Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro 

Hra Ghost of Tsushima od svého vydání značně nabobtnala a vývojáři předvádí ukázkovou podporu. K jejich dobru je nutné navíc připsat i skutečnost, že vše je zdarma formou updatů, takže za novinky nemusíte utrácet. Tento článek chci věnovat hlavně multiplayerovému rozšíření, ale nemohu být slepý ani k dalším novinkám, které poslední update přinesl. Proto je v tomto odstavci lehce shrnu. Hlavní novinkou pro příběhovou kampaň je v updatu možnost New Game +, takže můžete s Jinem rozehrát vše znovu, ale už se získaným vybavením. V tomto módu se příběh hry neliší, ale odemkne se vám zcela nový kůň, dostanete přístup k novému obchodníkovi, který vám umožní ještě lépe vyparádit hlavního hrdinu, a vývojáři nezapomněli ani na nové silné Charmy, novinky pro Photo režim a nové trofeje, abyste měli ještě větší motivaci se do Cušimi vrátit. To samo o sobě není málo, ale nyní už k tomu hlavnímu, co poslední update nabízí.

Pokud jste hráli kampaň pro jednoho hráče, tak víte, že se vývojáři snažili vyvarovat mytologických fantasy prvků a svůj příběh postavili na historických událostech. A když už nějaká ta záhada se ve hře objevila, tak měla nějaké logické vysvětlení. To u kooperativního režimu Legends se vývojáři rozhodli jít jiným směrem a zaměřit na mytologii a japonské legendy, takže v něm naleznete řadu fantasy prvků i nadpřirozených jevů, což vám hned v první minutě naznačí záhadný vypravěč, který se stará o vyprávění příběhu. Ten navíc není vůbec špatný, je dobře napsaný, prohlubuje svět hry Ghost of Tsushima a končí velkým vyvrcholením v raidu, o němž se ještě zmíním níže. Legends by tak neměli opomíjet ani hráči, kteří multiplayerové nebo kooperativní hry nehrají. A to nejen kvůli příběhu, který vám dá trochu jinačí pohled na vzniklé univerzum, ale také vytříbené hratelnosti a výbornému soubojovému systému, který až s příchodem Legends ukazuje svůj obrovský potenciál a propracovanost.

Jako takovým základním kamenem je v Legends devět příběhových misí pro dva hráče, které jsou rozmanité, každá nabízí nějakou novou herní mechaniku a zajímavé potyčky, takže je snadné si je užívat. Navíc v nich vzniká řada zábavných momentů a situací. Ghost of Tsushima je v Legends hodně stealth hrou, přičemž vývojáři zakomponovali mechaniku, že když jednoho hráče uvidí nepřítel, tak o druhém stále neví, protože ho neviděl. V každé jiné kooperativní hře by byl automaticky spuštěn alarm a nepřátelé by se hrnuli na oba hráče. Zde to ale neplatí. Výsledkem je to, že jeden hráč může protivníka nalákat a druhý mu třeba ze střechy skočit na záda a potichu zlikvidovat. A to je jen začátek. Jak už jsem zmínil výše, každá mise nabízí trochu jinou mechaniku, takže zatímco v jedné jsou nepřátelé spojeni speciálním poutem a musíte je zlikvidovat najednou, jinak obživnou, tak v další dojde i na rozbíjení speciálních desek, likvidace čarodějnic, léčících protivníky, či hrátky s duchy. Je trochu vidět, že vývojáři Legends nebrali jako nějaký vedlejší režim, ale plnohodnotnou část, na níž nepracovali v posledních týdnech, ale několik let, a na kvalitě je to sakra znát.

Příběhový režim vám vystačí v Legends na jeden pohodový večer, ale tím zábava ani náhodou nekončí. Vývojáři připravili i druhý velký režim Přežití. V něm buď se třemi dalšími kamarády, nebo s náhodnými hráči likvidujete vlny stále silnějších protivníků a zároveň se snažte bránit body na mapě před jejich obsazením. Nepřátel je hodně a nejsou zrovna slabí, takže se dá říci, že až tady budete muset naplno využívat veškeré vybavení i schopnosti, které jste se naučili, komunikovat a zároveň být dobře sehraní. Jen tak máte větší šanci na úspěch. Musím se přiznat, že podobné herní režimy, kde bych likvidoval jen vlny nabíhajících protivníků, moc nevyhledávám, ale zde mě tento režim opravdu bavil a stále baví, za což může do velké míry zábavný herní základ, ale také rozmanitost postav, které si můžete vybrat.

