jako Crazy nebo Jaded k nepochopení chybí, což hře rozhodně nepřidá. I tak zde ale najdeme několik velkých hitů jako Dream On, Mama Kin, Walk This Way nebo Love In An Elevator, které rozhodně každého zvednou ze židle. Několik skladeb bylo dokonce znovu nahráno exkluzivně pro tuto hru, takže bude fanoušek skupiny určitě ve svém živlu. Dále se zde objevují i hostující interpreti jako Lenny Kravitz a The Cult, kteří hru oživují.

Samotné podání je poté velmi povedené. Všichni členové skupiny mají své jedinečné pohyby, a tak se přibližují i svým reálným protějškům. Jejich podobu budete moci během hry porovnat, protože se celá skupina objeví v několika dokumentárních filmečcích. Samotné hraní zůstává oproti předchozím hrám nezměněno. Pořád se snažíte trefit do barevných kroužků, abyste podali na koncertě co nejlepší výkon. Počet i frekvence not se postupně samozřejmě zvyšuje a občas už dojde k takové situaci, že nebudete stíhat. Proto zde nechybí ani možnost volby z několika obtížností, jelikož i na normal jsou některé skladby opravdu hardcore. Hra je oproti předchůdci Guitar Hero III: Legends of Rock o něco lehčí, ale i tak vám dá pořádně zabrat.

Velkou nevýhodou Guitar Hero: Aerosmith je absence kooperativního kariérního módu, který byl právě v Legends of Rock tím nejlepším. Co ovšem ve hře nechybí, je online multiplayer, kde si můžete zahrát s rockery z celého světa. Pokud ovšem nejste připojeni na internet a máte dvě kytary, můžete si to rozdat s kamarádem i lokálně. Nejednoho hráče může zklamat skutečnost, že se nedají do hry stahovat z PS Store\XBLM další songy, které jsou dostupné pro Legends of Rock. Tím je tedy hra odkázána jen na ty, které jsou přítomny v už základu. Vizuálně je na tom GH podobně jako předchůdci, a tak nelze čekat žádné zásadní změny. Proč také měnit něco, co evidentně funguje. Menší pochvalu si zaslouží i plastová kytara Gibson Les Paul, která má exkluzivní design a vypadá opravdu dobře.

Hodnotit Guitar Hero: Aerosmith je hodně těžké. Zaměření na fanoušky je hodně znát, a tak hra postrádá smysl pro běžného hráče. Ten by měl raději počkat na regulérní díl, který tu bude již za pár týdnů. Fanoušek skupiny si ovšem může k výslednému skóre přičíst jeden stupínek k dobru.