Pokud jste sledovali oznámení, tak víte, že ve hře jsou čtyři třídy postav, kdy každá se značně liší svými schopnostmi. První třídou je klasický samuraj, což je prakticky tank, který je zrozen k likvidaci protivníků, hlavně tedy na krátkou vzdálenost. Dalo by se říci, že Samuraj si jede tak trochu na sebe a nestará se o ostatní, alespoň tedy nemá žádnou schopnost, kterou by ostatním dokázal pomoci. Kromě své katany, s níž umí obratně sekat hlavy protivníkům. Druhou třídou je lovec, který je jednotkou spíše na dálku, protože mistrně ovládá svůj luk, ale samozřejmě se nebojí ani popadnout svoji katanu. Třetí třídou je Ronin, který je dost možná i nejdůležitějším členem celé party. Bez něj si vypjaté střety s protivníky nedovedu ani představit, protože jednak umí vyvolávat zvířata ke své ochraně, ale také léčit, případně zvedat padlé spolubojovníky. Je tak takovým healerem, který má velký vliv na to, jestli boj dopadne dobře nebo ne. Poslední třídou je pak Zabiják, který likviduje protivníky spíše potichu a má řadu zákeřných schopností. Z mého popisku je patrné, že každá třída je něčím unikátní, ale co je nejdůležitější, tak všechny jsou skvěle vybalancované a na bojišti se parádně doplňují, což muselo dát vývojářům spousty práce.

Jak hrajete, jednotlivé třídy levelují, ale také za dokončené příběhové mise či survival režim získáváte loot s novým vybavením. Ať už jde o lepší katany, luky či další předměty, vše vám zvedá vaše číslo, které znázorňuje, jak silní jste. Hra v tomto funguje třeba jako Destiny, kdy se ženete za lepším lootem, což vyžaduje i plnění příběhových misí a survival režimu na těžké obtížnosti. Jen tak máte možnost dostat nejlepší vybavení a připravit se na další obsah, k němuž se hned dostanu. Skvělé určitě je, že loot je do značné míry sdílen mezi jednotlivými postavami, takže když začínáte se Samurajem a následně si odemknete třeba Ronina, nezačínáte s ním úplně od začátku. Jen musíte danou třídu levelovat, abyste si odemkli lepší schopnosti či pasivní dovednosti. Tohle je určitě chytré rozhodnutí, protože člověk tak není otráven jako u jiných her tím, že by musel na každou třídu sbírat vybavení od nuly. Kromě předmětů, které přímo ovlivňují hratelnost, se vám postupně odemykají i kosmetické doplňky, ať už jde o brnění, barvy, tanečky a tak dále. Kosmetických doplňků jsou stovky, možná ještě více, a skvělé určitě je, že vše se odemyká hraním. Mikrotransakce zahrnuty nejsou, takže každý si může svého válečníka postupně upravit k obrazu svému.

Příběhové mise i režim Přežití je fajn, ale pokud toužíte po opravdových výzvách, můžete se pustit do speciálních výzev v podobě Nočních můr nebo parádního raidu. Nejprve se rozepíši o Nočních můrách, protože se jedná prakticky o Nightfally z Destiny. Každý týden můžete splnit jednu příběhovou misi a survival mapu na tuto obtížnost, kde potkáte ty nejsilnější protivníky a překonání vyžaduje maximální sehranost a hlavně obrovský skill, protože cokoliv vás dokáže sundat na jednu maximálně dvě rány, nehledě na to, že protivníci mají neskutečné množství života. Navíc na rozdíl od základních tři obtížností, se zde rozestavení protivníků značně liší a dokonce se někteří naučili i novým schopnostem. Označení jako Noční můra tyto zkoušky nenesou jen tak a kolikrát jsem si říkal, jestli už obtížnost není opravdu přepísknutá. I vzhledem k tomu, že stačí, abyste s kamarády všichni padli a je konec, ať už hrajete příběhovou misi nebo režim Přežití na tuto obtížnost. Na druhou stranu musím říci, že jsem se u hraní Nočních můr bavil, protože mám rád podobné výzvy už z Destiny.

Už v Destiny platilo, že všechny základní mise a další režimy plníte neustále dokola, abyste měli co nejlepší vybavení a byli připraveni na jakýsi pomyslný vrchol v podobě velkého raidu. Tyto aktivity patřily vždy k tomu nejlepšímu, co Destina nabízelo a byly takovou tou odměnou za předchozí tvrdou a někdy i repetetivní práci. I proto jsem byl zvědav, jak se raid povedl vývojářům ze studia Sucker Punch, který je rozdělen na tři kapitoly. A musím říci, že nezklamal, ba naopak dokonce i neuvěřitelně překvapil svoji kvalitou a hlavně délkou. Raid je rozdělen do tří obrovských kapitol, přičemž každá vám zabere klidně několik hodin. Jde o obrovskou část, v níž se musíte skvěle sehrát s dalšími třemi hráči a neustále s nimi komunikovat. Jen tak máte možnost překonat celou řadu záludných hádanek, skákacích pasáží i vypjatých střetů s různými zajímavými mechanikami. Možná i proto vývojáři nezahrnuli do raidu matchmaking, což se asi po deseti hodinách hraní dá pochopit. Raid je opravdu těžký, ale díky svému výbornému designu, nápaditosti ve spojení s kvalitním herním základem je radost ho hrát a neustále zkoušet zdolat jednotlivé jeho části. A vlastně i právě u tohoto jsem zažil s kolegy tu největší srandu, a ačkoliv jsme měli kolikrát nervy na pochodu, tak nikdy nás nepřešel humor. Pořád jsme se dobře bavili, a já doufám, že ještě budeme. Raid v Ghost of Tsushima je obrovskou částí, a pokud se budu dívat na hru jako celek, tak možná i tou vůbec nejlepší a nejzajímavější. Nad vytvářením raidu museli vývojáři strávit roky, ale výsledek za to stojí.

Vizuálně byla Ghost of Tsushima velmi působivou hrou a na tom se nic nezměnilo ani v Legends, kde je i řada ohromujících scenérií a vývojáři nešetří ani nádhernými efekty, které se prostě musí všem líbit. Po grafické stránce je Legends tedy pořád stejně pěknou hrou, a to i při skutečnosti, že se nyní po mapě pohybují až čtyři hráči. Během hraní jsem si nevšiml žádného problému s frameratem, takže i po tomto se jedná o skvěle vypadaný zážitek. Když se pouští nějaká podobná online hra, tak první hodiny a dny většinou trpí řadou neduhů, ale to není případ Ghost of Tsushima. Matchmaking byl od prvního dne rychlý, dokázal během několika vteřin najít jiné hráče i se s nimi spojit, hra následně v zápasech nelagovala a nesetkal jsem se ani s jinými velkými problémy. Vlastně je i celkem obdivuhodné, že takto bezproblémově hra funguje od prvního dne. Stačí si vzpomenout třeba na nedávný Marvel’s Avengers, který měl betaverzi a ideálně nefunguje ani dnes.

Legends je fantastické rozšíření skvělé hry, které by si měli zahrát naprosto všichni. Sice se od hlavní části značně odlišuje, ale svojí zábavnou hratelností, povedeným příběhem a nespočetným množství nezapomenutelných situací dokáže chytnout a nepustit. Z Ghost of Tsushima Legends se tak vyklubala jeden z nejzábavnějších kooperativních zážitků nejen letošního roku, který má i do budoucna obrovský potenciál, pokud se tedy vývojáři rozhodnou se značkou Ghost of Tsushima pokračovat. Trochu si říkám, že je až škoda, že režim Legends nebyl součástí i původní hry, protože známky v mé i ostatních recenzích by byly ještě daleko vyšší.